Last Hardrock Outsider


Diskuse ke článku : Posluchačské recenze
Vložit příspěvek
Jméno


Text příspěvku



 


 

Stray
03.10.2019 16:29

Norr: Recenzi tedy přepiš sem, já se pak odmáznu. Chtěli jste sekci pro vlastní recenze, tak holt musíte hlídat, aby plamínek neunikl a ne to nechat dva týdny ladem. :-) Jo a žádný technický problém, staré články v Asylu si prostě vyvoláš kliknutím na nadpis Asylum a tam si u konkrétního, tedy Posluchačské recenze, potřebnou diskusi najdeš. Já ti dám technický problém. :-)

 

Matus 177
18.09.2019 12:22

TOXIK - THINK THIS

Po úvodnom výkope v podobe peknej a výstižnej recenzie na novinku od progových Nórov AIRBAG sa pokúsim o opatrnú rozohrávku. Mojím pôvodným zámerom bolo hodiť sem túto minirecenziu až 13. októbra (na 30. výročie vydania „Think This“), ale recenzovaná trištvrtehodinka hudby je skrátka taká kvalitná nálož, že by bolo škoda otáľať dlhšie.

TOXIK je jednou z radu zaoceánskych kapiel, ktoré to napriek zjavnej hudobnej kvalite nikdy nedotiahli do metalovej extraligy a ostali viac-menej na okraji diania (podobne ako napríklad VICIOUS RUMORS, ARMORED SAINT, REALM a iní). Potenciál preukázali už na debutovom albume „World Circus“ z roku 1987 plnom viac než obstojne zahratého technického thrash metalu, z ktorého vyčnievalo najmä obdivuhodné gitarové umenie lídra kapely Josha Christiana. A o dva roky neskôr prišli s pokračovaním, ktoré prekonalo prvotinu po viacerých stránkach.

V prvom rade kapele jednoznačne prospela výmena na poste speváka, kde nie príliš výnimočného a miestami neisto znejúceho Mikea Sandersa nahradil istý (a isto znejúci) Charlie Sabin, hlasovo miestami jemne pripomínajúci Joeya Belladonnu (pochváleno buď jeho meno) z ANTHRAX. Pokrok nastal aj v oblasti samotného obsahu nahrávky, keďže tentokrát TOXIK predvádza songwriting na špičkovej úrovni, čo sa prejaví už v úvodnej trojici skladieb („Think This“, „Greed“, „Spontaneous“) a v podstate bez výraznejších zaváhaní pretrvá až do záveru albumu. Najmä tretia menovaná je metalová hitovka ako delo.

Výrazne sa popracovalo na melodickej stránke, viaceré skladby vlastnia nádherné refrény („NJN 8/In God“, „Machine Dream“). Vo väčšej miere došlo aj na rôzne (decentné a funkčné) akustické intrá a medzihry a miestami aj na citlivé zapojenie kláves (všimnite si napríklad, ako nenápadne a účinne podfarbujú a podporujú refrén v skladbe „Machine Dream“). Album si dokáže udržať pozornosť poslucháča aj vďaka (na pomery technického thrash metalu relatívne vysokej) variabilite nálad, a to počnúc úspešným pokusom o metalovú baladu („There Stood The Fence“), cez thrashovejšie položky („Shotgun Logic“) až po občasnú inšpiráciu kanadskými VOIVOD („Black And White“, „Technical Arrogance“).

Účinnou zbraňou TOXIK, podobne ako na prvom albume, zostáva precízna technothrashová riffová práca v podaní gitarového dua Josh Christian / John Donnelly, tentokrát vo veľkej miere ovplyvnená US powermetalovou tradíciou. Umne vystavané a v zásade virtuózne gitarové sóla sú zakaždým lahôdkou, ale nejde o žiadne samoúčelné predvádzanie sa. Všetko gitarové umenie je zásadne podriadené skladbe ako celku (na myseľ prichádza Geoff Thorpe z rovnako málo docenených VICIOUS RUMORS).

Textová stránka albumu ponúka voľný koncept točiaci sa okolo problematiky nástrojov mediálnej manipulácie a s ňou spojenými kliatbami ľudstva v podobe vojnovej propagandy, náboženského fanatizmu, konzumu, drog a iných nešvárov. Výnimku tvorí len coververzia „Out On The Tiles“ od LED ZEPPELIN, ktorá je celkom podarená, ale ak by na albume nebola, nič závažné by sa nestalo.

Práve zisťujem, že o minirecenzii už nemožno v tomto prípade hovoriť. Ospravedňujem sa, nabudúce prípadne skúsim stručnejšie :) Už len dodám, že pre fanúšikov technothrashu a US power metalu ide o povinné počúvanie, pre ostatných síce nepovinné, ale vysoko odporúčané. Ak by som mal hodnotiť, videl by som to na silných 90%.

 

S.C.A.Lytch
17.09.2019 17:01

Airbag - All Rights Removed

Tak to vypadá, že právo první "recenze" si uzmu pro sebe :-)

Nedávno mi služba Tidal, na základě mého poslechu, doporučila
album "All Rights Removed" od norské kapely Airbag.
Kapelu jsem vůbec neznal. O to víc mě překvapilo co se začalo linout
z reproduktorů.

První co mě napadlo bylo, že poslouchám společný projekt Vincenta Cavanagha,
Davida Gilmoura, Stevea Rotheryho a Ricka Wrighta.
Ano, kapela, především kytarista Bjorn Riis, nezapře svůj obdiv
k mozkům Pink Floyd a Marillion a zpěvák Asle Tostrup zní zase místy
jako frontman Anathemy. V samotných kompozicích však zase tolik
styčných bodů nenacházím.

Na ploše padesáti minut se dočkáme především kytarového kouzlení podbarveného
zvukem kláves a emotivního hlasového projevu.
Oproti tvorbě zmíněných souborů je však hudba přístupnější a o něco méně artová.
V mých uších sází více na líbivost a plynulost.
Deska se velmi dobře poslouchá, a když dohraje mám chuť si ji pustit znovu.

Abych ale jen nechválil. Zvuk kytary by mohl být přeci jen originálnější.
Takhle to chtě nechtě svádí ke srovnávání. A co se týče zpěvu, ten vidím jako
neoriginální nejen u Airbag, ale vlastně u většiny neoprogových kapel.
Jako by se podobný projev a hlavně barva staly jakýmsi etalonem.

Pokud bych měl desku oznámkovat jako ve škole, bylo by to materiál za 1,
originalita za 3. Celkově mi to tedy vychází na pěknou dvojku a tuto placku
doporučuji k poslechu.

 


 

 

 

 

TOPlist