To chápu. Já sám musím upřímně dodati, že ani jedna z kapel zmíněné akce nikdy nepatřila k šálkům mého bylinného té. Vypravil jsem se tam spíše jako doprovod. Osobně mne tehdy nejvíce zaujali FNM.

K těm 42 minutám no comment, stejně jsem ten koncert neuvedl, protože jsem na účast SOUNDGARDEN zapomněl, navíc 1992, to bylo sice spousty teenagerské chuti, ale nikdo z mých vrstevníků (já už vůbec ne) neměl moc peněz na podobný akce chodit.

Jo, vydání alba AS po 32 letech s Cyriisem za mikrofonem zatím odloženo, údajně do Vánoc.

Když už je zmiňován Staley, nabízím zvukový "předobraz" AIC:
https://youtu.be/k_JWcHIIGyI

Ano, jasně. Bylo to přesně 47 minut. Po nich naklusali ještě FNM.

To jo, ale to bylo jen jako půlhodinovej set před GUNS N ROSES.

Soundgarden navštívili Prahu již v květnu 1992.

Riot - Thundersteel
Crimson Glory - Transcendence
Liege Lord - Master Control
Helstar - A Distant Thunder
Screamer - Target Earth

Mercyful Fate - Melissa

Dnes ve znamení melodeathu. Takže Insomnium, In Mourning, Omnium Gatherum a Wolfheart.

Chris Cornell a Layne Staley bez výhrad. U Cornella mě to mírně kazí, že na tom jediném koncertě SOUNDGARDEN v Praze v dobách jejich prvního fungování, který proběhl v Malé sportovní hale na Výstavišti v říjnu 1996 (po desce Down on the UpSide), měli prostě nepovedený zvuk a celkově když jsem tu akci srovnal se dvěma, na kterých jsem ten podzim také byl, což byli DEF LEPPARD (po Slang) vedle ve Velké hale a METALLICA (po albu Load tamtéž), tak jsem došel jednoznačně k názoru, že SOUNDGARDEN úplně propadli. Oni se tedy půlroku na to úplně rozešli.


REFUSED - War Music ...ty jo, mě se to hodně líbí, je to melodičtější
KADAVAR - For The Dead Travel Fast ... jako vždy jde o formu, o nějaký postoj (v jejich případě Sabatovské retro) než přímo něco neobyčejného

Jestli můžu připojit ženský úhel pohledu na zpěváky, tak asi takto:
Na prvním místě jednoznačně Chris Cornell, toho můžu v jakékoliv poloze .-)
A pak následují Plant, Gillan, Layne Staley, Ozzy, Bono, Hett a v poslední době Taylor ze Slipknot. Ten je asi jediný, jehož growling se mi líbí a klidně si zařvu spolu s ním. Naopak Davise nemůžu, z jeho growlu se mi dělá zle, takže Korn ani neposlouchám. Tož asi tak...

Pro mě je proto vždycky lepší zpěvák Pepa Vojtek než Láďa Křížek :)
Ale radši už konec debaty, zaplatím a jdu:)

Tak Ozzy jasný, stejně jako Halford nebo Plant, o tom žádná. Prostě brikety jdou nebo jede Pepa na motorce jsou nesmrtelný songy, problém je, že od toho Akerfelda si nevybavuju jedinej text, kterej bych si s ním zazpíval

Mě v současnosti jako zpěvák nejvíc vyhovuje Mikael Akerfeldt.:-) No a pak více méně spíš melodici jako poslední dobou ten týpek od BORKNAGAR a nebo Hawkins z THE DARKNESS. Sympatickým objevem je hlas od IDLE HANDS, celkově mě ta letos debutující kapela učarovala, no a z těch stabilních dlouholetých jmen - Glenn Hughes, Jonathan Davis, Chuck Billy, Rob Halford, John Corabi, Bjorn Strid nebo Josh Homme. Tohle jsou asi moji favoriti. Jo a ještě Ozzy Osbourne!!!:-) To je fakt můj speciál, ten i kdyby byl pro leckoho nejhorším zpěvákem na světě, tak pro mne bude nejlepším.:-)

třeba Gary Meskil z Pro-Pain je podle mě dobrej zpěvák anebo Karsty z Waltari

Meres : ja vím, ale člověk se vyvíjí a dnes je pro mě zpěv v hudbe vic zásadní, pokud je mizernej nebo průměr, tak mě to neba, i kdyby kapela hrála sebelip. A tím nemyslím, že musí být skolenej a dávat výšky, spis mi jde o charisma.

To je škoda Sicky, lebo tvoje recenzie na tieto štýly za čias MP som mal rád 🙂 napr. si recenzoval Bleeding Through, čo je výborná muzika aj po rokoch

Souhlas, přesně to, co píšeš v závorce mě už taky nebaví. Těch kapel je mrak a všechno na jedno brdo. A poslední Agonist patří přesně do tyhle definice, a navíc je fakt spatnej zpěv..

Meres: Určitě na to dojde řada, ale je to ten typ hudby, na kterou musím mít ve svém věku už prostě náladu, což je vlastně všechno uřvaný (počínaje neo-thrashem, přes melo-death komerci, severskej a americkej metalcore, kapely co šlehaj riffy, rychlý tempa, maj zběsilý bicí a agresivní hlas)...Five neřeším, to album si už ani nepamatuju, asi jsem jej přecenil, to se u těch doplňkových věcí občas stane. Aspoň že jsem letos nemusel poslouchat SUICIDAL ANGELS, Pekárek mě s těma novinkama vcelku odlehčuje, opravdu píše alba, které už bych sám ani moc psát nechtěl. Ona je v tomhle koníčku taky hrozně důležitá relaxace (na kterou není moc čas), tedy mít dny, kdy můžu nic neposlouchat. Třeba teď sleduju StarDance, ta Koukalová má ale fajnovou postavičku!:-)