Já třeba doma mám Sparky od roku 2010 do roku 2017.Nejsem takový sběratel CD ani vynilu muziku mám v hlavně v mobilu ( no to víte jiná generace).Respekt všem kdo mají opravdu velké sbírky to se musí nechat. Finále Francie - Anglie podle mě bude skutečností a strašně si ho přeji. Možná si i pustím ty Immortal když jim dal Stray 90% a to je co říct.

Ad originální MC: Byť si pořizuju převážně cd a vinyly,patřím k nemnoha, který tento druh nosiče fascinuje - jiný grafický zpracování,jeho určitá pomíjivost, na rozdíl od cd v podstatě nekopírovatelnost v rozumný kvalitě a, světe div se, čas od času to hraje nejlíp ze všech dostupných formátů: Např., a padlo to tady myslím už v diskusi pod reckou na Sny o Marii, MC tohoto titulu hraje líp jak cd a vinyl,což potvrzuji na základě osobního poslechu, vlastníc všechny tři formáty :) A mám silný podezření,že stejnej případ je i Black Jack - MC taktéž hraje jak z partesu.
A co klasický řadovky (nemyslím dema),který vyšly v "prvolisu" jen a pouze na
MC ? Např. u Monitoru! Tarantula - Mobilis in Mobili nebo jeden z nejutajenějších klenotů CZ thrashe - Sax - Moravské Nářez.
Nedávám za MC nesmylný sumy,takovej blázen zas nejsem,ale když někde náhodou narazím na něco do stovky, tak to většinou beru :) Např. před pár měsíci jsem ještě v normální distribuci! narazil na Sebastian - Sny o Marii či na Tarantulu - Peklo pro všechny či na Brian - Čelem ke zdi po 39,- Kč....no nekupte to :)

Mě postupem času přijde ujetý spíš to sbírání všemožných tiskovin. Tedy ne že bych to považoval za nedůležitý, ale nikdy se mě moc nestávalo, abych si ve svém volném času pročítal nějaký dvacetpět let starý články. Apropó :-), nekoupil by někdo ode mne čísla SPARKU? :-) Jen ty vydané po roce 2000, samozřejmě.

Lord VILE: Mě to kdysi napadlo (myslel jsem to udělat přes Rajče), chtěl jsem tehdy sehnat zbylá čísla (skeny) přímo u zinařů, ale nějak se to zaseklo. Sendbackmystamps znám, ale tam bohužel český věci nejsou. Jedinej archiv měl chvilu slovenskej zin Total Fuck, ale pak ty stránky nějak zanikly. Stáhl jsem si ty skeny, ale nemůžu to najít :(

Jo, přece jen, asi dvacet čísel má naskenovaný Metal Breath.

Tak já mám SPARKy od No. 2 únor 1993(Deicide na obálce)do roku 1998 komplet. Pak už jen příležitostně 1-2 čísla podle obsahu.Od roku 2008 už ani jedno :-)
Když to ho máš tolik, tak by to chtělo udělat nějaký blog archiv, ne?Pro nás pamětníky :-)Něco jako je toto.... https://sendbackmystamps.org/

Onehdá jsem někomu dával komplet skeny SPARKu No.3/93 v rar. souboru semka
https://uloz.to/!FDiUDC8y/casopis-spark-no-3-1993-rar možná to ještě funguje.

Lord VILE: No Spark nemám, ale skeny těch fanzinů by problém nebyl.

Dark Angel - Darkness Descends (1986)
Exodus - Bonded By Blood (1985)
Slayer - Hell Awaits (1985)
Kreator - Pleasure To Kill (1986)
Possessed - Seven Churches (1985)
Celtic Frost - To Mega Therion (1985)
Bathory - The Return… (1985)

DarthArt: Ano, jedná se o biografie malíře Martina Zhoufa, kniha nese název "Kniha Frenesis" a vyšla někdy v roce 1993.Obsahu je právě i mini kapitolu s obaly desek pro Monitor...KRABATHOR, TÖRR, TORTURA, DEBUSTROL... A ještě i dnes se to dá sehnat.Následně pak vydal další práce jako multimediálním CD-R, kde byl i další jeho skvělý obal pro KRABATHOR "Cool Mortification". Co se týče fanzinů, tak jich moc nemám, neb jsem byl členem FC až za vlády Igora HUBÍKa.Spíš se zaměřuji na nosiče samotné.Samozřejmě metalové fanziny a časopisy mám, ale rozhodně né všechny.Dodnes sháním alespoň skeny prvních čtyřech čísel + nultého SPARKu.Kám se mi poděly ty desítky A5 fanzinů typů: RIFF RAFF, IN DEED HELL, IMMORTAL SOULS, R.I.P., METALIŠTĚ...to je mi záhadou dodnes.Podezírám moji milovanou maminku s čistek v mých sbírkách tiskovin během mojí služby v "zelené pakárně" :-)Takže ucelenější kolekce zinů mám až po roce 1995-96.

