Vrchol kreativity Gamma Ray, německej metalmpro Ameriku. Když nebazíruji na Kai = speed, tak to je dokonalá deska. Pochopil jsem ji až později, teď si ji užívám.

Originální a pestré album (kdeže ty časy jsou), které jsem svého času poslouchal ještě raději než debut. Klip na One With The World šel tehdy i v televizi...

Díky za podnětné příspěvky, hoši.:-)

NMT? Jestli máš na mysli Ozzyho No More Tears, pak v sobě poprvé odhaluji talent luštit tvoje šifry.:-)

Eat The Heat? Tak tento ACCEPT je trochu nižší level, ale stylově maj ty desky mnoho styčných bodů, to je pravda. Je to metal, je to Evropa, ALE.

Celkově, to co GAMMA RAY reprezentovali v první půli devadesátek, je zcela odlišnej model metalu než časy pozdější, tudíž záleží, speciálně u této kapely, kdy kdo k nim přičichl a co čekal. I další tvorba nebyla vůbec špatná, ale už v tom byla "ta metalová fabrika", fabrika v první půli devadesátek nefunkční, v té druhé pak pozvolna se vzmáhající až k výsledné Wacken erupci. A znovu je tu to ALE, páč recenzentský názor je jen názorem subjektivním. Kdo jede, ten ne že maže, ALE... prostě našel tu správnou sílu za zády.

Pamatuji si rok 1995, kdy vydali později oslavované Land Of the Free, v té době mě kdosi lákal k zájezdu na koncert do bavorského pohraničí, na který jsem nakonec nejel, posléze jsem zjistil, že GR hráli pomalu v nějaké hospodě 30 km za Chebem. V rámci turné k té desce. Tehdy se úspěšnostně dotkli dna, zdá se mi.

Poprvé slyšeno téhož dne jako NMT. SNM mě zaujalo mnohem více, což trvá podnes. V listopadu ´91 první koncert GR u nás, velmi zdařilý, největší koncertní prostor oné túry vůbec.

Pěkné, pánové:-)
Album samo je samozřejmě bomba! Od zvuku až po materiál a ono spojení německého s americkým. Ano, doba, napadlo mě ještě Eat the Heat.

Dostal jsem se k albu na MC z Polska až někdy v druhé půlce devadesátek (se sotva horkou občankou). Doba byla jiná, přehrát a poslechnout album chtělo trpělivost. Možná díky tomu jsem ho docela naposlouchal a proste si to sedlo jak sviňa. Bylo to něco jiného, přesto lákavé jako pohled na hezkou holku. Skvělé skladby, ale i drobné detaily. Luxusní rozbuška, která později zažehla další nápady a kapela zařadila nadzvukovou rychlost.
Kéž by byla tak pestrá doba i dnes. Zvuk paráda.

První dvě desky jsou prostě kult. Každá úplně jiná a každá plná radosti z tvorby a nafouknutá kreativitou až na půdu. Jasně, speed v té nejryzejší podobě přišel až pak, ale tohle jsou dokumenty doby a lásky k hudbě.
Já ale, oproti většině lidí tady asi, mám hodně rád i desky z druhého konce a to Majestic a hlavně pak To The Metal. Málokterá kapela umí tak balancovat na hraně až parodie sebe sama a přitom pálit laufy "do plnejch".

Sigh No More a Insanity jsou absolutně nejzajímavější nahrávky Gammy. Kreativní vrchol kapely. Nejpozději u No World Order se stali revivalem heavy metalu se všemi klišé ala "bratři a sestry" a taky na to dojeli! Souhlasím se Strayem, nadčasová nahrávka a u mě výše než debut.

Tento album to mal u mňa dosť ťažke, keďže som sa k nemu dostal až potom co som mal už napočuvane pecky ako Land of the Free, Powerplant,New World Order atď,a tak po jednom dvoch vypočutiach ktoré ma nijak extra nezaujali som ho odložil na niekoľko rokov, potom zase oprášil a ono to začalo fungovať. Doska je výborná,len ako mladý a hlúpy som ju nevedel docenit lebo to bolo štilovo niekde inde ako som bol zvyknutý u tejto kapely. 9/10

Netypické album s netypickými písněmi. Kamarád toto album miluje. Nikdy toto album jsem nebral , něčím speciálním. Otázka však zůstává - Kdyby celé album nazpíval Kai. Ralfa mám rád , ale do speed metalu se moc nehodí. Sigh je spíše takovej metalovej hard rock.U Primal Fear se mi líbí víc. Kai je pro mě ztělesnění melodického metalu, člověk který výrazně ovlivnil hudební cítění. Ale toto album jsem nepochopil.
6,5 /10