Osobně se domnívám, že znalost tvorby PF u tehdejších ministrů byla přirozeným jevem. Kapela zde patřila od počátku 70. let k nejpopulárnějším. Bylo tomu tak i v mém širokém příbuzenstvu. Ještě roku 1989 se v tehdy jediné relevantní anketě popularity zahraničních kapel, kterou vyhlašoval pořad Větrník, dostala mezi deset nejoblíbenějších. Tenkrát této anketě již několik let dominovala Metallica, v desítce se též umístili Iron Maiden, Helloween, Anthrax, Slayer, King Diamond, Running Wild, U2 a polští Lady Pank(zřejmě hlasy z Polska).

Stray: Super čtení :-) Ač nejsem zrovna Havlův příznivce, tak myslím že měl dost naposloucháno. Pink Floyd znal jistě více než dobře.

Ještě bych krátce vzpomněl na "akcičku" The Wall – Live in Berlin, jež se uskutečnila 21.7.1990. Přímý přenos tehdy běžel i na prvním programu ČST:
https://youtu.be/-QOZNc99Rh0

tenhle úryvek z Masonovi knihy PINK FLOYD si nemůžu nechat pro sebe. :-)

...Na začátku září jsme dorazili do Prahy, kde jsme hráli také poprvé. večer před koncertem na Strahovském stadiónu jsme povečeřeli s Václavem Havlem, spisovatelem, bývalým vězněm svědomí a teď prezidentem České republiky. Nebyla to žádná hostina, v jakých si tolik libuje bulvár, ale neformální studená večeře v restauraci u řeky. Mnoho z nás si cestou přečetlo nějakou z jeho knih, abychom mohli ukázat, že o jeho díle něco víme, a přemýšleli jsme, jestli Václav strávil noc poslechem naší sbírky cédéček. Někteří jeho ministři vypadali, jako by byli v minulém životě hudebními kritiky. Napadlo mne, jestli se za nového režimu tajná policie nezabývá psaním recenzí alb.


:-)))) Já to úplně vidím, ty vometáky v hranatých barevných sakách jak dělaj chytrý.

Seventh Passion - 7songs

ANDY MCCOY - 21st Century Rocks
MICHAEL MONROE - One Man Gang
ROB HALFORD WITH FAMILY AND FRIENDS - Celestial

Jak jen to ti dědkové dělají, že se tak dobře poslouchají a mlaďochy nechávají daleko za sebou? Pánové z HANOI ROCKS do toho řežou jak zamlada a Santa Halford jede na těžkou vánoční pohodu. Jak tak poslouchám Dobrého krále Václava v jeho podání, asi je načase vytáhnout i TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA :-)

Pavlica-Chvění, v intru a outru je to opravdu dost podobné sondtracku k Drtivému dopadu.:) Jinak super věc.

Frank Gambale - Passages

Zeď je skvělá. Celou dobu šlape...

Division Bell mě vůbec nebaví, naopak The Wall je super páč je tam slyšet ten vliv všeho, co na konci sedmdesátek letělo - disco, new wave (nechci říct přímo punk):-) a hlavně jsou tam super songy zpívaný skvělým Rogerem Watersem, jehož potutelný hlas žeru. ne fakt, já opravdu zbožňuju songy jako Another Brick On the Wall nebo Run Like Hell, je to pro mne prostě lepší než Wish You Were Here, Money nebo High Hopes. Lepší!!!:-)

No je vidět, že u Pink Floyd si každý opravdu najde to své :-)

Soňa Horňáková - Santa Barbara
Jasně, nejlepší je Divižn:-)

S.C.A.Lytch: :))) to mě pobavilo :)

J.Rose: Wish you were here můžu taky. Obzvlášť to antré, to je famózní, to musím uznat...

