THEB
LACKC
ROWES

Jestli jsem dobře slyšel, tak už 15.března s novou deskou. To je povinná koupě!
Naživo hitama nabitý šestipísňový setík s dvouma novinkama (vím, že to blbě skloňuju). Hraje jim to parádně. Remedy included!

https://youtu.be/dCd9Tcl6PlI?si=wI1Y3ew9DptulSp0

Když už jsme u těch osob něžného pohlaví - potkali jste někdy v životě nějakou, která byla skutečně zapálená pro muziku. Prostě sledovala novinky, poslouchala všechno možné, měla přehled, aktivně se o to zajímala, chodila na koncerty, kupovala cd/mc/lp?

Protože já když se tak zamyslím, tak snad ani ne. Asi tam někde nějaké budou, dobře schované, neprojevují se, ale chci věřit, že ano. Maximálně ještě na výšce pár bylo, které to trochu aktivněji sledovali, terazky prakticky nic. Já chápu že děti, rodičovství a věci s tím spojené ti jednak brutálně zredukují časovou dotaci pro poslech muziky, jednak prvních pár let posloucháš dětské písničky (ale díky tomu jsem objevil parádní alba Svěrák & Uhlíř) a pár dalších let se na ně snažíš zapomenout a dostat je z hlavy.

Už když jsem v roce 2001 vycestoval na půl roku za prací do Holandska, tak v rámci tý skupiny kluků, co jsme tam dělali, je prostě fascinovalo, že jdu po ulici, vedle mě třeba stojí takový to bytelný kulaťoučký auto ze šedesátých let, co jezdilo ve Fantomasovi :-), a já jdu netečně a bez reakce kolem, jako okolo stojanu s odpadkovým košem, absolutně žádný pohled, žádná reakce, prej: "Koukni na Honzu, on to vůbec nevidí." Pak se tam před tím autem pomalu klaněli, já vůbec nevěděl, o co jim jako jde.

Hele, současná společnost je tady těžce v prdeli (jasně, v mnoha zemích to bude ještě horší), už asi dvacet let vůbec necítím žádnou motivaci na přijetí jejich žebříčkových hodnot. Už před dvaceti lety jsem pozoroval změny špatným směrem, dost jsem kdysi pročítal zeměpisné knihy, někdy okolo roku 2000, jsem najednou zjišťoval, že místo popisu památek v jednotlivých zemích v těch brožurách píší o tom, kde se movití mohou kvalitně najíst, o tomhle mluvím, to mě sere...:-) Sbírka CD nezapůsobila na žádnou návštěvu ženského pohlaví? No to je mi úplně jasný. To není novinka.:-) U mě to všechno šlo dle jednoho mustru, ještě když neznaly míru mojí zapálenosti, tak jsem pozoroval pár týdnů euforičnost, jak zjišťovaly hloubku mého koníčku, tak začínala narůstat jejich nervozita, s následným rozhodnutím že to vzdávaj, jsem se na moment zamyslel, páč odpadaly jak mouchy dle totožného mustru, ale ve výsledku jsem si stál za svým a přijal realitu. Si prostě myslím, že můj žebříček hodnot je ten zdravý, nezakalený nějakým budováním veřejného obrázku a majetkových vábniček.:-) Společenský status? Co to je? Proč?

Já si teda auta všímám, ale zajímají mě spíš "staré rachotiny", které nejsou o statusu. Prostě youngtimery, nebo věkově už i veterány (sám mám jeden kousek, věkově už spadající do této kategorie). A ti lidé jsou většinou fandové, takže není problém pokecat, jako nedávno třeba s maníkem co tankoval přede mnou s Mitsubishi Galant v kombíku z konce 90tek. To prostě nevidíš každý den.

