Stray: A jsme v prrdeli.
Tady asi z pidlikání zhrubnou vrásky asi úplně všem:-)

We are thrilled to announce the release of Iron Maiden’s 17th studio album ‘Senjutsu’ coming Sept 3rd.
1. Senjutsu (Smith/Harris) 8:20
2. Stratego (Gers/Harris) 4:59
3. The Writing On The Wall (Smith/Dickinson) 6:13
4. Lost In A Lost World (Harris) 9:31
5. Days Of Future Past (Smith/Dickinson) 4:03
6. The Time Machine (Gers/Harris) 7:09
7. Darkest Hour (Smith/Dickinson) 7:20
8. Death Of The Celts (Harris) 10:20
9. The Parchment (Harris) 12:39
10. Hell On Earth (Harris) 11:19

Nemáš zač, tak nějak cítím, že se to tehdy začalo ubírat trochu divným směrem.

O víkendu jsem si mimo jiné dal i album Dance Of Death a z těch pidlikaček v zadní části titulního songu se mě udělalo regulérně nevolno, představoval jsem si Janicka Gerse v obleku dvorního šaška jak poskakuje po hradních parketách do těch tónových vyšívánek až do úplného zešílení, stále rychleji a rychleji.

Shirley měl letět už dávno, konkrétně právě po desce Dance Of Death.

Doufám, že novinka vyjde nejdřív v polovině října, ať stihnu do té doby napsat všechny recenze na starší alba. Září bych nedal.:-)

Stray: Díky že si mě v tom nenechal samotného.
Tvoje: "Harrisovi trochu hráblo a zauvažoval, že rychlou skladbu pod šest minut složí už jen v hodně extrémních případech, jestli vůbec. Nikdy po X-Factor už se situace nevrátila k době, která fans Maidenů nejvíc brala a díky které jsou za legendy."
A přitom kdyby ty nesmyslně "vybrnkávaně natahané songy" seškrtali na obligátní 3 minuty, polovina by možná byla i v pořádku. Harrisovi prostě opravdu hráblo, budiž, má na to jako velitel právo, ale že se od něj nakazí i ostatní?
A přitom je řešení tak jednoduché - místo Cavemana konečně posadit producenta, který se nebude Harrisovi (a pomalu už i ostatním) ukázat prostředník na jeho pidlikačky. Někoho, kdo nechá ty tři (Bože TŘI! kytary ) hrát a znít jako kytary a ne jako kazoo v podpaží sumisty po zápasu.
Nojo ale dokud budou všichni z piety říkat, že ty songy jsou vlastně super a oblbovat tak sebe i kapelu, tak se to nezmění. Nikdo nečeká, že kucí na prahu důchodového věku budou pálit smažby, jako ve dvaceti. To skoro nejde. Sakra, ale když takový Saxon jedou výborná alba už 20 let v kuse, tak proč Maiden museli propadnout kouzlu táboráku a myšlence, že když písničku s jednoduchým motivem lze natáhnout na 7 minut a ještě jí vydávat za epos?
No nic, doufám, že se pletu a deska mi vytře zrak - jak já bych si to přál.
P.S. sólová hra kytaristů, nápady a provedení sól je vlastně to jediné, co zbylo "ze starých, dobrých časů". Aspoň něco.

Prowler: tá konšpirácia mi nejako nesedí, ak si to myslel tak, že Harris vzal priemerného speváka, len aby sa number one vrátil za pár rokov jednoduchším spôsobom (u JP bol Ripper viac než dôstojnou náhradou za RH a predsa sa musel odporúčať).
Skôr nechápem, prečo napriek ľudskému porozumeniu BB nemal od začiatku šancu (prečo zobrali speváka, ktorý nedokáže vyspievať Dickinsonove linky a preťažovaním hlasu si ho samozrejme skôr či neskôr odpáli, prečo ho zvukári bojkotovali s jeho odposluchmi-nepočul sa, prečo na X-Factor vďaka "suchej" produkcii obnažili jeho hlas na dreň)?
Aj tak bol lepšou voľbou než White, ktorý sa k soundu Maiden nehodil.

spajk:
Slyším v tom Mike + The Mechanics, Chrise Reu a již Prowlerem zmiňované Toto. Takovýhle koktejl hodně můžu :+) Díky za tip!

Jsem ujařmen čtíce ty vaše skvostné litánie, pánové.:-))) Sice ani nevím, co znamená slovo "ujařmen", ale nějak mě ve vašich textech zaujalo.

