ONSLAUGHT asi napíšu jako po dlouhé době první z novinek 2020, PRIMAL FEAR a PAIN OF SALVATION Pekárek, DEEP PURPLE Horyna, HEATHEN, ENSLAVED, BLUES PILLS, STRYPER a CARCASS si dám pravděpodobně na podzim sám, ve hře jsou i NAPALM DEATH a ULVER, LAMB OF GOD tady nikoho nezajímaj a propadnou peklu, no a od věcí jako BON JOVI nebo AMARANTHE se zdviženým obočím tuším co čekat, co dělá KING DIAMOND nikdo neví, snad mimo očekávané The Institute sepisuje ještě další koncept pod dojmem z šíření nákazy Covid_19 americkým jihem.

Imothep: Rozumím, bohužel s tím se asi už nic nenadělá. Starý analogový nahrávání se už asi nevrátí. Když přes počítač je to rychlejší, levnější a bez chyb:) A taky je to daný poptávkou a trhem, bohužel už asi není dostatek hifistů, kteří by to ocenili:) Částečně máš pravdu, ale ne stoprocentně, zdaleka ne všechny starý analogový nahrávky jsou kvalitní

Souhlas, i když se to snažím ignorovat.
Dnes Voivod - The Wake. Konečně jsem se k tomu odhodlal. Takhle dobré album jsem teda nečekal:-)

Sicky: jde taky o to, ze po roce 2000 se otocilo ještě i jiným kormidlem a většina nahravek se díky zpičenému zvuku a zvukovým trendům nedá vůbec poslouchat, včetně mých dávných oblibencu .... zrovna tuhle jsem vyhodil poslední Whitesnake - neposlouchatelne .... a ne ani tak díky obsažené hudbě ....

hivris: jasný :) Jen mě zarazil ten mezník 2000, kdybys napsal třeba po r 2015, tak ok, souhlasím, ale podle mě třeba v letech 2000-2010 vyšlo kvalitní muziky fakt hodně. Ale chápu, že každý má jiný pohled na věc :)

sicky: věř nebo ne, ale já pořád "novou" hudbu zkouším, nejsem zatrpklej fotřík, co na všechno nadává. Důkazem budiž, že objevuju spoustu starší hudby, kterou jsem neznal a která mi fakt baví.
Ale nově nahraný alba mi už nějak nedokážou na delší dobu zaujmout. Nevzpomenu si, kdy bych se třásl nedočkavostí, kdy už nějaká kapela vydá nový album. Jediná záležitost, která mi dokázala fakt překvapit byla jmenovaná Gojira.

Valič: myslel jsem to tak, že top alba těchto kapel vyšly po r 2000...

Sicky: Nechci tu zase dělat chytráka, ale polovina kapel, které jmenuješ, hrála už v devadesátých letech, Neurosis dokonce v osmdesátých. To jen tak pro pořádek. Po roce 2000 samozřejmě vyšlo plno dobrých desek, ale já osobně dávám stále přednost předchozím třem dekádám a rozhodně to není tím, že už jsem vetchý stařec, který není schopný akceptovat cokoliv nového. :-)

DarthArt: To minialbum Possessed je určitě o dost lepší než předchozí řadovka, a to hlavně po zvukové stránce (produkoval ho Joe Satriani).

Stray: Svět, co zatočí s tebou bych si samostatně asi nekoupil, ale mám ho doma jako součást toho boxu s prvními čtyřmi řadovkami. V době vydání mě to album moc nenadchlo, ale s odstupem času nezní až tak hrozně. Sice je to pouze mírně nadprůměrný thrash, ale poslouchat se to dá. Texty jsou sice už tradičně příšerné, ale to k téhle kapele prostě patří. V tom boxu je i Chytrá past, kterou jsem teď slyšel poprvé (a určitě taky naposled). :-)

Dopoledne jsem byl v lese na delší zdravotní procházce (po dlouhé době bez své milované dcerky, kterou dnes hlídala má „milovaná“ tchýně) a snad se mi tu „autocenzuru“ zase podařilo nahodit. Pokud sem tedy zase někdy budu něco psát, tak se mi snad už podaří odfiltrovat všechny ty nezajímavé irelevantní informace o pornoflundrách snášejících velikonoční vajíčka, pražských kapelách pořádajících po koncertech perverzní orgie, a hlavně výstředních sběratelích výhodně investujících do hodnotných polských starožitností. :-)

Mimochodem, když jsem slyšel, že za ohranou „Taktovku“ Bathory jsou dnes lidi ochotní zaplatit až pětadvacet dolarů a vzpomněl si, jak jsem před dvaceti lety narval do popelnic několik stovek zachovalých licenčních kazet od Metal Mind Records a Mystic Production, měl jsem chuť se s rozběhem kopnout do hemeroidů. :-(

Sicky: Nechci tu zase dělat chytráka, ale polovina kapel, které jmenuješ, hrála už v devadesátých letech, Neurosis dokonce v osmdesátých. To jen tak pro pořádek. Po roce 2000 samozřejmě vyšlo plno dobrých desek, ale já osobně dávám stále přednost předchozím třem dekádám a rozhodně to není tím, že už jsem vetchý stařec, který není schopný akceptovat cokoliv nového. :-)

DarthArt: To minialbum Possessed je určitě o dost lepší než předchozí řadovka, a to hlavně po zvukové stránce (produkoval ho Joe Satriani).

