Stray: Knížka se od filmu opravdu liší, jednou z hlavních změn, kterou Forman udělal, kromě už zmíněné změny vypravěče, je ztvárnění sestry Ratchedové. Kesey ji popisuje málem jako monstrum, kterému trčí dráty z hlavy, ale Forman ji obsadil usměvavou a na první pohled příjemně působící Louisou Fletcherovou, u níž divák až postupně odhaluje, co je to ve skutečnosti za zrůdu. Skvělá je jak knížka, tak film, nicméně mám za to, že film v tomhle případě knižní předlohu trochu zastínil. Keseyho román se dneska vnímá hlavně jako "předloha k pětioscarovému filmu, kterým emigrant z ČSSR dobyl Hollywood". Story kolem toho filmu je stejně silná a plná zvratů jako snímek samotný.

Název románu Kena Kesseyho je podle verše z anglického dětského rozpočítávadla:
"One flew east, one flew west and one flew over the cuckoo´s nest." V češtině říkance volně odpovídá: "Ať je to ten nebo ten, vyhoďme ho z kola ven."
Název knihy (Vyhoďme ho z kola ven) je tedy přeložen volně, kdežto název filmu (Přelet přes kukaččí hnízdo) doslovně.

Knižní předloha se údajně od filmu v několika věcech liší, třeba už jen tím, že v knize je hlavním hrdinou a vypravěčem příběhu ten obrovskej indián, co předstírá neschopnost komunikace. Je to psáno z jeho perspektivy.

Zaujímalo by ma prečo nazvali v češtine predlohu právě ako Vyhodme ho z kola ven. Oi keď ono je to trocha problém. Ten doslovný preklad nedáva zmysel. V slovenčine zase knižka vyšla ako "Bol som dlho preč", čo je zase citát a vlastne aj posledná veta v knižke pokiaľ al si správne pamätám.

Šel jsem sám v červenci 2012. Dlouhodobě naťukáván, držel mě jen zápal do psaní o metalu.:-) A zpětně myslím, že ten odchod proběhl o dost dýl než měl. V roce 2011 jsem na Brutalu potkal u stánku jednoho přátelského čtenáře, spřaženého v nultých letech těsněji s redakcí, a ten se divil, že tam pořád jsem, že být mnou, tak už by dávno zmizel, zpětně jsem si doplnil, že i tento člověk tehdy věděl víc o názoru na mou přítomnost než já. Měl jsem to zapíchnout v roce 2008, to byl takovej vrchol všech snah a nejoptimálnějšího vnitřní klima (už to nebyl takovej šok při srážce s namistrovaností, a ještě pořád tam byl kolektivní elán, byla to taková tříletá etapa obroušených hran kdy mašina jela jako mistrovsky namazanej stroj (2006-2008), od dalšího roku už to šlo do prdele, sám jsem začal psát míň a přestal jezdit na srazy.
Na Metalmorfóze mě trochu vadí, že se Kolář do toho "metalickýho poweru" jakoby tlačí, zvukově velice slušné, texty nic moc.

Šel jsi sám, nebo se následně zrealizoval i název knižní předlohy Vyhoďme ho z kola ven? Onen román jsem poprvé přečetl o víkendu 16. - 17. června 1979. Toho roku byl v tehdejší ČSSR po 30 letech v dubnu zaveden letní čas, s čímž jsem se dodnes neztotožnil. Mimochodem do češtiny tehdy přeložil pozdější pražský primátor Jarda Kořán. Metalmorfóza z dalších tebou uvedených pro mě též nejlepší, drobné výhrady ke zvuku bicích.