Ad Pink Floyd) V roce 1993 jsem zakoupil na Václaváku v Domě polské kultury za 30 kč vinyl A Momentary Lapse of Reasons :) Byla to první deska kterou jsem od nich slyšel. Ze začátku jsem s ní trochu bojoval, ale časem mě to hodně chytlo. Nejradši mám asi Division Bell a živák Pulse. Víc mi zkrátka sedí Gilmourovy skladby a jeho zpěv. Nicméně Darkside a Wish můžu taky kdykoliv. Naopak opravdu nemám rád The Wall. Až na Hey You a Comfortably Numb u toho trpím. A když někde slyším Another Brick In The Wall, tak utíkám :)

Stray: Tak tos mě překvapil, že tak "pozdě":) Já si dodnes pamatuju, jak sem si ve 14 či 15 půjčila od spolužáka několik kazet s PF a pouštěla si to po večerech doma. A když došlo na Ummagummu, pěkně večer potmě, tak sem z toho psycha byla úplně na nervy :-) ani nevim, jak sem to doposlouchala. Takže paradoxně - PF mi zprostředkovali jeden z nejsilnějších hudebních zážitků .)

Jasně, LEDZEP jsou mě taky blíž, ty jsem poslouchal už od postupující první poloviny devadesátých let, zhruba rok 1992/93 když jsem končil střední školu, tak jsem se k nim prokousal skrz všechen ten metal a hned se mě to líbilo, tedy hlavně první čtyři desky, u PINK FLOYD to bylo složitější, už vypadali zkrátka usedle, což mě zrovna neponouklo, poprvé jsem si něco od nich pustil snad až v roce 1995 ve svých dvaceti, byli to asi desky Division Bell, The Wall a Animals, představte si, že já jsem Darkside Of the Moon poprvé slyšel, až když mi bylo dost před dvacet. :-) Postupně se mě to zalíbilo, ale ze začátku to nebylo nic jasnýho jako u ZEPPELIN, PURPLE a SABBATH, kde člověk sáhl na cokoliv z nejlepších jejich období a netrefil vedle. Dneska už mám ten věk, kdy si oslech FLOYDů užívám, ale zas - jak už jsem zmínil - emočně se mě dotýká pouze etapa 1967-79, to potom už je profesorské šolíchání, střední proud.

Konnie: Tak ono se to nedá poslouchat pořád, pokud asi nejsi zarytý fanda. To jeko s TOOL, na ty taky musím mít specifikou náladu. Je ale pravda že Dark Side of the Moon a Wish you were here, můžu dát kdykoliv, kdekoliv...

Sicky: Promiň, zdá se, že sem něco napsala špatně, ale moc nevim co... :)

K těm Floydům sem chtěla jen poznamenat, že pro mě je ta muzika moc rozumová, jede to přes hlavu a intelekt. Je to velmi důmyslný, vymazlený, pečlivě domyšlený do detailu, ale pro mě prostě až moc domyšlený. Já v tom postrádám spontánnost, přirozenost, srdce... Když je slyším hrát, klidně to vyslechnu, nemám nic proti, ale nicmoc to se mnou nedělá. Když bych si měla vybrat, co si pustit pro potěchu, tak volím raději Led Zeppelin...

Waters vypadá líp teď, kdežto Gilmour má bachor a plešku :-) . Beru čistě to vystoupení na Live8
A jinak ano. Gilmour má moc přijemný přednes a myslím že i v těch opravdu vypjatých dobách, Waters Gilmoura vždy respektoval, minimálně jako kytaristu.
Vzpomínám jak jsem poprvé comfortably numb, viděl a slyšel na DVD Pulse. Husina po celém těle a docela mě tehdy zklamalo, když jsem okusil studiovou verzi. Vadilo mi jak he to sólo useknuté :-)

Je pravda, že Gilmour vypadal fakt super, hlavně v "době Pompejí" (klidně 5 let před i po), to byl prostě Sabaťák s ksichtem někde mezi mladým Marlonem Brandem a Leonardem Dicapriem, jakkoliv nervozitu obou herců nevyzařoval. :-) Prostě bůh. Nicméně já mám rád i hlas Waterse Wright taky zpívá dobře, viz třeba Echoes.