Druhé album a opět top kvalita. Hudební a ideové zdroje, ze kterých slovenští REALMS OF CHAOS čerpají, jsem se snažil identifikovat a popsat již v recenzi na debut „The Seed“ z roku 2020. Nějaký ten rok od té doby uplynul, nebude tudíž od věci připomenout, že v jejich death metalu se pod diktátem lídra Martinuse snoubí temnota s duchovnem, jehož zdrojem není jen intenzivně bolestné vnímání světa, ale i určitá živočišnost a impulzivnost. Zmíněné atributy pak vedou k ještě větší přesvědčivosti, zvlášť když se zvolí aktuální téma. Obal i text první skladby „The Cac Více

Jednou z mých nejoblíbenějších australských kapel jsou HOWLING BELLS. I když vlastně už ani nejsou tak úplně stoprocentně čistokrevně australští. Ještě před vydáním eponymního debutu v roce 2006 se totiž přestěhovali do Velké Británie, kde od té doby působí. Můžete změnit místo pobytu, ale kulturní vzorce, které do vás naprogramovala vaše domovina, úplně ne. Naštěstí. Po čtyřech skvělých deskách ale přišla pauza. Kapela potřebovala uklidnit své intenzivní muzikantské životy, zakládaly se rodiny, přišly děti. Sice se nikdy oficiálně nerozp Více

Skrze čtvrtou řadovou desku „Coronach“ svých HELLRIPPER se jednatřicetiletý skotský srdcař James McBain znovu stává dýkou zabodnutou v hrudích nepřátel skutečného metalového nářezu. Novinka možná neoplývá až takovou divokostí jako předchozí počin „Warlocks Grim And Withered Hags“ (recenze zde), ale je pro tento projekt bezesporu dílem nejvyzrálejším, kde je vše vyladěno do ideálního stavu a posluchač se dočká skutečných hymen schopných okamžitě strhnout zvětšující se davy. Aktuální songy prostě znějí méně chaoticky a co se týče dramaturgie, ta Více

Začátkem nového tisíciletí jsme na kolejích jeli na PEARL JAM vlně. Toužebně jsme očekávali novou desku, která měla vyjít začátkem léta. A pak nastal ten den. Spolužák jí přinesl. Na kazetě, která byla už asi desátou kopií desáté kopie, ale to nikdo neřešil. Zapnout přehrávač, usadit se a jedeme. Šum a zvukové chyby byly samozřejmě větší než malé, ale stejně jsme jí dali několikrát po sobě. Už při těchto prvních posleších se vykrystalizovalo pár favoritů a zároveň jsme pochopili, že tohle není jen další „Yield“, ale že se kapela vydala op Více

Neúnavní klasikové amerického thrash metalu EXODUS vydali právě své nové řadové album „Goliath“, prostřednictvím kterého se i nadále snaží stvrdit svůj potenciál přední žánrové stálice. Je pravda, že dnes mají za sebou období, které nebylo příliš jednoduché, pokud pomineme někdejší zainteresovanost šéfa a kytaristy Garyho Holta do konečné fáze fungování titánů ze SLAYER, i vážné onemocnění a následnou léčbu a regeneraci bubeníka Toma Huntinga a zaměříme se jen na rok starý rozchod s dlouholetým frontmanem Stevem „Zetrem“ Souzou, i tak nám z toho v Více

Jak by asi zněli QUEENS OF THE STONE AGE, kdybychom je z pouští Kalifornie přesídlili do vlhké a upršené Anglie a zkřížili je s ostrovním hard rockem? Je to takový mírně Frankensteinovský experiment, ale překvapivě životaschopný a smysluplný. Což dokazuje už čtvrtá kapitola tohoto příběhu s názvem „The Grown-Ups Are Talking“, která symbolicky vznikala na místě snad nejlegendárnějším pro podobný typ hudby - Rancho De La Luna, Joshua Tree, Kalifornie. Pojďme se teda mrknout, jestli stvořili monstrum, nebo nový živočišní druh.Z bývalého kvarteta z Newcast Více

„Yield“ je moje nejoblíbenější deska PEARL JAM. Ano, je to tak. Nic s tím nenaděláte. Mám jí ještě o fous výše než „Ten“ a „Vs“. Všechno se zde potkalo v dokonalé balanci. Zvuk, dramaturgie, songwritting a navíc se naše cesty proťaly v době, kdy jsem byl zřejmě nejvnímavější k muzice obecně. Tato éterická esence je neskutečně mocná a dokáže naší percepci ovlivnit často překvapivým způsobem. Čtvrtá deska „No Code“ byla v životě kapely extrémně důležitá. Možná nebude nikdy adorovaná jako jejich nejlepší, protože jednoduše není, ale dokázala PEARL JAM vysvo Více

Tak tohle je pohoda. V undergroundu dost populární NUCTEMERON do toho konečně pořádně šlápli a po deseti letech od svého debutního EP vydali první dlouhohrající záznam. Sám jsem je začal sledovat až díky vinylovému živáku z Thrash Nightmare. No sledovat; těch všelijakých retro spolků je prostě moc. Když mi však v souvislosti s jejich plnokrevným debutem přišlo upozornění z Bandcampu, okamžitě jsem věděl, kolik bije, a nechal se zlákat. Švédští I Hate Records jsou zárukou kvality a v daném případě rozhodně neriskovali. Aktuální studiový počin německých speed/blac Více

Už s minulou a v pořadí druhou řadovou deskou „A Feast Of Sorrow“ o sobě dali britští progresivci URNE znatelně vědět, přičemž jim tehdy pole působnosti poskytla rovněž účast na evropském turné v předprogramu francouzských hvězd GOJIRA. Letošní deska určitě dál posunuje jejich ambice a nabízí zřejmě dosud nejchytlavější a nejkonformnější porci skladeb. Jenže není vše tak světlé, jak by se z prvních vět mohlo zdát. jen dodám, že coby producent na desce s kapelou pracoval osvědčený SikTh alias Justin Hill. Tak tedy, posun k větší otevřen Více

Co pěšáci rock´n´rollí loni při svém tažení ve Fóru Karlín slíbili, to taky splnili. A co jen naznačili, to splnili taky. Takže přesně o rok a den později znovu vyprodali Karlín (kdo zaváhá, na toho se lístek nedostane…) a navíc přidali nové album. A jak nám partička z Hanspaulky už více než 30 let dokazuje, oni špatné desky prostě neumí.TATA BOJS jsou mým pevným bodem v českém hudebním vesmíru. Přesně vím, co od nich očekávám, a přesně to od nich pokaždé dostanu. Trojicí geniálních desek ze začátku nového tisíciletí „Futuretro-Biorytmy-Nanoalbum“ definovali s Více