Division Bell mě vůbec nebaví, naopak The Wall je super páč je tam slyšet ten vliv všeho, co na konci sedmdesátek letělo - disco, new wave (nechci říct přímo punk):-) a hlavně jsou tam super songy zpívaný skvělým Rogerem Watersem, jehož potutelný hlas žeru. ne fakt, já opravdu zbožňuju songy jako Another Brick On the Wall nebo Run Like Hell, je to pro mne prostě lepší než Wish You Were Here, Money nebo High Hopes. Lepší!!!:-)

No je vidět, že u Pink Floyd si každý opravdu najde to své :-)

Soňa Horňáková - Santa Barbara
Jasně, nejlepší je Divižn:-)

S.C.A.Lytch: :))) to mě pobavilo :)

J.Rose: Wish you were here můžu taky. Obzvlášť to antré, to je famózní, to musím uznat...

Ad Pink Floyd) V roce 1993 jsem zakoupil na Václaváku v Domě polské kultury za 30 kč vinyl A Momentary Lapse of Reasons :) Byla to první deska kterou jsem od nich slyšel. Ze začátku jsem s ní trochu bojoval, ale časem mě to hodně chytlo. Nejradši mám asi Division Bell a živák Pulse. Víc mi zkrátka sedí Gilmourovy skladby a jeho zpěv. Nicméně Darkside a Wish můžu taky kdykoliv. Naopak opravdu nemám rád The Wall. Až na Hey You a Comfortably Numb u toho trpím. A když někde slyším Another Brick In The Wall, tak utíkám :)

Stray: Tak tos mě překvapil, že tak "pozdě":) Já si dodnes pamatuju, jak sem si ve 14 či 15 půjčila od spolužáka několik kazet s PF a pouštěla si to po večerech doma. A když došlo na Ummagummu, pěkně večer potmě, tak sem z toho psycha byla úplně na nervy :-) ani nevim, jak sem to doposlouchala. Takže paradoxně - PF mi zprostředkovali jeden z nejsilnějších hudebních zážitků .)

Jasně, LEDZEP jsou mě taky blíž, ty jsem poslouchal už od postupující první poloviny devadesátých let, zhruba rok 1992/93 když jsem končil střední školu, tak jsem se k nim prokousal skrz všechen ten metal a hned se mě to líbilo, tedy hlavně první čtyři desky, u PINK FLOYD to bylo složitější, už vypadali zkrátka usedle, což mě zrovna neponouklo, poprvé jsem si něco od nich pustil snad až v roce 1995 ve svých dvaceti, byli to asi desky Division Bell, The Wall a Animals, představte si, že já jsem Darkside Of the Moon poprvé slyšel, až když mi bylo dost před dvacet. :-) Postupně se mě to zalíbilo, ale ze začátku to nebylo nic jasnýho jako u ZEPPELIN, PURPLE a SABBATH, kde člověk sáhl na cokoliv z nejlepších jejich období a netrefil vedle. Dneska už mám ten věk, kdy si oslech FLOYDů užívám, ale zas - jak už jsem zmínil - emočně se mě dotýká pouze etapa 1967-79, to potom už je profesorské šolíchání, střední proud.

Konnie: Tak ono se to nedá poslouchat pořád, pokud asi nejsi zarytý fanda. To jeko s TOOL, na ty taky musím mít specifikou náladu. Je ale pravda že Dark Side of the Moon a Wish you were here, můžu dát kdykoliv, kdekoliv...

Sicky: Promiň, zdá se, že sem něco napsala špatně, ale moc nevim co... :)

K těm Floydům sem chtěla jen poznamenat, že pro mě je ta muzika moc rozumová, jede to přes hlavu a intelekt. Je to velmi důmyslný, vymazlený, pečlivě domyšlený do detailu, ale pro mě prostě až moc domyšlený. Já v tom postrádám spontánnost, přirozenost, srdce... Když je slyším hrát, klidně to vyslechnu, nemám nic proti, ale nicmoc to se mnou nedělá. Když bych si měla vybrat, co si pustit pro potěchu, tak volím raději Led Zeppelin...

Waters vypadá líp teď, kdežto Gilmour má bachor a plešku :-) . Beru čistě to vystoupení na Live8
A jinak ano. Gilmour má moc přijemný přednes a myslím že i v těch opravdu vypjatých dobách, Waters Gilmoura vždy respektoval, minimálně jako kytaristu.
Vzpomínám jak jsem poprvé comfortably numb, viděl a slyšel na DVD Pulse. Husina po celém těle a docela mě tehdy zklamalo, když jsem okusil studiovou verzi. Vadilo mi jak he to sólo useknuté :-)

Je pravda, že Gilmour vypadal fakt super, hlavně v "době Pompejí" (klidně 5 let před i po), to byl prostě Sabaťák s ksichtem někde mezi mladým Marlonem Brandem a Leonardem Dicapriem, jakkoliv nervozitu obou herců nevyzařoval. :-) Prostě bůh. Nicméně já mám rád i hlas Waterse Wright taky zpívá dobře, viz třeba Echoes.

a Waters nikdy nemohl být úplně hlavní persona, protože nebyl tak dobrý zpěvák jak Gilmour..

