Včera jsem koukal na Beata a jeho rozbor Top 10 současných písní na Spotify. Je to prča, jak to dycky pohejtí. Včera dostala naloženo Taylor Swift s písní o tom, jaký má deprese. Po naprosto jalovým refrénu, přišla dobrá sprcha. Volně přeloženo:
"Ale no tak, to je všechno? Jsi největší popový umělec na světě! Neměla bys být v Cdur, když máš deprese, ale v Dmoll nebo Amoll, to jsou nejsmutnější tóniny...kup si další tryskáč"

U dobrý půlky věcí zmiňoval "Eighties vibe" anebo tam byl nějaký synťák z té doby.
Skoro to vypadá, že dnešní pop by bez osmdesátek byl úplně v prdeli.

(Sedmdesátky) a osmdesátky vládly, devadesátky byla už jenom kocovina.

To já to mám úplně naopak. Pokud pominu politické poměry, tak devadesátky pro mne stylisticky nemaj zdaleka takové kouzlo jako osmdesátky, pro mne období, ke kterému v rámci kultury vzhlížím jako k éře nějakého zlatého Říma definitivně skončila rokem 1992. Osmdesátky účesama, oblečením, atmoškou, vším - pro mne mnohem víc než devadesátky - tím myslím celosvětově. je to jako období Karla IV. a to co přišlo po něm...Čágo Bélo, šílenci! Prostě hnus. Stačí srovnat v každé z těch dob popovou hudbu. Osmdesátky to je prostě TA EPOCHA! Fungování společnosti u nás samozřejmě hnus, ale i ten člověka zocelí.:-)

Tomáš: Vinnetou mě baví pořád i teď. :-)

Tož já měl jen 9 a jsem za to rád. Mě ten konec 80tek vůbec neseděl ani tehdy, natož teď. Účesy, móda, fungování společnosti. Naštěstí jako dítě z toho ještě nemáš takový rozum, a žiješ si ve své bublině, koukáš na Triangel, Formuli 1 kde se ještě skutečně závodilo a desátou reprízu Vinetoua, která tě ale pořád baví.

Stray: Taky si často říkám, že bych to chtěl na chvíli zažít.Mě bylo v roce 1988 teprve 11.

Tak k obědu v kantýně gulášek, ale stejně ... MÁM CHUŤ NA MED A TAKY NA ANANAS. :-)

Moc si toho obecně nepřeju. Ale jedno z mých neuskutečnitelných přání v polovině devadesátek bylo, aby mi třeba v roce 1988 nebylo třináct, ale dvacet, alespoň na měsíc tu atmošku konce osmdesátek v tomhle věku zažít. O sedm let jsem to prováhal, ale třeba bych byl zklamán. Hodně pravděpodobně. Ale snažil bych se co nejvíc chodit po Praze.:-)

Stray: Od Penka mě nějaké věci taky baví. Obzvlášť album Sing Sing.

Asi si šli koupit s trvalou na hlavě a v naducaných bundičkách do nějaké pasáže žvejky. :-) Cool!

Stray: Před odchodem vypni proud je taky jediný album od Korna, který občas dám. Jirka byl vždycky progresivní. Té co snídá je nejlepší song hlavně ve spojení s videoklipem.
Ona nějak tehdy Iveta s Penkem chodila. Kamarád vzpomínal jak je občas potkával parádně vystajlovaný na Václaváku. :-)

To bude asi tím, že Soukup s Penkem měli v té době pořád to mladický cítění. Kdyby skládal Janeček, dopadlo by to hůř - jako italská pouťová kantiléna. Asi to koupím. Bral bych i desku Jiřího Korna - Před odchodem vypni proud 89´ ...tam to musí být samá pecka.:-)

Stray: Já vlastně od Ivety poslouchám jen alba I.B.(nej pecka Nic nového pod sluncem a Víš lásko) a Blízko nás (nej Útoč láskou, Básníci...). Zjišťuju, že nejvíc mě baví songy, které složil buď Ondřej Soukup nebo Michal Penk.

