Rose: Chápu, naprosto.
Prowler80: Předpokládám, že TC je The Final Cut? Tu desku moc nemusím.


Měl bych psát další článek, ale i vzhledem k té zafáčované noze radši -> PINK FLOYD - Live at Pompei (DVD)

Nějaká recenze zítra bude (buď MONOLORD nebo MICHAEL MONROE nebo...ale to spíš ne-e ... THE AGONIST), ještě před tím dnes od 17hod Viktoria Plzeň-Slavia Praha, snad ten stream někde najdu.:-)

Na ta první psycho - experimentální alba musím mít opravdu náladu. Beru je jako důležitou vývojovou linku v progresu kapely. I když je pravda že 'Pištec' tedy jejich debut, mi přijde naprosto super :-)
Třeba takovou Atom Heart Mother, ale nedávám. Respektuji, ale nemám na to. Maximálně jednou do roka, když se snažím prokousat jejich kopletní diskografií.

Já třeba teprve nedávno zjistil, jak skvělá jsou jejich alba More 69´ a Obscured by Clouds 72´ (Ummagummu do teď nemám), což jsou soundtracky k filmům a pro mne prakticky rovnocenný záležitosti k Meddle. Když jsem si nedávno pustil Atom Heart Mother 70´ hned mne bouchly do uší ty trombóny, nebo co to je v té úvodní 25 minutové skladbě, což zní jako doprovod k pochodu vojenské družiny Mezopotámského vládce, věděl jsem, že tohle žere Louža, jednou mě to říkal, tak jsem se tomu musel fakt smát, ta deska mě celkově nějak extra nebavila, ale byla prostě trochu zajímavá (byla pro takové ty sebemrskače).:-) Pro mne až do The Wall (včetně) jsou PF geniální kapela, pak už jen tak nějak bezproblémově dobrá.

Ano, od 80 let jsem od Pink Floyd poslouchal jen samostatné písně a alba jako celek, mě už tak nebaví. Třeba Learning to Fly, High Hopes atp. A to je u takové kapely prostě špatně.
Aby to ale bylo spravedlivé, tak třeba album The Final Cut, je pro mě tatřka neposlouchatelné a k The Wall, bych měl také výhrady. Nejlépe to šlape, když chlapci spolupracují. To je fakt.
Jo a neznám jedinou sólovou desku od Waterse, prý ale některé nejsou vůbec špatné. Zdráhám se hlavně díky desce The Final Cut, což vlastně tak trochu Watersova sólovka je :-)

AMLoR jsem poprvé slyšel téhož dne jako TC. Obrovské rozčarování, tedy z AMLoR.

Možná že právě díky tomu, že jsem měl první kontakt s Floydama prostřednictvím TV záznamu jejich koncertu v Benátkách v roce 1988 a prvním albem co jsem od nich slyšel byl Division Bell v roce 1994, jsem se jim dlouho vyhýbal a nikdy je nepřijal tak jednoznačně jako Sabaty, Parply nebo Zepeliny. Kdybych jako první slyšel Piper z roku 1967, bylo by to waauu a honem bych se je snažil zkoumat. To co ta kapela reprezentuje od osmdesátých let je tak dospelacky až je mi to ukradený. V době když jsem ještě stopovat na svých cestách do Prahy (půlka devadesatek), jsem nasedl na kraji Plzně do auta, kde chlapikovi hrál Division Bell, asi to bylo ode mne blbý, ale ještě než jsme byli u Rokycan, jsem spal. :-)

presne , Gilmour=nuda

Ne od 1973, ale do 1979 byli Pink Floyd geniální kapelou. Tedy vše před 1973 je mi milejší než vše po roce 1979. A proto Gilmour je sice sympaťák a skvelej kytarista, ale hlavního skladatelskeho ducha tě kapele vtiskl Waters. Pro mne Floyd number One. Gilmourovsti Floydi jsou nuda.

josef: Waters nebo Gilmour. To je vděčné téma, na které patrně neexistuje jedna odpověď. Waters byl zakladatel. Byl u té kapely od začátku. Pink Floyd jsou jednou z mála zahraničních kapel u kterých se zajímám i o texty. Pokud vím, tak o texty se převážně také staral Waters. On dával těm deskám ducha, myšlenku. Hlavně těm zásadním. Dokud dával prostor všem členům v kapele, tak to fungovalo bezvadně. Třeba Dark Side of the Moon. Duchovní forma a všechny texty - Waters. Na hudbě ovšem pracovala kompletní kapela. Indeálním příkladem může být skladba Time. Pod tou jsou podepsáni všichni. Wright, tam má parádní klávesy a pěvecký part v refrénu. Mason a ty jeho tympány v úvodu. Z textu mrazí do dnes no a Gilmour? To sólíčko je legendární no.
Já dodnes nechápu, jak u soudu mohl Gilmour i Wright vyhrát a tu značku Pink Floyd získat. Waters musel být tehdy pěkně nasranej. Ovšem je to tak. Ke konci se choval jako diktátor a za ten rozpad si může sám. Také je ale pravda že bez něj už to nebylo ono. Ty desky na to nemají. To si vymluvit nenechám a to mám pro Division Bell, celkem slabost. Jednou jsem četl že Gilmour byl jednoznačně lepší muzikant, ale Waters lepší skladatel... Nevím. Pravdu může mít asi kdokoliv.