Stray: Svět, co zatočí s tebou bych si samostatně asi nekoupil, ale mám ho doma jako součást toho boxu s prvními čtyřmi řadovkami. V době vydání mě to album moc nenadchlo, ale s odstupem času nezní až tak hrozně. Sice je to pouze mírně nadprůměrný thrash, ale poslouchat se to dá. Texty jsou sice už tradičně příšerné, ale to k téhle kapele prostě patří. V tom boxu je i Chytrá past, kterou jsem teď slyšel poprvé (a určitě taky naposled). :-)

Dopoledne jsem byl v lese na delší zdravotní procházce (po dlouhé době bez své milované dcerky, kterou dnes hlídala má „milovaná“ tchýně) a snad se mi tu „autocenzuru“ zase podařilo nahodit. Pokud sem tedy zase někdy budu něco psát, tak se mi snad už podaří odfiltrovat všechny ty nezajímavé irelevantní informace o pornoflundrách snášejících velikonoční vajíčka, pražských kapelách pořádajících po koncertech perverzní orgie, a hlavně výstředních sběratelích výhodně investujících do hodnotných polských starožitností. :-)

Mimochodem, když jsem slyšel, že za ohranou „Taktovku“ Bathory jsou dnes lidi ochotní zaplatit až pětadvacet dolarů a vzpomněl si, jak jsem před dvaceti lety narval do popelnic několik stovek zachovalých licenčních kazet od Metal Mind Records a Mystic Production, měl jsem chuť se s rozběhem kopnout do hemeroidů. :-(

Hivris: To byla samozřejmě nadsázka :) Máš ale pravdu, že těch adeptů by bylo asi poměrně hodně ...

Spajk: Já ty kazety pořád ještě mám:) V době, kdy přišly CD jsem měl toho měl na kazetách už docela dost a nechtělo se mi to všechno shánět znovu, nehledě na cenu.Dodnes mám přesně jak píšeš, tape deck (Pioneer:) zapojený do zesilovače přes který hraju CD i ostatní. Pokud byla kazeta kvalitně nahraná, tak zvukově určitě v pohodě. Nezní to tolik synteticky jako z CD.
Hivris: kvalitních věcí po 2000 (jestli teda myslíš muziku) je pořád hafo:) jde jen to, přestat se upínat na muziku, která se mi líbila, když jsem byl malej a přijmout i nový věci. Muzika po 2000 je namátkou třeba Mastodon, Isis, Gojira, Cult Of Luna, Between Buried And Me, Satyricon,Neurosis, System Of A down, Anathema, QOTSA, Tool, Meshuggah,Korn, The Dillinger Escape Plan, Porcupine Tree, Kylesa, Ulcerate, Opeth, Devin Townsend, Tesseract, Animal As Leaders, což jsou věci, který v mnoha ohledech překonávají muziku z 70-90 s

Spajk: zvláštní je, že přenos z analogu na digitál funguje (aspoň pro mě) a pořád tam cítím tu poctivou muziku. Opačnej proces je ale k ničemu, viz současný vydávání vinylů převedených z digitálních nahrávek.
Jinak pro mě byl konec hudby a filmu (možná i kvalitní kultury obecně) přelom milénia. Opravdu kvalitní věci vydaný po roce 2000 bych spočítal na prstech jedný ruky.

DarthArt: v tom případě už na mě nemusíš reagovat, já mám ten tvůj zatracovanej film docela rád:-). Myslím, že jsou horší adepti na největší sračku z CZ: všechny ty Padesátky, Špindly a Bobule. To je zlo..

Stray: Díky za odkaz, určitě vyzkouším! Zatím největší píčovina, co jsem poznal z české kinematografie, nese název "Ještě žiju s plácačkou a čepicí". Ten film mi docela pročistil život - s lidmi, kterým se líbil, jsem okamžitě přerušil kontakt!

