Temný případ - po naprosto skvělé první sérii mě ta druhá s Colinem Farrellem přišla trochu nepřehledná, navíc jsem se s mafiánským prostředím uvnitř vším hnusem prolezlého mraveniště Los Angeles nedokázal nějak víc ztotožnit, nebylo to špatné, bylo tam pár výborných scén co zvedly adrenalin, ale na jedničku to nemělo a celkově jsem k tomu přistupoval emočně nezaangažován. Navíc mě sral ten dvoumetrovej vzpřímenej týpek v roli "dobrého" mafiána, co nosil hlavu proklatě vysoko (Vince Vaughn). Třetí série probíhá u mne nyní a jsem daleko víc uvnitř, tohle je strhující, plíživá, vše pohlcující sociální depka - mám před sebou poslední dva díly a vím, že to je lepší a mě bližší než dvojka.

Ono to tam není nějak detailně analyzovaný, Halford uvedl pár situací, aby vykreslil pointu a zároveň uvedl, že pro něj byli oba lidsky i profesně stejně důležití. Nikdy nedošlo k tomu, že by zbytek kapely stál za jedním a druhého by odsunuli. Ten odchod nebyl následkem nějakého spontánního rozhodnutí, v Kennethovi to muselo bublat hroznou dobu.

To jsem netušil, podobné publikace již nečtu, díky za info. Osobně to moc nepobírám, jedním z mých nejlepších kámošů od dětství nynější bezdomovec pocházející z velmi sociálně slabých poměrů - otec neznámý, matka pološílená. Čistě exaktně nepatřil KK k zakládajícím členům.

Stran nerozumění odchodu KK Downinga. Píše se o tom v knize Biblical, kterou jsem právě dočetl. Kapela tuhle věc zakrývala dekády, ale právě kytarová dvojice si spolu v lidské rovině vůbec nerozuměla a pod pokličkou vše bublalo dlouhodobě. Na vině byly údajně rozdílné společenské kořeny - Glen Tipton ze solidně zabezpečené středostavovské rodiny přišel do kapely až těsně před debutem, kdežto KK coby zakladatel pocházel z dělnického prostředí severní periférie Birminghamu. Přestože KK Glenna do kapely přivedl, postupně narůstaly neshody. Tipton byl spíš ten bohorovnej kliďas, kterej toho druhého vysíral svými kecy nad věcí. Rob v knize potvrzuje, že kapela to spíš přehlížela a nebyla na straně ani jednoho, postupně v Kennethovi vše vybublalo v setrvalou antipatii. Po celou dobu nejslavnějšího období o tom nikdo nic mimo kapelu nevěděl, JP vše drželi v tajnosti. Takže tu máme obrázek jedné z největších metalových kapel, jejíž zvuk určuje mimo jiné hlavně spolupráce kytarového dua, a mimo kapelu dekády nikdo neví, že ti dva se opravdu moc rádi nemaj.

Karol Dobiaš na rozhodčího v 94. roce: "Ty kopyto drevené."

Stray: Nebudu zde uvádět, kdy jsem viděl JP poprvé živě, zase bys mně vyčetl, že jsem těžil z nějakých výhod.:-) Jo, vstupenky na tu kvaldu s NSR v 85. roce nám sehnal Bóra, kterej byl děčínským odchovancem. Jeho tátoví Bédovi jsme kdys prodali auto.

Shodou okolností jak Halford, tak Ripper poměrně záhy stiženi následky androgenní alopecie. Tam je pochopitelné, že s tím nelze moc činiti, snad krom nějakého mohutnějšího Eltonáče. Přírodně nazrzlý Halford kdys zachycen s ještě vcelku solidním porostem, Ripper již zde nic moc, ale výkon výtečný. Ta holka, jak se kol třetí minuty směje tomu mávání řepou. I z té krátké ukázky vidno, jak i neznámé americké kapelky byly instrumentálně mnohem zdatnější než jejich evropští souputníci. Tedy podruhé.
https://youtu.be/v2KpAVXjwQ4

Prowler
KK-na YouTube jsem nedávno zhlédl jeden koncert KK z roku 2023. Přes věškeré heavy chlapáctví jsem se od toho odtrhnul jen velice nerad. Super výkon všech.

