Když řadíš By the Way před Like Clockwork, tak se s tebou nemůžu domluvit, to prostě nejde.

Pro názornost můj Top Ten alb RHCP a QOTSA, abychom si ujasnili můj pohled na věc:
1.Blood Sugar Sex Magic
2.Songs For The Deaf
3.By The Way
4.Like Clockwork
5.One Hot minute
6.Californication
7.-10.Rated R
7.-10.Era Vulgaris
7.-10.Lullabies To Paralyze
7.-10.Stadium Arcadium

Villains jsou o třídu výš než poslední dvě desky Redhotů. Bez ohledu na to, že je to nesporně nejslabší album od QOTSA.

Ale jak sám píšeš, se SFTD nebo Like Clockwork se nemůže nic od Redhotů rovnat, když vyřadíme ze soutěže Blood Sugar Sex Magik, což je podle mě fér, protože to už nemá s dnešními Redhoty prakticky nic společného, zatímco Like Clockwork jsou QOTSA před 4 lety (a mimochodem, Villains na mě působí tak trošičku jako výškrabky z Like Clockwork).

1. pozdní RHCP versus pozdní QOTSA - kvalitativní rozdíl mezi posledními dvěma alby Red Hotů a Villains moc nepozoruju, po pravdě, ty alba mne přijdou na přibližně shodném levelu, Red Hoti se snaží o odlehčený rock, ale už jim chybí hity, QOTSA na Villains, po pravdě, docela tápou. Pokřivenost tam je v podobě nějaký slupky, ale jádro odhaluje skladatelskou stagnaci. Na druhou stranu album ...Like Clockwork je mnohem lepší deska než všechny výše zmíněné. Ta opravdu to kouzlo a neobyčejnost má.

2. Red Hoti byli úplně jiná kapela v roce 1991 než jak je vnímají lidi, co je znaj od Californication, myslím, že ve své době byli také dost jedovatí a revoluční, ta změna k radio-friendly pop/rocku přišla až na konci devadesátek a se skladbama jako Scar tissue, Otherside a Californication.

3. No vidíš, lidi o kterých mluvíš jako o náročnějších (QOTSA je neurazí, ale upřednostní jiné, méně známé, abstraktnější věci, nad Red Hoty mávnou) mne vůbec nezajímají, nejsou to figury, na kterých tok hudebního dění stojí, jsou to tahači, oni nosiče nekupují, jenom chodí s iPodem a hláškují sračky na vychytaných trendy stránkách, trendy se mění, kecalové vyhnijou, každých pět let se mění sorta kapel, které údajně přinášejí onu potřebnou míru zakázaného koření, deformity a pálivého kouzla, kde jsou dnes nějací THE HORRORS? Koho zajímají? Vždyt hrají shoe-gaze pop! Pražská kavárna mě nezajímá, stejně jako mě nezajímá co píšou ve Full Moonu. :-)

Villains jsou o třídu výš než poslední dvě desky Redhotů. Bez ohledu na to, že je to nesporně nejslabší album od QOTSA.

Ale jak sám píšeš, se SFTD nebo Like Clockwork se nemůže nic od Redhotů rovnat, když vyřadíme ze soutěže Blood Sugar Sex Magik, což je podle mě fér, protože to už nemá s dnešními Redhoty prakticky nic společného, zatímco Like Clockwork jsou QOTSA před 4 lety (a mimochodem, Villains na mě působí tak trošičku jako výškrabky z Like Clockwork).

1. pozdní RHCP versus pozdní QOTSA - kvalitativní rozdíl mezi posledními dvěma alby Red Hotů a Villains moc nepozoruju, poi pravdě, ty alba mne přijdou na přibližně shodném levelu, Red Hoti se snaží o odlehčený rock, ale už jim chybí hity, QOTSA na Villains, po pravdě, docela tápou. Pokřivenost tam je v podobě nějaký slupky, ale jádro odhaluje skladatelskou stagnaci. Na druhou stranu ...Like Clockwrk je mnohem lepší deska než všechny výše zmíněné. ta opravdu to kouzlo a neobyčejnost má.

2. Red Hoti byli úplně jiná kapela v roce 1991 než tak jak je vnímají lidi, co je znaj od Californication, myslím, že ve své době byli také dost jedovatí a revoluční, ta změna k radio-friendly pop/rocku přišla až na konci devadesátek se skladbama jako Scar tissue, Otherside a Californication.

