CRAZY DIAMOND ve víru současného dění...

Nebudu dlouho zdržovat a přejdu rovnou k věci. Začnu tedy otázkou. Na čem z aktuálních hudebních děl ulpěla Diamondova pozornost právě v těchto dnech? Takže si to shrňme pěkně popořadě, protože pokud se nemýlím, dodržování jisté štábní kultury je prvořadým zájmem těchto stránek.

Přesuňme se tedy do Spojených států, kde Corey Taylor (STONE SOUR) stále mlží ohledně informace, jak dalece bylo koncepční dvojalbum „House Of Gold And Bones“ inspirováno právě jeho životním příběhem, zatímco mu za tohle povedené dílko již pomaloučku leští sošku Grammy v kategorii Hard´N´Heavy, kterou mu velevážení porotci předají samo sebou až na sklonku letošního roku. A nedivil bych se, kdyby mezi členy komise byla k nalezení taková jména jako třeba Dave Grohl, což by ostatně podtrhlo určitou tezi, mimochodem vtipně nastíněnou v jednom z filmů od Woodyho Allena, že americká kulturní sféra je pevně v rukách určitého malého počtu osob, jejichž stěžejním zájmem je vzájemné si předávání cen. Nicméně tím nechci zlehčovat kvality výše zmíněného díla, které je opravdu vynikající a tvorbu STONE SOUR rozhodně posouvá o dost vzhůru.

Velkou šanci mají také seattleští ALICE IN CHAINS, kteří zanedlouho vyrukují s pátým řadovým albem a soudě podle několika s předstihem vypuštěných skladeb, se máme opravdu na co těšit. Vůbec nejde o to, že tahle kapela byla kdysi dávno jistými odborníky zařazena mezi základní čtyřku stylu grunge, ale o fakt, že je to právě parta okolo Jerryho Cantrella, kdo si z bývalých lídrů grunge vytrvale drží kvalitu a silně osobitý rukopis. Osobně vnímám „The Devil Put Dinosaurs Here“ jako jedno z nejočekávanějších rockových alb letošního roku. Pokud bude novinka zhruba stejně dobrá jako minulá a dnes již skoro čtyři roky stará  řadovka „Black Gives Way To Blue“, pak to bude VELKÉ pojednání. Vždyť pokud pominu jejich milník „Dirt“ z roku 1992, který byl (a stále ještě je) nedostižný, skvělý a fantastický, jejich nová reinkarnace s Williamem Duvallem drží se starou tvorbou „spoutané Aličky“ minimálně stejné tempo. Splní tedy nová nahrávka ALICE IN CHAINS vysoká očekávání?

Za to kalifornští stoner rockoví řízci z QUEENS OF THE STONE AGE se na scénu vracejí po šesti letech od vydání jejich doposud posledního alba „Era Vulgaris“, které onehdy sklidilo jen a pouze pozitivní odezvu. Brzy se tedy dozvíme, zdali těch uplynulých šest let, mimo jiné strávených také pojídáním mexických specialit v neklimatizovaných bistrech poblíž nejnebezpečnější americké hranice, udrželo u kapely apetit i co se týče hudebního nášupu. Josh Homme a jeho kumpáni si však již vydatně plní svůj koncertní kalendář a kromě skutečnosti, že je letos můžeme vidět u nás v rámci festivalu Rock For People, je nové album na spadnutí. Ještě aby ne po tak dlouhé době, že jo? Dílo ponese název „…Like Clockwork“ a platí za další mimořádně sledovanou událost nadcházejících letních měsíců. Bude tedy nové album šlapat jako ty nejpřesnější švýcarské hodinky, táže se Crazy Diamond?

O tom, co si Crazy Diamond opravdu myslí o skandinávské „senzaci“ GHOST, vás budeme obšírně informovat ve velmi brzké době. Faktem zůstává, že druhé album tohoto prapodivného kvazi-náboženského projektu („Infestissumam“) otevřelo náruč tak trochu mainstreamověji chápanému hudebnímu území. Dle předpokladů už se začínají množit odsuzující názory od řady těch, kteří (stojí neochvějně uprostřed UG scény s tágem v prdeli) je v případě debutu velebili a proto Crazy Diamond radí – „Kapelo GHOST, nebojte se toho a serte na androš, jděte cestou chytlavosti a navyšovaného bombastu. Koukněte se na jiný, starší a také poněkud netradiční skandinávský band (APOCALYPTICA) a položte si základní otázku. Myslíte, že tyhle Finy dneska ještě poslouchá někdo z těch, kdo opěvoval hlavně jejich počátky? Nějaký hovno, zůstali jim jenom ti, kdo je objevili později, v dobách jejich nejkomerčnějších nahrávek.“

Stoner metal je už nějaký ten pátek opět v kursu a něco o tom ví i vydavatelství Nuclear Blast, které stojí za vydáním hned dvou ze tří alb, která jsou z tohoto stylového ranku nachystány na naše recenze. Dočkáme se tedy pojednání na téma německých KADAVAR a jejich debutového alba „Abra Kadavar“, dále pak zmíníme čtvrtou (vydanou již na podzim 2012) řadovku Američanů THE SWORD („Apocryphon“), ale rovněž i s napětím očekávané album kalifornské zhulenecké sebranky ORCHID, jenž nese název „The Mouth Of Madness“.

S novou deskou „Now What?!“ se po mnoha letech rovněž přihlásili britští senioři z DEEP PURPLE ( „V sedmdesátých letech naprosto skvělá, živelná a invenční kapela“, jak mi tady za zády promptně připomíná Crazy Diamond), ale musím přiznat, že tahle parta a její novější tvorba je pro mne již dlouho skutečným oříškem. Ehm, takovým tvrdým prubířským kamenem, jak by se dalo při vší úctě k starým pánům říct. Člověk musí být opravdu velký srdcař, aby jejich nejnovější alba přijal jako něco, co je ve všech směrech super a dovedl je nejen ocenit, ale dokonce i doposlouchat. Nezoufejme, co když je v červnu BLACK SABBATH s jejich novinkou „13“ trumfnou? A tak my, co si potrpíme i u věkovitějších formací na smysluplnou moderní frizúru, nebudeme malovat čerta na zeď a raději zavítáme hned zkraje měsíce června na berlínský koncert kanadských RUSH (obšírný a vyčerpávající report je pak samozřejmostí), čímž dozajista přijdeme na jiné myšlenky.

A to je prozatím všechno, mějte se fajn, děkuji za pozornost…. P.S.1: fóra BUDOU (pár týdnů vydržet). Děje se toho v zákulisí dost, dejte nám čas, všechny nové vychytávky se prostě musí pořádně vyladit…a hlavně, nesmí se dopředu vyzrazovat.:-) P.S.2: recenze na poslední desku SODOM příští týden.

08.05.2013	Diskuse (0)	Stray