Něco vlítlo do mé hlavy a způsobilo tam totální vítr. Co to něco je? No přece NĚCO NĚCO! Jejich letošní novinka „Majonéza“ je vážně něco. Něco, co se jen tak nevidí a neslyší. Něco o ní teda napíšu. A bude to něco hezkého. Trio NĚCO NĚCO jsem poprvé zavnímal jako předskokany loňského koncertu Tatáčů ve Fóru Karlín. Slušný indie popík mě bavil, takže jsem kapelu začal trochu více sledovat. Pražské trio začínalo jako duo. Zpěvačka Alžběta Trusinová a producent a kytarista Tomáš Tkáč ze začátku dělali muziku, která mě při zpětném prozkoumávání, Více

Konečně povedená deska od EVANESCENCE. Je to právě třiadvacet let, co Amy Lee debutem „Fallen“ uhranula na čas celý rockový svět. Od té doby se jí ne zcela dařilo navázat na úspěch albové prvotiny, která se sice v lehce gotickém oparu svezla na tehdejší vlně módního nu-metalu, ale zároveň odhalila především nemalý pěvecký a kompoziční talent zmíněné intepretky pocházející z města Little Rock v Arkansasu. Kdysi jednadvacetiletá dívka, dnes zralá čtyřiačtyřicetiletá žena však v roce 2026 přichází se svým druhým vrcholem kariéry a je to především tí Více

Devatenáct let uběhlo od posledního studiového alba kapely KING DIAMOND a zatímco „principál“ s albovým následovníkem stále mlží, rozhodl se kytarista Andy LaRoque svolat dohromady sestavu bývalých spoluhráčů, která kdysi nahrála skvělá alba jako „Them“ a „Conspiracy“, a s nimi dostat do pohybu zcela nový heavymetalový projekt. Bezejmenný debut od LEX LEGION rozhodně považuji za zdařilý kousek poctivého heavy metalu staré školy, kde je s veškerým zaujetím prezentováno to podstatné, co kdysi zúčastněné zdobilo. Navíc je na celé věci poznat, s Více

Počátkem nového tisíciletí bylo módní na internetu zpřístupňovat různé „neoficiální“ skladby, někdy dokonce i alba, která byla v různých fázích rozpracovanosti. Tomu následně odpovídala i jejich zvuková kvalita. V době digitální se vždy našel nějaký zaměstnanec nebo spolupracovník studia/vydavatelství, který neodolal pokušení, stáhnul si nějaké datové soubory a anonymně je pustil do světa. Kapely z toho samozřejmě nebyly nadšené, vydavatelství pak vysloveně pěnily. Možná se mi to zdá, ale dnes už podobné věci moc nevídám (nebo je prostě n Více

Dvacet let obnáší v lidském životě velmi dlouhou dobu, rozhodně pak víc než dostatečnou k natočení debutního alba. Nevím, jaké okolnosti bránily pražským NONSEN v přípravě stejnojmenné studiové prvotiny. Oproti samotnému hraní, resp. koncertování, zřejmě nešlo o prioritu. Za podstatné ovšem považuji, že v kooperaci s vydavatelstvím Polí5 je nahrávka už nějaký ten pátek na světě a že se k ní rád vracím. Tip přišel v pravou chvíli a narazil na správné rozpoložení. Žádná křeč ani mantinely, hovořit nelze ani o sběrné kategorii typu „post“. Slyším jen ryzí zápal p Více

Můj první vědomý kontakt se SOAD nastal v srpnu roku 2001. Na MTV začali vysílat klip k úvodnímu singlu „Chop Suey“ z připravované druhé desky. A vysílali ho hodně často. Dopoledne, odpoledne, večer. Samotný song bych se nebál označit za geniální a šílený zároveň. Byl jsem z něj úplně odvařený. Takhle divnou kapelu jsem ještě neviděl. Vůbec jsem si je nedokázal zařadit do nějaké žánrové škatulky. Byl tam rap, byl tam téměř symfonický zpěv, byl tam growl, byly tam agresivní alternativně metalové nářezy, ale pak tam byla i téměř romantická hard Více

Britské alternativně rockové trio z Brightonu TIGERCUB se v polovině minulého desetiletí objevilo na scéně v rámci vlny kapel, které resuscitovaly grungeové základy a propojovaly je do moderní kombinace s aktuálním alternativním rockem. DINOSAUR PILE-UP, DEMOB HAPPY, ROYAL BLOOD nebo BAND OF SKULLS spojovala osoba producenta Toma Dalgetyho. Ten jim dokázal vtisknout velice aktuální zvuk, který sice jasně odkazoval na devadesátky, ale přitom nepůsobil jako vyžilé retro. Tom měl prsty i v prvním singlu TIGERCUB, a dnes se kruh uzavírá, protože konečně produkoval Více

Druhdy velmi oceňovaní jižané THE BLACK CROWES se v letech po covidu nadechli k velmi sympatickému comebacku, a tak po krátké době přichází s další deskou „A Pound Of Feathers“, která se mě jeví ještě o něco málo zdařilejší, než byl v době vydání předchozí počin „Hapiness Bastards“. Na to, že z klasické sestavy už jsou v kapele jen oba druhdy rozhádaní, ale posléze smíření bratři Chris a Rich Robinsonové, vše šlape nadmítu dobře a nové skladby působí velmi dobrým dojmem. Chris a Rich se dnes totiž obklopili novými muzikanty, kteří se podílejí na výborně Více

John Corabi není zrovna typem rockového zpěváka, který by ujížděl na častých sólových aktivitách. Pozice frontmana určité hardrockové kapely mu byla doposud více vlastní, ať už šlo kdysi dávno o jeho mateřské THE SCREAM, slavné MÖTLEY CRÜE, kde strávil zhruba tři roky, projekt UNION, který dal dohromady koncem devadesátých let s kytaristou Brucem Kulickem (ex-KISS), a nebo v současnosti rovněž all stars band THE DEAD DAISIES, nicméně chuť do vlastních aktivit, které navíc nemají příliš společného se zemitějším hardrockovým zvukem jeho Více

Kalifornští ARMORED SAINT jsou, jako jedna z vlajkových lodí stáje Metal Blade Records, naprostou stálicí americké heavymetalové scény a to i po více než čtyřiceti letech existence. Stejně jako alba z dávné minulosti, i jejich pozdní díla svědčí o vysoké muzikantské kvalitě, která se navíc obejde bez trendy manýrů a laciných vábniček moderní doby. Když jsem nedávno poslouchal předchozí album „Punching the Sky“, uvědomil jsem si, jak moc kvalitní tahle metalová deska od amerických veteránů vlastně je. Tahle kapela na sebe nikdy nepotřebovala strhávat po Více