3. No vidíš, lidi o kterých mluvíš jako o náročnějších (QOTSA je neurazí, ale upřednostní jiné, méně známé, abstraktnější věci, nad Red Hoty mávnou) mne nezajímají, nejsou to figury, na kterých tok hudebního dění stojí, trendy se mění, kecalové vyhnijou, každých pět let se mění sorta kapel, které údajně přinášejí onu potřebnou míru zakázaného koření, deformity a pálivého kouzla, kde jsou dnes nějací THE HORRORS? Koho zajímají? Vždyt hrají shoe-gaze pop? Pražská kavárna mě nezajímá, stejně jako mě nezajímá co píšou ve Full Moonu. :-)

Strayi, dvě věci.

1) Nevím, jak ti vysvětlit, co je kvalita. Když prostě neslyšíš, že poslední dvě desky redhotů jsou jiná hudební liga než Villains (Villains lepší), tak ti to nevysvětlím. To není nic, co by se dalo exaktně pojmenovat, je to o drobných nuancích, které buď cítíš, nebo ne.

Já to shrnu takhle - QOTSA neurazí určitou sortu lidí, která jde v hudbě víc do hloubky, víc to řeší a je náročnější. Ta sorta lidí bude mít nejspíš oblíbenější kapely než QOTSA, ale QOTSA je neurazí. Zatímco nad drtivou většinou hudební produkce RHCP mávnou rukou. Protože to prostě není hudba na takové úrovni, je to nekonfliktní rádiový poprock.

2) Já ta alba neposuzuju z hlediska toho, kolik lidí si je koupilo. To by mě nikdy ani nenapadlo. V takovém případě by Californication byla lepší album než cokoliv od QOTSA. Což prostě a jednoduše není. Californiaction je navoněný líbivý brak (stejně jako By the Way), který jestli někam posunul rock, tak směrem dolů.

Ve zkratce - co je mi po tom, co ostatní poslouchají a kolik ostatních lidí si co koupilo? Je mi to jedno.
QOTSA dokáží spojit příjemnou hitovost s divokostí/pokřiveností, dokáží spojit mainstream a underground. To je to něco, co má jedna kapela generace a co z QOTSA dělá to, čím jsou. RHCP na tohle nikdy neměli a nemají.

Blood Sugar Sex Magic byla jednou z desek, která změnila hudební mapu, milník rocku, kvalita nejen proměněná v úspěšný projekt, ale i co do obsahu. Deska, kterou děsná spousta lidí považuje za fenomenální a nedá na ní dopustit, ty další alba taky nebyla žádná ořezávátka, ale evoluci už neznamenala. Nebudu se tady s Tebou bavit o tom zdali jsou QOTSA hudebně kvalitnější, to je jiná disciplína, navíc si myslím, že opravdu nejsou, co je to kvalitnější? podle čeho to posuzuješ? každopádně Blood Sugar Sex Magic od RHCP, ty bláho, to si děláš prdel? QOTSA nemaj ani jednu desku, která by prorazila aspoň způsobem rovnajícím se 30% téhle desky od RedHotů. SFTD je palba, o tom žádná, ale vliv Red Hotů a celého toho boomu roku 91´nedosahuje ani omylem.

Já bych vůbec neházel QOTSA a RHCP do jednoho pytle, to je podle mě až urážlivé. RHCP nikdy nenatočili nic tak hitového, a přitom divokého a nespoutaného jako Songs For The Deaf (přiblížili se k tomu s Blood Sugar Sex Magik, ale tam je zase problém, že jako celek není to album až tak dobré jako SFTD). Stejně tak nenahráli nic na tak vysoké úrovni, jako je ...Like Clockwork. Ani nikdy nevystřihli nic tak ujetého a nepodbízivého, a přitom pod touto slupkou skvělého, jako je Era Vulgaris. A když srovnám desky Redhotů z posledních šesti let, kvalit Villains taky nedosahují ani omylem.

Valič: No já si hlavně myslím, že můj pohled na hudbu se od toho spajkovo liší v několika zásadních aspektech. Jednak pro něho hraje větší význam technická stránka věci - všechny ty hodnoty a parametry zvuku. Tuhle věc osobně dost podceňuju, házím jí na druhou kolej. gramec mám pár měsíců, vlastním asi 20 Lp desek, kdežto cd originálů mám přes 2000, v životě by mě nenapadlo si shánět informace o dynamice nosičů, natož pak si tu dynamiku měřit, vůbec na něco podobného nemám čas a energii, to si prostě radši poslechnu nějakou hudbu, vysleduju z toho ty nápady a pak o těch nápadech něco napíšu. Druhá věc je jeho zatvrzelé lpění na bluesovém základu rocku, já se považuji za mnohem otevřenějšího posluchače, tak třeba RHCP i QOTSA jsou pro mne jasně lepší kapely než všechny ty zaprášené legendy hard rocku jako BAD COMPANY, mě ta zastaralá hudba dneska už vlastně ani nebaví, mám hromadu cds toho stylu, ale tak nějak, že na to bylo a nákupy jsem dělal ze setrvačnosti když už začaly jít ty ceny tak dolu. Mluvit o RHCP jako o sračce mě přijde divný, otázka je, jak k tomu člověk přistupuje, ohledně evoluce rocku maj mnohem větší význam než cokoliv, co bylo v hardrocku nahráno od konce osmdesátých let, co se týče technického provedení pozdních alb od Californication, jdou o tom hrůzostrašný skazky, to je pravda.