J.Rose: No hroznej? jak se to vezme, není nic horšího, než když na základě nějaké trapné demokracie o kapele rozhodují rovnocenně všichni, včetně nějakých nemastných neslaných sráčů alibistických, to je pak pro invenci destrukční Mont Everest. Waters je i není hroznej, díla sedmdesátých let, která vznikla pod jeho vedením byla geniální, blbý bylo, že od The Wall začal přínos ostatních potlačovat, na místo toho, aby z každého vyždímal maximum, ukázal mu cestu, ale je těžký to takhle posuzovat, mě osobně je ksichtem nesympatickej, ale skladatel to je geniální. Když se kapela klonila pod taktovku lidí jako Wright, asi všichni víme co z toho vzešlo, co? :-) Koncerty PF, ať už první pražský v 1994 nebo live8 v 2005 jsem neprožíval, v 1994 to byli pro mne dědkové, neměl jsem tu potřebu to nějak sledovat. :-) Když ted koukám na booklet A Momentaly Laps Of Reason 87´, kde je fotka těch tří, tak si říkám, to jsou ale dědkové, a přitom je jim tam o 2,5 roku míň, než je teď mne, tak holt nevím...kde sem a co sem! :-)

a ještě k Pink Floyd, mám je rád, ne že bych úplně ujížděl, ale znám většinu desek a baví mě to. Třeba Wish you were here je song, kterej mě vždy dostane až mrazí. Co se týče kdo byl hlavní, tak Waters byl možná myslitel a ideový vůdce, ale Gilmour vždy líp vypadal, byl ta správná rockstar :) (třeba v tom videu z Pompeií) Viděl jsem nějaký rozhovory z tý doby a je vidět, jak Gilmour je v klidu, kdežto Waters furt všechno příliš řeší :)

Konnie: Nemyslel jsem jen youtube, ale Net celkově :) a tam bych to už úplně jednoduchým algoritmem nevysvětlil :) Pokud jde o mě, tak určitě neberu tipy jen podle youtubu, aby jako nedošlo k nedorozumění :) Těch stránek, na který chodím je mnohem víc :)

Stray: Hmm, tak to nevím možná tohle?
www.allmusic.com

Jinak ten Waters byl asi fakt hroznej co? Budu si muset taky něco sehnat. Nejhorší to asi měl Richard Wright...
Hodně mě dojímá to vystoupení na live8. To jsem celkem prožíval. Třeba jak Mason shodí z hlavy ten odposlech aby si poslechl solujícího Gilmoura. Nebo na konci jak se všichni obejmou kolem ramen.... Bylo mi 16, když to běželo v TV a byla to bomba.

Chci se zeptat, nevíte náhodou někdo tu adresu stránek, kde jsou v rámci celosvětové hudby bodové ratingy diskografií všemožných dostupných kapel? Potřeboval bych se na pár pro mne dosud neprozkoumaných položek podívat.


Jinak si průběžně, kromě studia školících prospektů co budu potřebovat k udělání nějakého testu v práci, pročítám Masonovu biografii PINK FLOYD a musím říct, že bych v určitých chvílích toho Waterse fakt nesnášel. :-) Bob Ezrin, kterej byl požádán o spoluprodukci Zdi, se musel sám jakýmkoliv odchyceným taxíkem dopravit z Heathrow přes celý Londýn do studia, kde se ve dveřích sražil s někým nasraným chlapíkem utíkajícím odtzamtud, když vešel dál, tak se na něj Roger Waters z křesla šklebil a ťukal si na hodinky, že má producent jakože zpoždění. :-) To vše po desetihodinovém letu z NY.

Stray: :)) No nevim, to, že Sickymu a mně naskakují na youtube stejný kapely, bych synchronicitou nenazvala. To je akorát důkaz toho, že systém jedniček a nul funguje fakt spolehlivě... Synchronicita je trochu vyšší level :-)

Stray: Určitě Big Boss :-)))

Už vím. Ten jev, kdy člověk na něco v dané době myslí, a totožná věc před něj naskočí jakoby odjinud (někdo o tom začne mluvit v jeho blízkosti, v televizi se to zmíní atd...) se nazývá synchronicita. Mě se to děje docela často, třeba když kontroluju v toplistu návštěvnosti, tak neexistuje týden, abych tam někde neměl za sebou tři tato čísla 666 :-) a přitom si snad v životě nepamatuju, že bych tam někdy zahlíd 444 nebo 555, vždy 666, jak je to možné? Kdo mě dává to znamení? :-)