Zhruba šest let již ACID ROW fungují v současné tříčlenné sestavě, často koncertují, dávají o sobě vědět solidními alby a celkově patří k tomu nejlepšímu, co dnes český klubový prostor v rámci rockové muziky nabízí. Dle mého (a to tvrdím i po letošní albové novince) na svůj nejzásadnější krok stále ještě čekají. Nové album „Magic“ v podstatě podtrhuje jejich cestu pozvolného růstu a rozvoje, neboť nějaké nekoordinované skoky, vzestupy a pády, téhle kapele opravdu nejsou vlastní. Po vypuštění několika (tuším že dvou) singlů s covery jej Více

Obrovský úspěch druhé desky „Troublegum“ překvapil zřejmě všechny a nejvíc samotné THERAPY?. V relativně krátké době přispěchali s další deskou, která ale úplně přehodila všechny výhybky. Zvukové, dramaturgické, stylové. Bylo to cílené rozhodnutí. Nechtěli nahrát další stejné album. Zároveň se trochu lekli svého vlastního úspěchu a toho, že se najednou ocitnuli v mainstreamu. Zejména bubeník Fyfe to nenesl úplně lehce a instinktivně tlačil na návrat do nezávislých a alternativních vod. Vydavatelství A&M Records samozřejmě tlačilo na pilu a chtělo kap Více

Pensylvánští TIGERS JAW jsou řazeni ke čtvrté vlně amerického emo-rocku. K jejich rané tvorbě jsem se ještě nepropracoval, ale poslední dvě desky mě hodně bavily. Osobně bych je za ryze emo kapelu ani neoznačoval, jejich přesahy do indie a alternativního rocku jsou totiž velice výrazné. Možná i díky tomu vytvořili zajímavý rukopis, který jim pomáhá se odlišit v rámci široké scény mezi desítkami podobných kapel.Letošní novinka „Lost On You“ je hodně povedeným kouskem. Kolekce je dramaturgicky pestrá, songy jsou opatřené špičkovým zvukem a celkově působí album Více

Po nadějném debutu „Refuse Denied“, kde se kapela představila v speedmetalově dravé fazóně příznačné pro závěr osmdesátých let, přišla zapeklitější druhá zkouška, která měla ukázat, jak moc SANCTUARY v rámci konkurence americké scény obstojí. Výsledkem se v roce 1990 stalo, sice dost možná méně chytlavé, ale umělecky a kompozičně hodnotnější druhé album „Into the Mirror Black“, jež sice neznačilo žádný průlom, ale dílo bylo postupně stále více oceňováno a dnes je již dávno považované za jeden z vrcholů US power/thrash metalu z přelomu osmdesátých Více

Metoda prvního poslechu s prvním úhozem do klávesnice. Na jinou bohužel nezbyl čas. A začneme ostřeji. Kurdt Vanderhoof si po letech zřejmě uvědomil, že bude dobré začít od Adama. Nemíním tím návrat ke kořenům, i když… vraťte se o víc jak 40 let zpět a zkuste si představit, s jakou silou METAL CHURCH vtrhli na metalovou scénu. Doba a scéna je pochopitelně jinde, nicméně určitou podobnost vnímat lze. Od prvních tónů nového, již čtrnáctého studiového alba „Dead to Rights“ si totiž posluchač užije pořádný tlak, který řadě post-klasických desek chyběl. Zeuss pro Více

„Když vy NIRVANU, tak my THERAPY?!“ Dovolím si na úvod parafrázovat slavnou hlášku z jedné české komedie z osmdesátých let. Ačkoliv samozřejmě parta z Belfastu nikdy nedosáhla velikosti svých souputníků z amerického Aberdeenu, několik paralel se v jejich historii objeví. Dostaneme se k tomu. První deska „Nurse“ pomohla THERAPY? vystoupit z undergroundu a slušně se etablovat na alternativní scéně. Protože se kluci práce a koncertování obzvláště nebáli, jezdili po různých štacích jako o život, skládali nové songy a zanedlouho byli opět ve studi Více

Už tragické okolnosti, provázející vznik posledního řadového alba göteborských AT THE GATES, z jejich materiálu „The Ghost Of A Future Dead“ činí událost, u které je nutné k poslechu přičíst kontext, aby byl výsledný dojem úplný. Jsem však přesvědčen, že i bez něho by tyhle nové skladby dlouhodobě obstály. Vloni na podzim zesnulý Tomas Lindberg je totiž před více než rokem nazpíval/odeřval, v té době již tušil, že se blíží konec jeho životní pouti. Z mnoha pasáží novinky tak vyloženě prýští neutuchající zápal a potřeba ještě odevzdat to nejlepší, n Více

Nate Garrett a jeho SPIRIT ADRIFT údajně přicházejí se svou poslední deskou. A dle mého jde znovu o povedený materiál, kde se snoubí doom-metalová tíživost se sílou a hrdostí klasického heavy metalu. Zatímco na předchozích počinech se projekt postupně stával méně a méně zádumčivým a v podstatě s každou další deskou melodičtějším, v současnosti posluchač čelí spíše návratu k těžkotonážnějšímu doomovému nastavení. Nejde však vůbec o doom raně devadesátkového typu, jakému tehdy vládly britské formace typu CATHEDRAL či MY DYING BRIDE, ale o doom m Více

Dvanáctá deska FOO FIGHTERS je zde. Postupně představované singly naznačovaly, že se zřejmě nepůjde v intencích předchozích alb, ale mě se nový zvuk a styl hned zalíbil. Jestli to bude skousnutelné i pro konzervativnější fanoušky kapely, to vážně netuším. Předchozí kolekce „But Here We Are“ (2023) byla více než důstojným rozloučením a jistým způsobem i truchlením za bubeníkem Taylorem Hawkinsem i maminkou Davea Grohla. Bylo to poctivé, velké rockové album. Burácivé, hymnické, dospělé. Mělo zahájit novou etapu v životě kapely. Věci však evidentně nešly tak Více

Neuplynul ještě ani rok, a THE PALE WHITE jsou zpět. Po výborné loňské desce „The Big Sad“ (psal jsem recku, jestli chceš případně doplnit link) vypustili novinku s podivným názvem, který by se dal přeložit zhruba jako „Neživé objekty 21.století“. Název to není náhodný. Zrcadlí v sobě jednak témata, kterým se kapela na nové kolekci věnuje, jednak i posun ve zvuku a náladách písniček samotných.Bratři Hopeové se nechali inspirovat dnešní dobou, která je extrémně rychlá. Proto na nic nečekali a taky rychle přišli s novou deskou. Cíleně jí připravovali jako „zlého Více