S odstupem mám Rippera nejradši na jeho první desce s Iced Earth. To je fakt síla!

V té dávné době jsem o tom takhle nepřemýšlel, nedokázal jsem to nějak postihnout, ale vzpomínám si, že to tam bylo. On Rob v těch pětatřiceti taky působil jinak než dnes, kdy je z něj prakticky takovej sympatickej metalovej děda. Tenkrát tam byla určitě rozervanost ... pro tvůrčí potenciál, image a upevnění umělecké značky prakticky jen dobře. Doporučuji na youtube shlédnout památné koncerty JUDAS PRIEST z roku 1983 - ať už 18.12.1983 Dortmund nebo tentýž rok v létě San Antonio, USA.

Stran té vizuality, Ripper Owens na mne dělal vždy dojem běžného normálního chlápka, kdežto Halford, aniž bych cokoliv věděl (dokonce jsem ho znal dřív z fotek z Metal Hammeru než slyšel JUDAS), na mne budil dojem osoby, jež obklopuje nějaká zakázaná aura. Nedokážu říct, co to bylo - jestli předtucha chlastu, drog, kultury západu (byl rok 89´ - ještě jsme tam nebyli), zkrátka jsem cítil nějakou temnotu, svobodu, která zde nebyla běžná, nebo jak bych to nazval. Ta temnota obestřela v pátek O2 arénu naplno a rozlila se na pět minut v totálně rudém panoramatu skladby "Saints In Hell"...to jsem si říkal, tohle je ono, zimomriavky. Chlápek ve středních letech co vede nekřesťanský život!:-)

Item ´87.
https://youtu.be/kWH0VT8Rqu0

Tomuto jsem kdys říkal QUASIPRIEST ´85.
https://youtu.be/6jlcUxjE-LQ

Jo, vlastně místy ještě ten Plocica, jenž kdys osloven + J. Neal.

Stray: To ovšem nikterak nerozporuji, ba naopak, naprosto souhlasím. Barva Halfordova hlasu naprosto jedinečnou, na rozdíl od Ripperovy - jemu podobných témbrů vedu v patrnosti povícero. Jen jsem suše zkonstatoval současný stav stran koncertních schopností. S Halfordem v jistém punktu srovnatelný snad jen Scheepers. Stran Halfordovy podobenky. Prvně jsem JP zazřel ve francouzském časáku BEST, kterej nám z jistejch důvodů chodil normálně do schránky, na podzim 1974. Něco mně na něm vizuálně od samého počátku nesedělo, podobně jako u Mercuryho. V té době jsem nebyl schopen tyto vjemy exaktně definovati, později jsem pochopil zcela.:-)

Pekárek: S uvedeným nejsem v sebemenší vádě. Osobně moc nechápu, proč se KK vůbec trhnul. Vidno, že živě hráčsky zvládá naprosto bez problémů.

Cituji z recenze:

"Posledně uvedený možná cizeluje styl svých předchůdců v sólech, včetně efektu či iluze střídání (zda nahrál všechna sóla nicméně netuším), ale v doprovodech zní jinak. V žádném případě nejde o kytaristu staré školy a Halfordovi to evidentně nevadí."

"... možná vice Faulknera"

"V jejich prezentaci nyní logicky převažuje vize k progresi tíhnoucího Roba Halforda, mocně podporovaná jeho nynějším kytarovým hrdinou, Richiem Faulknerem."

Ten recenzent je evidentně opatrný:-), přičemž nakonec toho dost svaluje na Halforda. Podle mě se kloní k tomu, že se o JUDAS spiš jedná, také proto, že si myslí, že Judas bez Halforda měli s legitimitou větší problém. Vidí tam i jistou paralelu s ACCEPT/U.D.O.

Všichni v kapele se snaží JUDAS zachovat, rozhoduje Halford, který se snaží o totéž a činí tak lépe než KK s Ripperem (byť jsou ta jejich alba dost v pohodě). Díky tomu nejde o revival, což je asi nejpodstatnější.

