Kapela může hrát cca to samý, pokud má hity, který lidi baví a zapamatujou si je, viz třeba ti Motorhead. Pokud ale hraje těžko poslouchatelnou, nehitovou muziku, která je navíc furt na jedno brdo, viz třeba ty Black Dahlia, tak to pak dlouho nevydrží. Vůbec nezáleží, jestli jde o heavy nebo death metal nebo core. Třeba The Dillinger Escape Plan byli masakr nářez a hitů měli hafo :)

Black Dahlia Murder jsou příšerná kapela. :-)

Black Dahlia Murder samozřejmě znám, ale nic od nich nemám :-)

Meres: To je přesně ono. Já teď budu chystat recenzi na BAD RELIGION a tam je to stejné - kdysi vynikající originální kapela se svojským soundem, rozpoznatelná na první brnknutí, jenže posledních dvacet let sypou jednu stejnou desku za druhou ... kdyby to od nich člověk slyšel poprvé, řekl by si "super kapela", ale když je to po pětistý to samý?

BLACK DAHLIA jsou myslím globálně celkem známá kapela, před (cca) desíti let byli na BA a tehdy to byl tuším takovej všeobecnej objev.

Meres: Někteří zdejší samozřejmě Black Dahlia Murder dávno znají. :-) Jinak souhlas. První tři alba super a pak už si to nijak nevybavuju. No novinku se teprve chystám.

Mňa takto nadchla kedysi dávno kapela THE BLACK DAHLIA MURDER (viem, že tunajším ľuďom to asi nebude nič hovoriť), prvé tri albumy suprový melodický death/thrash, parádny moderný metal začínajúceho milénia, ale od štvrtého albumu sa mi to už začínalo zajedať a ešte k tomu prišli o vynikajúceho sólového gitaristu, ktorého trilkovanie bolo veľmi osviežujúce v tom uragáne. Postupne som ich prestal počúvať úplne, lebo keď niekto vydáva stále tú istú hudbu dookola, ktorá je otrepanejšia každým ďalším CD, že už nemám chuť si vypočuť ani tie ich podarené nahrávky, tak takáto kapela za ďalšie sledovanie nestojí. Chlapci vydávajú teraz nový album a rozmýšľam, že po rokoch odmlky by som si ho pustil, ale zázrak nečakám. Toť môj výlev 😁

Ještě mě napadá ... spousta kapel si vytvořila vlastní styl, kde ji identifikuje na první poslech i naprostý neznalec, jenže ty kapely zas jedou celý život furt to samé. Z crossoveru mě napadají třeba RAGE AGAINST THE MACHINE - debutní deska byla bomba, novátorská záležitost, okouzlující, jenže hned od té druhé to přestalo dávat smysl. Furt dokolečka. Jak kapela začne vydávat stejný desky, je to špatný.

A možná řeknu něco, co se nesmí, ale osobně nějak nevidím důvod, proč poslouchat další a další alba AC/DC nebo MOTORHEAD (teď už samozřejmě ne), když to podstatné řekli už někdy na začátku diskografie. Ale znělo to až do konce pořád dobře, to zas jo!

Valič: Právě že WALTARI mají velmi osobitý styl. Typické harmonie a feeling, které samozřejmě člověk identifikuje jen když je zná blíž. Jak to je v uchu, tak už člověk zabere na první dobrou. I když je tam těch motivu strašně moc, to samozřejmě při zběžném poslechu musí mást.

Pro mě ty staré flaky s Johnem postrádají ten nezaměnitelný feeling, který tomu dával pravě Belladonna.

Hooya: Aha dík. Jak říkám, jistý jsem si opravdu nebyl.
Co Anthrax a The Greater of Two Evils? Tam jsem osobně také spokojen. Krom super zvuku, je to hlavně ten John Bush. Joey Belladonna je fajn a jeho hlas k těm starým věcem patří, ale Bush je taky pan zpěvák a s tím hutným zvukem je to parádní poslech. Ani nevím proč to točili, jsem za to ale rád.
Navíc třeba halekačka Deathrider, je pro mě v původní verzi neposlouchatelná, ale tady to má grády a je to super otvírák.
Jak jsem psal, takové jednorázovky, které kromě zvuku dají starým peckám i něco navíc, mi vůbec nevadí.

J.Rose: Určitě jsi myslel léčbu Chucka Billyho. :)

Jinak First Strike Still Deadly je asi jedine album, kde to přehrání skladeb mělo smysl. Rad si poslechnu staré kusy, ale obcas si dopreju tento monument s masakralnim soundem.

Jedine, co mě tam neimponuje, je zpěv Souzy, zrovna Alone in The Dark v nové verzi s absentujicím Billym spis zamrzi.