Loužovo "Klidně přiznám, že X-Factor je album s nímž je cosi v nepořádku" je opět trefa. Hodně v nepořádku. Za mne právě X-Factorem přestala být s Maideny sranda.:-) Navždy. Harrisovi trochu hráblo a zauvažoval, že rychlou skladbu pod šest minut složí už jen v hodně extrémních případech, jestli vůbec. Nikdy po X-Factor už se situace nevrátila k době, která fans Maidenů nejvíc brala a díky které jsou za legendy.

Prowler: Díky moc za vysvětlení, ano ta závěrečná úvaha mě občas napadla. Jako jediná totiž dává smysl. Nakonec jsem ji ale vždy zavrhl, je trochu konspirativní, byl by to IMHO příliš velký hazard se jménem IM a ukázka neskutečného cynismu. Možná, že se jednalo o formu určitého zakuklení v alternativních devadesátkách, nebo také hype ve spojitosti s výměnou zpěváka a pak hype s návratem zpěváka. Marketingově by takové přežití smysl určitě mělo. Zůstávám však u toho lidského porozumění, jemuž byla obětována pěvecká kvalita, a návratu ztraceného syna.:)
Ad pořadí - to víš od někoho jsem to přetahoval a nějaká práce s tím to správně poskládat byla.:). Zásadní alba Slayer mám stejně

spajk: Není to špatný. Trochu dá vzpomenouti starším kompozicím Toto. Slušel by tomu výraznější vokál. Jo, na tý dvojce TKO Máňa samo nebubnoval. Původní info bylo správné. Zmátla mne vzpomínka na obal LP, kde zpodobněna sestava z roku 1984, ovšem album nahráno tři roky předtím (mj. AB co kytarák, někde je snad i video oné sestavičky), proto pro mne mírně revolučním v daném ranku. V březnu jsem zakoupil CD reedici TKD s několika bonusy. Včera jsem to večír vyposlechl. Nevím proč, ale v jeden okamžik maně myslí projela vzpomínka na někdejší osobité Dragounovo provedení olympické hitovky:
https://youtu.be/7VeLSXalePg
Měj se.

Pekárek: Nikdy jsem o tom nepsal. Něco málo pustím. Steve se definitivně rozhodl pro Blaze již před oním konkurzem, který de facto proběhl pouze pro forma. Steve si s Blazem lidsky velmi porozuměl, když jim Wolfsbane předskakovali během britské části turné No Prayer on the Road, podzim 1990. Pověsti o Kiskem jsou zcela mimo, ten osloven nikdy nebyl. Stevem veřejně nevyjevenou podmínkou byl čistě anglický pěvec, dokonce ani Skot nepřicházel do úvahy. Faktem je, že tento jeho postoj při onom konkurzu skvostným výkonem(zejména v TNOTB) nahlodán byl jest jistým americkým vokalistou, jehož identitu si ponechám pro sebe. Jen prozradím, že zhruba před půl rokem zde byl poněkud šířeji zmiňován v diskusi. Ano, potvrdím, že opět pro forma byl okruh možných adeptů nakonec zúžen na 12, resp. 7 jedinců - Bayley, White, Wilson a spol. Ovšem odpověď na samotné gros tvého dotazu(Proč právě pěvec "kvalit" BB?) doposud jest ujařmena toliko kdes v mysli samotného S. Harrise. Osobně si dovolím zaspekulovati, že Steve projevil se co skvělý prediktor, jehož tušený scénář dějů budoucích došel naplnění vpravdě dokonalého. Možná i s nečekaným bonusem v podobě onohož kytarového trojbloku. Tímto bych tuto kapitolu nadobro uzavřel.
Jo, ještě douška k onéž konstataci, v níž Rudolf Rus označil BD za nejlepšího nepůvodního zpěváka v ranku metalových band, přičemž zmínil též působení RJD v BS. Jest ve všeobecném povědomí zakotveno, že Bruceovými vzory pěveckými IG(ten zřejmě nejzásadnějším), IA, AB. O něco méně známa skutečnost, že též PH či PR. Sám Bruce pak před pěti lety v MH zavzpomínal, jak mocným zážitkem proň kdys bylo první střetnutí s vokálem Padavonovým, jejž náhodně zaslechl kdes v rádiu, na sklonku roku 1974. Šlo o jednu ze skladbiček, jež pocházely z koncepčního dílka The Butterfly Ball and the Grasshopper´s Feast, jež zprodukoval RG. Kompozici Love is All dokonce podařilo se ztéci samého vrcholu hitparádových žebříčků v Belgii a Holandsku. Zde nabízím studiovou verzi songu, jehož živé provedení mnozí z vás mohli zaregistrovati na počinu DP - Live at the Rotterdam Ahoy:
https://youtu.be/ee1WkYOHP18
P.S. Chybí ti tam sedmička.:-)

