Jedna z nejlepších techno thrashových desek je první Meshuggah. Pozor, slůvko groove nebo djent jsme tenkrát ve slovníku ještě neměli.:) Jel jsem tehdy všechno, co technikou smrdělo - Osiris, Taramis, Obliveon, Hexenhaus, pochopitelně třeba také Anacrusis.

Jinak v tomhle stylu nějaký exhibice a šmrdlání nemusím, jak mám rád řezavej thrash jako Metla ´83 a Megadeth ´85 a i ten bahenní vidláčtější Whiplash ´85 nebo Anthrax ´84, tak co se týče vývoje stylu, naprostou úctu a obdiv má u mě album Renewal ´92, geniální konstrukce a vzpoura jako Lotus 88.
https://en.wikipedia.org/wiki/Lotus_88

Toxik se hezky poslouchá jako kulisa, to spíš z těhle intošskejch Atrophy, kde si aspoň něco pamatuju.

...ty vole ToxiK. Několikrát jsem zkoušel tomu přijít na kloub, ale nikdy to neklaplo. Vždycky jsem skončil u toho, že kdo tohle pobere je borec:-) Kluci, respekt! Techno thrash fakt nedávám. Příspěvek do fora jsem přečetl s chutí...ostatně jako všecko tady.

TOXIK si taky chystám poslechnout, ona se ta diskusní sekce posluchačských recenzí zřejmě rozjede, co? škoda že tam nejde naprogramovat vložení obalu příslušné desky. :-) On by to byl vlastně zajímavej prostor, mít tady foch, kam by čtenáři mohli sami vložit recenzi a opatřit jí obalem a obrázkem, vždy by to přešlo do meziprostoru (něco jako pasová kontrola) a odtud bych to pak po jedné práci denně pouštěl ven, aby nedošlo k zneviditelnění nějakého příspěvku.

Toxik-fajn mini?:)recka. Asi bych se měl vykašlat na poslech nových desek a zbytek života doklepat na klasice:)

Noriega Mind - We Are One.
Taková oldschool věc, ale klukům to funguje.Chlápek původem z Peru hrající v Německu. V něčem mi to připomíná Reefs.Zkuste.

Je na co se těšit. Zrovna Toma Keifera jsem poslouchal včera a v tuhle chvíli mi tu hraje novinka od As I Lay Dying. Následovat budou Exhorder.

Na zítra doufám doladím nové Asylum - TOP 20 metalových kapel právě končícího desetiletí 2010-2019, bude to převážně subjektivní hodnocení, i když tam mírně také hrálo roli, co ta která kapela udělala v daném letopočtovém rozmezí za pozoruhodnosti (třeba GHOST bych tam možná stěží měl, ale v globálu by tam být měli a budou tam). Půjde jen o metal, nikoliv rock - tam by to u mne asi ovládli QOTSA, ono se to dost těžko srovnává.

pátek TOM KEIFER Rise
pondělí CHELSEA WOLFE Birth of Violence
úterý report z koncertu
středa TARJA In The Raw
čtvrtek BLACK STAR RIDERS - Another State Of Grace
pátek report z koncertu

...dál nebudou chybět zkraje října recenze As I Lay Dying, Opeth, Cult Of Luna...

Souhlas, je to fajn text a zajímavý tip. Trochu se bojím zpěvu.

Nechci svým příspěvkem S.C.A.Lytche u Posluchačských recenzí přebíjet a tak to napíšu sem, výborně, díky, snad se to nějak rozjede, třeba půjde o další z menších zlomů v historii webu.

No je fakt, že v životě nemám etapu spojenou s nějakou činností či chozením do nějakého kolektivu (když se to ještě dělalo):-), která by trvala víc než osm let. Nikdy jsem nikde nebyl víc než osm let, což je celkem nebezpečný tvrzení, když vím, že jsem ještě nezaplatil roční poplatky. :-) U C.D. by mě to ale bolelo, nechat to být, beru to vlastně jako osobní posluchačskej, koncertní, nahrávkovej, kapelovej, rozhovorovej deník. Zvolnit? Necítím křeč, navíc pisálkovství beru jako to nejpříjemnější z celé té palety činností co se tady k tomu vztahuje, to že člověku vyjde článek a on si pak pročítá nějaké reakce a v té euforické kašičce pak okolo toho hopsá :-), tomu ani moc neříkám práce, ale slízávání smetany :-), bral bych třeba někoho, kdo by se staral o FB profil a měl by zájem založit i další profily na dalších sociálních sítích a házel by na ně zveřejněný články a kdyby byl vtipnej tak i nějaký hlášky.

