Last Hardrock Outsider

METALLICA: Hetfield jako jistota ve vírech nepokojné doby

Když do světa nejistot přijde s novými songy po osmi letech METALLICA, hned je mnohým lépe. Pánové dokázali, že stále umí složit v intencích vlastního stylu zajímavé skladby, a tak se v mém případě stalo, že zhruba od poloviny listopadu prakticky neposlouchám jinou hudbu než album „Hardwired…To Self-Destruct“, které sice na úplném začátku působilo vcelku fádně a obyčejně, ale postupem dnů jaksi narostlo a vyjasnilo se. Nelze než uznat, že slavný kvartet znovu dokázal na album dostat svou nezaměnitelnou magii a to navzdory stále se navyšující kritice na hráčskou vybavenost některých svých členů, zejména mám na mysli stále diskutovanější bubenické výkony Larse Ulricha. Což o to, METALLICA si to při tvorbě nové desky nedělala složité. Rozhodně tedy nespěchala a zaměřila se převážně na houpavější skladby ve středních tempech, které budou postaveny na přímočarých riffech. Jenže to další koření už není dílem náhody, protože na své základně v San Rafael kapela celou dobu věděla, jak vše použitelné uchopit a poskládat přesně tak, aby se nejen vlk nažral a koza zůstala celá, ale aby byl opravdu spokojený a velmi si pochutnal. V disciplíně, jak z jednoduchých kytarových figur a riffů poskládat dobrý song, prostě nemá James Hetfield konkurenci, jakkoliv může řada škarohlídů kontrovat s teoriemi o tom, že opravdu nejde o muzikanta patřícího k absolutní špičce mezi kytaristy. Tohle mě však nezajímá, protože hudba není sport. Není důležité být nejtechničtějším nebo nejrychlejším kytaristou světa, ale především umět složit song, co se zalíbí hodně lidem, a tuhle disciplínu Hetfield zvládá bravurně. Jasně, možná pro někoho není asi úplně geniálním kytaristou ve smyslu brilance, „jen“ hodně hodně slušným (v měřítku celosvětové špičky samosebou), a přesto jeho umění dokážu ocenit víc než u všech Malmsteenů, Vaiů a jiných super hráčů. Vždyť co je lepšího než umět složit povedenou skladbu? 



A právě tímto uměním Hetfield vládne. Jeho talent tu byl už v divokých časech „Kill´Em All“, byť jaksi racionálně (životními i hráčskými zkušenostmi) neopracován, na druhou stranu o to více byl tehdy upřímnější. Stejně tak je zde však dnes, kdy Jamesovi táhne na čtyřiapadesát a působí ve všech směrech (ať už je to díky čemukoliv) zklidněnějším dojmem (zajímaly by mne medikamenty) :-), jen je prostě jeho projev uzpůsoben více jeho životu a pokročilejšímu věku. Nemyslete si, někdy mě ta METALLICA se svými promo materiály a všemi jakoby nasranými ksichty, pózami a rádoby drsnými gesty taky pije krev, ale když pak dojde na desku, zapomínám na to, je to nedůležité, protože první je mé fandovství, které se rychle blíží ke třicátému roku. Ve vírech chaotického společenského dění rozdmýchaného nyní téměř po celém světě, je právě Jamesův správňácký projev jednou z oněch mála jistot, o které se lze opřít. Vždyť čeho se tak asi za chvíli můžeme dočkat, když už i v nějaké České republice, po pětadvaceti letech od svého zhruba dvouročního (možná ročního) působení v kapele KREYSON, se jistý kytarista přihlásí o vlastnictví této značky, a to zřejmě jenom z toho důvodu, že si jako první v roce 1990 zřejmě načmáral na papír její logo. Proč něco podobného udělal až nyní? K čemu je mu značka, co ležela dvacet let ladem a je spojovaná soustavně pouze se jménem jiného, navíc mnohem známějšího hudebníka? Proklepávat, polemizovat a převracet ze strany na stranu podobně absurdní česká témata (např. kauza CITRON, kauza Valašské Klobouky, kauza Zakuklenci) se mi zde moc nechtělo, natož pak jim jakoby přicházet na kloub :-) a zainteresovávat se v nich. Raději jsem tedy nadhodil Jamese. Spolehlivou jistotu světa, který se už dávno ve všech rovinách posral.


