Alias - Alias, kvalitka, kdybyste mi před 5 lety řekli, že jednou budu poslouchat Hlase, smál bych se dva dny:)

Je fakt, že když jsem tehdy v začátcích slyšel "Sin After Sin" nebo něco z toho období, kroutil jsem hlavou, jak může být JP považován za zásadní metalovou kapelu. Důvod? Jako u všech ostatních - Manowar, Metallica a Slayer!

Tak pro nás čerstvě vyklubaný metly z roku 1989 byli JUDAS PRIEST zpočátku totálně na hovno, ať člověk slyšel vedle čerstvě objevených DESTRUCTION, KREATOR či SODOM cokoliv od nich, to vnímání už prostě nebylo nastaveno na metal model 1983, nicméně s Painkillerem byl zapuštěn první rázný bodec a s odstupem času, když byla vůle historicky pátrat, se ta přízeň prostě dostavit musela, ale vyprávěj to 14-ti letýmu floutkovi, co v roce 1989 zná dvacet kapel a asi padesát alb.

Metallica a Iron Maiden byli sice mezi prvními zahraničními kapelami, které jsem v životě slyšel, ale daleko víc mě tenkrát braly temnější věci typu Slayer, King Diamond, Bathory, Death nebo Obituary. Obě skupiny mě začaly více bavit až o něco později stejně jako třeba Judas Priest, kteří mě ze začátku nebavili skoro vůbec.

Aspoň nie som sám DarthArt :) Mňa tiež Iron Maiden nikdy poriadne nechytili... Poznám len albumy z 80s + ten najnovší, najviac sa mi páči asi Somewhere in Time, ale proste láska na celý život to asi nikdy nebude. Holt, vždy som bol skôr Metallikáč jak Maideňák :))

To předtím bylo směřováno Valičovi.

K Iron Maiden - zajímavé je, že mě tahle kapela nikdy nechytla. Ale nikdy! Koupil jsem si kdysi jen Fear Of The Dark, který se mě DOCELA líbil, svého času mě bavilo Somewhere a Seventh Son, ale to je vážně všechno. Number - nic, Powerslave - nic. Asi jsem divnej. Tedy určitě.

Myšlenka, že co se nevejde na základní album, by kapely neměly po letech vytahovat na nějakejch epečkách, ale maximálně nechat dozrát a přebudovat - je zajímavá. Hodně zajímavá. Faktem je, že když se pak taková skladba, která by v rámci alba bývala dobře fungovala, objeví na nějakým výběrů rarit, nezpůsobí vůbec nic, protože sama o sobě a obklopena podobnejma solitérama, nemá vůbec šanci vytvořit nějakou atmosféru. A bez atmosféry to nejde.

Pobavilo mě to v tom smyslu - nevím jestli to dokážu přesně vyjádřit - že při hlášce "posledních třicet let existence" si představím totálně seschlé stařečky, kteří hrají ještě déle než "posledních třicet let", tedy třeba půl století, což se s mojí (a připouštím že naivní a rigidní) představou o mladých, divokých, ze řetězu urvaných metalistů na vrcholu tvůrčích sil strašlivě neslučuje. Čtyřicet-padesát let hrající kapela je pro mě děsivá představa - Tom Araya na Reign In Blood ano, Tom Araya o třicet let později už ne. --- Tak takhle nějak jsem to myslel:):)

Zrovna přes Toplist sleduju kolik lidí to hrne rovnou na obhlídku Diskusí, tak nevím jestli je to dobře nebo blbě. :-))


Představa: "Hele, na tom CrazyDiamondu jsou docela dobrý články, ale ten kluk, kterej to tam celý vede, JE NAPROSTEJ BLÁZEN!"

:-)

Ou! Album The X Factor si nezaslouží být fackovacím panákem diskografie IM. Ty verdikty tady jsou drsné, ale co už. Naštěstí mají Maiden dost alb, ze kterých si vybere každý to své.

Lulu ani nepočítám do diskografie METALLICY. Beyond Magnetic, zbytky, nezájem. Zastávám ten názor, že songy co se kapele nevejdou na řadovku by kapela už neměla, v té podobě z té konkrétní albové sessions, nikdy zveřejňovat, jedině to nechat zrát a za pár let nahrát úplně jinak.

od metly je pro mě odpad Lulu. Opravdu je :) Jinak zrovna včera jsem si dal to, co se nevlezlo na Death magnetic, tedy epé Beyond Magnetic, a skladby Hate train a Rebel of Babylon (prý textově o zpěvákovi Alice in Chains) jsou vyloženě super perdy.

