Placák je doma. Papírová skládačka digipak plus dvaceti stránkový booklet včetně všech textů. Celková umělecká stylizace obalu a bookletu je moc pěkná, hezké barvy a navozuje to u mě pocity pohody.
Na mojí oblíbený Am I Right refrény pěje spolu s Theresou Thomason starý kozák Dennis Ward, což je zajímavý poznatek, že takový mistr hlasu jako LaBrie sáhne zrovna sem. Čekal bych od něj spíš něco ve studiu okolo zvuku a produkce.
To jen takové info, kdyby to někoho zajímalo, že to není jen odbytá obálka s kolečkem.

Dream Theater miluju, jsou to páni muzikanti. Ale ze sólovek ostatních členů mám prostě nejraději ty Jamesovi....ten hlas mě neomrzí a na Beautiful share od Grey to dokazuje zas👍

Fajn postřehy, díky! Ano, heboučký hlas je zde mírou všech věcí:) Deset procent navíc jsem dlouho, dlouho zvažoval, ale tady jsem narazil na ty subjektivní preference:-) Elefanta s Kansas beru, ale do sólovek už jsem nešel, tam jsem skončil u Walshe a Livgrena. Pokud na to někde narazím, novinku si poslechnu.

S DT jsem měl jen kratší románek od Awake nekam k Six Degrees. Pár alb a pak jsem uznal za vhodné, že už to moc nikam neposouvaj a opustil je.
Dal jsem tomu poctivých deset poslechů minimálně, na střídačku s žánrově spřízněným a taky skvělým Elefantem. Úplně bych necitoval kapely jako on, moc je tam neslyším, ale beru to jako berličku kovanýho metalisty, aby to někam zasadil pro svoje stylové fans.
Je to zkušený harcovník a ví, co taková deska potřebuje a přesně to tam taky je. Když hrajete takovouhle relaxační poslechovku, kde se toho nástrojovně tolik neděje, hlavní důraz musí být na vokálních linkách. Jak nemáte výstavní melodie s nebesky vyklenutými refrény, je to o ničem.
To se tady překvapivě děje v každé položce a o to je deska obdivuhodnější. Pravda, někdy méně a někdy více zdařile, ale to je věcí vkusu každého soudruha zvlášť.
Nehledě na to, že každým dalším poslechem se preference oblíbenosti můžou přelévat v návaznosti na psychické rozpoložení posluchače.
U mě momentálně mezi oblíbené patří Sunset Ruin a Wildflower a na piedestal největší bomby bych postavil Am I Right. To byla láska na první poslech.
James LaBrie si natočil svoje Book Of Shadows.
Nemám pravdu?
80%

Čau všem,:-) dá se říct, že reakce tady bude přesně kopírovat ty preference, LaBrie, ne LaBrie.:-) Osobně si myslím, že je ta deska v pohodě, jakkoli se teď pohybuju v jiných sférách. K poslechu a psaní jsem sedal s chutí. U Jamese jde o velkou změnu, zajímá mě proto každý postřeh, názor kovaného melodika a znalce podobné hudby o to víc.

Mám první Mulmuzler, to taky nebylo špatné. Toto vypadá, jak deska dělaná pro moje ušiska. Poloakustické a aor. Díky za tip!

Hodně mě bavila alba s Wildoerem, kde mně i baví jeho hra na bicí. Novinka mě bohužel nezaujala vůbec.

Slyšel jsem zatím jen jednou ale oceňuji přístup ke tvorbě žánrově dost odlišné muziky než v DT. Sympatická deska, která mě na první poslech ale nijak výrazně pozitivně neoslnila. Uvidíme.