Valič: Dík za radu. Jasně že začnu s těma stravitelnýma. :-)

Stray: Frank Zappa byl nejen hudební génius, ale také šílený workoholik, kterému chyběla jakákoliv soudnost (takový Devin Townsend mu v tomhle nesahá ani po kotníky). Díky tomu není pro člověka, který se chce s jeho tvorbou seznámit, zrovna jednoduché se v jeho diskografii zorientovat. Já už jsem tu kdysi nějaké jeho desky doporučoval (určitě jsem zmiňoval Joe´s Garage, což je moje nejoblíbenější Zappovo album), každopádně by bylo dobré začít s těmi posluchačsky stravitelnějšími deskami ze 70. let, které obsahují převážně kratší rockovější zpívané skladby: Over-Nite Sensation, Sheik Yerbouti, Zoot Allures, Apostrophe a pak případně pokračovat s prvními dvěma deskami The Mothers Of Invention (Freak Out! a Absolutely Free). Začínat s progresivnějšími jazz rockovými alby jako Hot Rats, Waka / Jawaka nebo The Grand Wazoo by asi pro člověka, který podobnou hudbu není zvyklý poslouchat, nebylo nejšťastnější rozhodnutí a od poslechu dalších desek by ho to mohlo spíš odradit.

Upřesnění, ten poslední příspěvek se týká britského glam-rocku nikoliv punku. K punku jen tolik, že tenhle song by se určitě umístil v TOP 10 výběru neoficiální hymny Crazy Diamond. :-) https://www.youtube.com/watch?v=fkvrpQidTSs

Punk vystrnadil z centra zájmu dinosaury jako YES, JETHRO TULL a další, v té době už byl britskej glam-rock mrtvá záležitost. Byla to jen několikaletá vlna, o kterou zájem opadl díky tomu, že ty kapely nedokázaly nabídnout víc než pár chytlavých halekaček na jedno použití a tomu také odpovídali fans, kteří hudbu brali jen jako takové módní zpestření života. Tenhle cukrkandl bylo možné považovat jen jako rockovějšího předchůdce švédské kapely ABBA. :-) Vše bylo bezpečné, uhlazené, natož aby to hlásalo nějaký postoj. Mě je ta vlna taky vcelku ukradená. Zásadní kapely té doby byly jinde, za přímé předchůdce a největší ovlivňovatele GUNS N Roses beztak považuji skotské NAZARETH a ne nějaký přiblblý SLADE.

Asi jsem to špatně pochopil. Myslíš zřejmě společnost a její despekt ke glam rocku a pak glam metalu. Co vlastně pohrbilo původní glam rock? Punk?

To asi težko Bluejamie. Na hair glam sleaze scéně jsem vyrostl, ale původní glam rock mě rozesmivá. To je hudba pro naše táty, protože ti na tom taky vyrostli. Dej si vedle sebe fotky Motley Crue nebo Guns a Slade resp Sweet. To i Smokie vypadali důstojněji :-)

Marc Bolan byl určitě talent a hitmaker, jeho odkaz je nezapomenutelný, ale týká se max. dekády působení v branži, kdežto David Bowie je génius, který šel napříč styly po dobu čtyř dekád a skoro vždy přinesl něco nového a zajímavého. S těmi dvěma bych důležitost nějakých SWEET nebo SLADE nesrovnával. :-) Já mám před sebou jednu dlouho odkládanou hudební porci, kterou chci ještě za života prozkoumat, nejde o nějaký YES, JETHRO, KING CRIMSON apod., ale je to porce jako kráva, nějde ani o THE BEATLES, u kterých jsem utratil za komplet BOX plnej digipacků všech remasterů jejich alb asi dva a půl tácu a nemůžu se toho tři roky nabažit, nejde ani o ROLLING STONES, který mne až na pár alb z přelomu 60/70´s vlastně nebaví, řeknu jenom jedno jméno a bude to jasný, na toho chlápka se už dlouho chystám a jeho mega-biggest-diskografii vlastně neznám - FRANK ZAPPA!!! Pokud má někdo nějakou zkušenost s poslechem hudby tohohle týpka, tak sem s tím, vítám každou radu. :-) Díky.

To je samozřejmé, ale je to v podstatě důkaz, že historie běžela po spirále, takže despekt ke glam rocku je jen starší verze despektu ke glam metalu, protože u obou žánrů najdeš spoustu společných rysů, argumenty i charakter despektu je taky velmi podobný. Podle mě není opodstatněný v celé řadě případů, nejen případech Bowie nebo Marc Bolan...

Bluejamie: No myslím, ze doba, kdy se vkus Američanů určoval podle toho, kdo je v přízni Quiet Riot, už je dávno pryč, ty dědo. :-)))

Jo jo jo, ten anti glamrockový despekt dobře znám, ale sami Američané to tak neměli viz track list prvních alb Quiet Riot(covery Dave Clark Five, Small Faces, Slade) až teprve myslím QR III (tzn. 5. album) bez přímého britského glamrockového coveru. Allan Merril se načas přestěhoval do Anglie, aby v něm vystupoval se skupinou Arrows nebo třeba s cukrkandlem jménem Bay City Rollers, Joan Jett bez zábran resuscitovala glitter sound a na první alba narvala právě covery Arrows, Garry Glitter a Dave Clark Five... mně osobně taky naprostá většina britského glamrocku nepřipadá směšná,

Taky mi to nic neříká a spíš mi to vyloudí úsměv na tváři, když slyším Sweet nebo Slade. Obzvláště songy od Chinna & Chapmana v případě Sweet. Na Garyho Glittera jsem odvahu nenašel, po shlédnutí jeho fotek :-) Bowie jde mimo mně velikým obloukem. Jediný glam rocker, kterého můžu, se jmenuje Marc Bolan, to je špejle!