Mám dojem, že na bazoši tu knihu Martina ZHOUFA nabízela nedávno manželka Petra "Blackie" HOŠKA(ex-ROOT, CALES).

Co se týče těch limitovaných edicí, já mám dojem, že některé ani k poslouchání určené nejsou:

https://www.youtube.com/watch?v=lbbU-79B4cc

Já si tedy neumím představit, že bych si to album pustil a po dohrání každé skladby šel ke gramofonu otočit nebo vyměnit singl. Upřímně řečeno, já si neumím představit, že bych si Repentless ještě vůbec někdy v životě pustil. :-)

Lord VILE: Tak to by bylo zajímavý jednou nějak graficky zpracovat - webovkou nebo něčím podobným - ultimátní galerie KRABATHOR :) Předpokládám, že fanziny Krabathor, Twisted Collapse, flyers apod. všechno máš. Nedávno jsem se prohraboval těmahle věcma a je skutečně radost je číst.

Ještě mám jednu otázku k tomu odkazu, cos dával do příspěvku - ten motiv z Only Our Death dole, to je z nějaký knížky, co to je? Nějaká biografie Martina Zhoufa? Protože Krabathor nikdy nic takovýho barevnýho, pokud vím nevyšlo...

Sběratelství je nemoc LP, CD, MC, merchandise!Podobně jako ten týpek s IMMO, to já mám s KRABATHORem. https://tshirtslayer.com/other-collectable/krabathor

Odkaz na tohle video jsem už sem jednou dával, ale pro případ, že to tenkrát někdo neviděl:

https://youtu.be/EElPKNHcHow?t=265

Immolation mám celkem rád, ale že bych musel mít doma 99 fyzických nosičů od kapely, která má pouze deset řadových alb? :-)

"Já vlastně kazety ani moc nesbírám... Pro mě je to tak trochu mrtvý formát. Já dokonce nemám ani kazeťák."

Tak to mě totálně rozsekalo. :-)

Tak to bych si rozmyslel, jestli mít 17 verzí jednoho alba, nebo starší auto :):):)

No tak já musím říct, že sběratel určitě jsem, i když asi takový, co to dělá s rozumem. Baví mě být obklopen nosiči, co se mi líbí a baví mě na tom právě ta jejich přítomnost a že jsou po ruce. Zkrátka, trávím s nimi hezké chvilky! :-) Na druhou stranu mě v pohodě stačí od každého chtěného alba pouze jedna verze a určitě to nedělám ani z toho důvodu, že bych to toužil nějak postupem času zhodnocovat, pouze chci mít diskografie svých oblíbenců zkompletovány a seřazeny v poličce. Určitě nejsem z těch, kteří, jak jsem se včera dozvěděl v Music Records, koupí všech sedmnáct pouze v detailech rozdílných verzí alba U2 "The Unforgettable Fire" 84´, tak jak se u nich v krámu děje. :-)))

Pravda ale je, že když někdo takovýhle artefakty někde zamkne ve skříni a počká dvacet let, je celkem pravděpodobný, že se zhodnotěj. Pokud za dvacet let nebude už po jaderný válce a my se tady nebudeme honit po lese a mydlit klackama. Pak by těch vinylů už asi moc neprodal :)

Valič: Myslím, že v tomhle jsou naprosto nejdál sběratelé KISS. To jsou často sbírky, kde jsou tisíce různých bootlegů... o merchandise ani nemluvím (tam jim ale šlapou na paty StarWars-maniaci.

A takový extrémní sběratelství už musí mít člověk místo rodiny ... nedovedu si představit manželku, která je v pohodě, když jí chlap místo vejplaty domů přinese "Kiss live Montreal 77 limited edition bootleg" za 400 dolarů :)

DarthArt: Záleží na konkrétních titulech. Největší hodnotu má pro sběratele samozřejmě ta původní verze, případně různé limitované edice. Běžné re-edice a různé dolisy určitou hodnotu také můžou časem získat. Vezmi si, že některé věci z 80. let vyšly naposledy třeba někdy před patnácti lety a celý náklad už je taky rozprodaný. Záleží samozřejmě i na tom sběrateli. Někteří u svých oblíbených kapel sbírají i různá licenční vydání nebo dokonce bootlegy a mají třeba jeden titul v deseti různých verzích. To už jsou ale spíš případy pro psychiatra. :-)

