Hudební představy Roberta Planta jsou dnes už dávno zcela odlišné od představy jeho původních fanoušků a fanoušků hard rocku a LED ZEPPELIN, přesto téměř sedmdesátiletý zpěvák stále dokazuje, že jeho cesta je poctivá, opravdová, a hlavně velmi zajímavá, protože přináší skladby neohlížející se na nějaké stylové zaškatulkování, nasávající ingredience z širokého pole etnické hudby, postupující stále vpřed nezatíženy nějakým předběžným očekáváním. Ačkoliv jsem se u této pěvecké legendy kdysi i já, v případě podobného odklonu od hard rocku, nemohl Více

Za projektem TRNY A ŽILETKY je možné najít trojici muzikantů, z nichž hned dva jsou nějakým způsobem spjatí s vyškovskými DARK GAMBALLE. Jde o jejich zpěváka vystupujícího dlouhodobě pod přezdívkou Desed, ale také o bývalého kytaristu Majkla. Na trojici skupinu ještě doplňuje bubeník Paull Black z JUMPING DRUMS. Debutové album má zjevně za úkol rozproudit emoce v srdcích většiny thrashmetalových příznivců. Materiál kolikrát působí hodně hrubiánsky a nasraně, ale tak trochu jiným způsobem, než tomu bylo u klasických představitelů žá Více

Němečtí PINK CREAM 69 pro mne představují už od začátku devadesátých let sázku na jistotu, protože jejich melodický hard rock kořeněný power metalovými prvky měl už tenkrát pořádný tah a svěžest. Kapela si sice v polovině devadesátých let prožila několikaleté krizové období, kdy na místo skladatelsky aktivního zpěváka Andiho Derise (jediného Andiho, jehož jméno se píše s měkkým „i“), který zběhnul k slavnějším HELLOWEEN, angažovala do svých řad v roce 1994 Američana Davida Readmana a spolu s ním se toužila vydat cestou grunge a Více

Nástup otevíráku Ony One Will Die donutí zpozornět – CANNIBAL CORPSE znějí podezřele thrashovitě. Což o to, sype a řeže to celkem slušně, řezníci skočí do alba rovnýma nohama a rozhodně se s ničím nepárají. Vlastně je to celkem sympatický, starosvětsky neurvalý nářez, říkáte si i během následující titulní hitovky Red Before Black, jejíž refrén chtě nechtě uvízne v hlavě. Tedy nic, s čím by měl mít letitý fanoušek nějak zásadní problém. A ono je zprvu zdánlivě opravdu vše v pořádku, veškeré výtky, které k Red Before Black mám, vyplavou na povrch kalného řečiště Více

Když poslouchám vloni vypuštěnou debutovou desku „Corroding Dreams“ od pražského prog-rockového dua FACE THE DAY, napadá mne, že sedmipísňové album má skutečný potenciál, především tedy co do skladatelské kvality, ale také ve smyslu dospělosti, kterou neopouští ony nabušenější a životaschopné hudební motivy jdoucí stranou unavenosti. Co mě na nahrávce upoutalo nejvíce, je zejména nenásilné, vesměs atmosférické pojetí rocku, které je naprosto přirozeně propojeno právě se zajímavým skladatelským vkladem, silnými melodiemi a slušným zvukovým kabátkem. Je p Více

Po velmi nadějné třetí desce „Berlin“ se právě berlínští stoner-rockeři KADAVAR vrací ke kořenům a útočí s módně podlazeným zvukem, aby opět vzývali odkaz raných BLACK SABBATH, ale i kapel rekrutujících se z onoho hippie boomu konce šedesátých a počátku sedmdesátých let. Novinka má název „Rough Times“, jen škoda že u mne žádnou drsnost či neobyčejnost nevzbouzí, protože podobné hudby vzniklo v posledních letech hodně moc, navíc dle mého v lepším podání. Proti KADAVAR totiž hraje jistá monotónnost podtržená poměrně nezajímavým p Více

Americká hair-metalová kometa počátku devadesátých let, STEELHEART, už hodně dlouho nepatří mezi časté dobyvatele světových pódií a už vůbec ne mezi přehnaně aktivní kapely, vždyť tři alba natočená právě v devadesátých letech byla v novém století doplněna pouze čtvrtou deskou „Good 2Be Alive“ z roku 2008 a právě letošní novinkou „Though Worlds Of Stardust“. Osobně jsem nikdy nepatřil k jejich fanouškům nebo sledovačům, netuším co muzikanti činili v dlouhých prodlevách v dobách nečinnosti, ale vím, že zejména první dvě alba „Steelh Více

Před dávnými časy v jedné předaleké galaxii... jsem v jistém fanzinu (a teď si zaboha nevzpomenu, jestli to bylo Metaliště nebo Riff Raff, ale jeden z toho určitě) četl reportáž z jedné metalové akce, kde vystupovalo povícero kapel, nicméně pisatel se nejvíc těšil na švýcarské SAMAEL. Tuhle kapelu dle svých slov zbožňoval už od dob prvních demáčů. Vorp a Xy, tehdy ještě celými přízvisky Vorphalack a Xytraguptor, měli tehdy venku debut Worship Him (tedy Uctívej ho, dodnes mi zní v uších, jakým tónem to v pořadu Gung-Ho vyslovoval Petr Hanzlík). Šlo o Více

Kdo dlouhodobě sleduje novou etapu existence EUROPE, ten už dávno musí vědět, co od kapely zhruba čekat. Švédové už dávno nedobývají žebříčky popularity, zaměřují se na kvalitně provedený hutný hard rock čerpající z odkazu sedmdesátých let. Novinka „Walk the Earth“ je dalším typickým albem novodobé etapy, jen dost možná o něco méně chytlavým, než tomu bylo v případě minulého, velmi povedeného „War Of Kings“. Pro nové album je typická určitá zastřenost či zahuhlanost soundu, kytary působí skoro až nezvykle přízemně a nejdou tak po Více

Norští ENSLAVED už dlouhodobě platí za chloubu skandinávské metalové scény, vyprofilovali se totiž v uskupení, které je schopno s každou další deskou zaručeně okouzlit a zároveň posouvat hranice progresivity v temné metalové hudbě. Daří se jim to ostatně již více než dvacet let a i když jim jejich desky na kontě utěšeně přibývají, nezdá se, že by se kapela nějak skladatelsky vyčerpala nebo se snad spokojila s přežvykováním svého jistého, mnohokrát zahraného. ENSLAVED, podobně jako třeba Švédové OPETH, prošli dlouhou pouť a svůj proje Více