Počet originálních nosičů ve sbírce - Testament: 12 Waltari: 0

Proti Waltari nic nemám, alba Torcha! a So Fine! jsem v době vydání dokonce poslouchal celkem často, ale někdy v polovině devadesátých let jsem o podobnou hudbu začal ztrácet zájem. Míchání žánrů mi v principu nevadí, ale mám raději kapely, které jsou z těch různých vlivů schopny vytvořit svůj osobitý nezaměnitelný styl. U desek Waltari mám často pocit, že poslouchám nějakou ujetou kompilaci skladeb deseti různých kapel, které spojuje víceméně jen ten divný zpěv, který se mi navíc ještě ani nelíbí. Je ale možné, že by to chtělo jen víc poslechů, většinu jejich novějších alb jsem slyšel jen zběžně.

Se zvukem prvních desek Testament problém nemám, ale je pravda, že mohl být o něco lepší. Samotná kapela s ním s odstupem času taky spokojená nebyla a to byl také jeden z důvodů, proč vzniklo album First Strike Still Deadly. Proti nahrávání starých skladeb s modernějším zvukem nic nemám (je samozřejmě jasné, že ten dobový "feeling" už se znovu vytvořit nedá), ale pouze za předpokladu, že se jedná o samostatnou nahrávku, která nemá nahradit to původní album. Nelíbí se mi třeba to, že Flotsam And Jetsam znovu nahráli své druhé album, přičemž ta původní verze už není běžně dostupná. Pokud má ale člověk na výběr mezi koupí Bonded By Blood a Let There Be Blood od Exodus, tak je to v pořádku (já mám doma samozřejmě obě verze). :-)

Alex Skolnick opravdu hraje na First Strike Still Deadly. Nejsem si vůbec jistý, ale ten projekt vzniknul celkem na rychlo a šlo v první řadě o získání finančních prostředků, na léčbu Chucka Schuldinera. Asi i pro to Alex, který byl v té době hudebně úplně někde jinde, nakonec kývnul.

Koukl jsem do bookletu a je tam psaný...

a wikipedie říká toto:

Musicians
Chuck Billy: vocals (tracks 1-9)
Steve "Zetro" Souza: vocals (tracks 10 and 11)
Alex Skolnick: lead guitar
Eric Peterson: rhythm guitar
Steve DiGiorgio: bass
John Tempesta: drums

DartArt: např. Balls to the Wall 83 má taky geniální zvuk!

Nechci se mýlit, ale Alex Skolnick dle mého na desce First Strike Still Deadly vůbec nehraje. Mě prostě přístup záhrobního přednesu asi neimponuje. :-)

First Strike Still Deadly opravdu HRAJE, a J.Rose to shrnul bravurně!
Já jako ročník 71 jsem u toho byl, a.. The Legacy 87 výbuch nadšení, ovšem 88+89 zklamaní, Souls of Black už ani nevím,takže...
... ale podobně to mám i s EXODUS - Bonded by Blood 85 absolutní pecka... pak už to nebylo nějak to pravé ořechové, i když naposlouchané to mám fest. A zase - Let There Be Blood 2008 - se mi líbí hodně (je to znovu nahrané Bonded se zvukem a se sestavou z roku 2008). Jinak comebackové desky Exodusod roku 2004 jsou OK!

J.Rose: "Reign In Blood" má tak geniální zvuk, že to bude znít aktuálně snad navždycky. Takových desek ale zas tak moc není.

Znovu nahrané starší písně ... taky mi to moc nedává smysl. Většinou to dopadne hůř, má to lepší zvuk, ale ztratí to původní feeling, který zaujal lidi natolik, že se daná kapela proslavila. Ale to album TESTAMENT neznám, třeba tam se to povedlo. Jinak obecně mi spíš dává smysl, když to ta kapela pojme jako coververzi, tedy že tu skladbu úplně překope - stavbou, vyzněním, aranží - příkladem budiž kompilačka "Recycling" od INSANIE, kde předělali své skladby z debutu, tam se to povedlo náramně. Z opačného konce spektra mě napadá řízená sebevražda kapely - když MANOWAR "předělali" svůj debut a ještě mnohem hůř "Kings Of Metal". To je asi jinde neslýchaný případ a tak kreténské "album" aby člověk pohledal... ty "nové verze" myslím, samozřejmě.

Stray: No asi jak u které kapely. Je to dost subjektivní, navíc jsem ročník 87 a nebyl jsem u toho. Třeba Reign In Blood, nemám broblém (na rozdíl od Show No Mercy) a zní mi to dobře i dnes. The Legacy mi čistě po zvukové stránce zní archaicky.
Taky nemusím remastery a nahrávání starých skladeb, kde jde opravdu jen o ten zvuk. First Strike Still Deadly, je ale pro mě trochu víc. Chuck Billy do toho často dává, ten svůj záhrobní přednes, Alex Skolnick rozvíjí své tehdejší kytarové motivy o nové věci a Louie Clemente není John Tempesta. Host Steve "Zetro" Souza, také neurazí.
Takže, pokud to staří bardi pojmou, podobně jako Testament, tak klidně.