Jděte do dza s těma dohadama, oba máte pravdu. Já se již tresu na dokument Víta Klusáka Svět podle Daliborka, což je vhled do života něžného neo-nacisty.:-) od čtvrtka v kinech.

Bluejamie65: Netuším, na co reaguješ. Když si to konverzaci přečteš znovu, nikomu nevyčítám, že poslouchá starou hudbu, ale že ostatním cpe, že nová hudba ho nezajímá a automaticky to bere tak, že tady nezajímá nikoho. Což není pravda.

"Takže sorry jako, ale že tě to nezajímá, mě nezajímá." ale to je přece naprosto přirozený přístup. Když zjistíš, že novější a novější a nejnovější alba nudí, a pak že novější a novější a nejnovější žánry mohou způsobit žaludeční nevolnost, naprosto přírozeně se vydáš buď proti proudu času ke starším albům a ke starším žánrům, nebo začneš prohledávat to období, které tě nejvíc bavilo, co je na tom divného???

No, přišli o dost výraznou ingredienci. Líp bych to asi nenapsal. A je to škoda. Představa kapely, kde Homme má na starosti kytary a zpěv, Grohl to drtí na bicí a Olivieri má na starosti basu, je prostě skvělá. A taky se právě téhle kapele podařilo natočit Songs for the Deaf. Škoda, že tam Grohl a Olivieri nezůstali. Foo Fighters jsou za mě dost zbytečná a nudná kapela, takže by bylo super, kdyby dal přednost QOTSA. To by byla kapela se třemi silnými osobnostmi. A to už by bylo něco.

Jasný, oba víme, že máme vkus každej trochu jinde :-) Mě se ta éra , jak píšeš už tehdy nelíbila, ale občas zkouším desky, který jsou obecně uznávaný a vysoko hodnocený a mě se v době vydání nelíbily, poslouchat s odstupem. Občas se podaří, že to tam "po letech" najdu a někdy i přes to, že to zkouším znovu a znovu to prostě nejde. A třeba Draconian Times je ten případ:) další pak třeba ten Iron Maiden :-))Jinak ty Kasabian moc neznám, podle klipu těžko říct, ale kámoš říkal že na tom Metronom festu co byl v Praze , byli jasně nejlepší.

Sicky: V tomhle jednom případě s tebou budu souhlasit, i když si nemyslím, že je správné brát někoho, kdo často mění stanoviště a nebo se uzavře k svým obskurním projektíkům, jako nějakého potížistu, kolikrát má prostě jenom jinou představu o výsledku svého snažení. Olivieri má docela dost specifickej styl, kterej v QOTSA chybí, přišli o dost výraznou ingredienci. Nesouhlasím s Tebou u těch PARADISE LOST a to celkové šíři tvého příspěvku, protože One Second považuji za to nejsvěžejší a nejpřínosnější, co ta kapela kdy nahrála, ano Blood Of Another je jednou z nejhorších skladeb na té desce :-), ty máš prostě utkvělou představu, jak má hudba PARADISE LOST vypadat a ta etapa od Draconian Times po Paradise Lost 2005 ti do toho nezapadá, mě přijde nejodvážnější, nejbarevnější, nejpřínosnější, ale to asi nemá cenu ti tady vyvracet tvůj názor. Já si teď užívám tohle, geniální klip, song i kapela, nedivím se že jsou na špičce v rockové Brit Charts - oni dokonale vzkřísili londýnský glam-rock n roll model 1972 a ještě to udělali aktuálně, bez obtěžkanosti pudrem na ksichtě a bez vysokých bot s bambulema na nártu či podobných zvěrstev. :-) https://www.youtube.com/watch?v=kimPUWSwxIs&list=PLpMUJrYyZ560JBgnmE_W8bydVaRIEbsx-&index=2

Olivieri bude asi dost potížista, nikde moc dlouho nevydržel

Odchod Olivieriho spočíval údajně v lidské rovině. On si Homme docela zakládá na správňáctví a dost se prezentuje jako ochránce slabších, no a Olivieriho problémem byla údajně nezvladatelnost a výkyvy nálad, které se třeba projevovaly v napadání žen, což se samozřejmě dlouhému klaďasovi vůbec nelíbilo. Máš pravdu v tom, že spojení anděla a ďábla kapele prospívalo, protože deskám Rated R a Songs For The Deaf nechybí velká dávka lehkosti, skvělých melodií a silný proud nápadů, který k posluchači doléhal jakoby nic, to další dvě alba už byly tak nějak víc přes sílu, natahovaná a vypocená. Až s Like Clockwork přišla znovu lehkost, ale už je to víc retro. Ty dnešní parťáci, druhá liga to asi není, ale je pravda, že takový koule, jako měl Olivieri, prostě nemaj. :-)

