Na první poslech mě to zaujalo víc než předchozí deska, která je zbytečně dlouhá a ani mě moc nebaví a dost mě zklamala. Toto se vrací někam o dvacet let zpátky k největším peckám s Macem. Na jeho hlas Morgan zdaleka nemá, ale stylově k tomu sedí a řekl bych, že tady zpívá líp než na Shires. V minulosti se mi líbil jeho zpěv na Psychedelicatessen, ale vůbec netuším, kde působil do svého návratu k Threshold, jestli byl vůbec hudebně aktivní. Deska mě mile překvapila, Threshold nebožíhranice žánru, ale na poli melodického progmetalu tvoří špičku, i když to není žádná velká kapela.
Pro zajímavost, Richard West nedávno vydal knižní biografii a připravuje desku se svým novým projektem Oblivion Protokol. A komu se líbí Legends Of The Shires, tak by měl zbystřit, neboť má jít o pokračování s názvem The Fall of the Shires. Více na https://oblivionprotocol.net/

Ten zpěv jim teď sedí, prostě britskej prog, ideál:)

Já si na hlas Glynna Morgana pořád ještě zvykám. Přece jenom jsem si až příliš oblíbil Damianův zpěv, mám rád i jeho sólovky s Adamem Wakemanam...

Marek: pokud vím, kapela vždycky tvrdila, že za odchodem stál Wilson a jeho nabitý diář. Threshold pro něho byli jen jedním z mnoha projektů, v nichž se angažoval.
Ono to možná až tolik nevadilo Damianovi, ten by se s tím i nějak popral, jako spíš kapele, která chtěla mít frontmana, pro něhož bude Threshold prioritou. To se jim angažováním Morgana podařilo.
A já jsem za to rád. Nedokážu si ke stylu Threshold představit lepší a vhodnější hlas.

Desku jsem ještě neslyšel, ale moc se na ni těším. Threshold mě zatím nikdy nezklamali, ať už za mikrofonem stál kdokoliv ze trojice jejich skvělých zpěváků. Osobně jsem začal tuhle partičku poslouchat po tom, co jsem "objevil" jedinečný hlas Damiana Wilsona na albech Ayreon a Star One od Lucassena. Přesto asi moje nejoblíbenější období tvoří řada studiovek s Macem. Legendy z Kraje pak stavím v rámci celé diskografie podobně jako autor recenze hodně vysoko (možná i nejvýš...?). Mimochodem - nevíte někdo co přesně stálo za tím "odejitím" Wilsona z Threshold? Našel jsem jen nějaké drby a třeba Damiana to prý tehdy hodně zaskočilo.

Nebudem si lhát do kapsy, bývalo už líp. Třeba na March of Progress a For the Journey bylo zajímavých nápadů větší množství. Na druhou stranu laťku nepodlezli ani tentokrát a nižší, rockovější a civilnější projev Glynna Morgana je mi mnohem příjemnější, než vlezle vypjatý, vysoko položený zpěv Damiana Wilsona.
Takže za mě v podstatě spokojenost se standardně odvedenou prací. A můžeme doufat, že třeba další deska nás zase posadí na prdel.

Jj, jak píše Pekárek, recenze shrnula vše podstatné, jako vždy se u nich těším na poslech!

Poslouchám je, prostě jistota:-), recka, myslím, připomněla vše podstatné a navnadila na trochu té krásy...