Přátelé, všechny příspěvky, diskuse, disputace, sborníky i sebrané spisy mají něco do sebe, ale jedno mi (asi díky mé nešťastné tvrdohlavosti) nikdo nevymluví - opěvovat polskou pirátskou kazetu s mini alby KREATOR a POSSESSED je největší bizár, který jsem zažil - vždyť tak kazeta byla tak nekvalitní, že se postupně měnila v takový jemný písek :) Možná trochu přeháním, ale k tomuhle tématu se to myslím hodí. Každopádně si pamatuju, že jsem obě nahrávky po poslechu odsoudil jako hrozný smetí a po letech a normálním poslechu se pak divil, že je to vlastně dobrá a ÚPLNĚ JINÁ muzika!

Exodus - Sun is my destroyer :-)

Já měl magnetofonové kazety vlastně rád. V naší generaci byla povinnost mít svůj vlastní kazeťák. přes to nejel vlak. A tak když jsem někdy v 88 dostal Elta model 5000 A za bratru 2200,- Kčs, byl jsem v sedmém nebi. Hlavně musel mít nahrávání, abychom si mohli mezi sebou kopírovat nahrávky, protože každý měl jiný zdroj. Měl jsem i walkmana, asi ne originál od Sony, ale nějaký čínský šméčko koupený v Německu na trhu. Čtyři tužkový baterky byla docela nákladná investice, ale byl jste odměněn výborným stereo poslechem. Možná proto si dnes kupuju kapely, které jsem poslouchal přes Eltu na originálech, protože v mono provedení a ve strohé tehdejší produkci nešlo pochytit všechen obsah a kvalitu nahrávky. Škoda že jsem to dávno vyházel, jsem blb a měl si to nechat. Dnes by to byly krásné vzpomínky na dětství. Ještě ve svém prvním autě 3koda 120 jsem měl kazeták a spousty kazet.
Ona kazeta nehraje primárně zas tolik špatně. Technicky končí někde na 16 kHz pokud mám správné info a když nám doma tehdy přibyl kvalitní tape deck značky AIWA zakomponovaný do audio řetězce, lezl z beden totožný zvuk jako z vinylu a téměř totožný jako z CD přehravače, pokud jste měli dražší chromky.
Jako dělat kámošům výběry na kazety, to mě tehdy strašně bavilo. Člověk se vlastně výběrem písní seberealizoval. Nejlépe to vysvětluje John Cusack ve skvělém kultovním filmu o sběratelství hudby High Fidelity, česky Všechny moje lásky.
Kdybych měl doma větší prostory, tak si koupím tape deck a k tomu ještě kvalitní páskový magnetofon. Nějaký Revox třeba. Není nic hezčího, když to hraje a k tomu se to hezky točí. Mám rád analog. Digital byl začátek konce hudby.
Hezkou neděli.

Sice uznávám, že ta moje reakce byla zbytečně přehnaná a v podstatě úplně zbytečná, ale zase tu snad ze mě nemusíte dělat nějakou „drama queen“. :-)

Strayovi jsem včera poslal krátký vysvětlující e-mail, ale napíšu to raději i sem. V poslední době jsem měl nějaké osobní problémy a měl jsem tak nějak permanentně nervy v kýblu a při psaní do místních diskusí mi příliš nefungovala má vestavěná autocenzura, takže jsem sem psal převážně samé blbosti, které asi moc nedávaly smysl.

Ten Mickejův komentář jsem asi špatně pochopil a připadalo mi, že mi chce podsouvat nějaké protiamerické postoje. Což je v mém případě naprosto absurdní. S americkými sběrateli a vůbec hudebními fanoušky se na internetu celkem často bavím a ve většině případů jsou to příjemní, inteligentní lidé s obrovským rozhledem. Běžně se mi stává, že se třeba s nějakým potetovaným chlápkem v tričku Morbid Angel začnu bavit třeba o kapelách typu Laibach, Skinny Puppy, Dead Can Dance, Coil nebo Fields of the Nephilim a zjistím, že podrobně zná celé jejich diskografie nebo je má doma dokonce celé na vinylech. Tohle se mi na českých stránkách stává málokdy. Tady si každý většinou celý život jede jen to svoje a s fanouškem Cannibal Corpse nebo Mayhem, kteří by měli ve sbírce desky Lany Del Rey (takoví vážně existují), jsem se tu na rozdíl od těch zahraničních stránek ještě nesetkal.

Jinak bych chtěl ještě zdůraznit, že jsem se vždy považoval za běžného řadového čtenáře těchto stránek a nemyslím si, že bych na nich někdy hrál nějakou zásadnější roli. Vzhledem k tomu, jak dlouho už sem chodím a kolik příspěvků už jsem do místních diskusí nasmolil, bych ale určitě ocenil čestný titul „zasloužilý troll“. :-)

Bože zas tieto vaše drámy, ste tu kurva vo väčšine chlapi po 40tke a nie malé deti na pieskovisku!