Hooya : No, ale takhle funguje umění. Zanechává pocity, které jsou individuální a jediné směrodatné je kolik dalších lidí ten pocti sdílí, takže je určitá pravděpodobnost, že buď osloví i tebe a nebo se ti to nebude líbit, pokud patříš do spektra posluchačů, kteří vyznávají trochu bočnější proudy. Není žádný správný vkus a správná hudba, kterou určují ti co jí "rozumí". Jen to fuzzy až bych tak řekl prachsprostá statistika. S tím se nedá nic dělat. Klidně přiznám, že X-Factor je album s nímž je cosi v nepořádku. Ale nevadí mi to :-) Když jsem to v devadesátkách poslouchal, tak jsem moc nesledoval hudební pozadí, nic o tom nečetl a neřešil sestavu... prostě jsem měl Cdčko s rozpitvanou příšerou a jel...nikdo mi neřekl, že je to špatná hudba, tak to tak nemám zafixovaný. Jel jsem tehdy ještě binárně. Baví/nebaví. Jak se v tom člověk začne vrtat, je konec :-) Pak to dá dekády práce se vyzenovat do stavu abys dal cdčko do přehrávače, v duši prost emocí typu "tyvolenovejdžejmz!!!", nebo "tyvolezasesračkadžejmz" a střízlivě ho binárně zhodnotil.

Louza: Zvláštní, jak to cítíme přesně naopak - vše, co u mě nefungovalo na A Matter of Life and Death na Final Frontier funguje. A Bruce na prvním zmiňovaném albu se trápí až mi ho je líto. :) Album jsem slyšel možná padesatkrat, vyšlo v měl největších Up the Irons období, ale opravdu si pamatuji jen první song, Benjamina a For The Greater Good of God, což je klenot z největších

Zbytek je pro mě to, co Stray píše o X-Factoru. :).

JOHN MAYER - Sob Rock (21)
Dva dny stará novinka kytarového chameleona našla inspiraci v sedmdesátých a osmdesátých letech. Čili očekávejte noty poskládané ve stylu Dire Straits, Bruce Springsteena nebo Steve Winwooda.
Pro tento účel byli přizváni taková jména jako Don Was, Pino Paladino nebo Greg Phillinganes.
Oceňuji i dobově pojatý obal.
Skvostná deska. Více takových.
Sice tu asi mezi metalisty moc nezarezonuje, ale vy ostatní - hlavy otevřené, si jí nenechte ujít!
https://youtu.be/Jfr8JAglpNw

Pěkně jste to kluci napsali, v podstatě všichni. S některými souhlasím zcela, s jinými jen okrajově. Je dobré číst promyšlené reakce a žádné bezpohlavní hejty.
Sám jsem si zakázal psát kamkoliv zbytečně negativní názory (proč taky - vím, že s muzikou má každý tvůrce dobré úmysly a stojí ho to moře energie), ale tady si dovolím, s prominutím, ulevit - UFF.
Promiňte, já musel. Že jsem celoživotní fanoušek Maiden, snad psát nemusím.
A jako celkem tolerantní bigbíťák, který vidí a slyší, že i současná produkce IM má své fanoušky, jsem rád, že tomu tak je a zkrátka si v koutku popláču o samotě:-)

Prowler: Máš nějakou teorii, vesvětlení nebo věrohodné info stran toho, proč tenkrát právě Blaze? Pokud jsi to sem již uváděl, tak sorry, jinak díky!
1.Seventh Son of a Seventh Son
2.Somewhere in Time
3.Powerslave
4 The Number of the Beast
5.Piece of Mind
6.Iron Maiden
8.Killers
9.No Prayer for the Dying
10.Fear of the Dark
11.Brave New World
12.Dance of Death
13.A Matter of Life and Death

1.-3. - 100 %
4.-8. - 90 %
9.-11. - 80 %
Poté mi to už splývá, resp. desky s Blazem mi tam prostě nesednou, ale necítím vůči nim nějaký vyložený hate, občas si je pustím, a ty melodie se mě pak drží.:)

