Ještě něco k obalu Invincible Shield. Slyšel jsem pár názorů, že ten obal je prej na hovno a po koupi vinylu s tímto tvrzením fakt nesouhlasím. Ten štít sice může působit banálně, ale když vyndám ty vnitřní fochy na elpíčka a komplet 2LP rozevřu, tak je celek zdoben nádhernýma mytologickýma výjevama a kresbama. Nevím jak moc pestrej je booklet céda, mám sice všechny alba Judas na cd, ale u Firepower a Invincible Shield jsem šel do vinylů a nelituji toho. U Firepower jsem si nejdřív říkal, co to je za změť trysek v ohni, ale když na obal koukám hezky z dálky, úplně tam vidím toho robocopa-futuristickýho bojovníka poháněného ohnivou energií, za mne dva poslední obaly JUDAS PRIEST jsou super.

Recenze dialogem je vtipná, dobrej nápad! A Judas Priest si zaslouží něco extra, bez pochyb. Dal bych tomu momentálně klidně 90%. A 100% bych tomu nedal jen proto, že to nevyšlo, když mi bylo 16... :) Jen tam tolik neslyším tu minulost, řekněme před Painkiller. Jasně, v Panic Attack je stejný kytarový efekt jako na Turbu, ale jinak je to bez Downinga (a nejspíš i bez Tiptona) trochu jiná kapela. Čímž ty kytary nesnižuju, je to nadočekávání dobrý. Nemyslím, že je to horší deska než Firepower, spíš byly po Firepower vysoká očekávání. Já je vidím tak na stejné úrovni, ale ukáže čas, jako vždy. A doporučuji poslech na vinylu, je to jinak zmasterovaný a zvuk je přirozenější a dynamičtější, tý muzice to prospívá.

Zdenos: Díky.

Snad to tedy nakonec ujde.

Souhlasím spíše s viděním Straye. Po famózním albu Firepower více než povedený následník.
Recenze má skvělou formu, díky Pekarku za tvůj view

Každopádně jsou k věci, což je dobře.:-) Já za ně děkuji.

Hele, proč mají dva předchozí příspěvky od dvou roztodivných nicků stejnou IP adresu?

Pokusím se odpovědět, byť otázky či sporné body nebyly určeny mně. Escape from Reality - ano, ve střední pasáži si Robert střihl vokály zcela ve stylu Ozzyho, protože jen on Ozzyho umí napodobit věrněji než Ozzy sám. Je to zajímavá skladba, leč celkem slabá. Něco ve stylu Lone Wolf, ale přece jen znějící živěji a zajímavěji. Závan 70. let - já zde v melodické struktuře cítím závan epičnosti Stained Class (Saints in Hell, která je má nejoblíbenější ze 70.let vůbec) a také eponymní skladbě Killing Machine (zde absolutně jasný vliv na bonusovce Fight of Your life. Tato píseň by se neztratila ani na v základní stopáži Invincible Shield. Velmi unikátní skladba je Gates of Hell, kde během pár sekund slyším Hammerfall, Accept až po Iron Maiden. To je neskutečná diverzita. Na Devil in Disguise zbožňuju ten až okatě Mötley Crüeovský charakteristický zvuk a rifáž. Crown of Horns je až dojemná balada, která si zaslouží nějaký airtime v rádiích. Celkově ne všechny skladby jsou hitovky, ale v porovnání s ostatními bandami je to velmi zábavné album bez nějaké přílišné vaty a jsou zde monstra typu Invincible Shield a Halford....kurva ten zní dost brutálně! Hlavně na The Serpent and the King. Jako kdyby vylezl z roku 1982!....cítím zde úplně Titulní skladbu ze Screaming for Vengeance. Invincible Shield = 95%. Ovšemže lepší než pomalý Firepower.