Valič zas až moc hysterčí s tím odcházením, prostě k tomuhle webu patří a není nikdo, kdo by tu proti němu něco měl, takové ty vlny - na chvíli obohacovat diskuse úsměvnými příspěvky, na půl roku se zdekovat, to je tak si uhnat infarkt, ne? :-) Buď tu chce někdo být a nebo ne, já bych taky nešel na koncert J.A.R.! Ne "tak trochu možná šel, ale spíš nešel", ALE prostě bych nešel zcela jasně.


Pro Dartha mám skvělý typ na sebemrskačkej zážitek. Už dlouho jsem v české kinematografii neviděl (dotáhl jsem to do konce napotřetí) větší zvěrstvo - navíc když je určitými typy lidí ceněno jako vychytaná, vypointovaná zábava - film MODELÁŘ - tolik participujících debilů pohromadě se jen těžko někde vidí.


Tento týden jsem měl možnost v bazaru koupit ve skvělém stavu původní cd DEBUSTROL - Svět co zatočí s tebou, za 240,- , ale pustil jsem si to tam do sluchátek a zjistil, že se mě to vlastně nelíbí, zvukově, nápadově, celkově docela sračka, tak jakápak rarita, nechci ani za kilo! :-)

Valič rozhodně se svými příspěvky skončit NESMÍ, protože má obrovský talent na jednu věc: s mírnou nadsázkou a ironií geniální vystihnout podstatu věci. Navíc s humorem mothy pythonovské úrovně.

S těma polskýma kazetama mi to přijde komický hlavně proto, že přesně tyhle pásky prošly mým životem, přesně tyhle pásky se mi žvejkaly v kazeťáku a hrály příšerně, přesně z těchhle pseudoobalů jsem se snažil vyluštit, jak ve skutečnosti vypadá cover daného alba, a přesně tyhle nahrávky zdeformovaly moje představy o tom, jak dané album zní a jak je sestaveno. Měli jsme to doma, kupovali to u naprosto neznalých borců na tržnici ("chcesz podac?"), a přitom snili, že si jednou našetříme na CD přehrávač a koupíme si to pořádně. Vždyť to nebyly ani booklety - byla to bohapustá vykrádačka! Těm vydavatelům bylo naprosto u prdele, jestli vydávají Michaela Jacksona nebo Impaled Nazarene, prostě to tam vysypali z těch velkejch košů a tys to kupoval po kilech. Tam nebyl žádnej příběh, nic - bootleg je aspoň práce nějakýho fanouška, co nahrál koncert na walkman ukrytej v kapse, snažil se udělat zajímavej obal nebo něco ... tyhle kazety nebyly nic! Jediná jejich hodnota byla, žes rychle sehnal danou nahrávku, když ji neměl kámoš a v Čechách se nedala sehnat. A měl jsi určitou referenci, jak dané album zní - co na tom, že při prvním pořízení "polské originálky" Pleasure To Kill tam vůbec nebyla skladba "UNder The Guilottine" a na druhý pokus tam pro jistotu druhá strana vůbec nebyla nahraná (asi ten Polák šel na pivo a nechtěl čekat, až se to zkopíruje).

Takže si ve finále pořád myslím, že jde v první řadě o tu raritnost ... kdybych se nachomýtl ke kazetě Debustrolu, který vyšel pirátsky v Zimbabwe, asi bych taky neodolal.

Jinak co se týká sběratelství, ve finále mi přijde, že největší hodnotu ze všeho má ten proces získání. V tý poličce už to není zas tak zásadní, ale to, že po tom albu člověk pět let baží, pak ho někde najde, vydraží, čeká, až mu přijde, až otevře booklet ... však víte, že jo? Ten příjemnej zážitek není to, že koukám do poličky, ale co všechno jsem s tím prožil. Já alba nesbírám, ale kupuju si je vyloženě pro radost, i když vím, že si je adekvátně tolikrát nepustím z CD přehrávače, ale je to prostě radost. Já sbírám fotky přírody a památek, které pořídím sám ... taky je absurdní kodrcat se někam šest hodin, pak tam ve cvalu udělat pět set fotek a jet zase zpátky ... na internetu je to všechno tisíckrát ... ale kouzlo je přece v tom vlastním zážitku ... sběratelství může mít tisíc podob ... někdo šuká každej den jinou holku, někdo má sedm tisíc bootlegů Kiss, někdo testuje všechny piva přímo v pivovaru, další čumí do dalekohledu a chce najít všechny mlhoviny nebo vylézt na všechny vrcholy Českého Středohoří. Vlastně nás to drží při životě, něco kompletovat ...