Pekárek: Tvůj názor stran produkce plně chápu, též mám značné výhrady k produkci všech alb IM od 95. roku. S druhou částí příspěvku bych mocně polemizoval, tvůj náhled však plně akceptuji.
Endyamon: Naprosto souhlasím. Téměř všechna Birchem ošetřená alba lze označiti za dílka výjimečných kvalit, k čemuž jmenovaný začasté nápomocen měrou zásadní.
Stray: Díky za doporučení. Vyslechl jsem co podkres pří sepisování zprávičky. Henten oný Rus rétorem nikterak oslnivým, ale dalo se. První a poslední místo má stejný jako já.
1.The Number of the Beast
2.Powerslave
3.Seventh Son of a Seventh Son
4.Piece of Mind
5.Somewhere in Time
6.Iron Maiden
7.Fear of the Dark
8.Killers
9.Brave New World
10.The Book of Souls
11.No Prayer for the Dying
12.A Matter of Life and Death
13.The Final Frontier
14.Dance of Death
15.The X Factor
16.Virtual XI

Píšete, že dal Hell Awaits na poslední flek, tož sem plácnu i Slayer.
1.Reign in Blood
2.Hell Awaits
3.Show No Mercy
4.South of Heaven
5.Seasons in the Abyss
6.Divine Intervention
7.God Hates Us All
8.World Painted Blood
9.Christ Illusion
10.Diabolus in Musica
11.Repentless
12.Undisputed Attitude

Louža: Dokonalý post. :-))) "...na tom albu nebylo absolutně nic špatně a ještě mnohem méně dobře." Slzím.
Pro mne je nekonečné vzduchoprázdno X-Factor. Tam když člověk vyfantazírovaně přidá na významu Sign Of the Cross, nějak přežije Lord Of Flies a mává končící Man On the Edge, tak už má před sebou jen hodinové hledění do úřednického ksichtu bez výrazu. Prostě absolutně nic...NIC.

No. Ano. Vidím to podobně jako Stray s tím rozdílem, že přeskakuji jen skladbu Different World. Jestli mám ohledně Maidnů ještě nějaké přání, tak bych ještě někdy rád slyšel singl typu Aces High, nebo The Trooper, ale toho už asi bohdá nebude. Mám sice rád Brave ne World a ze sentimentu bych ho řadil asi výš, ale Matter je právě to album které přežije dekády. Taky si všiměte, že je to deska která i přes Cavemanovu produkci zní trochu jinak. Kytary jsou správně přitvrzený, Harris má struny tak proklatě nízko, že mu cinkaj o pražce. A to je metal. A vůbec to neni o rychlosti. Bruce pěje totálně špičkově. Po průměrném Dance of Death monumentální návrat. Final Frontier byl dokonale beztvarý (Mauglí ji ve svém seznamu vynechal, právem zapomněl, že vyšla), na tom albu nebylo absolutně nic špatně a ještě mohem méně dobře. Dokonale významově prázdná placka. Book by se mi bývalo líbilo a je to určitě pozoruhodné album, ale chtělo to trochu pokrátit. Za těch šest let jsem to ještě nestihl naposlouchat, tak uvidíme jak to poroste. Nicméně na novinku se těším.

Hooya: To je holý nesmysl. Ty na to album jdeš špatně. Já ti poradím jak na to. Po vzoru: "Má li s Tebou někdo problém, pomoc mu." (Míra Pelta).:-)))
Tak tedy, musíš si uvědomit, že ta deska pořádně začíná až s třetí skladbou Brighter Than the Thousand Suns. Vždycky to tak u téhle desky bylo, vždycky od mého prvního poslechu, prostě první dvě průměr a pak ještě Benjamin breeg průměr, to ostatní je naprosto bez chybičky, pecka za peckou - The Pilgrim, The Longest Day, Out In the Shadows je dokonce lepší balada než ten tupej manowaří kolovrat Blood Brothers, no a poslední tři věci počínaje For The Greater Good Of God to už je epopej!:-)


Mauglí: Velmi dobře!

Moje tabulka diskografie:

1.Seventh Son Of A Seventh Son
2.Somewhere In Time
3.The Number Of The Beast
4.Piece Of Mind
5.Powerslave
6.A Matter Of Life And Death
7.Brave New World
8.Iron Maiden
9.Fear Of the Dark
10.Killers
11.No Prayer For The Dying
12.The Final Frontier
13.The Book Of Souls
14.Dance Of Death
15.Virtual XI
16.X-Factor

A Matter Of Life And Death je pro mě jednoznačně nejlepší z ponávratových desek a hned za ní mám Brave New World. Naopak poslední post patří Dance Of Death a předposlední The Book Of Souls - ty už si ani prakticky ani nepustím.

A Matter Of Life And Death mám ze vsech ponavratovych desek s Brucem nejniz. Suverénně. Pro mě je ta deska vzduchoprazdno, ze kterého mě na chvíli vysvobodí Benjamin a poté famózní For The Greatwr Good of God.