Invincible Shield - dobrá, jak začít. Začnu tím, že jsem měl zpočátku obavy, jak se nejstarší dědci, mladší dědci a dorost popere s následovníkem již legendárního alba Firepower. Na první poslech musím říct, že jsem čekal spíše něco slabšího, protože trumfnout takový epos, kterým Firepower bezesporu je, musí být přece něco nedosažitelného. Musím se přiznat, že jsem dostal paragánskou padinu přímo na solar. Zpočátku vás uvítá syňtákové intro, ale my, staří pardáli, víme, že to nás má odlákat od kořišti, aby na nás potom plnou silou sama zaútočila.Ano, mluvím o 1.singlu Panic Attack. Jedna z nejsilnějších úvodních skladeb této skupiny spolu s Painkillerem a combem Hellion/Electric Eye z, američany milovaného, alba Screaming for Vengeance. Jen jsem se mírně pousmál nad harmoniovým prvkem, který je téměř kopie Geddyho v Tomu Sawyerovi, ale Richie to avizoval, tak jsem s tím ok. Hlavní rozdíly oproti Firepoweru spatřuji zejména v rychlosti jako integrální součásti celého žánru. Firepower přes svou nespornou hudební kvalitu velmi postrádal opravdu rychlé songy. Ne,Lightning Strike nebo refrén eponymní skladby fakt pro mne netvoří rychlou skladbu. Zde je rychlost hostem vskutku vítaným - titulní skladba, Serpent and the King a hlavně brutální křížene Hard as Iron a Leather Rebel AS GOD IS MY WITNNES. Toto je pro mne spolu s titulním songem a Crown of Horns vrchol alba. Wow brutální nářez okořeněný nikoli plýtkým a laciným textem. Co mne dostalo snad nejvíc je zpěv Halforda. Tomuto dědkovi, že je 72 let? Ano, ve studiu nejspíše bylo neustálým opakováním dosaženo dokonalosti + drobné korekce a elektronické pomůcky, ale i tak jsem naprosto unešený. Halfordův zpěv je druhým důvodem, proč řadím IS výše než předchůdce. Domníváte se, že zde hraje prim pouze rychlost a klasická metalová rifáž? Ale kdeže, Roman Tyčka! Najdete zde hitovou (baladickou) skladbu Crown of Horns, která je "milostným dopisem" tomuto žánru a osobním vyznáním Roberta Cindy Crawford Halforda majíc na paměti ukrajinskoů-ruský konflikt. Osobně zde cítím jistou inspiraci v melodičnosti Tobiase Forgeho, což je jen dobře. Ghost bandu mám rád. V rámci textové struktury musím uznat, že zde byl udělán velký pokrok. Nenalézají se zde dětinskosti typu Necromancer, u kterého můj otec, fanoušek Ironů, jen protočil panenky pravíc: ano, to je Halford a jeho dětinské fantazie" a "ano, spal mne žárem pekelným Flametrhowere..." Zde je skladatelsky téměř každá skladba silná, snad jen kromě The Lodger od, fanouškům známého skladatele z dob Screaming for Vengeance a DOTF, Boba Halligana Jr. Mé celkové hodnocení i s přihlédnutím ke komerčnímu úspěchu ve Německu, Rakousku, Švýcarsku, Skotsku a Anglii (No. 2 na žebříčku) mohu jen konstatovat, že toto album je na ještě vyšším stupni ryzosti, než tomu bylo u Firepoweru.

Za mne jeden z nejspontánnějších textů poslední doby. přeposílali jsme si akorát maila, já byl vždycky trochu nadzvednutej z toho, co mi z druhý strany přišlo, tak jsem se do těch svých odstavců ve zběsilým proudu argumentačně vykřičel, pořád jsem si říkal "Tohle je na hovno!", "Tohle je na hovno, napíšu to sám", když jsme byli oba na konci a podívali se, co po nás zbylo, co z toho vzešlo, tak jsme usoudili, že na tom něco je, původně jsem chtěl vyhodit Sheriniana, Dream Theater a tyhle mý kecy, přišlo mě to vůči Pekymu drsný (jeho příspěvky v recenzi mě fakt baví, musel jsem se ale na to podívat až po inhalaci klidu), sám mě přesvědčil ať to tam nechám, poslech jsem. Je tam vše, tak jak bylo zapsáno na první dobrou. Udrželo si to nějakej puls, to je fakt.:-) Kdyby to byla běžná recenze, alespoň v mém případě by vyzněl výsledek jinak, místo běhu na 10km jsem byl vržen do MMA klece, kde mě druhá strana prostě vybudila.