Ale... radši až odpoledne.

včera - Metla - Master of puppets, dnes: Soulfly - Prophecy

Spajk: Předpokládám, že to tak nebylo míněno, ale tvůj příspěvek vyznívá tak, že považuješ Queens a R.H.C.P. za nějaké trendové sezónní rychlokvašky. Kyuss, na které Queens volně navazovali, byli založeni v roce 1987 a R.H.C.P. dokonce v roce 1983! To, že je ta kapela podle tebe příšernost, komentovat nebudu. Za prvé jsem schopný respektovat cizí názory a za druhé ti k tomu určitě něco řekne pan domácí (třeba to s tím hřebíkem). :-)

To je pravda i když ten jev neumí nikdo pořádně popsat. Viděl jsem na yt video, kde týpek dělal master pro cd i lp, oba mastery měly stejnou dr a po vylisování, měla deska větší dr než cd. Zajímavé, co?

Nizky dynamicky rozsah nahravek me taky trapi. Castecne se da asi resit tim, ze si clovek kupuje vinyl, ten ma DR o neco lepsi, ale vyjde o dost draz. Jsou ale kapely, ktere i tak maji solidni zvuk, treba prave QOTSA. Zatimco treba z Muse vazne az boli hlava.

Queens jsem v životě neslyšel, RHCP je příšernost a Muse někde mezi tím.
Nejsem typ, který musí slyšet všechny letošní desky abych byl cool. Daleko radši sahnu do minulosti, nejraději před rok 1995. Paradoxně letos jsem slyšel snad nejvíc novinek za posledních pět let, hodně silný rok v mých stylech. Nedělá mi radost kvalita nahrávek. Mám takový pro někoho možná směšný ritual. Než si desku pustim, zmerim jeji dynamiku. Když je pod 5 dB, mackám delete. Málokdy udelam vyjimku, naposled loni u Wolfmother, to jsem si koupil i cd. Zas tolik času nemam na poslouchání, abych se krmil zvukovýma koulema s kterych mě u třetí písničky boli hlava.

Jo a v pondělí u nas v kině dávají Scorpions nějaký koncerto dokument k 50 letum kapely. Viděl to nekdo, ma to cenu na to jit?

spajk: Nepíšu, že je někdo jednoduchý. Píšu o vkusu a posluchačské náročnosti. A ano, QOTSA jsou pro náročnější publikum než RHCP a Muse. Že tě to baví - dobře pro tebe.

Fráze typu: "pro náročnější lidi s lepším vkusem" mě bavěj.
Takovy posluchač třeba Tsuyoshiho Yamamota musí být při nahlížení stejnou optikou skoro raketový inženýr s téměř nejlepším vkusem na světě.
Tam je přímá úměra?
Poslouchas jednoduchou hudbu, jsi jednoduchý?
Není to už příliš tenký led?

Ještě k těm QOTSA - mně nevadí, že nejsou mezi top nejslavnějšími kapelami. Je mi to jedno. Jsou podle mě lepší kapela než třeba RHCP nebo Muse, jsou pro náročnější lidi s lepším vkusem. A drží si určitou kvalitu už neskutečně dlouho. Jen říkám, že to, že by šli po hitech a slávě, není zdaleka jejich jediný rozměr. Spíš to podle mě přichází tak mimochodem.

Dnes jsem měl na poslech „kraválu“ ještě míň času než včera, takže jsem na to šel od lesa a sestavil si „tématický blok“ z debutových minialb kultovních kapel z osmdesátých let.

Mercyful Fate - Mercyful Fate
Hellhammer - Apocalyptic Raids
Destruction - Sentence Of Death
Sodom - In The Sign Of Evil
Sepultura - Bestial Devastation
Protector - Misanthropy
Mayhem - Deathcrush

Nejvíc mě tentokrát kromě Mercyful Fate překvapivě bavili Protector a Destruction a nejmíň (naprosto nepřekvapivě) Mayhem. Na druhou stranu jim ten garážový bordel věřím o něco víc než ty „vědecké experimenty“ z Grand Declaration Of War. :-)