Norská rock´n´rollová smečka, která prorazila již na sklonku devadesátých let, se znovu hlásí o slovo, byť je od prvního okamžiku jasné, že se doba posunula a i muzika TURBONEGRO jaksi pozbyla trochu té své někdejší nespoutanosti a špíny. Jde o to, že se dnes šestice snaží skládat podle určitých mustrů a čerpat z hudební historie, neboť songy mnohdy opatřené klávesovým zvukem osmdesátých let, po vzoru nejslavnější desky VAN HALEN „1984“, se staly jejich aktuální láskou. Ale beru to tak, že kdo si hraje, nezlobí, a navíc tahle póza přístavnímu gan Více

No schválně, co byste asi tak čekali od nejnovější práce britských legend heavy metalu SAXON? Jasně že prvotřídní řemeslo!!! A toho se vám také dostává, neboť staří pardálové jsou stále velmi při chuti, a dokonce bych řekl, že novinka „Thunderbolt“ (znovu rutině produkovaná jejich dobře známým krajanem Andy Sneapem) překonává dvě předešlé desky, jmenovitě alba „Sacrifice“ (2013) a „Battering Ram“ (2015) a působí tak, jako by byla více napěchována pozitivní energií a svěžími nápady, které se na ní transformují do gruntovních metalových momentů, ted Více

O čem svědčí nová deska MACHINE HEAD je především nesmírně narostlé ego frontmana této party Roba Flynna. Do více než hodiny roztahaný materiál má všechny atributy tvorby této kapely a vlastní skvělé momenty, ale rovněž ty, které by bylo vhodné minimálně pokrátit nebo dokonce úplně vystřihnout. Zvuk a styl Američanů je znovu jasně rozpoznatelný, ačkoliv se tentokrát míchá takřka ze všeho, čím si za těch pětadvacet let MACHINE HEAD prošli. O desce nelze říct, že by kapelu vracela na přelom milénia, do časů nu-metalu, ani že čerpá různé me Více

Za projektem ELBE stojí kytarista a hlavní skladatel kapely DYING PASSION Standa Jelínek, ale také Martin Spacosh Peřina, jenž je znám z kapely BETWEEN THE PLANETS. Jejich společná prvotina „Sudety“ představuje atmosférickou hudbu zachycující kouzlo Jesenicka, nepříliš obydleného avšak svou přírodní krásou strhujícího kraje, a to výhradně prostřednictvím poklidných instrumentálních tahů. Deset skladeb je poskládáno tak, aby už svým samotným vyzněním navodily stav jakési polo-hypnózy či zklidnění. Posluchač tedy nemůže čekat nějaké písničky se slok Více

Stalo se nedávno ještě nepravděpodobné, Pepper Keenan se totiž po mnoha letech vrátil do řad CORROSION OF CONFORMITY a nahrál s nimi desátou řadovou desku „No Cross No Crown“. Frontman s kapelou spjatý v dobách jejich největších úspěchů – jmenovitě alb jako „Deliverance“ (1994) nebo „Wiseblood“ (1996), jak známo palubu Jižanů opustil již před více než deseti lety, aby v mezidobí působil třeba u Anselmových DOWN. Nyní se k radosti mnohých vrací a trojice Woody Weatherman  Více

Když Jack White na předchozím albu THE WHITE STRIPES („Get Behind Me Satan“) odložil kytary, šlo nejen pro mne o velké překvapení. Nový směr, kterým se na něm THE WHITE STRIPES prezentovali, totiž stál především na postupech tradicionalistického ražení, kde prim krom zpěvu a rytmiky hrálo zejména piáno. Další album však znovu vše vrací ke garážovému rocku, i když možná s podstatnější inklinací k bluesovým základům. „Icky Thump“ tak představuje dvojici potulných kejklířů s talentem pro složení toho správně peprného blues a folku. Síl Více

Občas se v životě pisálka dostaví článek, na který není ze zpětného pohledu vůbec hrdý, v mém případě považuji za jeden z největších přešlapů a úletů právě recenzi na album „Get Behind Me Satan“ zveřejněnou v roce 2005 na serveru Metalopolis (v žádném případě není v mém zájmu sem na ten článek dávat odkaz, kdo má zájem, ať si to vyhledá):-). Kdykoliv se ještě dnes myšlenkově jenom trochu přiblížím k tématu téhle desky, krčím rozpačitě hlavu až kamsi hluboko mezi ramena a tiše doufám, že to snad  ani moc lidí nečetlo. Tenkr Více

Boční projekt Igora Hubíka z ROOT si do cesty neklade žádné velké bariéry a prostě hned od začátku najede na nekompromisní blackmetalovou notičku. Igor zde platí za vrchního kapelníka a obsluhuje tentokrát všechny kytary a ještě je zodpovědný za klávesové aranže, nutno přiznat že to celé obsluhuje velmi dobře, protože tu a tam se dokáže, v tom apokalyptickém masakru, poprat i s nějakým tím zapeklitějším sólem. Strhující rychlá tempa opanují prostor hned po akustickém úvodu a songy tak posléze pádí vpřed na vlně thrashoidních riffů a tem Více

Dlouhodobě aktivní klubová štika se vším co k ní patří. Hardcore-postrockoví mezci z ESAZLESA realizovali už více než před rokem své debutové album „Společnost psů“. Kapela dosud známá, mimo jiné i díky častým výjezdům za hranice naší země, kočováním na místa jinými hudebníky ne až tak probádaná, a rovněž díky zálibě v realizaci vinylových sedmipalců a splitek, je pevně spjatá s tuzemským undergroundovým děním. Není divu, že deska byla na sklonku roku 2016 očekávána s docela velkým napětím a nakonec v mnohém pozitivně př Více

Tyhle podmračené chlapce zřejmě vysral satan někde na vrbě, napadá mne okamžitě s poslechem nového alba švédských WATAIN a během úvahy o jejich zrození i následném projevu. Century Media určitě neprohloupili, když je přilákali před lety do své stáje. Zatímco velkolepě ohlašovaný předchůdce „The Wild Hunt“ platil za epicky střižené album, které charakterizovala nápadnější rozmáchlost, dlouhá časomíra a větší různorodost skladeb, pak novinka zní naprosto nekompromisně a přímočaře, jakoby se kapela snažila ze sebe všechno vytřískat v co nejkratším m Více