A v metalu bych pak prosil, kategorii “JUDAS PRIEST” - sorry, beru zpět, Rob mi zrovna vštěpuje do mozku mantru “Freewheel Burning”, takže verdikt je jasný: “Vítězem jste jako vždy vy, pane Olejník!”

Ano, metal by měl mít samostatnou kategorii. I když ono je to vlastně těžké, co hc, punk...? Řešila by to nějaká zbytková kategorie?

Po včerejší těžkotonáżní náloži se motám v bludném jidášském kruhu(a není to jen ten (podařený) bonusový song “Vicious Circle”)… Proč mi připadá, že poslouchat cokoliv jinýho než JUDAS PRIEST, je naprostý hazard se zbytkem vyměřeného času?! ;-))

Stray: No neke, to jsem nečekal. Tak doufám, že na baru bude pořádná ostuda. Každopádně zasloužená cena, jediná normální věc z těch nominovaných :)

Večer zpříjemňuje drtiná prvotina Eternal - Cryptic Lust. Parádní rychle deathový debut.

https://eternalaz.bandcamp.com/album/cryptic-lust

Taky moc nerozumím tomu zařazení metalu do kategorie Rock. Asi si někdo myslí, že už je ta hudba zase na ústupu. U moderátorské dvojice jsem si často říkal, "tohle mělo být asi vtipné, že jo?" Moderovat pořad tohoto typu se mě jeví jako noční můra formátu plížení se v bahnitém poli poblíž Abdijivky čelícímu husté palbě z dronů. Jo aha, to taky není vtipné, ... další pán na holení.

To je možný, ale proč nemá metal svojí kategorii.To je fuk. Uz jsem vyrovnal karmu poslechem pěti skladeb Lynx.
Moderátorka naprosto příšerná.
Bavte se a zabte se!!!

Odstraň ty mazový špunty z uší :-), nahráli naprosto super album na světové úrovni, vítězství je zasloužené.

Hmmm. Exorcizphobia. Thrashmetalová kapela z Trutnova. Tak už můžu jit se psem.
Kdepak, v tomhle prdelákově se nikdy nepohneme...

Ozzy Osbourne - Patient Number 9, po čase jsem se k tomu vrátil, je to v pohodě, dobrý, ale že bych se z toho úplně posadil na zadek, to zase ne :)
Zato včera ze Saxon a Judas Priest jo! :) Biff Byford je v neskutečný hlasový formě, a celý Saxon hráli s energií a nasazením, jak kdyby byl rok 1980 :) Rob to dal, ale byly místa (tuším Lighting Strike), kde to fakt má upravený hodně. Ale jsem nadšený, na koncerty už moc nechodím, jsem gaučový metalák :) ale tohle tedy jo, to bylo skvělý. Pro mě vrchol asi Victim of Changes. Byl jsem na tribuně z boku, dost v předu, viděl jsem skvěle, ale trochu se vracel odražený zvuk ze zadní části haly. Ale celkově byl zvuk dobrý, čitelný. Jen jsem musel dneska na kole jezdit do kolečka jen doleva, nemůžu narovnat hlavu, příště půjdu na plochu :)

Na Anděly letos budu koukat. Snad poprvé po osmi letech. U nás pár sošek máme, určitě za Kapela roku 2012, možná za "Motýli" a možná ještě něco.:-) Nevím. Bro to má v tattoo salonu, určitě jednu z nich.

Pavel Novotný mě v souvislosti se Samirem taky napadl.:-) To co se mi na něm nejvíc nelíbilo, souviselo s tím, jak říkal, že dělal hovnometa pracujícího pro bulvár. S těmito pokřivenými hovady máme nedobrou zkušenost.

S Majkláčem tu mám zevrubnej rozhovor, za THE SWITCH, jeden z prvních co jsem tu kdysi dělal. Potkal jsem se ním tady v Plzni asi v roce 2014, tak jsem dal řeč a v poho.

Skořepa? Při vší úctě, nevyhraje! Myslím si, že na sošku jeho dosavadní vklad zatím nestačí.:-) Hlavní problém? Nemá žádný fanoušky! Deska roku - spíše něco z těchto JAR, November 2nd, David Koller.

Člověk, aby pořád odrážel pozvánky na pivko, sotva jsem se přežranej vyspal z těch JUDAS, šel jsem se projít do lesa, a zas telefon, po fotbale tam a tam. Zamítl jsem to, navíc Viktorka padla s Libercem, to bych akorát čelil frustrovanému blábolení . :-) Anděly přijdou vhod, udělám si k tomu heřmánkový čaj.

Vždyť to je pozér non plus ultra. Co dokázal? V mým hudebním ranku nic :-)
Obyčejná attention whore typu Pavla Novotného.
Jestli to někoho uráží, tak sorry...

Ja ted obcas s potěšením koukám na Majkláčovu pitevnu. Dpbrej týpek, sympaťák, nemachruje a dobré postřehy.

Ve 21.20 Hudební ceny Anděl
Držím pěsti Skořepovi

Kropis: Na JUDAS na MORu určitě jeď. Jsou ve formě. Měl bych tam být taky, možná dokonce i "pracovně", tajně doufám že to nebude zas tak "pracovně".:-) Snad mě nenaložej, chci vidět asi 9 největších kapel.:-) Obsazení je letos luxus.

Recky na vaše pecky - u toho Hausera člověk přemýšlí, jestli je to srandovní týpek, u jehož hlodů se někdy nejde nesmát, a nebo prevít, na kterýho má člověk chuť řvát doslova jako rozzuřenej kamioňák na člena pražský kavárny.:-) TY ZMRDE! je velmi pravděpodobný , že představuje vše co je nutné nenávidět, na druhou stranu fantasii a svůj svět nepochybně má. Vlastně jsem si uvědomil, že ten formát mě hlavně zajímá kvůli tomu rozhovoru s hostem, ty komentovaný hudební ukázky až tolik ne, hlavní je rozhovor! Dobrej díl.

