Díky za pochvalu.

Them je pro mne právě to nejbezútěšnější, nejpsycho a nejprogovější album Diamonda, na medailové pozici v rámci jeho diskografie je určitě, ale že by bylo hitové nebo dokonce euforické, tak to ani omylem, vždyť je to jeho Scenes From a Memory: Metropolis Pt2.

Them 10/10,recenzia 10/10

Jak jsem se rouhal u Abigail, tak tady už bez výhrad...Album při poslechu navozující euforický pocity, stejně tak to platí pro následující Conspiracy. Jedno z mnoha alb, pro které obdivuji KD...

To Stray .
Smekám . Dobře se to čte .

Kinga jsme zažili skupinově, v 1.ročníku na gymplu, léta páně 1990... Jako první nás odrovnalo zde popsané "Them", hned na to jsme šíleli z "Conspiracy" (váleli se "jak v transu" po školních lavicích apod. při popisu kamarádům, jaké to albové pokračování je...) a pak došlo na "The Eye" a až po tom všem i na "Abigail" a "Fatal Portrait"... Proto je pro mě "Them + Conspiracy" navždy No.1... Ale každý to má jinak... Zcela chápu a rozumím a nevadí mi to... :-)
Super Strayi, že jsi "nestopnul" slinu a po "Abigail" nám hned přímo lahůdkově naservíroval "Them"... Natěšený čekám i na "Conspiracy"... Bude? Brzy?

Jasný, determinanty vždy rozhodujícími. Ale vem si třeba jen o něco mladší foto Slayer, naprostá pohodička, vizuálně mně zde připomínaj severočeský Magnety.:-)
https://twitter.com/metalinjection/status/949412702048411648/photo/1

:-) Víš jak, každej to má jinak. Nevím jestli považovat 82´ za dobrej rok, u mne první třída základky, jasně už v tom byl zlom. Taky jsem byl poprvé a na dalších sedm let naposled u moře (Černého). když se na to kouknu s odstupem, tak osmdesátky vnímám vesměs jako ... volnost (sport, koníčky, trávení volného času) a depresi (vztahy, základka-druhej stupeň, děti se vnitřně nějak vyvíjí, u mne se to postupem tý dekády v tom kolektivu horšilo, střední byla vysvobozením), devadesátky plynule navázaly, byly vzhledem k postupujícímu věku o dost zajímavější, ale jak se říká, že jakože v mládí se má člověk nejlíp, tak já si to fakt nemyslím, páč když srovnám svoje osmdesátky a devadesátky s dneškem, vracet bych se rozhodně nechtěl.:-) Mám docela rád období 1997-2002, ale hudba příšerná, to radši současná.

Jó, je mi jasný, že to víš. Psal jsi to zde opakovaně. První MS, který vedeš komplet v patrnosti. První třída, sedm let. Já skončil základku. Celkově moc dobrej rok.

Vím kdo je Roberto Falcao, gól na 2:2 s Itálií jsem tehdy v 82´ viděl. Vtipné je, že kdykoliv čtu v souvislosti s K.D. o Robertu Falcaovi, vybavím si tvář toho fotbalisty z osmdesátých let :-), hrál za AS Roma, s ním i krajan Toninho Cerezo a italští reprezentanti Bruno Conti a Roberto Giannini. Měl jsem sestavu ze Stadionu 1983/84.

Pro zajímavost zde Johansson (Falcao) k záhledu u kláves, jeho autorská věcička. Song děsí mocněji než všechny Kingovy práce dohromady.
https://youtu.be/_7wy0-jcXWQ
Vybavuju si, jak Paulo Roberto Falcão, jehož příjmení dotyčný přijal za svůj pseudonym, dával ten gól v zápase MS s Itálií 5.7.´82 (2:3 - hattrick za Taloše Paolo Rossi).

Paráda!

Klobouk dolů a díky, nádhera…!