Zpětně mě mrzí, že jsem nedal nejnovějším deskám 1914 (recenze zde) a MORON POLICE (recenze zde) sto procent. Ale stovka je pro mě prostě něco, co nedokážu dát z ruky a potřebuju ji pořádně zhodnotit až s odstupem. Tyhle dvě desky se u mě doma každopádně mezitím otočily mockrát a třeba k MORON POLICE utíkám, když potřebuju trochu veselosti a optimistické hudby do smutného dne. Přemýšlet, zda je elpíčko nadčasovým dílem a má všechny dílky dokonale vyskládané jako „Dark Side of the Moon“ je tak možná zbytečné. Když je to skvělé a pouštíte si to pořád d Více

Přiznám se, dodnes s touto deskou trochu bojuji. Chápu, co stojí za jejím vznikem, ale za mě to v některých momentech evokuje známé klišé o vítězství formy nad obsahem. Lehce hodnotit z pohodlí obýváku, ale vzpomeňme si (mladší čtenáři si dohledají na webu), v jaké době PEARL JAM tohle album skládali. Po září 2001 se úplně změnilo politické klima, teroristické útoky, války na druhé straně zeměkoule, atmosféra paranoie v celé společnosti. Navíc byly u moci opět republikáni, což samo o sobě na PEARL JAM působilo jako rudý hadr na býka. K tomu se kapela j Více

Němečtí CRUEL FORCE určitě patří, když ne k tomu úplně nejlepšímu ze současné retro metalové mánie, tak alespoň k tomu hodně dobrému. Není divu, kapela svůj potenciál dokáže velmi přesvědčivě stvrzovat nejen novými songy, ale především koncertními výstupy, kterým neschází dravost, energie, instrumentální kvalita a vše potřebné, co dělá poctivou metalovou kapelu uvěřitelnou. Když se před třemi lety vrátili s třetím albem „Dawn Of the Axe“, na scéně by stěží někdo hledal kvalitnější a ve svém výrazu autentičtější úkaz na poli old-schoolového speed/t Více

Druhé album a opět top kvalita. Hudební a ideové zdroje, ze kterých slovenští REALMS OF CHAOS čerpají, jsem se snažil identifikovat a popsat již v recenzi na debut „The Seed“ z roku 2020. Nějaký ten rok od té doby uplynul, nebude tudíž od věci připomenout, že v jejich death metalu se pod diktátem lídra Martinuse snoubí temnota s duchovnem, jehož zdrojem není jen intenzivně bolestné vnímání světa, ale i určitá živočišnost a impulzivnost. Zmíněné atributy pak vedou k ještě větší přesvědčivosti, zvlášť když se zvolí aktuální téma. Obal i text první skladby „The Cac Více

Jednou z mých nejoblíbenějších australských kapel jsou HOWLING BELLS. I když vlastně už ani nejsou tak úplně stoprocentně čistokrevně australští. Ještě před vydáním eponymního debutu v roce 2006 se totiž přestěhovali do Velké Británie, kde od té doby působí. Můžete změnit místo pobytu, ale kulturní vzorce, které do vás naprogramovala vaše domovina, úplně ne. Naštěstí. Po čtyřech skvělých deskách ale přišla pauza. Kapela potřebovala uklidnit své intenzivní muzikantské životy, zakládaly se rodiny, přišly děti. Sice se nikdy oficiálně nerozp Více

Skrze čtvrtou řadovou desku „Coronach“ svých HELLRIPPER se jednatřicetiletý skotský srdcař James McBain znovu stává dýkou zabodnutou v hrudích nepřátel skutečného metalového nářezu. Novinka možná neoplývá až takovou divokostí jako předchozí počin „Warlocks Grim And Withered Hags“ (recenze zde), ale je pro tento projekt bezesporu dílem nejvyzrálejším, kde je vše vyladěno do ideálního stavu a posluchač se dočká skutečných hymen schopných okamžitě strhnout zvětšující se davy. Aktuální songy prostě znějí méně chaoticky a co se týče dramaturgie, ta Více

Začátkem nového tisíciletí jsme na kolejích jeli na PEARL JAM vlně. Toužebně jsme očekávali novou desku, která měla vyjít začátkem léta. A pak nastal ten den. Spolužák jí přinesl. Na kazetě, která byla už asi desátou kopií desáté kopie, ale to nikdo neřešil. Zapnout přehrávač, usadit se a jedeme. Šum a zvukové chyby byly samozřejmě větší než malé, ale stejně jsme jí dali několikrát po sobě. Už při těchto prvních posleších se vykrystalizovalo pár favoritů a zároveň jsme pochopili, že tohle není jen další „Yield“, ale že se kapela vydala op Více

Neúnavní klasikové amerického thrash metalu EXODUS vydali právě své nové řadové album „Goliath“, prostřednictvím kterého se i nadále snaží stvrdit svůj potenciál přední žánrové stálice. Je pravda, že dnes mají za sebou období, které nebylo příliš jednoduché, pokud pomineme někdejší zainteresovanost šéfa a kytaristy Garyho Holta do konečné fáze fungování titánů ze SLAYER, i vážné onemocnění a následnou léčbu a regeneraci bubeníka Toma Huntinga a zaměříme se jen na rok starý rozchod s dlouholetým frontmanem Stevem „Zetrem“ Souzou, i tak nám z toho v Více

Jak by asi zněli QUEENS OF THE STONE AGE, kdybychom je z pouští Kalifornie přesídlili do vlhké a upršené Anglie a zkřížili je s ostrovním hard rockem? Je to takový mírně Frankensteinovský experiment, ale překvapivě životaschopný a smysluplný. Což dokazuje už čtvrtá kapitola tohoto příběhu s názvem „The Grown-Ups Are Talking“, která symbolicky vznikala na místě snad nejlegendárnějším pro podobný typ hudby - Rancho De La Luna, Joshua Tree, Kalifornie. Pojďme se teda mrknout, jestli stvořili monstrum, nebo nový živočišní druh.Z bývalého kvarteta z Newcast Více

„Yield“ je moje nejoblíbenější deska PEARL JAM. Ano, je to tak. Nic s tím nenaděláte. Mám jí ještě o fous výše než „Ten“ a „Vs“. Všechno se zde potkalo v dokonalé balanci. Zvuk, dramaturgie, songwritting a navíc se naše cesty proťaly v době, kdy jsem byl zřejmě nejvnímavější k muzice obecně. Tato éterická esence je neskutečně mocná a dokáže naší percepci ovlivnit často překvapivým způsobem. Čtvrtá deska „No Code“ byla v životě kapely extrémně důležitá. Možná nebude nikdy adorovaná jako jejich nejlepší, protože jednoduše není, ale dokázala PEARL JAM vysvo Více