To už se dostáváme k debatám o dvojím použití zbraní a s hudbou to moc nesouvisí.

vražedný hnus je třeba islám, zbraně jsou jen krásná a naprosto dokonalá věc, která ti dává pocit osobního bezpečí, svobody ale také velké odpovědnosti. Teď nedávno v Ostravě ukázkově zasáhla jedna mladá dáma v tramvaji proti agresívnímu magorovi, který tam kopal do lidí (i do žen) - holka na něj vytáhla kvér a magor si okamžitě sedl, její odvaha byla neskutečná, protože netušila, co na ní ten magor vytáhne a jak zareaguje, takže musela být připravena svou zbraň použít, a to už je opravdu velká věc i pro trénovaného chlapa, přičemž mohla, jako ostatní dělat, že se jí to netýká, klobouk dolů před ní......a takových příkladů, kdy odvážní lidé zamezili svou zbraní tragédii je nespočet

No, zbraně jsou sice vražedný hnus, ale chápu, co tím myslíš. Kdysi někdo přirovnal Amarok od Mika Oldfielda přímo k atomové bombě, a já ten příměr chápu.
Každopádně abych řekl pravdu, zrovna u Wilsona tohle zas tak moc nevidím, tu vyloženou genialitu.

je to takový příměr, a nevím jak lépe slovy popsat stav věcí, které jsou spolu složeny v tom nejlepším poměru (někdo je tak sestavil), no a kdyby byly sestaveny jen malinko jinak, nebo jeden tón by tam byl třeba navíc, tak by to nefungovalo....a můžeš to aplikovat na cokoliv.......úplně názorným příkladem jsou třeba zbraně - ta genialita provedení založená na absolutní funkčnosti je vrcholné umění.
Už nějakou dobu slintám nad tímhle kouskem, to je čistá krása.....pořídím si ho do sbírky až nějak zpracuji to ulpívání na něm a budu vědět, že budu schopen jej někomu třeba jen tak dát

http://www.noze-nuz.com/tops/TPCUMA01.php

Jen ji nechte přirozeně plynout, ale hlavně ji nepijte, mrdají v ní kapři (říkal Big Boss). :-)

Co máš pořád s tím přirozeným plynutím vody? :-)

prasezlesa - sice nic nového už udělat nejde, ale když z těch už tolikrát použitých ingrediencí složíš něco vkusného, co plyne z repráků přirozeně jako voda a povede se ti do toho nějakým záhadným způsobem vpašovat něco navíc, tak to najednou začne fungovat úplně jinak než funguje zbytek scény......no a právě Steven, jako jeden z mála na scéně, to často dokáže :-)

Já nějak nevím. Není divné, že se ti to líbí? Prog-rock nemáš rád. Já sice docela ano, nicméně tohle album, stejně jako Raven that refused to sing, mě nechávají tak nějak chladným... Přijde mi to jako trošku obměněný starý prog, co nepřináší nic moc nového. Což Steven víceméně sám přiznává, že nic nového už udělat nejde a že se snaží jen o obměnu starého s osobním vkladem.
To the Bone se mi líbí o dost víc.