Přiznávám, že Ozzyho jsem si v Escape from Reality nevšiml, asi jsem mimo realitu. :-)

Ano, správný postřeh Ozzy se tam ozve minimálně ve dvou skladbách a taky D.C.Cooper. Zvažoval jsem, že to zmíním, ale myslím, že jsme se tam i tak předváděli dost.:-) Text bychom jen zatížili další odkazovací částí, všeho s mírou:-)

"escape". Sorry za preklep

Fajn recenzia napísaná zábavným a zaujímavým spôsobom.Fakt som si to užil, spolu s počúvaním albumu.Nový Judas ma baví.Halford spieva parádne.
Mimochodom:som jediný kto počuje zhruba v polovici Escaoe from Reality Ozzyho ?

Hodně zajímavá recenze, já jsem se bavil. A překvapuje mě, jak moc jsem ve shodě se Strayem, ačkoliv ohledně Firepower se s ním neshodnu vůbec. Ale v konečném důsledku celkem souhlasím i s hodnocením, začalo to na 70% a postupně se to ustálí na 80% a to je max. Zatímco Firepower je 60% a Redeemer 50%.
K desce už jsem se za sebe tak trochu vyjadřoval v diskuzi, tak zde jen podrtžené základní teze :)
1) Lepší než Firepower a když oddělím umělecké a koncepční dílo Nostradamus, tak nejlepší od Painkiller. Pokud tedy hodnotím jako desku Judas Priest, protože od Redeemeru se jedná spíš o projekt Halford.
2) Určitě lepší než poslední deska KK. To je prostě asi objektivní realita, ačkoliv mám K.K. z Judas nejraději.
3) Faulkner to táhne jako prase a je poměrně brutální vidět rozdíl mezi tím, když debutoval na Redeemer a jak hraje na desce teď.
4) Deluxe edice je k uzoufání nudná, celá deska by potřebovala seříznout na 40-45 minut. Po Escape of reality bych nechal 2 songy a šlus.
5) Deska není žádný moderní návrat do 70. let. Já zde teda neslyším skoro nic a zařadil bych ji někam do období Defenders-Turbo-Ram It Down-Painkiller (84-90).
6) Zvukově skvělé, Halford famozní.
7) Roste to každým poslechem, v hlavě mi zní melodie, písničky jsou zapamatovatelné. Hlavní znak kvalitní práce.
8) V porovnání s tím, co třeba vydala Metallica (nejen co odvádí Iron Maiden), je to opravdu úplně jiná úroveň. Stále pak kroutím hlavou, proč Metallica neumím vydat desku s dobrým zvukem, když to očividně jde i u velkých legend.
9) Zůstává tak pouze tragický obal, který je u Judas Priest již klasikou.
10) Upřímně si myslím, že Invincible Shield je deska Halford-Faulkner v tomto pořadí a Tipton je všude uveden jen ze slušnosti a respektu. Na klipech mi přijde, že už tam jen stojí a drží kytaru, je to smutné, ale je to realita a taky upřímně věřím tomu, že kdyby K.K. byl v kapele, tak pro desku bude jednoznačně přínosem a s Faulknerem vytvoří další neotřesitelné duo.

Z dětí jsou dávno dospělý a z dospělých, pokud žijí, staří lidé, čtyřicet let uteklo jakoby nic, generace za generací prochází světem, jehož tok určuje neodpustitelný čas, jen jezdec v kožené bundě na kovovém oři sledující zpod koženého kšiltu západ nad nekonečně pustými pláněmi putuje dál... Firepower a toto sú od 1990 roku ti pravý a jediní JUDAS PRIEST... bravo!

From Desert Plains I Bring You Love...
From Desert Plains I Bring You Love...

Fenris 13: přesně.
Krásných 80% určitě, super deska. Recenze pobavila.

Súhlas…zatiaľ 80%. A pre mňa posledné dva počiny JP sú najlepšou produkciou A. Sneapa

Výtečná a zábavná recenze na výbornou desku. Vždycky jsem měl trochu raději Maideny, ale porovnáme-li současnou produkci obou gigantů, pak Železná Pana Jidášům nejenomže ani nedýchá na záda, ona ta jejich záda už ani nevidí. Paráda!