Ať už to byl na počátku kalkul nebo ne, vždycky makali na 100%, tvořili kvalitní hudbu a stejně tak "jedou" i po svém comebacku... A proto si přízeň fanoušků melodického metalu i takovou podobnou šťavnatou recenzi určitě zaslouží... Mám rád staré Stryper i ty nové. Zatím nikdy vyloženě nepropadli a nezklamali...

spajk: Tak dík, mě ten článek nepřipadá nijak mimořádnej. Psal jsem ho méně než hodinu. :) Mezi nějaké velké fanoušky STRYPER se určitě nepočítám, mám ve sbírce taktéž pouze desku To Hell With The Devil, ale ty ostatní alba znám rovněž, ono se to dneska vlastně už blbě shání, kdysi jsme měli vše z osmdesátek od nich nahrané na kazetách. Celkově jsem je ale nikdy neměl na shodné úrovni, co těch dvacet základních kapel žánru. Z nějakého důvodu mě ale právě novinka hodně baví, díky své ucelenosti a 100% zaměření na pro kapelu typické věci. Že se dokázali vykašlat na jakoby moderní "devadesátkové" prvky a Sweet dramaticky rozezvučil své znělé vibráto.

Jestli k tomu můžu po jednom kolečku něco napsat, tak mě to nijak neuráželo. Pro mě je překvapením, jak se kapela skvěle popasovala se stárnutím a jak svěže a současně dokáže znít. Ale jak říkám, nejsem žádný Stryper specialista, vždyt se mi ve sbírce krčí jen jediná deska To Hell With The Devil a div, že jsem jí mezi Stradlinem a Scorpions málem nepřehlédl.
Šel jsem na to od lesa a s informací, že jde o Frontiers emisi s dynamikou na bodu 7, jsem stáhl vinyl rip v hi res rozlišení. Dnes nemám opravdu náladu na digitální zrno a bolehlav.
Samozřejmě mě baví nejvíc písničky měkčího rázu, jak se šlápne trochu na plyn, tak kapela strašně zevšední. Od STRYPER prostě chci slyšet hard rockové hymny s klenutýma refrénama až do nebe. Ty jim jdou nejlíp. Tam nejlépe vyzní zpěvákovo signifikantní vibrato.
Asi jsem přišel na to, proč se soubor tolik líbí Strayovi. Oni totiž do svojí hudby implementují bluesové vlivy v co nejmenším množství. Samozřejmě tam jsou, ale nehrají prim.
Michael Sweet je zkrátka šikovnej hudebník. Už když hrál v BOSTON, tak na něj principál pěl samé oslavné ódy. A když vás chválí mistr Tom Scholz, tak to už má váhu!
Jo Strayi, já myslím, že ses zastřelil na výbornou. Měl by ses šetřit a psát jen 1x týdně, protože pak je to z toho článku poznat. Je totiž vynikající.

Hezky a v zásadě vyváženě shrnuto! Michael Sweet si i nadále drží skvělou formu posledních let (týká se i jeho sólovek a spolupráce s Lynchem). Z nové éry zatím mnou nejčastěji poslechnuté album, což hovoří samo za sebe...
Za vypíchnutí stojí krásný čitelný mix (hlavně slyšitelná basa:) a přehršel nadstandardních sól...