Tak ten původní londýnskej glam-rock z let 1971-73, to byla taková limonádka pro mládež sledující teenagerské magazíny a oblékající se dle posledních výstřelků módy - kalhoty do zvonu, boty na vysokých podpatkách, pestrovarevná saka, nakulmovaný vlasy, boa a podobný krávovinky. :-) Moc to nemusím (krom Bowieho), uznávám totiž BLACK SABBATH a DEEP PURPLE.

No ono se sice zdá, že Pepsi Tate je základ, ale když se to vezme popořádku britský glam měl bohatou historii, že který se dalo brát:-)

To já jo. SUEDE mám první čtyři, MUSE, FRANZ FERDINAND, PLACEBO všechno, OASIS první čtyři, mám komplet U2, THE CURE, DEPECHE MODE, SISTERS OF MERCY, obě JOY DIVISION, první tři THE MISSION, něco od NEW ORDER, a ještě určitě dost těch menších rybek kytarové scény. Dost se mi líbí THE HORRORS, cítím tam talent a skladatelskej potenciál, kterej není všední. ECSTASY of St.THERESA, pamatuju si na ten úspěch, ale nikdy jsem je neposlouchal, je to přesně taková ta vcelku prasečina z UG, dost abstraktní, beru to spíš jako vyjádření nějakého uměleckého postoje než výtvor muzikantů. V takové hudbě se dá kamuflovat, což se u DEEP PURPLE neděje.:-)

Původně jsme se bavili jen o hair glam sleaze scéně. To ostatní to nepochopili a začali vypisovat všechno od rocku po metal :-) Suede, Verve, Placebo a Muse jsou kapely u kterých nemám ani jedno cd. Ale vzpomente na naše Ecstasy of saint theresa, ti měli začátkem 90s svoje ep na šestém místě britské indenpendent chart. Sice jen chvilku po vydání, ale je to asi největší český zápis v zahraničí.

Jak si to tak čtu, zjišťuju, že on ten můj osobní psycholog carcass měl vlastně asi pravdu, "mé emoce opravdu pohání zmatek". :-) Faktem je, že si to neuvědomuju a vše co píšu mě přijde tak nějak lehce pochopitelné a logické. Tak třeba ta Anglie, co zde bylo vypsáno včera večer. Nevím zdali to bylo ostatními správně pochopeno, ale myslel jsem jen kapely sleazy/ street/ glam provenience z 80/90´s, kam samo sebou THE CULT, QUIREBOYS, THUNDER, LITTLE ANGELS, GUN, THE ALMIGHTY a jiní patří, ne na globální vše stylové spektrum britských kapel. S recenzemi si tak nějak delší čas dokážu pohrát a zbavit je nedořešeností, tam je to vše snad srozumitelné, ale u těchhle rychlých diskusních příspěvků může nastat stav, že tomu, co píšu, přesně porozumím asi jen já. :-) Co tím tedy chci říct? SUEDE, MUSE, PLACEBO, FRANZ FERDINAND, THE VERVE samosebou ano, stejně tak různý anglický metály a nemetály, ale na tyhle kapely jsem opravdu ve svém výčtu favoritů nemyslel.

uf! Hobbit tam prý nepatří:-) ale je to čistý Tolkien:-)

A já si zase nejraději pustím samý aktuální věci Hollies, Rolling Stones, T Rex, Paper Lace, Troggs, Zoot Money big roll band, Herman Hermits, Searchers, Equals, Fortunes, Tremeloes,Small faces, Foghat, Hobit, Sweet Slade... a na druhou stranu mám spoustu Areny a Magnum

Já si občas něco od Porcupine Tree nebo jiných Wilsonových projektů pustím a to mám do intelektuála opravdu hodně daleko (určitě se raději podívám na Maléry pana účetního než na Anglického pacienta). :-) Myslím, že Velká Británie má pořád ještě co nabídnout nejen v rocku, ale i v extrémním metalu. V množství kapel se sice nemůže srovnávat třeba se Švédskem nebo Norskem, ale těch významnějších se tam určitě pár najde (Carcass, Napalm Death, Bolt Thrower, Benediction, Cradle Of Filth, Akercocke, Anaal Nathrakh, Paradise Lost, My Dying Bride nebo Anathema). Co se týče těch níže zmíněných Lawnmower Deth, jedná se spíš o dost obskurní spolek, který nebyl příliš známý ani v těch 90. letech, ale já mám jejich desku Ooh Crikey! It´s Lawnmower Deth! celkem rád. Následující The Return Of The Fabulous Metal Bozo Clowns už mě moc nebavila, ale pořád byla nesrovnatelně lepší než ta trendová neopunková blbost, kterou uzavřeli svou diskografii. Je zajímavé, že kapela pořád ještě funguje a dokonce se jim podařilo vystoupit i s Kim Wilde (tedy pokud je ta babka na pódiu opravdu ona): https://www.youtube.com/watch?v=1rSK_MnDOXs

v komentářích k Jerichu je poznámka autora skladep, že psal i pro Jericho Jones - Junkies Monkeys, Donkeys