Nikdy nepodceňuj Uda; ať už točí sestavu jakkoliv, dodávám. Sestavu ACCEPT, dodávám; přesněji řečeno ACCEPT v širším slova smyslu, tedy těch pravých ACCEPT.:-) Na úvod poměrně drsný výkop, že? Faktem však zůstává, že škálou a kvalitou svých aktivit ve mě dotyčný stále dokáže probouzet pozitivní očekávání, a nejlépe tak navazovat na přístup, který mám se zmíněnou německou legendou a jeho následnými projekty spjatý již od let osmdesátých. S debutním albem projektu DIRKSCHNEIDER & THE OLD GANG „Babylon“, jsme tedy pořád na stejném písečku, ale zas jedno Více

Veteráni melodického hardcore z Kansas City v Missouri, kteří jsou s kratšími nebo delšími přestávkami na scéně už od devadesátek, se letos připomněli novým albem „Feel The Teeth“. Nebudu předstírat, že jsem je znal, protože ve zmíněných devadesátkách narazit na podobnou klubovou kapelu z tehdy okrajového žánru mohli možná Pražáci, ale rozhodně ne teenageři v malém okresním městě v polozapomenutém regionu. Náš hlavní zdroj muziky v té době byla MTV, ať je jí satelitně-kabelová země lehká, a tam vládly úplně jiné kapely. Každopádně dnes máme ty Více

Nestává se často, aby se metalová kapela vrátila po třiceti letech nečinnosti na scénu a stvořila album, které nejenom že znamenitě naváže na jejich umělecky hodnotnou minulost, ale ještě jí posune do aktuální podoby a zaboduje napříč scénou plnou mladých štik. V souvislosti s novým albem CORONER se, dle mého, po právu hovoří jako o jednom z nejlepších metalových alb roku. K tomu bych však ještě něco osobního dodal. Víte, v oné dávné minulosti, zvlášť pro mne jako pro příznivce spíše chytlavějších forem tvrdé hudby, nebylo vůbec lehké dostat s Více

U třetího alba „Opičáci“ nezměnili jen svojí image, ale úplně překopali i svůj styl a zvuk. Sedmdesátkové frizúry s delšími vlasy, kožené bundy a špičaté boty na podpatku místo tenisek a triček s límečkem jim vysloveně sekly. Ale to hudební rodeo muselo nejednoho fanouška poslat tvrdě k zemi. Taky jsem s tím v té době bojoval. Ale jak zraju já, zraje i „Humbug“ a dnes už jeho kvality ocenit myslím dovedu.Po veleúspěšném roce 2007, kdy kapela naplno zabodovala s druhou deskou „Favourite Worst Nightmare“ a úspěšně koncertovala a headlinovala různé festival Více

Pořád mám pocit, že si u nás doma neuvědomujeme, jak velkou kapelou skotští BIFFY CLYRO vlastně na ostrovech jsou. Když v roce 2017 předskakovali v Letňanech GUNS´N´ROSES, měli za sebou už několik Nr.1 alb, vyprodávání obrovských arén jako Wembley a headlinování největších festivalů. Legendární je zejména Reading 2013. Osobně jsem je zažil dvakrát. První koncert v Lucerna Music Baru 2010 řadím mezi TOP5 koncertů, které jsem v životě měl štěstí zhlédnout. Ve velké Lucerně 2016 pak byl prostor hanebně nezaplněný, což si kapela, opět podávající výborný výkon, sku Více

Deset let uběhlo od poslední desky pražských postpunkových THE PROSTITUTES. Nový singl na jaře a comebackové koncerty naznačovaly, že by nemuselo zůstat jen u jednorázových vzpomínek. Komplikované vztahy v kapele se srovnaly a převážila chuť znova společně tvořit muziku a koncertovat. Nevím komu za to poděkovat, jestli nějaké vyšší moci nebo člověku z masa a kostí, ale děkuji! THE PROSTITUTES byli tak specifický zjev na české indie scéně, že jejich absence i po těch letech byla pořád bolestivá.„Inevitably Delayed“ je navýsost aktuální materiál. Vyzrálý, se Více

Přes pět let trvalo, než se kalifornští TESTAMENT odhodlali k novému albu. Třináctému v pořadí, s jasným a okamžitě rozpoznatelným rukopisem kapely, ale rovněž také nahraným s touhou po posunu a s otevřeností k novým extrémnějším horizontům. Výsledek je jako vždy prvotřídní a stojí za to. Není náhodou, že kapela z Bay Area znovu přitvrdila, působí velmi koncentrovaně a ještě jakoby začala nasávat impulsy z jiných metalových subžánrů a to aniž by ztratila vlastní tvář. „Para Bellum“ patří mezi nejtvrdší a nejzběsilejší alba diskografie TESTAMENT a u Více

Domácí nezávislé vydavatelství Lavadome Productions tento rok nelení, „lení“ však recenzent, který přestože se tentokrát uchýlil k poněkud stručnějšímu formátu, konečně něco napsal. Nezmínit na našem webu, byť třeba jen stručně, tři metalová díla, která se z rámce letošní hudební úrody kdečím vymykají, by totiž byla škoda. (pozn. Stray: Celkové procentuální hodnocení - vpravo nahoře - berte jen jako symbolické, sekce recenze je zde postavena tak, že ať už v ní hodnocení daného alba uvedete nebo ne, vždy v tom rohu ta procenta budou, a to jsou prá Více

Rok 2006 byl pro „Opičáky“ nabitý od začátku až do konce. Když jim konečně v lednu vyšel debut, přepisoval historické tabulky. Cédéčka se dají sice vyrobit rychleji než vinyly, ale lisovací stroje stejně jely dnem i nocí, aby se dostalo na všechny. Kapela samozřejmě taky intenzivně koncertovala. S tím pak souvisela i další, lehce kontroverzní aktivita. V průběhu turné, aby nevypadli z kreativního procesu, složili a nahráli pár nových songů, které hned v dubnu 2006 vrhli do světa v podobě pěti písničkového EP „Who The Fuck Are Arctic Monkeys?“. Kromě jednoh Více

Je to indie? Nebo shoegaze? Nebo synthpop? Nebo dreampop? Já vlastně nevím. Zřejmě od všeho kousek a ještě navíc v psychedelickém balení. Žánrové fúze mají na tomto albu plnou svobodu. Teoreticky by se mi to ani nemělo líbit, ale z alba vyzařuje zvláštní pozitivita, která mě absolutně opanovala. Ačkoliv deska vyšla už loni v létě, objevil jsem jí až s téměř ročním zpožděním. Lepší pozdě nežli nikdy že?Začněme krátkým představením. Kvartet se lokalizuje do Brooklynu v New Yorku, i když členové pochází z různých jiných míst, jako San Francisco nebo Boston. Více