A přitom si nepamatuju, že bych si někdy všímal, jakou má ženská kabelku.:-) Jsem asi divnej, já si vlastně nevšímám ani toho, jaký kdo má auto. Pro mne tyto typy věcí prakticky neexistují! Fungují v nějakém (pro mne) paralelním světě a jsou pro samozvané řiditele tohoto světa asi důležité, ale pro mne tedy vůbec, já bych měl radši 6tisíc alb a na zahradním pozemku maringotku za městem, do který by se mě nikdo nesral. To by bylo fajn. Aspoň mám klid.:-) Jak mě třeba zajímá, co si kdo z lidí v rámci hudební komunity o mě myslí (to jen abych věděl, zda věci dělám dobře), tak v reálnym životě je MI tahle informace ze strany nemetalových civilů absolutně ukradená.:-) Zvláš´t poslední roky jenom kroutím hlavou, co za sračky ze sebe některý lidi vypouštěj.

Kabelky... to si nakousl velice složité téma. Několikrát (sám nechápu proč) jsem o tom měl už s pár ženskýma diskuzi, a prostě jsem to nepobral. Je to pro ně nějaká forma fetiše v kombinaci s vyjádřením statusu. Dokonce i relativně skromné osoby, které jinak preferují spíše sportovní a outdoorovou módu na tom ujíždějí a jsou ochotné platit fakt horibilní sumy...

Na druhou stranu, buďme férový - moje celkem slušná sbírka CD, seřazená podle země původu interpreta, hudebních stylů a časových období nezapůsobila ani na jednu návštěvu ženského pohlaví.

Sedm schodů k moci ... včerejší díl znovu luxus, už mám představu o komunikaci zaměstnanců na Ministerstvech. Mezi těma kuníma ksichtama bych fakt chtěl dělat. Mít za prdelí Munzarovou, počítal bych svou zkušenost na dny až týdny. Annička jede, už jí taky tuhne výraz, ale pořád jsem spíš s ní.:-) Jedno nechápu, to prohlížení drahých kabelek za výlohou, jako k čemu drahá kabelka, postavit doma na poličku a co jako? Vždyť z toho neproudí nic obohacujícího jako z knih, hudebních nosičů apod.

Metoda Markovič: Hojer - hezky se to vyvíjí, Prachař byl luxus v roli namistrovanýho policejního hlavouna. Láďa je vlastně takovej zakřiknutej kamarád. Trochu hodnější díl. Takhle voprejskaný to tehdy všude opravdu bylo, jenže já honil akorát tak tenisák hokejkou na betonovým plácku za barákem. Podzim 82´ druhá třída ZŠ. pamatuju, že jsme tehdy snad ještě hráli mezi stromkama na indiány a taky, že se máma divila, proč se kamarádím s klukama o pět let staršíma, jeden chodil asi do sedmý a druhej do šestý, pořád se někam běhalo, to sídliště bylo takový nějaký víc hliněný.:-)

Perfect(Pol.) - Unu - 1983 - od třetího songu totální nářez! Ty riffy co tam seká ten chlap, neuvěřtelné :)

Drahých povedených klipů maj hromadu, možná tak okolo patnácti, což je od prakticky ne moc známé kapely dost překvapující. Podle mě do toho musí cpát strašný prachy, na druhou stranu se mi líbí jak fungujou, disciplinovaně, s cílem a vírou, že když se chce, tak to jde. Linkama ke klipům jsem ostatně osázel zdejší rozhovor s nima.

ještě k té angličtině/češtině. V rámci českých kapel existuje určitá úzká sorta interpretů, od kterých chci jen angličtinu a nic jinýho (jde o spíš takové ty garáž-rockové, lehce punkem načichlé, vesměs rockn rollové kapelky do klubů - je jedno zdali mám na mysli PROSTITUTES, SUNSHINE, VEES, NIHILISTS nebo ještě něco dalšího, prostě od těchto jednoznačně Aj), od většiny pak určitě dávám přednost češtině a to dělítko mám tak, že čím hraje kapela v instrumentální rovině progresivnější, umělečtější, složitější a neprvoplánovější hudbu, tím spíš chci od nich češtinu, jako příklad uvedu souhlas s tím, že PRVNÍ HOŘE maj český texty, u té složitější hudby, to ještě odštěkat anglicky, to je u mne koktejl neposlouchatelnosti. Je to jakoby ta kapela řekla: "sereme na vás, nechceme žádný posluchače, stačí nám ta stovka co přijde v Praze, Brně a v Lampě". Ono se není čemu divit, hrát desetiminutový progy songy a ještě stavět před posluchače hráze s cizím jazykem, to je skutečně taktika hodná fotbalového inženýra Stramaccioniho!:-)