03.12.2016Diskuse (18)Stray

 

Imothep
19.12.2016 15:11

http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Jason-Newsted-Nejuprimnejsi-rozhovor-kariery~03~duben~2013/

 

Stray
19.12.2016 11:08

Jo, ten Jason Newsted, to bylo také silný téma, zvlášť pro nás co kapelu pamatujeme z dob "Justice" a "Black alba", jak působila vyrovnaně a něco podobného jako že by ho nepřijali, nebylo vůbec znát. Natož aby bylo vidět, že je pro ně jako nějakej vocas, kterýho posměšně nazývaj Newkid.:-) Fascinoval Lars, kterej Jasona (už krátce po jeho přijetí) nesnášel a dožadoval se jeho vyhazovu po managementu Q-prime, ale ti ho s jeho požadavky vyfuckovali s tím že "vybral sis ho, tak ho tam měj". :-)

 

Imothep
19.12.2016 10:19

Taky si ji ted davam a je paradni. Docela mi prijde, ze by mohla byt i podrobnejsi a nejaka temata klidne rozbrat hloubeji. Na druhou stranu jsou tam zrejme vypichnuty ty nejpodstatnejsi veci a je to napsany tak poutave, ze tam neni hluchy misto. Pro me je teda jeste silny misto(bohuzel v negativnim smyslu) Jasonovo ucinkovani v kapele a to, ze ho vlastne mezi sebe nikdy neprijali.

 

Stray
19.12.2016 09:23

Jasně, kniha je doslova parádní. Nejsilnější tři momenty - 1. Noc kdy zemřel Cliff, detailně popsaná pohodová atmosféra před ulehnutím, i dění po události...jak Lars vyběhl zadním rozbitým oknem busu do noci se zlomeným malíčkem u nohy a zastavil se až po půlkilometru, kdežto James ihned vystartoval po řidiči,...nazvaná trefně jako noc kdy KAPELA ZTRATILA DUŠI. To jsem fakt brečel. 2. hotelový výtah a Kirk před kamenně vyhlížejícím Jamesem na jednoho novináře: "Nevíš, že před Jamesem se o něčem jako krémy (nebo deodoranty) nemluví?" 3. párty v průběhu turné k Černé desce - James se vytratil s nějakou holkou v zadním pokoji velkého newyorského apartmá, když tam za nima někdo vejde, uvidí ho, jak jí ho vráží do huby, přiráží jí hlavu ke zdi (držíc jí oběma rukama) a dokola opakuje "to bude dobrý, to bude dobrý, to bude dobrý" :-)))) Kniha baví!

 

carcass
19.12.2016 08:38

jsem si tu knížku "vzhůru do noci" půjčil v knihovně, a jsem z ní nadšený, fakt skvělé čtení, mám intenzívní pocit, že jsem v Bay Area v době, kdy se tam děly ty skvělé věci a za sousedy mám týpky z Metallicy :-)

 

Stray
09.12.2016 18:53

No z těch, co byly na trhu v posledních cca 15ti letech je tahle nejlepší, dobrá byla i ta k filmu Some Kind Of Monster, ale tahle je parádní v tom, že hodně živě mapuje historii napříč celou dráhou od úplných začátků. V roce 1992 jsem koupil knihu (velkej formát, hodně fotek) - METALLICA od M.Putherforda a X.Russella v rámci série ChampagneAvantgarde, která je rovněž skvělou historií, ovšem jen do roku 92´a s menším zastoupením textu, tady je to probráno důkladněji, i když zde nejsou skoro žádný fotky.

 

Meresz
09.12.2016 18:38

Takže už prakticky nemá zmysel kupovať si inú knihu od nich?

 

Stray
08.12.2016 18:10

Kapitola Master of Puppets za mnou, je to fantastické. Když si nyní uvědomím, jak se ta scéna za těch třicet let rozdrolila a už není šance na vznik něčeho podobně mimořádného, za čím budou stát všechny metalové "národy" světa, je mi z toho zle, páč lidi co dnes poslouchaj každej den jinou pitoreskní kapelku s životností čtyři roky, a naopak ani jednou za rok si nepustí Master Of Puppets, jsou pro mne "zmrdi, co zapomněli jméno svojí matky"! :-) Howgh domluvil jsem. :-)

 

Bluejamie65
08.12.2016 16:45

Poťouchlina - ale Leif GW Persson je fakt taky dobrej:-)))

 

Stray
08.12.2016 10:51

Tahle kniha je fakt dobrá, kdo koupí neprohloupí. Možná i nejlepší matro, co jsem o METLE kdy četl, je to hodně živé a dostane to člověka do děje. Nekoukáš na to jakoby zvrchu, ale jseš TAM, tak třeba když sjetej Mustaine naťuknul v dubnu 83´ dodávkou kapely při jejich cestě na východ do před nima jedoucího tahače, a to kdesi uprostřed Wyomingu. Člověk získává představu o přesné charakteristice a rysech těch lidí, v tom je myslím největší síla té knihy.

 




 

 

 

TOPlist