Já osobně mám problém v tom, že absolutně nejsem sběratelský typ, takže mě vůbec nic nepudí dělat si sbírku čehokoli a beru to ryze prakticky. Nejde o peníze, že by mi bylo líto dát ty tři-čtyři stovky za cédéčko, jenže já ho pak stejně z toho nosiče poslouchat nebudu. Onehdá jsem si pro radost koupil všechny Slayer (kromě těch dvou alb před Def Jam), měli to za výhodnou cenu, jenže ty cédéčka stejně neposlouchám. Tak je jednom někomu věnuju, ať má radost aspoň někdo jinej :) Třeba ty starý český nahrávky, co jsem recenzoval - měl jsem je svého času originál skoro všechny (hlavně kazety a asfalty), jenže už je to všechno dávno pryč, prostě nemám žádnou potřebu do schraňovat doma. Queeny jsem měl koupený taky všechny a nemám už ani jedno album (ty jsem teda střelil asi za poloviční cenu). Jediné, co mi doma zůstává, jsou vlastně knížky, který se ani nikomu prodat nebo věnovat nedaj, o ty nikdo nestojí a bejt obklopenej knížkama je fajn.

Cédéčka si kupuju vlastně hlavně na koncertech - hraje kapela, líbí se mi, koupím cédéčko za dvě stovky, kapela má na pivo, já vzpomínku na koncert a jsem spokojenej. Kupování hudby jsem měl vlastně jako hodně osobní záležitost - byl to rituál, jít do obchodu, prohrabovat se těma pultama, strávit tam hodinu, bylo to fajn. Dnes obchody s hudbou zanikly (alespoň na úrovni okresního/krajskýho města), vinyly mě neberou a nikdy nebraly, takže si tu radost už vlastně ani nemůžu udělat. Tahle doba je pro mě pryč.

Jinak s těma českýma vinylama a jejich cenama je to opravdu zvvláštní - že se za hodně peněz prodává Ritual je pocopitelný, MH jsou světově známá kapela a na světě eexistuje třeba pět tisíc lidí, kteří jsou ochotni vypláznout za první vydání pořádnou částku. Ale o Kryptor to platit nemůže, těch sběratelů, co to chtějí za každou cenu mít, podle mě nebude víc než dvacet. A ať mi nikdo neříká, že z těch 60 000 alb, co byla vylisována, není k dispozici aspoň pár stovek použitelnejch exemplářů. Spíš to někdo v naivním očekávání napálí na Aukro za tisícovku, a pak to tam takhle visí tři roky, nebo se to smaže aniž by někdo projevil zájem.

MH za 150 je samozřejmě dobrej kauf, ale je to asi náhoda. Starej odznáček taky člověk může koupit za babku, i když na burze by stál pět tisíc. A naopak odznáček, kterejch koupíš kýbl za stovku, může někdo inzerovat na dva tisíce.

Jinak re-edice ze sběratelskýho hlediska musej mít hodně malou hodnotu, nebo se pletu? Cenu přece vytvváří původní vydání, smrad tý starý doby, šáhnutí si na historii...

Valič: osobně pořád věřím, že i původní CD vydání hudby, myslím té, kterou se zabývám, bude časem zhodnoceno a zatím to s ním nevypadá úplně zle, sice nejde o nějaký nárůst burzovních cen nosičů, ale určitě také ne o úpadek CD formátu.

Před třemi týdny jsem si ve sbírce udělal pořádek (měl jsem na to po deseti letech chození do práce totiž konečně čas) vytipoval si asi 100 titulů, které moc neposlouchám a není u nich šance, že se to změní, převážně old-school death/občas i doom/méně známej thrash z osmdesátek, ale také ty náročnější okrajové věci Hard N Heavy co mě nakonec nikdy nešly moc pod nos, případně naopak i něco, co je v posledních dvaceti letech v kursu a nepotřebuji to mít doma (pokud jsem měl ve sbírce jedno CD NIGHTWISH, bylo 100% v té stovce věcí na prodej)...

..., no a za dva týdny po zahájení inzerce, jsem z toho množství prodal přes 50 titulů, utržil 14 tisíc (ty věci jsem v podstatě prodal za průměrnou cenu 250,-Kč/kus, tedy cenu za jakou jsem je pořídil, možná některý občas i za trochu vyšší) a teď pár dní jenom krafu na netu, čumím na fotbaly, jezdím na rybník a jím pizzu. :-) To je úpadek! :-)

Stray: Já mám taky pár podobných zkušeností, ale třeba ty polské licenční kazety od Metal Mind Productions hrávaly celkem dobře. Těm lidem jde většinou o sběratelskou hodnotu těch nosičů a zvukovou kvalitu zase až tak neřeší. Stejně mám podezření, že někteří z nich ty vinyly a kazety vůbec neposlouchají, a mají je pouze uložené v ochranných obalech na policích, „aby se to, pro pána krále, snad nerozbilo!“. :-)