Halford je prostě Halford, tohle nelze obelstít žádnou intenzitou v hlase ani rozsahem. On má naprosto specifickou, velmi krásnou barvu hlasu. Jasně, nepopírám, že stran fyzických parametrů zvuku může Ripper Owens dosahovat vyšší intenzity i rozsahu, ale vždycky tam při touze po matru JUDAS budu mít u jeho podání rušičku, on prostě tu Halfordovu barvu nemá, má tam prostě něco svého, a to něco mě chutná míň.

:-) Teď si vybavuju, co se mě honilo hlavou, když jsem někdy v roce 1989 viděl poprvé na fotce JP Halforda. V té době jsem je hudebně neslyšel, první zkušenost poslechová přišla až s Painkillerem, přeci jen ta kapela byla trochu starší než kapely, které má generace měla jako prvořadé (především vlna okolo HELLOWEEN), takže Halford, byla to koncertní fotografie, kde tvořil trojzápřah s dvojicí kytaristů Glenem a KKem, říkal jsem si, tenhle týpek je ale divnej, krátký vlasy na blond, kožený hadry, u pasu pouta, to je nějakej divnej metalista, ne?:-) Přišel mi trochu starej a zvrhlej (byl jsem zvyklej na veselé obličeje Kaie Hansena a marcuse Grosshopfa). Ale zpětně musím říct, že Rob charisma má

Jó, celkově zdařilá akce. Z mého místa zvuk výborný po celou dobu. Ode mne osobně největší kredit pro Boxe, vždyť právě Gypsy byla jednou ze zásadních skladeb, jež mou duši počátkem 72. roku navždy upsala tvrdé rockové muzice. Skvělej chlápek. Navíc kytarka vod Furcha, což sám ještě slovně zdůraznil. Klobouk dolů před všemi veterány. Osobně nyní u JP velmi postrádám nezaměnitelnou kytarovou práci oné legendární dvojice, jež rozhodujícím způsobem spoludefinovala onu lehce rozpoznatelnou zvukovou marku. Nynější nájemní žoldáci, byť technicky výteční, plnohodnotnou náhradou nikdy býti nemohou, neb hráčsky naprosto zaměnitelní se stovkami obdobných, pročež si osobně pokládám zcela legitimní dotaz. Jsou toto ještě vůbec autentičtí Judas Priest?
Zrovna u fantastické VoC z nejlepšího alba JP vůbec (viz žebříček pod reckou k Firepower) jest všeobecně známo, že jde o jakýsi kompilát dvou kompozic - Whiskey Woman vod původního pěvce Atkinse a K.K. + Red Light Lady vod Halforda. Pokud porovnáme soudobá živá provedení předmětného songu u obou "konkurenčních uskupení", při vší úctě k obdivuhodným Halfordovým výkonům, Ripper svůj živoucí vzor doslova deklasuje, v pasážích falzetových vpravdě drtivě. Ano, je tu značný věkový rozdíl, leč...
Pěkné nedělní poledne, pokud právě obědváte.
https://youtu.be/TBFwCLOVJa4

S odstupem dvou dnů Victim Of Changes pro mne vrcholem pražského koncertu JUDAS... šestá a sedmá minuta skladby zcela určující!:-)

Once she was wonderful
Once she was fine
Once she was beautiful
Once she was mine (once she was mine)
Change has come over her body
She doesnt see me anymore
Now change has come over her body
She doesnt see me anymore
Changes
Changes
Changes
Changes
Victim of changes

Dneska se snad dokopu k článku. Musím.

Widl:
ten ETERNAL - Cryptic Lust 2024 - docela dobré, už to posloucám 14 dní
COFFINS -Sinister Oath 2024 -neznal jsem, výborná věc, chorobný zvuk
EXHORDER -Defectum Omnium 2024
MARYLIN MANSON - the High End of Low 2009
https://www.youtube.com/watch?v=gneJDzgkWNo

A v metalu bych pak prosil, kategorii “JUDAS PRIEST” - sorry, beru zpět, Rob mi zrovna vštěpuje do mozku mantru “Freewheel Burning”, takže verdikt je jasný: “Vítězem jste jako vždy vy, pane Olejník!”