Scéna – noční směna v prádelně hotelu někde v Ohiu v Americe. Skládám ručníky a ložní prádlo, nakládám je do připravených vozíků a klábosím se skoro dvoumetrovým vyzáblým místním borcem, který byl ode mě o rok dva starší. Rychle jsme se po krátkém oťukávání dostali k tématu muziky a zjistili, že náš vkus se z velké části protíná. Pak mi najednou doporučil novinku, debutovou desku mě absolutně neznámé kapely A PERFECT CIRCLE. Na druhý den mi jí nahrál na kazetu a když jsem si to pustil, zůstal jsem paralyzovaný. Nic podobného jsem předtím nesl Více

QUICKSAND stáli na začátku devadesátek u zrodu post-hardcoru a alternativního metalu. Odvolávají se k nim celé generace jejich následovníků a přesto, že nikdy nedosáhli masivnějšího komerčního úspěchu, status legendy si zaslouží bez nejmenších pochybností. A v roce 2026 se rozhodli světu připomenout ještě jednou, jak má post-hardcore vypadat. „Bring On The Psychics“ je deska, kterou můžou nahrát jen zkušení harcovníci, kteří znají všechny triky a stylové kejkle, protože je přece sami před 35 lety vymýšleli. A zároveň neustrnuli v těch dobách, ale svoji muzik Více

Rok 1992. Záhy po rozpadu US-power/speedmetalových SANCTUARY, kteří právě přišli o smlouvu s vydavatelstvím vlivem měnícího se klima na metalové scéně, dvojice jejich členů, jmenovitě zpěvák Warrel Dane a baskytarista Jim Sheppard nelení a spojuje síly s mladým nadějným kytaristou Jeffem Loomisem. Krátce na to se k trojici připojuje ještě bubeník Mark Arrington, kterého bezprostředně před nahráváním debutu (o dva roky déle) střídá zabijácký Van Williams. Nová kapela NEVERMORE ze Seattlu se v průběhu blížící se poloviny devadesátých let dostává d Více

Asi budu mluvit i za kolegy z redakce Crazy Diamond když deklaruji, že nemáme ani za mák nutkání nějaké interprety veřejně pranýřovat. Posloucháme, co nás baví, nikomu se nezpovídáme, nikomu neskládáme účty. Když nás to nezaujme, tak o tom nepíšeme. To kolegům (snad prominout, že se povyšuji na jejich úroveň) z profesionální médií právě nezávidím. Že někdy musí v potu tváře absolvovat slovní i myšlenkovou ekvilibristiku, aby na jednu stranu nikoho neurazili, ale zároveň mezi řádky vyřkli krutou pravdu, že některé desky se prostě vážně nepovedly.Abych vás t Více

Dodnes si to pamatuji úplně přesně a jasně. První singl „The Pretender“ z připravované šesté desky FOO FIGHTERS začínal parádním vybrnkávaným kytarovým motivem, který mě okouzlil hned napoprvé. Je vážný, lehce tajemný, trochu melancholický, trochu nostalgický. Když se pak přidají syrové bicí a nastoupí celá kapela, hned víme, že tady jsou FOO´s opět v parádní formě. Drsní, agresivní, koncentrovaní. Dave zapustil vlasy jakoby i tím chtěl říct, že rocková jízda bude pokračovat naplno. Nemá cenu to rozmazávat, jednoduše zde dostáváme další perfektní stadion Více

Za našeho mládí prý bylo všechno lepší. Houby s octem! Nebo si snad pamatujete hardcore punkové kapely, které by do své muziky pustily alespoň náznak melodie? Nedej bože, aby tam ještě zpívaly hezké holky? A že by u svých kytar používaly něco víc než jedno rigorózní naladění a jeden typ efektu? To dnešní melodický hardcore je úplně jiná liga. Pestřejší, bohatší, zajímavější. A ne tak ortodoxní, samozřejmě. Ale pro nekompromisní posluchače jsou zde pořád i kapely starého ražení. My měkouši ale raději to první. FILTH IS ETERNAL jdou podobnou Více

Kategorii „rocková písničkářka“ mám sice primárně spojenou s americkou hudební scénou, ale byla by velká chyba se nedívat i jinam. Evropa, a schválně nepíšu že jen Anglie, totiž poslední dobou nabízí taky velice zajímavé interpretky. Jednou z nich je třeba debutující EAVES WILDER ze severního Londýna. „Little Miss Sunshine“ je velice svěží deskou na pomezí alternativního a indie rocku, s nádechem devadesátkové shoegaze atmosféry a zejména skvělými písničkami, zvukem i náladou.Kdybych nevěděl, že Eaves je z Londýna, asi bych váhal, kam desku po hudební stránc Více

„In Your Honor“ možná není úplně nejlepší deska FOO FIGHTERS, ale rozhodně je největší. Po všech stránkách. Nejambicióznější. Nejhlučnější. Nejrozsáhlejší. Přitom původně měla vzniknout jen křehká akustická deska. Co se teda stalo a jak se to celé odehrálo? Začněme snad u čtvrté řadovky „One By One“. U desky, která málem nevznikla. Desky, která málem rozložila kapelu. A pak se stala jednou z jejich komerčně nejúspěšnějších. Kapela byla přes jeden a půl roku na světovém turné, hrála velké stadióny, stala se součástí první rockové ligy. FOO´S byli Více

Od MASTERPLAN jsem svého času očekával mnoho. Nakonec jsem dostal nemálo, i když v trochu jiném provedení, než jsem doufal. Místo progresivnějších poloh nastoupil především pompézní euro power metal, samozřejmě ve špičkovém podání. Mírné zklamání napravil čas a také fakt, že zpětně se příslušné opusy jako progresivní či svébytné vlastně jeví. Zkrátka, dnes počítám jejich alba se zpěvákem Jornem Landem takřka za metalovou klasiku, a to nepřekonatelnou i pro samotnou kapelu. Abych byl spravedlivý, víc než jen solidní desku vynesla též epizoda s hlasem zkušeného Mi Více

Z metalového ranku snad jen švédští AT THE GATES dokázali emocionalitu na levelu amerických CONVERGE dostat do své hudby. V prostředí hardcore a post-hardcore je však podobný projev více doma a právě slavná kapela z Massachusetts, zejména díky zanícenému přístupu svého frontmana Jacoba Bannona, patří mezi ty nejvýraznější tělesa takového vyjádření. Jestliže první letošní počin „Love Is Not Enough“ sebejistě přeťal pětiletou pauzu ticha a stavěl více na agresi, metalových riffech, větší hutnosti, ale také technické vytříbenosti, je Více