Měla by možná trochu větší náboj, ale i tak by byla na chvostu. Pro mne je X-Factor ze všech faux pas, kterých se kdy v historii dopustily velké metalové kapely, tím nejhorším možným výtvorem. Níž než Demolition od JUDAS PRIEST i než St.Anger od METALLICY. Není nic, co by dokázalo tuhle fázi IM omluvit, není nic co by dokázalo v metalu omluvit polovinu devadesátých let, abychom ještě přidali pod kotel. :-))) je to stejně jisté jako, že nejhorší obaly alb měli vždy GAMMA RAY potom co se od nich zdekoval Ralf Scheepers, třeba takovej cover No World Order, za to by zasloužil někdo zfackovat.

experiment se zvukem se tedy IM nepovedl. Ovšem kdyby to nazpíval Bruce, a mělo to lepší zvuk, tak třeba by se na desku pohlíželo jinak ne? nebo myslíš, že by i tak byla na chvostu žebříčku?

experiment se zvukem u Helloween se podle mě hodně povedl (Dark ride), ale příliš fandů to neocenilo. Tam tehdy taky šlo o zpomalení a podladění, potemnění

Můj odpor vůdči zejména albu X-Factor nepramení jen z hlasu Blaze Bayleyho, který není tak dynamickej a bohatej na různý akrobatický kusy, na té desce je špatně skoro všechno, už jenom třeba ten plechovej zvuk bicích to album háže kamsi mezi VITACIT a KRUCIPÜSK. :-) Ty skladby mají hrozně těžkou prdel, celý mě to přijde jako nastavovaná kaše, hra na dramatický patos bez opodstatnění, jakoby temný, ponurý songy v nižších tempech, nemá to švih, celé to lpění na klenutých a táhlých vyhrávkách prostě nemá nápady. Naproti tomu No Prayer For The Dying a Fear Of the Dark jsou alba, která vyšla v době, kdy jsem vnímal metalovou hudbu nejintenzivněji a prakticky jsem s nima rostl, ty desky měly osobitost, vlastní žhavost, špičkovej profi-zvuk a hlavně odpovídali podstatě rock n rollu, tedy byly schopné dělat radost a nabíjet energií, což X-Factor neumí, u něj to nefunguje.

Stray: Jo našel jsem jeho autobiografii, ale bohužel jenom v angličtině. Bruce bude pro mě vždy nejlepší heaymetovy zpěvák a desky Iron Maiden z 80.let to jsou metalové klenoty.

na ty Maideny se budu samo že těšit. To, že třeba neupřednostnuješ BNW jako většina mi nevadí, alespoň bude jiný pohled na věc! Jinak já mám BNW a Matter of life and death obě za 90%, a jsou to moje nejoblíbenější desky IM od sedmýho syna. Deska Fear of the dark mě jako celek prostě nebere. Takže pro mě zlatá éra IM pouze do roku 1988

Jsem si tenhle týden uvědomil, jak moc mě budou IM chybět, až nebudou. Ohledně tvorby z 80´s je to naprosto zásadní kapela žánru, ničím nezastupitelná. No a Bruce? Ten co dokázal nahrát mezi roky 1994-98 sólově za matro, to nemá obdoby, čtyři naprosto bezchybný alba. I coby frontman IM fantastickej. Nevydal nějakou knižní biografii? Jeho příběh by mne zajímal víc než Harrisův.

Mě přijdou jejich desky do po rocw 2000 jako nuda.Tim neříkám kvalitu to má.

Já od nich samozřejmě nejvíc poslouchám prvních sedm alb (všechny za 100%). Z těch novějších mám nejvíc naposlouchaný právě Brave New World, ale ty poslední čtyři řadovky se mi s odstupem času taky nezdají špatné. Chemical Wedding je jedno z mých nejoblíbenějších alb vůbec a následující Tyranny Of Souls mám taky hodně rád.

Já mám všechno originál, dokonce i ty dvě alba s Blazem Bayleym, který nesnáším. Prostě jsem to chtěl mít komplet. Co se týče Dickinsonovo sólovek, hrozně mne baví Skunkworks. byl jsem v květnu 1996 dokonce v Německu na jeho společném turné s HELLOWEEN (Time Of the Oath), kromě nich ještě Britové SKIN. Výborná akce. Jinak fanoušci maidenů maj asi nejvíc v oblibě Accident Of Birth a Chemical Wedding, rovněž skvělá alba, kterým bych míň než 90% nedal. Chemical Wedding je objektivně asi nejdokonalejší. Tyranny of Souls také není špatná, tu mám tak za 80%. Na Dickinsonově sólové hudbě je skvělé, že nestárne. To se o albech IM po roce 1992 říct nedá. Já považuji za vrchol nového období A Matter Of Life And Death (2006).

Přikládám k hodnocením níže, ještě hodnocení pěti posledních řadovek IM, abys měl představu o mém názoru:

Brave New World (2000) lepších 80%
Dance Of Death (2003) 60%
A Matter Of Life And Death (2006) 90%
The Final Frontier (2010) 80%
Book Of Souls (2015) 80%