Jasně že někdy budou, vždyť i název webu s nima souvisí. Pokud to nikdo nenapíše do dvou let, tak se k tomu postavím celém sám. Pink Floyd jsou mezi Top 4 kandidáty na seriál, kromě nich ještě LED Zeppelin, Iron Maiden a King Diamond.

Stray: Dík za vyčerpávající odpověď. Vše chápu. Ten web si tak trochu žije vlastním životem a umí překvapit. Kouknu za týden.... a hele, tenhle film miluju super! Ta nepravidelnost má své kouzlo. Kouknu za rok... a třeba tu ti Pink Floyd budou :-)
Jinak o tom incidentu jsem věděl, ale kdy a kde k němu došlo, to pro mě byla novinka. Docela síla.

Stray : Ten koncert v Montrealu pak inspiroval dvojalbum The Wall. Postavit mezi kapelou a publikum zed. Pink Floyd začínali jako skupina, ale po čase se stala kapelou jednoho člověka a to je špatně. Gilmour mi přijde jako lepší muzikant i jako člověk. Pink Floyd od roku 1973 je jedna z nejlepších rockových skupin.

Rose: Jinak jsem se dneska na chvíli začetl a něco ti sem vepíšu, chci říct, že asi budu patřit k těm, kdo v téhle kontroverzní situaci Rogera chápe.:-)

Americké turné PINK FLOYD k albu Animals, léto 1977: ...Během následujícího měsíce se všechno začalo kazit. Přebuzení fanoušci během vystoupení řvali, což ničilo relativně hloubavou atmosféru známou z evropských koncertů. Vzduchem létaly petardy - obzvláště v New Yorku, kde skupina vystupovala během oslav Dne nezávislosti. To všechno přispělo k Watersově rostoucí frustraci, že ve skutečnosti jeho písně nikdo neposlouchá. Postupně začal pociťovat stále větší a větší odpor k neosobnímu charakteru koncertů na stadiónech. Rozhodující okamžik přišel během posledního koncertu v Montrealu, kde byl dav posluchačů mimořádně neurvalý. "Stál jsem na pódiu a pode mnou v první řadě byl jeden chlápek, který bez přestávky celou dobu hulákal a něco vykřikoval. Na konci vystoupení jsem si ho tedy nechal zavolat a pak, když byl dost blízko, jsem mu plivl do tváře. Samotného mě ten čin vyděsil natolik, že jsem si pomyslel: Zabrzdi - tohle je špatně! To nenávidím." Tato událost se podepsala na Watersově psychice, který právě již tehdy, na pokraji nervového zhroucení, došel k tomu, že nejlepší terapií bude psát o vlastních zážitcích. (!!!) Že se pokusí vystopovat své pocity odcizení až do svého dětství.

J.Rose: Realizace seriálu PINK FLOYD je velmi těžká otázka, na kterou nemůžu odpovědět přímo, protože vlastně zasahuje i do tématu fungování webu, do stylu, jakým byly, jsou a snad budou vedeny tyhle stránky, kdy v každém pásmu byl ten styl vedení prostě jiný, což je následek přibývajících zkušeností, situací a ohlasů vázajících se k zdejším aktivitám a taktéž o personálním zastoupení a jeho proměnách. Nejlogičtějším autorem takového projektu by mohl být Lima, neboť PINK FLOYD jsou jeho nejoblíbenější kapelou. On je ale ten typ člověka, který má ke svým nejcennějším artefaktům, ať už svým filmovým drahokamům nebo hudebním objektům zájmu, takový obdiv, že je pod tíhou respektu dle svých slov prakticky psát nemůže - téma PINK FLOYD jsem mu nadhazoval rok zpátky, kroutil se, ale nevyloučil to, dnes je v situaci, kdy sem moc nepíše, protože má prostě svůj život a nebere to jako stabilní povinnost sem psát, osobně nikoho nenutím, občas si zavoláme - ted třeba chystá nějakej další filmovej článek, ale jestli na něj naváže za měsíc, dva, tři nějakým dalším, a jakým, to opravdu netuším. Já osobně mám od PINK FLOYD ve sbírce 90% řadových alb, ale momentálně se na to necítím, nepovažuji se za skalňáka, potřebuju si to pozvolna poslouchat ještě dalších deset let, abych si na to udělal definitivní obrázek, přečíst si nějaké jejich knihy apod., což jsem u téhle kapely dosud neudělal, ačkoliv mám tři jejich knihy v regále. Ostatní kluci (Pekárek a Sicky) historické seriály nepíšou, to jsou jednoznačně novinkáři. Jestli přibude někdo další netuším, momentálně se budu následkem určitých rozchodů, nesrovnalostí a nepříjemných čtenářských ohlasů zdráhat někomu vůbec otevřít vrata, o psychické formě se na seriálový text dlouhodobě soustředit ani nemluvím, o chuti do něčeho podobného už vůbec. Určité věci prostě blbě nesu, nemám potřebu se uštvat, aby mě tu pak někdo psal, že stránky kazím. Vlastně mě dnes o širokou pisatelskou základnu vůbec nejde, je mě ukradená, ...BYLA TO CHYBA.

