v poslední době jsem se přistihl, že mi některé recenze na CD chybí (např. dvě nové hvězdné akvizice na Brutal 2022 a top nahrávky 2021 tedy thy Catafalque a Skepticism) a některé nahrávky jdou hodně mimo můj zájem, ale tahle recenze mi sedla. Vlastně bych jí komplet podepsal, jen si asi nemyslím, že deska bude komerčním trhákem a dal bych 70% ... podobně jako tady dostal Gigaton. Každopádně s Pearl Jam hodně odžito, zejména období VS - No code - Yield a zakončeno koncertem ve Sportovce k Binaural. Pak už to hodně ustoupilo, z téhle generace mám dnes nejraději vše okolo Joshe Hommeho, ale Veddera a Pearl Jam nikdy neopomenu, pokud vydají novinku a Earthling je v příjemném nadprůměru únorové nadílky

PEARL JAM mám nejradši Ten, pak Vs, Vitalogy, Yield, Binaural a avokádové album. Slabší se mě jeví třeba No Code a poslední tři řadovky z let 2009, 2013, 2020. Všeobecně mám Eddieho hlas hodně rád, on je pro mne tou nejlepší složkou zvuku PJ, vždy tomu tak bylo, poprvé jsem kapelu zaregistroval na podzim 1991, když šly klipy Even Flow a Alive na Hard N´Heavy pořadu francouzské televize, od té doby jsem je sledoval, byť od Vitalogy to sledování na nějakých 12 let trochu polevil a naskočil až s avokádovým albem...desky jako Vitalogy, No Code, Riot Act jsem si doplnil zpětně, Yield jsem měl rád vždy, Binaural taky. S PJ jsem dlouhodobě ale hlavně kvůli debutu.
Ovlivnění Tomem Pettym jsem tam ani napsat nemohl, protože jsem jej nikdy neslyšel, nikdy jsem si doma nesedl a nepustil žádnou jeho desku. Younga mě trochu připomělo tradicionalistické nastavení zvuku, ale je pravda, že je trochu jinde.

Deska dobrá, ale Long way je Tom Petty jak vyšitej, Younga mi to moc nepřipomíná a v tomto songu na klávesy hraje i člen The Heartbreakers zmíněného Pettyho. A nic ve zlém, PJ v posledních 15-20 letech natáčí lepší muziku, než v 90 kách, kde mají laťku taky hodně vysoko. P.s. S kapeloustárnu postupně od jejího debutu, tak jsem trochu zaujetý.

Když to tak čtu, zřejmě ideální deska pro mě :-)
Poslechnu.