Už jste někdy slyšeli o kalifornské ryze thrashmetalové kapele poloviny osmdesátých let zvané DÉTENTE? Já donedávna nikdy. Zvláštní. O to větším překvapením pro mne bylo zjištění, že šlo o poměrně dravé a nabušené těleso, které se jistým způsobem vyjímalo z průměru, neboť v sobě vlastnilo určitý emoční náboj a frackovitost, které do jejich zvuku proudily skrze přítomnost tehdejší nespoutané front-woman a zakládající členky Dawn Crosby, excentrický to živel, jež tuhle divoce znějící kapelu stran působení na losangeleské scéně táhl. Kape Více

Ten rok a půl mezi vydáním „Death or Glory“ a následující řadovkou „Blazon Stone“ byl pro fanouška RUNNING WILD jako věčnost. Ještěže mne v průběhu té doby čekalo postupné objevování spousty nenaposlouchaného metalu, mnohdy tvrdšího ražení, no a taky vyšla za tu dobu celá řada fantastických novinkových alb, které jsem měl možnost v průběhu roku 1990 poslouchat, jednak díky síti kamarádů, spolužáků a známých, druhak díky prodejcům co tehdy tato alba za peníze nahrávali na kazety. Gramec či CD přehrávač jsem tehdy v patnácti letech zk Více

WET LEG svým eponymním debutem v roce 2022 pořádně rozvířili vody indie rockové scény. A když píšu pořádně, tak myslím fakt hodně moc. Start z prvního místa albového žebříčku doma v Británii, 14. místo v Americe, dvě sošky Grammy, spousta ocenění doma. A všechno si to zasloužili, album bylo skutečně vynikající. Pětice z Isle Of Wight se letos připomíná druhou deskou a změny jsou evidentní úplně ve všem. Od image kapely, která z intoušsky, hipstersky, šíleně trendy a vágusovského modelu přesedlala do téměř uniformně a st Více

Když Angelripper v roce 2016 vyhodil ze SODOM kytaristu Bernemanna a bubeníka Makku, moc sympatií si tím u mě nezískal. Chápu, že se mu (jeho) kapela mohla zdát lehce zacyklená. V čem? V jakési metalové perfekci, plynoucí z technické vyspělosti spoluhráčů, jejichž hra se svým pojetím i určitou barevností stále více vzdalovala zčernalým proto-thrashovým kořenům. Zůstává však otázkou, zda se něco nedalo řešit citlivěji. Každopádně teď, po devíti letech, se dá říci, že mu záměr v podobě sázky na dřevní pojetí nejspíš vyšel. Po komerční stránce r Více

Ztráta jednoho z členů musí výrazně poznamenat každou kapelu. Zřejmě se vynořuje spousta otázek, na které není jednoduché najít odpověď. Zabalit to? Pokračovat dál? Přejmenovat se? Doplnit partu o nové posily? U MSP to muselo být ještě složitější, protože Richey byl pořád „jen“ nezvěstný. Hledali ho, pátrali po něm, doufali, že se znova objeví. Dokonce i v rozhovorech pro média zbytek kapely zoufale vysílal signály, které by snad mohly najít adresáta. Prosili, aby alespoň dal vědět, že žije, že je v pořádku, i kdyby se už do kapely nech Více

Když kapela vydá novou desku po 25 letech, zavání to vždy trochu možným zklamáním. Nebo nenaplněnými očekáváními. Nebo v nejhorším případě absolutním nezájmem posluchačů. Naštěstí u nové desky sheffieldských legend (nejen) britpopu PULP se nic z toho nenaplnilo. Nebudu vám lhát, není to jejich nejlepší zářez, ale myslím, že se jedná o důstojný návrat. Jarvis Cocker prostě kolem sebe potřebuje tento ansábl, aby krotil jeho intelektuálně depkoidní tendence, které se na jeho sólovkách zhmotňovali do neposlouchatelných artových, sebelítos Více

Zřejmě každý fanoušek metalové hudby má ve svém srdci album, na jehož první poslech a nadšení z něho vyplývající nikdy nezapomene. Těch alb může být dokonce v životě každého metalisty celá řada, ale pak je zde u někoho možná jenom to jedno jediné, jehož bezprostřednost a schopnost překonání očekávaných met vygenerovala skrze první poslech absolutní míru euforie, která se už vlastně nikdy potom u žádné jiné nahrávky nezopakovala. Zkrátka láska na první poslech! Pokud budu mluvit za sebe, u mne je tím albem právě jízda „Death Více

V roce 1986 se mezi některými fanoušky a hudebními kritiky začalo povídat, že se Petr Janda asi zbláznil. Postarala se o to závěrečná skladba z tehdy vyšlého alba „Big bít“ s názvem „Jako tele na vrata“. Byl to trochu šok, ne že ne. Ve světě naplno řádila metalová vlna, vycházela jedna (dnes) legendární nahrávka za druhou, nicméně v socialistickém Československu byla taková hudba v nemilosti. K zahraničním nahrávkám se ti šťastnější (a movitější) dostali jenom pod rukou, a co se týče domácí metalové scény, žádná oficiálně vydaná Více

Třetí deska MSP je obecně považovaná za jejich nejlepší dílo. Přesto v prodejích docela propadla. Měla jim otevřít i dveře do Ameriky, což se nepovedlo z interních důvodů. S další deskou se to pak nepovedlo z externích důvodů, ale o tom až příště. Je to zároveň jejich první deska, která zní více britsky než americky. Nerodila se lehce, její obsah taky není sluníčkový. Možná právě proto je nakonec tak silná.Práce na albu začali jen půl roku po vydání druhé řadovky „Gold Against The Soul“. Větší část textů tentokrát dodal Richey, odhadem 70-80% Více

Občas se objeví hodně pitomý název kapely. Napadlo by vás třeba nazvat svou skupinu Policie? A nejen, že vás to napadne, ale ještě vám to ostatní členové schválí. To už je opravdu divné… Přesto se dnes málokdo při poslechu jejich hitovek nad divným názvem pozastaví. Podobně slabomyslné mi přijde nazvat svůj soubor Rampouch. „Tak co kluci… jak bychom se mohli jmenovat?“ „Co takhle Rampouch?“ řekne někdo… „Jo – to je skvělý, vždycky jsem se chtěl jmenovat Rampouch!“ Někomu to prostě v obou případech zřejmě přišlo jako dobrý nápad. V noršti Více