Co k tomu dodat... osmička (a nejen ta ležatá) je symbolem uzavření, dokončení čehosi, dokonalosti...
Taky se říká, že ty pravé diamanty vznikají pod tlakem, třeba ne náhodou se ten web tak jmenuje .) Anebo potřebuješ trochu zvolnit, nebýt na sebe tak přísný. Pro mě osobně je to teď dost aktuální téma: umět se ocenit, dovolit si, prominout. Nedávno sem si docela zhuntovala koleno, nejdřív sem nadávala, pak sem začla přemýšlet, co mi to má jako dát a napadlo mě, že ne nadarmo se říká: "Nelámej to přes koleno". Tak se teď učím věci moc netlačit a... chodím pomaleji :)

Nevím, jestli se říká že sedmej rok je nejtěžší a nebo po sedmi letech přijde ten nejtěžší. Každopádně tenhle rok je pro mne stran webu opravdu ten nejtěžší. Opravdu to je na dřeň a přes zádrhely, zklamání, skrze dolování zbytků energie. Jinak u mne v životě se věci mění většinou po osmi letech, po osmiletých cyklech - nejdejší zaměstnání, v jakém jsem kdy byl trvalo 8 let, druhé nejdelší - 4 roky, základní škola - 8 let, střední škola 4 roky, Metalopolis 8 let, já jenom doufám, že Crazy Diamond nebude taky jenom 8 let, což by mu dávalo jistotu ještě roku 2020.:-)

No tak to je super!!! Průchozí bod - 500 člověků - splněn! A jak zpívá Mňága - i cesta může být cíl, což Ty vnímáš stejně. Ruku na srdce, co bys dělal po dosažení cíle?!? Říká se, že věci se mění v sedmiletých cyklech, kdoví, třeba se to zase někam posune. Nech se překvapit, to je vždycky nejlepší .)

jenže tenhle web nemá pevnej cíl, považuji jej za cestu. Když jsem začal, měl jsem návštěvnost 30 lidí denně, první čtyři roky to šlo vždy o kilo vzhůru za rok, naprosto lineárně, teď mám sedm let (v lednu 2020) a návštěvnost je 700. Po roce fungování jsem si přál, aby stránky někdy měly 500. Co dál si přát? Fakt nevím, ať mě to baví a snad i někoho jinýho.

Nebreč :) Já si myslím, že možná ani netušíš, co to komu může dávat. Mně osobně docela dost, ale chápu, že tvůrce musí mít vždycky nějaké větší ambice, jinak by se to nikam nevyvíjelo a nakonec to šlo do kytek. Není potřeba být hned něčím obřím. Se koukni, jak dopadly ty americký věžáky 11.9. Do velkýho cíle se vždycky snáz trefíš a pak se to sesype, jak domek z karet :)

Asi je to tak. Od vašeho požadavku jsem neměl potřebný odstup, ale přál jsem si, aby se to chytlo. Jsem ten typ domácího, co se rád uskromnuje a své věci si dělá stranou v zapadlé místnosti, jsem ten typ co dlouho dokáže mlčet a stěhovat se do menší a menší místnosti, ale taky dokážu poznat bod, kdy je třeba se oklepat a říct si k vývoji svy. Tenhle web nikdy nebude velkou společenskou komunitní křižovatkou. Nemá na to ani technicky, ani ochotou více lidí k tomu, co je třeba tomu prostoru dát. Škoda 120L taky nejezdí 280km/h po dálnici.

Stray: Což je důkaz toho, že fakt funguje energie, kterou do toho kdo dává. Je to Tvůj web (jestli to dobře chápu) a Ty víš nejlíp, co od toho chceš. Důležitý je, co jde z vnitřního přesvědčení, z upřímnosti, ze srdce, všechno ostatní stejně pohltí Čas...

V pohodě, mě to neva. Ono i ztrapnění někdy přispěje k návštěvnosti.:-) Ne že by to bylo to hlavní. Spíš se jako vždy ukazuje, že to, co je návrhem někoho zvenčí, jde brzy do ztracena jako větřík, jako nějaká manýristická hříčka bez podstaty :-), a co je mým výmyslem (diskuse u každého článku, tématické seriály, pravidelné rozhovory s tuzemskými kapelami), to se ujme.