OCCULT - Elegy for the Weak (80%)

Recenze na Apage Satanas bude, ta deska mě po koupi reedice dost oslovila, není to ten tip nahrávky, u který když znáš dvě skladby, tak víš všechno, tam je opravdu co song to nezaměnitelnej originál. Rozmáchlý thrashový věci, silný polobalady, hitovky, srandičky a sem tam nějaká halucinace.:-) Pak jsem si zkoušel pouštět nějaký jejich další alba kolem (SOS, Farao, Forrest Gump, Metalmorfóza) a nějak extra mě nic nezaujalo, možná nejúnosnější se mi paradoxně zdá ta Metalmorfóza. Jinak jsem si všiml, že v rámci farao je skladba Global Street Debil, výborně Aleši, zasmál jsem se.:-) Jo a taky jsem si zjistil, kdo je McMurphy, ten co "do hnízda vlít", jak se zpívá v songu Půlstoletí, výtečně, jde o postavu zahranou Jackem Nicholsonem ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, to je hodně šikovnej textovej obrat, napadá mě, že jeden McMurphy vlít v roce 2004 do hnízda MP a byl z toho na dekádu pofírung.:-)

BA mám “u komína”, Basin je daleko, jinak bych to také zvažoval, byť bez F&J, ale dlouho jsem neviděl DT, PL loni parádní forma, zajímala by mě Gaerea, určitě nezklamou Godless Truth, Dark Gambale, Decapitated, Haken, Pestilence, k tomu Vektor, Pro-pain a i Pain bude fajn, poměr cena-výkon je u toho festu naprosto v topu.

Letos se dost sází na GHOST, i já se na ně těším. Absence FLOTSAM mě štve, ale nedá se nic dělat, EVIL INVADERS se mě jeví jako v pohodě náhrada, QUEENSRYCHE bez Tatea, DeGarma a Rockenfielda mě nezajímaj. Vloni pro mne asi trochu zajímavější line-up, ale ani ten letošní není vůbec špatnej, spíš jde o to, aby přišli lidi a ten fest mohl pokračovat. Na pátek jsem dovču nedostal, potřebujou mne, takže ve čtvrtek hned po GHOST jedu do Plzně vyspat, druhej den do práce a odpoledne zas do Poříčí. jenom se modlím, abych nemusel do práce ještě v sobotu dopoledne. V areálu se klidně ozvi, měl bych tam být vždy tak od pěti-šesti večer.

Stray: Jasně, dorazím. Vloni pro mě bylo v soupisce víc zvučných jmen a velká škoda je, že nedorazí FLOTSAM AND JETSAM a hlavně QUEENSRŸCHE, ale budu tam. Uvidíme se ;-))

Tomáš: Jak ty říkáš "...inkluze, menšiny, coming outy, ekologie...", tak jak to sleduju, přijde mě, že lidem úplně hráblo, tohle současný lidskoprávní sektářství nechápu. Dneska spolu reálně prakticky nekomunikujou. Když maj pustit v tramvaji starší osobu sednout, tak jenom čumí. Hlavně že se v dopoledních hodinách ve všední den přivazujou k vratům před spalovnou, aniž by se snažili zjistit princip technologie toho zařízení. Nejhorší je, že se z podobných aktivistů a technických diletantů, co záhy papouškujou na nějakých absurdních konferencích nějaký sračky, stávaj lidi, který o něčem podstatném rozhodují. Ještě před dvaceti lety byl přitom největší borec ten, kdo šel vlastní cestou. Jediné, co mě trochu uklidňuje, a platí to i o vlnách v rámci tvrdé hudby, že každá akce je po nějakém období svého boomu následována neméně silnou a svou podstatou zcela opačnou reakcí!:-)

Mauglí: Na Basinfirefest letos jedeš?

METAL CHURCH - Congregation Of Annihilation (2023) - 80%
- těžká srdcovka, jedna z kapel, která mě formovala. Dodnes vzpomínám, jak jsme s kámošema sjížděli na plnej kotel jejich jedničku a s neskrývaným potěšením tak terorizovali zbytek osazenstva ubytovny. Pořízeno na MC na pražské burze, na straně B byli RATT - Invasion of Your Privacy (1985) a točili jsme to furt dokola.
S novinkou velká spokojenost, nový kazatel s nezbytným churchovským zabarvením zní z kúru parádně a je dobře, že to Kurdt po tragickému odchodu parťáka Mika Howea nezabalil a naopak tu svou kovovou kostelní káru precizně vyleštil a táhne dál.

