Tak si dáme pro změnu trochu moderního grunge. ROCKET z Města andělů (Los Angeles) sleduji díky YT už několik let, v podstatě od prvních singlů. Proto jsem s napětím očekával jejich dlouhohrající debut a musím říct, že nejsem zklamaný. Právě naopak. Už jejich EP „Versions Of You“ z roku 2023 naznačovalo slibnou budoucnost. A nebyla to žádná podvyživená tuctovka s pár singly, ale pěkně vykrmený kousek s 8 písničkami, kde celková stopáž dosahovala hodnoty, která je dnes často běžná i u full size alb. Ano, zvukově to mělo ještě k dokonalosti daleko, ze všec Více

Jako velmi úspěšná a dekády zavedená kapela čelí rovněž KREATOR pod drobnohledem různým názorům na svou aktuálnější tvorbu. I tady nejvíc záleží, z jaké perspektivy se budete na současnou hudbu těchto Němců dívat. Předně, zapomeňte v jejich případě na čistokrevný thrash metal, uleví se vám. Řada lidí kapele totiž vytýká pohodlný příklon k melodice a čitelnějším strukturám, jiní to naopak chápou jako logický vývoj věcí, se kterým si Mille Petrozza a spol poradili na výtečnou. To poslední, co by mne letos napadlo, by bylo nazírání na jej Více

Jestli něco odhalila čtvrtá řadová deska „The Beauty And the Beast“ od německých metalových melodiků STORMWITCH, tak jednak touhu kapely po navýšení právě oné melodiky a zdobnější aranžerské práce, za druhé s tím související reakce jejich fanouškovské základny na tyto tendence, a sice na dva protichůdné směry. První skupina fans hovoří o albu z roku 1987 jako o vrcholném, kdy se kapela přiklonila sebejistě na stranu zdobnosti a dodala chytlavé skladby, které se zároveň trochu vzdávaly metalové urputnosti, ta druhá vnímá desku právě jako ústup od drav Více

„Is This Desire?“ dodnes uvádí Polly jako svoje vrcholné dílo. Já mám sice jiné kandidáty na tuto pozici v rámci její diskografie, ale bez debat ho taky považuji za výbornou desku. Kredit jí musíme přiznat za novátorství, posouvání hranic i odvahu experimentovat. Všechno to sice už předváděla na třetí desce, tady šla ale ve všem ještě dál.Deska vznikala docela dlouho a docela komplikovaně. Polly lehce obměnila realizační tým, když produkční trojku teď kromě ní tvořili opět Flood a pak Head, který už pracoval na jejich prvních deskách. Nahrávání proběhlo Více

Epičtí doom-metalisté ze Švédska CANDLEMASS měli na svém kontě již velmi povedenou debutovou desku „Epicus Doomicus Metallicus“ z léta roku 1986, když se konečně chystali přijmout za mikrofon stálého zpěváka, osobnost, se kterou si celé roky existenci tohoto bandu spojovalo asi nejvíce lidí. Ďábelského mnicha Messiah Marcolina ještě dnes řada lidí považuje za toho pravého frontmana kapely a jeho znělý a sytý hlas plný charismatu, výšek i arogance, nedává mnohým příznivcům osudových žalmů spát. Poté, co se skvělý Johan Langqvist po nazpívání Více

Po úspěchu s debutem „Zombie Attack“ nemuseli fanoušci na druhou desku ani moc dlouho čekat. TANKARD materiál na ni přichystali v rámci svého kontraktu s Noise Records již v průběhu následujícího roku 1987 a šlo o sadu, která sice nepůsobila až tak hymnicky a chytlavě, ale kapela naopak na ní ještě přidala na intenzitě a celkové divokosti. Mladí frankfurtští násoskové tehdy hnali svou tvorbu do opravdu nejvyšších obrátek. Zkrátka šlo o ten nejtvrdší a nejextrémnější thrashmetalový nářez, jaký kdy tahle kapela stvořila. Když tak poslouchám „Chemical In Více

Na GLUECIFER jsem trestuhodně zapomněl. Koncem devadesátek jsem je registroval, ale nedokázal jsem získat žádné jejich album. Přece jen desky norských kapel nebyly v mé sociální bublině úplně běžné. A jak šel život dál, nějak mi je odvál z pozornosti. Až v jedné diskuzi zde na Crazy Diamond se o skupině někdo zmínil a před koncem roku se v mém mailu objevil i link ke stažení nové desky. Pojal jsem to velkoryse, rovnou jsem do archivu přidal celou diskografii a šlo se na náslechy.Začít bychom možná měli představením samotné kapely. Protože možná nejsem je Více

Druhé album bylo pro PJ HARVEY zlomové. Etablovala se na alternativní scéně a zároveň se posunula ve svém tvorbě. Jenomže škatulka syrového alternativního rocku ovlivněného grungem, blues a punkem jí začínala být těsná. Chtěla se z ní vymanit, zkusit zapojit nové zvuky, nové hudební styly, pracovat s novými lidmi. V průběhu turné k druhé desce začínal narůstat v kapele rozkol ohledně budoucího směřování. Vyústilo to až v rozpad původní sestavy, a název PJ HARVEY do příště měl znamenat skutečně jen a jen Polly samotnou.Opět se na pár měsíců rozhodla zmi Více

O této, s přeskávkami bezmála třicet let fungující, norské kapele vám toho popravdě moc nepovím. V podstatě jsem na jejich poslední album narazil před pár týdny, když jsem se pídil po zajímavých albech právě uplynulého roku, které jsem prováhal a které popřední zahraniční periodika vnímala jako stěžejní v daném období. Nejenom, že jsem nikdy nebyl posluchačem tohoto kvintetu, ale dodnes jsem o žádných GREEN CARNATION neslyšel. Muzikanti této kapely mají bohaté zkušenosti z působení v jiných bandech a projektech (např. kytarista Bjorn Hardstad a bas Více

U skotských kapel mě vždy fascinuje jejich nádherná angličtina při zpěvu, z které při rozhovorech přecházejí do podivného jazyka, kterému téměř vůbec nerozumím. Nedej bože, když s nimi ještě interview dělá skotský novinář… To je pak hotové spiknutí s cílem, aby jim ti hnusní Angličani nerozuměli ani slovo. Neměli jim prostě toho modře pomalovaného Mela Gibsona rozčtvrtit! Naštěstí hudba mluví univerzálním jazykem a tady je vše jasné. SWIM SCHOOL vydali výborný debut, kde kombinují moderní ostrovní indie rock s civilním shoegazem v melanch Více