Unbounded Terror (92) Nest Of Affliction
Horror of Horrors (94) Sounds Of Eerie
Killing Addiction (93) Omega Factor
Kreator (89) Extreme Aggression
Kreator (92) Renewal

Celý žhavý, dobrej vtip...:-) A teď pssst, hraje ATLETICO MADRID!!!

Diego Simeone Boys!!!

Tak přátelé, taková událost v Eurovizi a nic? Mikolas Josef přepsali dějiny, obrovský úspěch 543. místo v nejsledovanějším a nejrespektovanějším hudebním pořadu v dějinách, který denně hltají miliony Čechů, Moravanů i Slezanů, a tady nic? Kde je Mikolasův profil? Kde jsou dějiny Eurovize? Kde je oslavný článek? Nebo jsme všichni tak zakomplexovaní, že tenhle obrovský úspěch nebeských rozměrů nejsme schopni té mladé superhvězdě přát?

:):):)

RAY WILSON - Propaganda Man

Zítra Ihsahn.

Stray: Podobně se k zahraničním kapelám dostávalo tenkrát asi víc lidí. ;-)
Já jsem se při výběru řídil hlavně informacemi z Gung-Ho a Metaliště a málokdy se mi stalo, že bych si nechal nahrát nějakou podprůměrnou skupinu typu Torture.
Asi největší blbost, kterou jsem si tímto způsobem opatřil, bylo EP Rotting od Sarcófago, to se vážně nedalo poslouchat (navíc jsem měl na druhé straně kazety debut Morbid Angel a ten rozdíl v kvalitě byl opravdu propastný). O tu kapelu jsem se tím pádem už nezajímal a až později jsem zjistil, že její kultovní debut nebyl v rámci žánru vůbec špatný a druhá řadovka The Laws Of Scourge se dá taky celkem poslouchat.
K Devastation jsem se tenkrát nedostal a celkem mě překvapuje, jaké má ta jejich třetí deska vysoké uživatelské hodnocení na Metal Storm. Mě to přijde jako pouze mírně nadprůměrný thrash silně ovlivněný Sepulturou.
Nějakých vyloženě divných kapel jsem ze začátku na kazetách moc neměl, když nepočítám funk metal typu Mordred, Scatterbrain nebo Infectious Grooves (ale mám dojem, že tyhle věci začaly vycházet až o něco později).

Kolik by to ušetřilo písmen, gigabajtů a času :-)

Kropis: To je slovo chlapa. Tak by se měly psát recenze, říct "jsou to sračky" a jít! :-)

DarthArt: U mě byl největší progres v objevování hudby mezi roky 1989-1994, první tři roky toho období to byl spíš tvrdej metal, hromada thrashe, deathu a od roku 1992 jsem k sobě pustil klasiku, začal jsem sbírat stará alba Kissáků, sabatů, Jidášů a Zepelínů a získával historické znalosti a povědomí o tom, co tu bylo před "Kill em´All", protože do roku 1991 jsem to netušil. Třeba rok 1993 byl ten, kdy jsem si zkompletoval KISS, JUDAS i BLACK SABBATH, před tím v roce 1990 jsem si dost psal o nahraný kazety k někomu kdo to šířil, vůbec nebylo jasný zdali mě to dorazí a já mu poslal několik stovek a pak přišli alba od DEVASTATION 91´, TORTURE 90´, HEXENHAUS 91´, SARCOFAGO 90´, FAITH NO MORE 89´, FLOTSAM AND JETSAM 90´a prostě spousta thrash, death a nebo divný hudby. To jsem byl já v roce 1990.

Sračky! Jedu Teda Nugenta komplet diskografii!!!

No to je asi pravda, vyvíjím se, ale hudebně moc ne. Z těch kapel, co píšeš, je ale moje oblíbená jen ta jedna - Waltari.

A je pravda, že doba, ohraničená vydáváním časopisu /Big/Beng, byla pro mě daleko nejvíc dynamická, co se týká vstřebávání nových kapel a stylů.

Pro mne souhrn kapel: THERION, WALTARI, TIAMAT, MANOWAR, DIMMU BORGIR, znamená žebříček oblíbenosti alb v BIG BENGU v dubnu 1997. :-) Od té doby se prostě nevyvíjíš. :-)

S Waltari seš mimo, to je skvělá kapela. Teda, taky je už vyčpělá, ale Kärtsy pořád dokáže napsat chytlavou písničku.

U Therion tu skepsi chápu, je to taková moje úchylka.

DarthArt: THERION, WALTARI, DIMMU BORGIR, to se nedá, ty máš vkus jak Milda. :-) Nebýt Tebe, úplně bych na existenci tohohle človíčka zapomněl.:-))

Valič: Ibrahim Maiga je vrchol, ano!

S výjimkou pár kapel mi o roky utekla jejich vývojová stupnice, tj mezi dobou, kdy jsem to měl v devadesátkách rád a dneškem. OK, až vyjdou noví Waltari, tak k těm třeba budu mít co říct, ale například ti Dimmu? Když jsem je neslyšel od Iráku napadení?

vy onanisti

TANKARD - Two Faced

Stray: Protože nic novýho neposlouchám a neznám...

Já Gothic Kabbalah považuju za výtečnou desku, i když o pět-šest skladeb zbytečně nataženou. Všechny ostatní desky po Vovin jsou vlastně zbytečné a některé až nesnesitelné. Přesto je ale Christofer Johnsson zajímavý fenomén, který s Theli vybuchl jako supernova, malou chvilku udržoval záři a pak se zhroutil sám do sebe. Teď je spíš taková černá díra, která vysává energii ze svých posluchačů. Jenže všem těm dnešnímu Dimmu Borgirům, Nightwishům a Epicám uniká, že právě Therion v době Theli to všechno nastartovali. A je hodně zajímavý pozorovat, jak se otec zakladatel plácá v marnosti, zatímco jeho dítka sklízejí dolary vidlema. Ta možná recenze na Therion me napadla přesně v době čtení článku o Dimmu.

DarthArt: A proč to neděláš?

Já bych si hlavně chtěl vyzkoušet recenzi na něco aktuálního - bez všeho toho historickýho zkoumání co bylo doteď a co bude zase u těch Queen. Prostě "vyšlo to", "poslechnu si to", "řeknu, co si o tom myslím".