RAY ALDER - II (2023)
- vyšlo v pátek a po pár posleších zatím spíš zklamání. Čekal jsem, že naváže na svou první skvělou sólovku What the Water Wants (2019), která je kolekcí silných písní, ale tady se to převážně dost táhne. Žádná odlehčovačka jakou minule byla “A Beautiful Life” nebo drtící jízda typu “Wait” se nekoná. Náznak hitových ambicí má až poslední song “Changes” a s přimhouřením oka i “My Oblivion” a “Silence the Enemy”.
Je to trochu tužší sousto, ale nevzdám to - ten “The Best Progressive Vocal”, mi za to určitě stojí ;-) Přestože prvotinu to už zcela jistě nedožene.

DIRTY HONEY...příjemný aerosmithovský rock, chlapci se do toho před KISS hezky opírají.

Stray: ale jo, my jsme generace, která chodila na fesťáky kvůli muzice. Teď je to často jinak. Je to dobře, je to špatně? Prostě to tak je, nic víc, nic míň.

Velké fesťáky, které chtějí být v médiích, prostě musí hrát tuhle hru - duhové vlajky, inkluze, menšiny, coming outy, ekologie... Už chybí jen kvóty na stejné zastoupení kluků/holek v rámci kapel, nebo minimálně co se týče vystupujících umělců.

Politika vs kultura - je to vždy tenký led. Nedá se to asi úplně oddělit, ale to co jede teď, mi přijde už spíš jako propaganda...

Tomáš: Já jsem tedy nikdy nerebeloval. Vždy jsem tam byl kvůli muzice a nebo prostě kvůli zábavě s lidma co znám. A stánek, stačí klobásy a piva, absolutně nic víc.:-) Tak aspoň doufám, že mě neřadíš k těm, kdo chodí na festy kvůli workshopům a diskusím. Styděl bych se hlásit se k duhové vlajce, natož pak s někým vést veřejné diskuse na ožehavá témata od způsobu života po ekologii.

Že vás ten fesťák tak dráždí :-) Ať si každej chodí, kam chce. O našich koncertech, kam chodíme MY se v TV ani v novinách nedočteme. Důležité je, že MY víme, kdy a kde budou a jsou.

A jak píšou v relativně slušné recenzi na Centrumu - Magine Gun Kellyho nezachránila ani růžová kytara... pak nastoupí Billy Talent, bez moralizujících keců, bez superbomba projekce, a odpálí to tam pořádně punkrockově a je vymalováno.

Mě je tohle fuk, naštěstí můžu hlasovat svojí peněženkou. Jó, taky jsme byly mladí, taky jsme si hráli často na něco, co jsme nebyly, jen abychom srali rodiče, učitele, dělali dojem na holky.

Ale ani za mlada mě tyhle ultra super giga mega multi pestré festivaly nebrali. Prostě já chodil na fesťáky kvůli muzice, a ne na kolotoče, workshopy, diskuze a pod. doprovodný program. Ale znám spoustu lidí, kteří to berou jako dovolenou (prodloužený víkend), kde hudba je jen jakoby mimochodem.

Abych parafrázoval desku Colorado - "jestli vám to takhle stačí, těšilo nás prosím další". Mě stačí stánek s pivem, s jídlem, s merchem a ideálně aspoň 80% muziky ať se mi líbí.

Netrápí, zvedá se, druhej set vyhrála a ve třetím taky vede. Ta polská mašina začíná být rozhozená.

K těm festům. Naštěstí vím, kam rozhodně nechodit (třeba na Colours).

Dneska musí bejt vsechno multi, aby si kazdý gender vybral svojí dávku dekadence. Zlatej Obscene Extreme :-) to je dnes těžce konzervativní fest!

Jinak koukam, jak se Karol trápi ve finále...