Počkám si na report, ale pochopil jsem z textu, že Halford to dává a můžu se těšit na Masters, kde se na ně chystám. V porovnání to byla jasná volba, ačkoliv to prostředí Masters of rock moc nemusím. Mám to blíž, Open Air, lepší zvuk, a letos je ten lineup heavymetalově našlapaný. Judas Priest, Dickinson, Accept, KK Priest

THE BLACK CROWES napsáni, chystám se na VLTIMAS, NECROPHOBIC a report z JUDAS PRIEST - O2, Praha. jedna z těch dvou tvrdších věcí se možná nevejde do příštího týdne, budou i nový DARK GAMBALLE.

Ten dalekohled měli normálně asi tři lidi v řadě pode mnou. Žádný kukátko, normálně jak na posedu : )

Já byl sektor 218. Tzn. patro nad dolním největším ochozem. To jsou ty terasy, kde se furt svítí. Poprvé v životě. Neměl jsem potuchy, že tam podobné prostory jsou. Na jednu stranu je to příjemný se takhle napít a nadlábnout, člověk si chvíli říká, tak teď už nikdy jinak :-)), ale ve výsledku v podstatě zažije koncert s distancem - sice prvotřídní a s výborným zvukem i výhledem, ale je prostě od kapely daleko, to je normálně na dalekohled.:-)

Tak jsem seděl kousek vedle ( sektor 116). Zvuk mi přišel obecně v nářezovějších věcech nevyrovnaný, v klidnějších výborný. Uriah Heep překvapili, naživo to mělo koule. Magický moment při Saxon - Madame Guilotine, ta skladba má neuvěřitelnou atmmosféru. Jinak Byfford - 73 let není vůbec znát, v hlase ani pohybu, kdy se na pódiu prochází, tvl skáče! Vypadá jak Gerald z Livie : )
JP fajn, Halforda jsem každou chvíli hledal : ), furt chodil do zákulisí. Hlas furt má dkvělej. Potěšili s Love Bites.

Letmo ke koncertu, i když bude samosebou report. Za mne včera skvělá akce, všechny kapely dobrý zvuk, JUDAS PRIEST v určitých momentech lehce přeřvanější, ale nic nebudilo dojmem nabasované koule a to je hlavní. Můj první koncert, který jsem sledoval z prstence s občerstvením a švédskými stoly (to patro pod sky boxy) v místě u protější strany haly, spíše nad rohem kluziště, čtyři burgery s trhaného vepřového příjemně zatížily. :-) Nicméně neodbočujme... Každý nástroj krásně čitelný, zpěvák byl ve všech třech případech výborně slyšet.

URIAH HEEP kombinovalý klasiku s novými věcmi z loňské řadovky, pořád jim to parádně hraje. Odsrali to jen časomírou, kdy jim byl přidělen čas 45 minut a do toho se 55tiletá kariéra narvat nedá.:-) Vrchol asi : Easy Livin´ a Gypsy. Zazněla i uhrančivá suita pro všechny podivíny RainbowDemon z roku 72´.

SAXON nesporně říznější partou, budili dojmem válce. Silná koncertní záležitost, ústřední pilíř NWOBHM. Z novějších věcí jen titulka Hell, Fire and Damnation a pak ještě Sacrifice, jinak osmdesátky, osmdesátky a zase osmdesátky. Překvapilo, že krom tradičních pecek jako Denim and Leather, Princess Of the Night nebo Wheels Of Steel byla zařazena i kolosální polobalada z pětaosmdesátého Broken Heroes. Stala se vrcholem jejich setu.

JUDAS PRIEST všechno smetli, neskutečně ostrý výstup, souhra Faulknera se Sneapem jeví se grandiózní.:-) Byť Halford místy šetří slovy v textu, to aby to celé v drtivém tempu utáhl, tak to co nakonec zazpívá, se snaží dát na max. V čtyřiasedmdesáti skvělý výkon. Z toho důvodu třeba absentovala věta, kterou vykřikne v rámci klipu Breaking the Law, když v rukou drží v bance vysněnou zlatou desku. Set list byl skvěle poskládán, aby nebyla opomenuta snad žádná z důležitých kapitol, na druhou stranu místy byly zvoleny spíše skladby ne zrovna nejtvrdší a nejrychlejší. Dramaturgie však fungovala a i ty zabodovaly. Ian Hill neopustil svůj puntík a pořád cloumal basou do skonání světa. Tráva byl mocnou mašinou, co hnala celý set. Jeho chvíle přišla s Painkiller. Koncert se obešel bez sólo exhibic a onanií na prodloužení časomíry. Faulkner ve skladbách většinou sóloval, kdežto Sneap byl hlavní riffař, oba vyznávali postoje, kdy byli rozkročeni tak, že měli na zemi nohy od sebe asi tak metr deset nebo metr dvacet.:-) Bylo to cool! Zvlášť když kapela ctila koženou módu. Scéna velmi zajímavá, funkční, se stěnou Marshallů a velkým dvojitým a asi desetimetrovým křížem zavěšeným na pódiem, posléze se ve dvou písních snesl a zabodl do pódia. Skladbový vrchol? I když to někdo může mít jinak, tak u mne Victim Of Changes. To bylo velmi velmu uhrančivé. Pak asi Saint In Hell, Turbo Lover, Painkiller a Electric Eye. Z novinky zazněly tři songy (Panic Attack, Crown Of Horns a Invincible Shield).

Velcí jazzoví kytaristé - kompilace Supraphon.

Tomáš: Dnes hlavně metalcore a hardcore. :-)