hehe, no já tomu celkem věřím :D Přitom je to vlastně úplně buřt žejo, i kdyby je měl rád Bašár Asád nebo Kim čong un- tak to z nich nedělá horší skupinu :-)

Jo a víš jak se jmenuje člověk, díky kterýmu jsem ty Stouny začal poslouchat ne v roce 1990, ale až se značným spožděním někdy po roce 2000, protože s tím všude otravoval a každýmu to cpal? Václav Havel. :-))))

No STOUNI je hudba, kterou musíš mít v DNA. Pokud tě uráží ta přímočarost a k tomu to velmi podstatný ležérní frajerství, pak se jim vyhni, já třeba totálně neuznávám PINK FLOYD po roce 1979. Nuda!Každá z velkých rockových legend má své povahové publikum, někdo pouliční machry, jinej introverty a třetí zas "aristokraty". Když tak nad tím přemýšlím Stouni jsou z těch fakt velkejch asi nejvíc mojí kapelou (hned po Black Sabbath a Deep Purple). Ale mám samozřejmě namysli jen tu etapu vrcholnou.

Tohle je geniální song, co řadím mezi nejlepší rockové fláky všech dob, tam je dokonalé všechno, kytary, harmonika, ženskej vokál i Jaggerův chraplák a ten beat, to je prostě dokonalost, dává mě to mnohem víc než Whole Lotta Love a Dazed and Confused dohromady.

https://www.youtube.com/watch?v=RbmS3tQJ7Os

to Stray: máš to se Stounama netypicky, ale možná je to teď pro tebe pocitově o to lepší, když tě hodně chytla stará prověřená kapela a můžeš jí znovu-objevovat. Důležitý je, že to baví, jasně je tam ta chytlavost a rebelie, proti Queen nebo PF je to takovej protipol :)

No STOUNI je hudba, kterou musíš mít v DNA. Pokud tě uráží přímočarost a ležérní frajerství, pak se jim vyhni, já třeba totálně neuznávám PINK FLOYD po roce 1979. Nuda!

Stray: Tak začnu tím přelomem 60./70. - díky za tipy!

"posledních třicet/čtyřicet let už jedou z podstaty" - TOHLE OVŠEM ZNÍ STRAŠNĚ :):):)

DarthArt: Já to mám s ROLLING STONES dost netypicky. Ta kapela dlouho šla kolem mne, v roce 1999 jsem si opatřil dvě výběrovky, jednu Hot Rocks 63-71 z dob nej slávy, druhou Jump Back rekapitulující sedmdesátá a osmdesátá léta, řadovky jsem si opatřoval pozvolna, až někdy v posledních deseti letech a ještě ke všemu ne všechny, nicméně, přestože je mě jasný, že to Stouni už od poloviny sedmdesátek tak nějak šolíchaj a maj na každé desce tak čtyři povedený songy doplněný o vatu, jak jsem se do toho v posledních letech celkem zakousnul, čím dál víc je mě jasný, že to co ta kapela předváděla ve vrcholné éře 1966-74 je mě mnohem bližší než hudba i takových legend jako PINK FLOYD, LED ZEPPELIN nebo QUEEN, prostě Stouni na přelomu 60/70´s to je přesně ten styl, co je naprosto vycizelovaně můj, což nejlépe vystihují songy jako "Gimme Shelter", "Midnight Rambler", "Street Fighting Man", "Mother´s Little Helper", "Ruby Tuesday", "Under My Thumb" nebo "Jumpin´Jack Flash", tohle je esence stylu co mám rád, ta vycizelovanost, jako když Gány a Aerosmith zbavíš té nadstavby v podobě patetických smyčců a metalových póz. STOUNI, jo jasně, posledních třicet/čtyřicet let už jedou z podstaty, ale předtím, TO JE TI TAKOVÁ PARÁDA, kupuji tím pádem postupně vinyly! :-)

Zdenos: Recenze na novej JUDAS PRIEST od půlnoci, k albu nemám nejmenších připomínek, je to fantastické!

tak už ted můžu říct, že se mi nový album JP líbí VÍCE než předchozí -Redeemer of souls-, neboť pouze dvě skladby mě nechávají chladnějším, drtivá většina alba jsou hity jako hrom :) výborná práce a spokojenost

Aha, no tak super. Od Stounů znám tři skladby, tak možná přišel čas si je společně se seriálem trochu poslechnout.

Na Asylum je to v pohodě, však to třeba za měsíc můžeš přehodit, ne? (až budou další díly...)

Kdyby něco, máte tu novej článek v sekci Asylum. Přemýšlel jsem, zda článek dát do profilů a nebo z toho udělat Asylum, nakonec jsem zvolil druhou, netypickou cestu (i když verze, že to zveřejním i coby první díl profilového seriálu je stále ve hře), ale věc mě přišla natolik povedeně sepsaná, že to chci na titulní stránce nechat viset týdny. :-)

Yes - Heaven And Earth

JP - Redeemer of souls
JP - Firepower
a do toho tedy ty Áčka - Farao (pro připomenutí) :)

„Firepower“ je velmi kvalitní a vyrovnaný materiál, a to i při té dlouhé stopáži, která však nepřekáží zažívacím procesům průměrného metalisty. Hudební obsah a produkce natolik přitažlivé, že, levou zadní, vyplodí symbiózu mezi vámi a hutnou náloží nutných metalových klišé. Ano, je to strhující deska, která ale nepůsobí uměle a přirovnal bych jí svého času k návratovému albu ACCEPT „Blood Of The Nation“. Opravu se to náramně poslouchá a chce se to poslouchat znovu a znovu. Bravo. Až se obávám, že se „Firepower“ může stát, v rukou jistých lidí, nástrojhodný „Goebbelsovké“ propagandy.

JUDAS PRIEST - Firepower

"Firepower", veru podarené dielko. Tešme sa z neho, lebo tentokrát som si už takmer istý, že pocit z nového diela tejto legendy už viac nebude...

mě často tečou u jejich balad, a i těch nových - Angel (2004), Begining of the end (2014), a ted ta letošní závěrečná Sea of red, opět krása :)

Rising from ruins je úžasná věc

Rising from Ruins... absolutní vrchol metalu. Tekly mi slzy, metalový Boh stupa na pater nosteri do nebes ("I m standing One....") vyporiadajuc sa s modrými nepriatelmi ("...rajsing from ruuuins").

Highlights: Firepower, Evil never dies, Never the heroes, Rising from ruins, Spectre, !!No surrender!!, koukám že vypisuji hodně skladeb z té novinky Jidášů :D

to stray: to je moc dobře.

Dneska jsem si dal pro ,,konkurenci' i nové SAXON - thunderbolt, a musím říct že to je taky hodně dobrá deska plná energie a zajímavých nápadů, JP nejspíš lepší, každopádně tento rok se starejm bardům velmi daří!

SPK - Peel Session 1983. Noření se to hlubin prvopočátků industrialu pokračuje. Na vyvážení dnes večer koncert Franz Ferdinand.