Stray: Blízko nás kup, to je dobrá deska. Od Petry Janů jsem dával něco z alba Exploduj.

Od Petry Janů si dával "Už nejsem volná"? V druhé půlce osmdesátých let taky solidní válec.:-) U nás v bazaru je původní origo vinyl Iveta Bartošová - "Blízko nás" 89´ - asi za 150,- ... rozmýšlím.

Stray: To je vtipný, že jsme takhle před spaním poslouchali skoro to samý kromě Lenky Filipový. :-) Já tam měl ještě navíc Ivetu Bartošovou, Petru Janů a Marcelu Holanovou.

Tohle je jako z dílny producentské trojice Stock, Aitken, Watterman. Všechno pintlich a příjemné na poslech, neuvěřitelnej servis. Těch deset klávesáků jak tam na tom maká.

https://www.youtube.com/watch?v=kMExWr_pdIY

Ten slapující basák tam, to je Ondřej Soukup, ne?

Jirka Korn - Ok, i když jsem to neslyšel od dětství, kdy to měli naši na LP
Lenka - super, mám všechny desky z 80-tek
ten zbytek je jen pro silné povahy

Dnes dorazila Helmutova Stříkačka - Kabaret Live, první živák, se starými peckami z debutu, který je samozřejmě už prakticky nesehnatelný, a když tak za šílené ceny... Jejich koncert v Brně 2 roky zpět byl fantastický, letošní pražský musím vynechat protože jsu pryč

JEDU SAMÉ NAPROSTO NEJVÍC PECKY Z YT.:-)

Jiří Korn - "Té co snídá", "Miss Moskva", "Karel nese čaj"
Lenka Filipová - "Za všechno může čas"
Balet - "Hej pane diskdžokej"
Petr Kotvald - "Kde kdo je dál", "Gejzír", "Milujem se čím dál víc"

https://constructoflethedm.bandcamp.com/album/a-kindness-dealt-in-venom

Stray mě trochu inspiroval v sepsání názoru na knížky, ale nechce se mi to spamovat do sekce Judas Priest, tak to prásknu sem. Mimochodem obě knížky Halforda už mám doma a těším se, ale z JP jsem měl a vždy budu mít jako favorita KK.

Dočítám druhou knížku D. Mustainea, tentokrát tématicky vydanou k době před, během a po vydání legendární Rust in Peace:
1) Mustaine je skvělý spisovatel. Po jeho autobiografii je to druhá knížka, která se čte lehce a slupl jsem ji jako malinu. Potvrzuje se mi tak teorie, že pokud někdo umí psát texty k písním, tak je schopný napsat i dobrou knížku.
2) Mustaine má sice v médiích pověst totálního kokota, ale celá druhá knížka je protkána vyjádřeními dalších lidmi, kteří si mnohdy neberou servítky. Takže v knize Mustaina se ke spoustě událostí vyjadřuje Ellefson, Behler, Friedman, Mike Click, Max Norman a spousta dalších.
3) Nechci spoilerovat, ale naprosto mě překvapily informace typu, že Ellefson málem letěl z kapely už na přelomu 80/90 let, protože smažil více než Mustaine. Friedman se kromě pár sol na tvorbě skoro vůbec nepodílel, vše bylo nahrané jako demo před jeho příchodem a sola hrál Poland. Dokonce měl Friedman zakázané od doktora během nahrávání RIP hrát na kytaru, protože měl něco s nervem v ruce a hrozilo ochrnutí. No je tam toho spousta.
4) Stále čekám, jestli se k vydání knihy odhodlá i Friedman, abych to měl komplet. Mustaine má 2 knihy, Ellefson má 2 knihy (první špičková), Nick Menza má posmrtně vydanou autobiografii.

ROLE-Pohledy, návrat po 8 osmi letech, a je to velká chuťovka, zatím už po prvním poslechu silný kandidát na album roku