Tak asi tím dost žije:-), k metalu se hlásí, což je sympatické.
Chtělo by to nějaký dokument o Brunovi, Štormovi, Kapákovi, Škaroupkovi a dalších.
Střihavka je málo.

*bubenice

Hraje i na Srdeční záležitosti. Pavlíček si ho zkrotí. Jasně že Drumming Syndrome a kapela je diametrální rozdíl, ale jak do toho mlátil na konci dílu ve zkušebně, to bylo na mě uz over the top. Tím neříkám, že neumí - naopak a jeho vzory byly taky zajímavý. S Dennisem Chambersem překvapil. Dejte si na YT, jak Chambers bubnuje do Tool!

Na Meiera jsem se koukal, toho bubnování tam bylo málo. Celkově nevím, musel bych ho slyšet právě v nějaký kapele. U Pavlíčka se mi na tom posledním albu líbil. Nicméně po Střihavkovi jsem dal živák Prince, u kterého hrála bubeníček, jejíž hra mě rozsekala.

Pořád je to ale Kotzen. Oproti jiným guitar heroes je jeho tvorba nejvíce písničková. Má pár desek pro nerdy, ale převážná většina jsou jednoduché písničky.
Paradoxně s WD se jeho tvorba stává více složitější. Ani nevím, jestli tuto desku budu poslouchat. První dvě skladby mě moc nepřesvědčily...
Mám nejradši jeho klasický rukopis jako Stand (Poison), Shine (Mr. Big), Im No Angel (WD), Change, What Is nebo Paying Dues. Umí i vynikající funky kousky za které by se ani Roman Holý nestyděl.
Kdo mě ale nejvíc překvapil u Psů, je Portnoy. Jak úsporně bubnuje. Žádný zbytečný kudrlinky a skvělý týmový výkon. Když jsem viděl minule v Ikonách Meiera a ty jeho tribální exhibice, musel jsem se smát.

Kropis by mohl vyprávět. V roce tuším že 2015 jsem jej dostal na koncert Kotzena na Chmelnici v Praze a sám jsem asi po čtyřech skladbách odešel. Nebavilo mě to, vůbec. To u Winery Dogs cítím silnější hardrockovou podstatu.

Ale jo. Je to krapet hrana, ale beru to. Tomu pocitu dokonale rozumím a Stray to trefil. Já osobně mám tenhle problém s Kotzenem dlouhodobě. Jeho, stejně jako Wilsona, naprosto uznávám ale zároveň mě trochu popuzují. Neumím si jejich desky užít, je tam manýra, která mi prostě nesedí. Čistě osobní záležitost. I tady mi přijde, že nehrají písničky, jen hudbu. Skvělou, ale pro sebe. My jsme se jen náhodou ocitli poblíž.

Byla to poslední ozdubka co jsem do článku napsal a přemýšlel o ní do poslední chvíle. Nakonec jsem to tam nechal, přišlo mně to vtipné a hlavně to vystihlo prvek, který mne ve zvuku Winery Dogs štve. Jde o něco, bez čeho se jiné kapely Hard rocku obejdou.

Nene.
David Kraus a jeho parta druholigových vrzalů NEMŮŽE být v jednom článku s Portnoyem, Sheehanem a Kotzenem. Tuhle metaforu sis mohl odpustit....