Trier je u mne naopak někdo, s kým bych na pivo fakt asi spíš nešel. Nejsem sice žádnej excentrik, ale co mohu spolehlivě potvrdit, tak to, že na pivo chodím hlavně s lidma, ze kterých vyzařuje větší racionalita než ze mě.:-) Nevím jak je to možný, ale ke stolu nevyrovnaných uměleckých typů moc nesedám.:-)

Kdepak Trier, to je ale čtverák :) Ač už trochu víc dospěl a chybí tam to mladický nadšení, pořád mě jeho filmy baví. Atmosféra, režie, herci. Vždycky to drží pohromadě a zapůsobí. A baví mě, že je vidět že ho to pořád baví. Člověk s kterým bych rád zašel na pivo a dozvěděl se jak moc je magor :)

Članek super, čtivě napsáno.

Dík za obsáhlé komentáře a názory. Pohled na filmografii Triera mám + - podobný jako Stray. Prolomit vlny považuji za jeho tvůrčí vrchol. Po emoční stránce se mnou ten film tenkrát dost házel a v duchu jsem na režiséra nadával. Něco jako: "ty zasranej citovej vyděrači!"

Úplně normální ten chlap asi nebude. Vzpomínám, že v době kdy jsem sledoval Antikrista, světem rezonoval Trierův výrok na festivalu v Cannes. Ta osudná tiskovka se dá dohledat na YouTube. Lars v zásadě vyjádřil sympatie vůči Hitlerovi, čímž se z něj na pár stala "Persona non grata". Póza? Těžko říct.

Jinak tu hozenou rukavici klidně zvednu. Podoba dalších tří článků je daná, navíc dva filmy ze tří skončí happy endem :-) Pak se ale klidně vrhnu na britský humor a udělám ten Život Briana + nějaké dvě filmové novinky.

O Idiotech jsem jen slyšel, ale nikdy mě nelákalo si ten film sehnat a koukat na to. Von Trier je na mne moc depresivní tvůrce. Docela se mě líbily jeho starší filmy Evropa a Prolomit vlny, z novějších snad ještě Melancholia. Fakt hnusnej zážitek naopak představoval Antichrist, nechápu jak na něco podobného může někdo se zájmem koukat, Nymfomanka 1,2 byla o hovně, Jack staví dům jsem vypnul po dvaceti minutách, Dogville byl celkem zajímavej, v myšlenkové rovině nesl určité poselství, nicméně na podobné bolestné hloubení nejsem stavěnej - je to totiž jako a) se nutit do poslechu hudby, která je člověku ze své podstaty totálně nepříjemná (třeba NEUROSIS) a furt usilovat o to se do toho dostat, nebo za b) diskutovat s čtenářem jirkou7200, kdy dotyčný nadhazuje nějakej nesmyslnej problém, kterej by za jiných okolností vůbec problém být nemusel, vědět, že o tom nemá cenu ztrácet řeč a furt být dotyčným nucen do tzv.polemiky.:-))) Prostě kradáci pozitivní energie.

Dnes je můj pohled na filmy a seriály shodný s Fenrisem, ale dřív jsem se rád vrhal na všechno neortodoxní a avantgardní. Přesto mi ani tenkrát Idioti neoslovili. Největší roli na tom hraje asi zmiňovaný fakt, že se jednalo o vesměs neskutečně nesympatickou skvadru namyšlených a znuděných měsťáků. Z Dogma 95 raději Rodinnou oslavu nebo překvapivě přístupné duo Italština pro začátečníky a Mifune.

Opět s chutí přečteno – J.Rose prostě píše výtečně i o hnusárnách :-) Každopádně mně to jen utvrdilo v dávném přesvědčení, že Lars Von Trier nikdy, opravdu nikdy, neposkvrní obrazovku mé televize svými chorými výplody.

Abych se přiznal, nikdy jsem nepochopit onu touhu po syrovosti, temnotě, „opravdovosti“ a vůbec zdůrazňování toho negativního v nás. Na to mi stačí pustit si libovolné zprávy nebo rozpravu z poslanecké sněmovny. Běžný život dokáže být pěkně nepříjemný sám o sobě a to člověk nemusí žít někde v Súdánu, Kazachstánu nebo Chicagu :-) Tak proč si to ještě tahat domů? Za sebe – u filmu nebo seriálu chci vypustit, dát si něco „na pohodu“ a pokud už něco pochmurnějšího, tak takového, aby tam byl alespoň konec optimistický -perfektním příkladem je pro mě Vykoupení z věznice Shawshank, kde je konec vpravdě sluníčkový, ale sedne to tam jak prdel na hrnec a člověk si může úlevně vydechnout. To je dokonalost sama. Že to tak v životě nebývá? Tak to chci, kurva, alespoň ve filmu vidět trochu jinak, líp.

Výjimkou potvrzující pravidlo jsou pro mě knihy – jestli tu někdo čte fantasy, tak doporučuji Joe Abercrombieho a jeho novou trilogii Věk šílenství. Navazuje na jeho předchozí sérii První zákon a navazující romány a je to fakt nářez. Fantasy svět je vržen do víru industriální revoluce, feudalismus se mění v ranný kapitalismus se všemi jeho negativy. Industriální revoluci tedy nahrazuje revoluce proletářská. A co dělají revoluce? Požírají své děti. Tady fakt není komu fandit, žádná postava není vyloženě kladná, každý je parchant přihřívající si svojí polívčičku. Je to drsné, temné, humor, pokud je, je černější než asfalt a je to zatraceně dobré. Kam se hrabe Hra o trůny. Jediná série, která se může měřit s Malazskou knihou padlých od Eriksona.

Eh, jsem se rozkecal. Každopádně díky za článek. A co takhle někdy Život Briana? Tam bude též hodně zajímavých historek z natáčení, navíc Monty Pythoni jsou něco, co už v západní pokrokové a uvědomělé (woke) společnosti nemá místo, proto je třeba je připomínat :-)