Díky za příspěvky, rozhodoval jsem se mezi 50-60%, i vyšší známku z těch dvou bych snesl, rozhodla skutečnost, že tam prostě nejsou žádný výrazně nadprůměrný skladby, jen určitým způsobem dodržená forma provedení, aby byl jistý typ posluchačstva nasycen (i když nevím zdali se povedlo, spíš bych tipoval, že jim na chvíli tak akorát zažehnali hlad, ale ten brzy zas přijde a bude větší).:-) Prostě v rozhodování, jestli je tohle "spíš zklamání" nebo "zklamání", je to "zklamání". Je to hotová věc, dvě dobrý skladby desku nedělaj.

V časech Host, jsem byl v říjnu 1999 poprvé v paříži, asi pětidenní poznávací zájezd, když jsem poslední večer procházel na Montmartru kousek od Moulin Rouge, tak jsem tam zahlídl bilboard - Dnes koncert Paradise Lost, nějak jsem se přifařil ke vchodu, už tam stáli francouzský metalisti v mém věku, lámanou angličtinou jsem jim řekl, že jsem z Čech a že přes noc jedu domu budem (prakticky za čtyři hodiny vyjíždíme), jeden z nich mě řekl, ať chvíli počkám a šel ke vchodu, přivedl tam odtud nějakýho dvoumetrovýho černocha co tam trhal lístky a on mě s úsměvem řekl, ať jdu dál, že můžu jít na koncert. Dneska by se něco podbného asi nestalo, ale tenkrát byla všude cítit ještě taková přátelská atmosféra, volnost a mír. Byl to můj druhý koncert té kapely (první byl k One Second vna podzim 1997 v Belmondu - narvaném, předkapela Sundown) a velkej, VELKEJ zážitek, celou noční cestu v autobuse jsem si promítal v hlavě, doprdele, " že já tam viděl Paradise Lost, to snad není možný. V Paříži!Cha" Fotil jsem, ještě mám fotky z toho koncertu a někde pravděpodobně i negativy. Zvuk dobrej, holmes krátkej sestřih, dobrej hlas, zvuk Mackintoshovi kytary parádní, ultravostrá moderna, vypadal jak někdo z NINE INCH NAUILS, takový mikádko, černý kalhoty, černou lesklou košili. Vyfotil jsem se i s tím usměvavým pořadatelem, on mě hrozně připomínal toho týpka, co hrál toho největšího a nejhodnějšího černocha ve filmu Zelená míle. Stalo se v říjnu 1999.

Díky za recku, Strayi. Byl jsem zvědavý, jak se k tomu postavíš.
Já taky patřím k těm, které sžírá sentiment a stesk za experimentálnějším obdobím Paradise Lost. Současný utahaný a uchrčený vintage ksicht mě, až na několik málo výjimek, nijak nebere. Posledních 10-12 let jsou, aspoň pro mě, ta alba naprosto zaměnitelná a podobně nudná. Chlapci se to rozhodli hrát na jistotu ve vlastním obranném pásmu a vyjít naplno vstříc konzervativním metalovým hrozičům.
Nic proti, já to chápu. Na důchod je třeba se zabezpečit a experimenty většinou nevynášejí tolik, jako kolovrátková jistota. V metalu dvojnásob.
O to víc jsem se na IX těšil a to víc mě zklamalo. Čekal jsem erupci nápadů a ono je to vážně takové tuctově tucavé a myšlenkově mírně vyhaslé.
Jó, kdyby byly všechny skladby na podobné úrovni, jako Divine Emotion, která zdaleka nejvíc připomíná ducha alba Host, bylo by to minimálně za 90%.
Takhle stěží za 60%. A to jen ze staré známosti.

Podepisuji recenzi v plném rozsahu vč. bodového hodnocení.

Mě to baví, i když souhlasím, že kvality HOST od PL to nedosahuje. Ale i tak mě album potěšilo, protože od té doby, co Nick začal v PL opět chrčet, tak PL nejsou pro mě. Hlas Nicka na HOST za nudný nepovažuji, vždy se mi jeho barva líbila. Za mě 70-80%.

Mám to podobně zejména na desce Host jsem kdysi úplně ujel, pracoval jsem tehdy v Praze a toulal jsem se s ní velkoměstem. Na novinku, pod hlavičkou Host jsem se těšil, avšak celá deska je plná klasických Cimrmanovských frustračních kompozic s prvky očekávání a zklamání. Jo a na mě dvojice autorů začíná působit trochu cavalerovsky, chrlí a chrlí, opět použiji Cimrmanna a přirovnal bych je k sopce sopce, která svou činností zasypává sama sebe.