Mě jenom mrzí, že si Queens of the Stone Age neudrželi Olivieriho. Byl zajímavej, měl nějaký charisma a přidával té kapele další rozměr. Myslím, že je dost možný, že kdyby zůstal, tak by jejich hvězda po Songs for the Deaf dál stoupala. Velká škoda. Takhle je pro mě jedinej opravdu zajímavej člověk v té kapele Homme. Jasně, ti další taky nejsou vyloženě špatní, ale... Jsou to pro mě prostě jakoby béčka, takoví sesbíraní muzikanti, co Homme našel a co jinde neměli uplatnění. Třeba toho současnýho bubeníka vyhodili z Mars Volta, protože ho prý jako jedinýho nebavily koncerty a svojí náladou to kazil ostatním. Troy Van Leeuwen je sice skvělej kytarista, ale chybí mu to něco, co by z něj dělalo "áčkovýho" muzikanta. To samé zbytek sestavy.

carcass: No tak Josh Homme, Iggy Pop a David Bowie nebo Jack White jsou snad nej-rockeři posledních dvou dekád (ještě THE HIVES, kdysi), tam nelze sáhnout vedle. Ta poslední Iggyho řadovka je parádní, před tím také přešlapoval na místě, ale Homme ho usměrnil správným způsobem a ta spolupráce vyšla. Doporučím ti THE KILLS, toby se ti mohlo dost líbit - duo holka/ kluk oba kytara/zpěv, doprovází je klávesák a bicman, ale do sestavy je nepočítaj, maj pět řadovek, nedávno jsem to prošvih v praze, byl jsem na dovče, jinak bych šel. spajk: Pokud se NAZARETH drželi spřízněnosti se Sabaty (hutné riffy) a Zepelíny (řízný ječák) tak jsem neměl problém, když se to přibližovalo v pozdních 70´s nějakýmu bigbeatku k hopsání pro lidi, šel jsem od toho. Když jsem si kdysi jejich tvorbu procházel, s "Love Hurts" mne vlastně přestali zajímat.

Mám ty digipacky designově dělaný jako vinyly, vyšly nedávno, asi v roce 2013, tyhle čtyři alba jsem si už dávno prověřoval a odsouhlasil jsem si je ke koupi, prakticky někde na trase mezi AC/DC a rannýma GUNS N´ROSES s trochu pub-rockovějším britštějším feelingem, jsou tu dobré skladby, že je Hair Of the Dog skvělá deska vím dávno, vždy mne na NAZARETH vadily takové ty candbálové halekačky jako je tady "Shanghai-Shanghai...", to je jak z Cirkusu Humberto. :-)

carcass: Nj, Homme umí. Ale právě tou neurputností někdy nudí. Jak si jen tak vyhrává a hází na všechno salám.

Stray, pak napiš, jak sis zatancoval... jednicka je taky pekna, pro tebe nebudou asi desky z 80. let, kdy se začal rokenrol ředit klapkama, ale od desek s Rankinem u kytary Move Me a No Jive (tuším) se jede zase starej dobrej rokec.

tohle teď často sjíždím, je to neuvěřitelná síla - jsem až fascinován, jak někdo bez úsilí valí takové bomby....holt, když "to máš", tak je všechno snadné a nemusíš být urputný :-) - - https://www.youtube.com/watch?v=Vkd-YBH6XXo

Rozbalil jsem čtyři céda Nazareth z igelitových obalů, kdysi jsem si je koupil za dobrou cenu a ještě je neposlouchal, myslím že to je to nejlepší, co kdy vydali. Ironie? Holt asi nemám logiku!:-)

To je trošku ironie, že teď posloucháš Nazareth, po té diskuzi tady, ne? :D

NAZARETH - Razamanaz, Loud N´Proud, Rampant, Hair Of the Dog

Škoda, že Muse tvoří takovéhle břečky, mohli by být fakt zajímavá kapela, kdyby se zřekli takovýchto sraček typu Madness a tahle novinka + takové té "epické" filmové hudby s orchestrem + různých desetiminutových onanií, které jim moc nejdou, protože prostě nejsou Pink Floyd (což je jen dobře, Pink Floyd sice mají pár takovýchto dlouhých kousků, které se dají poslouchat a občas i baví, ale nevybavím si od nich moc zapamatováníhodných rockových songů...).

Nás asi ani tak nezajímá co udělali pro rocknroll, jako to, zdali mají ještě dneska co říct. A to už dlouho nemají (mnoho dekád). Přeci jen potřebuju v poslouchané hudbě cítit určitej závan aktuálnosti a právě proto budu mít z pisálků vždycky radši Husáka a Jakubíka než Lindaura nebo Černého.:-)

Tyhle tancovačkové kapely udělaly pro rokenrol mnohonásobně vice než moderni Muse. At se vam to libi nebo ne. Vy zabedněnci!