Septicflesh - Infernus sinfonica. Famózní koncert. :-)
Symfo-metal vůbec neposlouchám, ale Septicflesh mě teda před pár lety nadchnul. Naopak mi nesedí jejich tvorba před Communion. Docela by mě zajímalo, co na ty deathmetalisty říkaj ty češi ze symfonickýho orchestru, co jim na deskách hrajou.

Fenris 13: Díky za popis. Přesně vyjádřeno to s tím symfo-bordelem, přesně to mne taky docela odrazovalo, když se vše takto přeplácává, kapela tím úplně ztrácí svou výjimečnost, věřím že devadesátky maj SF zajímavé a podívám se jim na zoubek.

Na Basínu budu čelit podobné schizofrenii :-) EPICA, velice rád se půjdu podívat, krásná a výborná zpěvačka na jedné straně, naprosto nesnesitelná přecukrovaná hudební forma na straně druhé.:-)

Stray: Já bych Ti od SF doporučil jednoznačně album Revolution DNA, to je takřka rocková záležitost, rozhodně nejméně typická nahrávka. Takový jejich Chameleon :-) Jinak samozřejmě začátky - Mystic Places OF Dawn, Esoptron, Ophidian Wheel... Communion bylo ještě hudebně výtečné, další alba už byla příliš přehlušena symfo-bordelem a moje druhdy srdcovka se mi vzdálila. Dovršil to koncert na Metalfestu kde Spiros měl basu jen na parádu, nedalo se na to koukat.

Nejstarší co jsem od SEPTICFLESH důkladně poslechl, byl až album Titan. Včera večer, když jsem si skokově projel nějaké jejich ukázky z různých etap, tak mě přišlo, že na konci devadesátek (okolo alba A Fallen Temple 98) to nebylo úplně marné (spíš taková temná metalová avantgarda, a taky měli do roku 1998 lepší logo):-), naopak v první dekádě po roce 2000, se to celé jaksi zhutnilo a šlo přesně tím směrem, kterej zrovna nemiluju (dovršeno naprosto otřesnou grafikou obalů včetně toho rohatýho králíka co je na albu Communion):-). Takže pokud bych u nich šel něco zkoumat, tak od 1998 mnohem spíše proti proudu čas dál do historie, než sem...

2Stray - nereptám a děkuji za recenzi :-) , ve které trochu reptáš ty :-D . Ohledně SF - no vidíš a to ta novinka dost recykluje z předchozích alb se mi zdá. Já je poslouchám od Esoptron a od té doby se to dost posouvalo, ale poslední alba jsou také zakonzervováni ve svém stylu. Ale také se mi to líbí.

Na limitkách aktuálního i předchozího alba je jako bonus skladba bez zpěvu.
A jsou to skoro nejzajímavější položky - je to trochu jinak namíchaný, krásně vyniknou všechny nápady a aranžérský vychytávky. Skoro bych doporučil dostávat se do těch alb přes tyhle instrumentálky..

Pokud bylo v recenzi napsáno, že znějí stále stejně, tak to bylo takové obecné vyjádření, ke kterému by se dalo přiložit ještě slůvko...ZHRUBA. Podobných obecných vyjádření bys v tuzemských devadesátkových hudebních tiskovinách nalezl velké množství, v rámci recenzí to byla prakticky většinová norma. Takže nereptej!:-)
Po pravdě, u kapel jako EVERGREY nemám ve svém DNA nastaveno "nutné k hlubokému sledování a dedukci detailů". Není to srdeční záležitost, je to band, který se vcelku dá, který jsem pozvolna objevoval až zpětně, páč v roce 2003 jsem dle mého neznal ani jednu jejich desku, co si tak pamatuji. Můj vztah k nim je úplně jiný než třeba u QUEENSRŸCHE, které jedu od roku 1990, devadesátkovým DREAM THEATER, které jsem sledoval v letech 1992-1999 s nadšením, nebo třeba METAL CHURCH, u nichž první poslech debutové desky na kazetě z burzy roku 1991 byl tak vzrušující.

SEPTICFLESH - tak si představ, že letos na jaře vydaná novinka je pro mne jejich první album, u kterého jsem si řekl, "hm, něco na nich bude", taky kapela co jde úplně mimo mne. Je to teprve asi třetí nebo čtvrtá deska, kterou jsem si od nich poslech, na novince mě to trochu konvenuje k MORBID ANGEL, ale má to těžkou prdel, growl a chybí tomu kytarová sóla.
Od MESHUGGAH mám dvě desky, debut, který tak nějak ustojím a Violent Reason of Sleep, kterou bych nejradši vyhodil z balkóna. Nechce to někdo koupit za dvě kila? :-)

Recreation Day samozřejmě už nepřekonají a souhlasím s tím, že poslední tři alba jsou podobného ražení a to i zvukově. Ale že jsou stále stejní jak se píše v recenzi, to ani ne, když porovnáš třeba novinku, Hymns for the Broken, Monday Morning Apocalypse, The Inner Circle, In Search Of Truth, jsou tam zřetelné rozdíly a vývoj tam určitě nějaký je.
Ale on třeba Kreator také od Violent Revolution našel asi to, co jim sedí a zároveň se prodává a posouvá se to minimálně, Meshuggah jede od obZen také spíše drobnou evoluci, Septic Flesh to samé od Communion. Všechny tyto kapely v minulosti releasovaly možná zajímavější alba, měl jsem rád tenkrát, mám je rád i dnes :-) . IM také už nenatočí další The Number of the Beast, stejně si Senjutsu poslechnu rád. A najdou se mnohé další.
Ty všechny kapely vydávají ve svém ranku celkem vysoký standard, někdy lepší, někdy lehce horší, Evergrey tentokrát za 85% u mně, v tom, co dělají, to asi o moc lépe nejde.

Pro mě jsou jednotlivá alba docela rozlišitelná zhruba po The Storm Within a rád se k nim vracím. Teprve na posledních třech albech, zdá se, došlo k definitivnímu zakonzervování stylu (při zachování velmi vysokého standartu) a dá více práce najít na nich nějaké zásadní odlišnosti.

Recenze trefná, vlastně tvorba Evergrey zapadla do celkem stabilních kolejí už kdysi po The Inner Circle, která byla takovou poslední výraznou stopou, i když na předešlé dvě desky už neměla. Od té doby se mi nahrávky slévaly jedna s druhou a v poslední době už jsem je vlastně víceméně přecházel, přestože standard je pořád solidně vysoko. Novinku jsem si poslechl a zdá se mi materiálově možná o fous lepší, songy prostě povedenější, ale i tak jsou to spíš jen drobné osobní pocity. Každopádně na emoce Recreation Day a In Search of Truth v době jejich vzniku vzpomínám dodnes s láskou. Stejně jako na dva koncerty z té doby (jeden byl onehdy na Masters).

Přesně tak!