Kinga som pocul prvykrat pred asi 20 rokmi. Bola to Abigail a povedal som si hudobne dobre, ake nezniesol som spev.

Druhu sancu som tomu dal pred par rokmi prave s Fatal Portrait a bola to laska na pr ... druhe pocutie :). Albumy som napocuvaval presne v tom poradi, ako vychadzali. Je to vyborne, ale v porovnani s neskorsimi albumami tam chyba ten prepracovany koncept a LaRocqua este velmi nepustal z retaze.

Klasicka era takto.

Fatal Portrait 8/10
Abigail 10/10
Them 9/10
The Conspiracy 10/10
The Eye 9/10

90s vacsinou za vela nestoja. Jedine Voodoo a Puppet Master sa dokazali aspon priblizit ku klasickej ere. Oba za 8/10.

Toto je velmi raritní záznam:
https://youtu.be/0kuFNNphPxQ

Pěkně se to četlo. K té vokálni stylizaci bych přidal možná ještě Crimson Glory, Midnight šel také hodně vysoko.:-) Epigoni moc nezaujali, i když Portrait znějí celkem dobře. Stejně by mě zajímalo, jak významný podíl měl na zvuku a kvalitě klasických alb Roberto Falcao, kterého už jsem v producentské roli pak už nikde jinde nezaregistroval. Asi zásadní. Ještě i The Eye mi přijde produkčně kolosální. Minimálně vždycky, když si v makovici pustím The Trial.:-)

Prowler80:
dík za perličku s tými beglajtami, novinka pre mňa. Podobný koncept ako Kasparek u RW (v štúdiu).
Z tých pohrobkov ma baví celkom PORTRAIT, brali si viac z MF, posledné dva albumy aú už originálnejší (75-80%), spevák tiež nie je bohapustá kopírka.
W.D. - škoda, že časy Battle Angels sa už neopakovali.

Tu Kingem hranou, zbytnou instrumentálku živě zřejmě nikdy neodprezentovali. Koukal jsem na hodnocení alb SANCTUARY na EM. U TYtSD je ten průměr nedůstojný, pro mne jedno z nejlepších alb toho roku. U Japonců jsem se mýlil, 2009 reedice, koukám. Naposledy jsem to vyposlechl na přelomu milénia.

Dobře jsi to sepsal. Z jistých důvodů hodnotím 100%, třetí místo v mém žebříčku KD, viz diskuse pod recenzemi k Holy Diver či The Wall. Stran názvu alba → TPoDG od OW, např.:"He remembered the stainless purity of his boyish life, and it seemed horrible to him that it was here that the fatal portrait was to be hidden away."; popř. "The friend who had painted the fatal portrait to which all his misery had been due had gone out of his life." V českých překladech onohoť dílka kdys skandálního většinou užito termínu neblahý portrét.
Všechny beglajty nahrál Denner, kytarová práce ALR k záslechu pouze v partech sólových.
Následná koncertní prezentace fantastickou, domácímu předskoku IA drobně zkomolen název na plakátech i vstupence, což s podivem. Rozdíl třídy, spíše dvou.
Stran epigonů MF + KD vcelku zarážející, že v letech 80. cílené stylizace vokální i kompoziční spíše výjimečné (částečná stylizace vokální najmě W.D. v počátcích SANCTUARY, což sám přiznával, po RD navždy pozbyl původního rozsahu z důvodů dodnes neobjasněných + třeba skladbička The Fifth Season ze zde horynou zrecenzovaného alba OSV od HA). Z dnešního pohledu v tomto směru vcelku nečekaně nejdůslednějšími dnes zcela zapomenutí Japonci GENOCIDE se svým počinem solitérním Black Sanctuary, na němž dobrá polovina skladeb ovlivněna vokálním i kompozičním stylem MF či KD. Velkou slabinou typický japonský hlasový témbr, celkově tak za 50%. Poté dlouhá léta nic, počátkem nového milénia solitérní nepodarek od KDP. Koncem let nultých, však zejména počátkem let desátých řada spolků nově vzniklých - IN SOLITUDE, THEM, PORTRAIT, CANDLE, TRIAL, MIDNIGHT PRIEST, ATTIC, DARK NIGHT atd. Některá alba vcelku solidními, leč mým maximem pro ona dílka 70%. Osobně cíleně nesleduji, občasná doporučení přicházejí z okolí, podobně jako u Mejdnů. Tě bůh.

Díky všem za příspěvky. Recenze na Abigail bude napsána až v souladu s rekapitulací roku 1987, tedy zhruba na podzim. Ty retro recky píšu s trochu větším cílením na detaily v rámci obsahu těch děl, tudíž to vyžaduje větší soustředěnost, proto je dobré nic neuspěchávat. Splácávat něco rychle, mě nedává moc smysl.

PS: Kazety znamenaly v mých posluchačských počátcích stěžejní nosič, nicméně na nostalgii po nich si fakt nepotrpím. Ještě že jsou dávno v popelnici.:-) CDčko je ideál.

Skvělá deska na úvod a hned těsně pod vrcholem, který nastal v následujících třech letech.
První čtyři desky jsem slyšel v roce 89 nahrané na kazetách, jako skoro všechno v té době. Daly se opatřit i texty a jejich překlady, což bylo případě Kinga dost zásadní.
Díky za článek a těším se na další.

Fantastický “debut”…95%…začne to hypnotizujúcim úvodom a končí strhujúcim záverom. 🤘

Je to kult. Obal, zvuk, atmosféra (natolik jiná než v MF), Abigail je sice dál; ale je to kult.

Asi jsem divnej, ale KD mě nikdy nevzali. Mercyful Fate 83+84 ok. Mě ta teatrálnost prostě nebrala a KD mě svým zpěvem irituje. Asi tak.

Rok 89, polská magnetofonová kazeta s názvem King Diamond Best of. Hodně dlouho jsem si myslel, že sem si koupil best of, ale byla to vcelku deska - Fatal Portrait ! Říká se , co slyšíš poprvé, to se ti líbí nejvíc. S Fatal to tak mám. Dnes Kinga už moc neposlouchám, ale toto album u mě stále vede.
10/10

s

Dík za recenziu. Nasledujúce albumy už fungujú ako celok, debut však počujem ako album nabitý jednotlivými hitmi. A práve preto mám rád túto jeho netradičnosť, 90%.