Spajk - mají milion videí na YT, velice rychle si uděláš představu. A i kdyby se ti nelíbila hudba, tak Marie je moc hezká holka

spajk: Jestli se o to máš zajímat, tak to fakt netuším, spíš bych řekl že ne, tedy vzhledem k tomu, že pro tebe obsah textů skladeb představuje zbytečnou položku. U mne naopak, pokud česká kapela vstupuje do placu s češtinou, dává se všanc mnohem upřímněji, odhaluje i jinou vrstvu, je v podstatě nahá a je vržena před složitější úkol.
Angličtinu mnohdy vnímám jako berličku pro kapely, které slovně nemaj co říct, nemaj na to vyprávět mini-příběhy, byť některým vyloženě sekne a je lepší, že jí ve výsledku volí.
Název spojením začátků křestních jmen tří sourozenců, jenž jsou členy kapely. Nezní nějak úchvatně, ale nevyjadřuje nic jiného a to se počítá, slova, která nic neznamenají, maj svou výhodu.:-) Těch kapel, které to ví, je povícero.:-) Moderní je to v tom smyslu, že je tam lehkej odér 2000+ scénu, špetka screamu/Linkínů hezky napojená na běžný bigbít s refrény a sóly. Dobré texty a naléhavý ženský zpěv vylučují škatulku buranství už sami o sobě. Pro mne příjemné na poslech.

Moderní old school rock? Není to oxymoron?
Mám se o to zajímat? Vždyť už ten název Jamaron je dementní :-)

Do teď si pamatuju, kdy jsem JAMARON slyšel poprvé. Jel jsem s kamarádkou v autě, hraje nějakej českej rock s ženským hlasem, páč ta holka (ehm paní, je to spolužačka z průmyslovky, je jí jako mě) poslouchá jinak DYMYTRY, HARLEJ a ARAKAIN s Toužimským a chodí na pekelnej ostrov v Holýšově, chvíli tedy zbystřím a poslouchám, zaujme mne naléhavost zpěvačky a samozřejmě podaná melodika, a tak bez úhybných manévrů svým typickým způsobem řeknu: "Hele, to není tak blbý jako hudba, kterou obvykle posloucháš, copato jako je?"...čekal jsem že mě přilítne facka zprava:-), ale nestalo se, jenom popotáhla s elektronický cigarety. Nechápu jak někdo může kouřil elektronický cigarety, normální jsem naprosto minimalizoval na čtyři kusy měsíčně, ale elektro bych do pusy nedal. Proč taky? někdy potřebuju tu klasickou účinnost.:-)

To je úplně v pohodě, prostě to není tvůj šálek čaje. Já si naopak uvědomím, že poslouchám docela dost skupin, které mají zpěvačku, nebo dokonce i členství je většinou sestavené na něžném pohlaví. Ale je pravda, že to není ani popové alá zmíněná Lucka Vondráčková, ani alternativa typu Tara Fuki.

Každopádně u Jamaron jdou texty Marii krásně do pusy, nezní to ani pateticky, ani jaké nějaké laciné klišé. Věřím jí to, co zpívá.

Jinak jsem na to vzal kamaráda, který není žádný velký hudební fanda, má rád spíš takové "mainstreamové" rockové věci typu Kabát, Horkýže Slíže, Tublatanka a pod. Neznal je, mrknul jen na pár klipů na YT, a byl úplně nadšený. Právě ta kombinace moderního old school rocku a živelné zpěvačky ho chytla na první dobrou.