Nedávno jsem opět pročítal některé seriály hlavně Queen či 'Stouny'. Je to prostě paráda. Jedna ze stěžejních věcí zde, alespoň já to tak vnímám. Vím že název webu Crazy Diamond nemá nic společného se Sydem Barrettem ani s Pink Floyd. Přesto. Nechystá někdo z redakce, do budoucna seriál o téhle kapele? Pořádné recenze na všechny jejich desky jsem našel jen na stránkách progboard a nejsou vůbec špatné. Jen to zkrátka občas nemá ten další rozměr. Příběh, pozadí vzniku atd... Vděčný jsem ale každý seriál, třeba naposledy Cannibal Corpse. Bomba.

Kalifornští tech. deathmetalisti ODIOUS MORTEM se v lednu vrací s novinkou "Synesthesia" / WILLOWTIP REC. http://odiousmortem.bandcamp.com/

Ten ALCEST se mi nakonec tedy moc nelíbí, vlastně jen ty dvě singlovky, co vyšly jako klipy, pak už je to takové plynulé, neškodné, připšouklé, takže asi žádnej objev v souvislosti s těmahle Francouzema nebude. :-) Dost se mi líbí novinka KADAVAR, což je překvapení, protože ta kapela do teď spíš reprezentovala lepší průměr. Na THE AGONIST si šetřím pár zajímavých postřehů, ale celkově jsou to stádoví zápasníci, u nichž ta kritika nebude mířená přímo na ně, ale na všechny, co jsou jim podobní, asi by se měly ty děsně agresivní metalový kapely probrat. LIFE OF AGONY, napodruhé lepší než první poslech, ale zas žádnej zázrak, devadesátky se v jejich zvuku a struktuře skladeb nezapřou, připomínaj mě STONE TEMPLE PILOTS s chudší kytarou.:-) MICHAEL MONROE je prostě jeho klasická deska, rock n ´roll, na kterej je spoleh, hymny, sóla, šlapající boogie, stará škola. ALTER BRIDGE jsem zatím koštnul úvodní dva songy a nezní to blbě, uvidíme.

Mezi tím jsem si dal dvakrát PINK FLOYD, nejdřív "Meddle", což je deska o 23minutové skladbě "Echoes" a pěti kratších trackcích, kteří jí předchází - pro fanoušky asi super, ale mě se mnohem víc líbila ta druhá deska, co jsem si pustil a sice "A Saucerful Of Secrets" - zkrátka jedna z mých nejoblíbenějších nahrávek od PINK FLOYD, tam je prostě všechno co mám na té kapele rád, chybí akorát Gilmourova rozmáchlá sóla, jinak songwriting po trase waters/ Wright - super, spolu s triem alb Darkside/ Wish You/Animals má nejoblíbenější věc od PF.

To je náhoda. :-) Alcest jsem zrovna doposlouchal a Alter Bridge poslouchám teď.

četba Stephen King - Danse Macabre, Blake Crouch - Městečko Pines 2, China Miéville - Kraken

hororové filmy: Poslední dům vlevo (2009), Úsvit mrtvých (remake 2004), Uvnitř (FRA 2007)

The Agonist - Orphan
Kadavar For The Dead Travel Fast
Michael Monroe - One Man Gang
Life Of Agony - The Sound Of Scars
Alter Bridge - Walk the Sky
Alcest - Spiritual Instinct
Mayhem - Daemon

Lisa Gerrard - The Silver Tree
Lisa Gerrard - The Black Opal