Buď to na mne funguje a nebo ne. Byl bys schopnej jít na koncert Lucie Vondráčkové? Tak vidíš.:-)

U JAMARON je pro mne ten ženskej prvek prostě vyladěnej k naprostý dokonalosti, prakticky ve skladbách jako "Malý Berlín" nebo "O lžích a lidech" Maruška zpívá tak, že se nejde nezamilovat. Od první chvíle člověk ví, tohle je přesně ono, tohle je ta kapela. Kdežto u KMT, ačkoliv nepopírám všechny ty ukazatele kvality, se na to prostě nenapojím, nejsem toho schopnej, ale to není zdaleka jediný případ interpretky, naopak to nedovedu u 90%. Děje se mě to i u druhé strany ženského spektra GAIA MESIAH, u kterých sice oceňuju drive, energii, skvělej zvuk, vyhranost, ale textově a emocema jsou pro mne taky úplně jiná planeta. Nikdy bych třeba nemohl fandit skupinám jako TARA FUKI nebo YELLOW SISTERS.

Já byl pozvaný na kachnu dnes, ale jednak jsem byl na koncertě, jednak prvně v životě jsem se dal na křesťanský půst před Velikonocemi - bez alkoholu, bez masa, bez čokolády (tohle bude těžký...)

Jamaron - přesně jak píšeš, ty Kabáty tam občas slyším taky. Je to samozřejmě takové modernější, i když zároveň oldschool, ale ta melodika, ty "stadionové" refrény, ten drive, to mají společné. A ty texty nepíše částečně i zpěvačka? Je tam za mě cítit i ten ženský element, ale v úplně jiné formě než Kateřina Marie Tichá nebo Marie Kieslowsky.

Jinak já si na ně zajel do Jablonce, klub Na Rampě, trochu to tam znám a mám to rád. Prostor menší, ale publikum skvělé, zpívali, skákali, za mě moc povedená akce.

Tak jsem dorazil z Bohemky, zajímavej výlet. Nečekal jsem, že ta jejich tribuna je úplně zaplněná. Schodiště strmý a úzký, že se to sotva dá vybalancovat. Skvělé místo v posledních řadách, pokec s Mauglím, v hospě i dobré postřehy z koloritu zápasu na tribuně, celkově - na zápasy Plzně na Bohemce jsem schopen jezdit.

Tomáš: Já jedu v pátek do Budějc, už mám lístek i Penzionek.:-) Jo a taky se stavím na kachničku s knedlíkem a zelím a Budvárkem v masných krámech, samosebou. Prostě ve skoro padesáti asi moc lidí nemá moje starosti. Nečekal bych, že přijde o generaci mladší kapela, která předloží hezky na podnose to, co je pro mne dobře poslouchatelné, stále ještě rockové, ale vzhledem k jejich věku starosvětské. Jsou to takový mí osobní Kabáti. Zpěvačka naprosto super o tom žádná, dělá jejich hudební profil/tvář, ale přijde mi, že ta síla je spíš v tom pevným spojení, že ty lidi budou stoupat jen pokud se nikdy nerozdělí, tak to vidím. Hodně dělaj texty, který jsou psaný ...no je z nich poznat, že to píše kluk, což mě plně vyhovuje. Tuhle jsem si poslech pár písniček od Kateřiny Marie Tiché, vzhledem k tomu, že bude hrát v dubnu v Plzni, a přestože výborně zpívá i vypadá, tak jsem to její "ať je mi divoko" prostě nedal :-), neumím to uchopit, duševně s tím pracovat, neumím se na to napojit, naopak jsem si říkal, že kdybych byl na jejím koncertě v Lampě, tak bych si připadal jako nějakej blbec. :-) Jakože proč?

Dnes koncertík Jamaron - kdybych to měl charakterizovat jedním slovem - PROFI. To je prostě kapela, která ví co dělá, co chce a má na to. Zvuk slušný, práce s publikem skvělá. Zpěvačka neskutečný živel. Moderní hardrock, nebo klidně AOR v nejlepším slova smyslu.

A samozřejmě moje mánie - merchandise. Opět skvělý - všechna alba, všechny nosiče, trika, kšiltovky, odznáčky, trsátka. Prostě PROFI.

MORNE- Engraved with Pain - temnej valivej post-metal si nechám líbit