Pamatujete na původní stoner rockové QUEENS OF THE STONE AGE? Jsem si jistej, že tohle stylové označení už pro ně dávno neplatí. Kapela se stále nevzdává tužeb po vývoji a čím dál více se odklání od oblasti alternativního rocku a (proč to neříct?) undergroundu, jakkoliv o nich stále nelze mluvit jako o plytkém mainstreamu. Tedy teď vůbec nemyslím na popularitu, protože QOTSA jsou populární vlastně docela dost, ale spíš narážím na jejich snahy být stále osobití, autentičtí, zvláštní a neztrácet kontakt s umělečtějšími ambicemi. Novinka tuhle verzi nap Více

Dave Lombardo a Mike Patton se dali znovu dohromady a znovu se jedná o vcelku solidní úlet. Pravda, DEAD CROSS není až zas taková extravagance, jakou byl před lety FANTOMAS, nicméně k tradiční podobě metalové hudby má stále hodně daleko. Pro upřesnění, pánové tentokrát své snažení nasměrovali hodně do punku, resp. old-school hácéčka a celý koncept pojali jako 30 minut intenzivního nářezu. Nečekejte tedy nějaké alternativní hrátky ve stylu FAITH NO MORE, MR.BUNGLE anebo PEEPING TOM, ale ani ne seriózní thrash á la SLAYER. Důležitým vodítkem by v této souvislosti Více

Nevím, zdali se stále dají norští LEPROUS považovat za progresivní metal, mě osobně vždy zněli úplně jinak než všechny ostatní kapely z téhle škatule. Na druhou stranu jde každopádně o rockové těleso s nemalými tužbami po objevování svého originálního prostoru. Poté co jsem se letos stal jejich fanouškem a zpětně si sehnal tři řadovky, zajímala mne logicky i novinka. Parta okolo zdatného pěvce Einara Solberga však i letos potvrzuje neobyčejnost. Jak známo, kromě svého novo-romanticky znělého vokálu, dodává právě Einar kapele ještě další výra Více

V žádném případě zde nechci zpochybňovat osobu Conrada Lanta alias Cronose jako toho pravého šéfa britských legend starověkého black metalu, nebo chcete-li řádně temného heavy metalu, ale debutová deska „Avé“ od jeho někdejších spoluhráčů Mantase a Abaddona, vydaná letos v létě pod značkou VENOM INC., je prostě povedené metalové album, jakkoliv se kapela koncentruje na to, co slavné jméno VENOM reprezentovalo od nepaměti, tedy řádně lopatovitý a hrubý metal. Sestava z časů přelomu osmdesátých a devadesátých let je tedy zpět a nahrávka k překvapení mnohých š Více

Nikdo asi nečeká, že by legendární německá metalová úderka ještě čtyřicet let po svém založení chrlila na trh vyloženě zásadní desky. Stejně jako tomu nebylo v případě „Blind Rage“, nejedná se o celosvětově převratnou sadu ani v případě „The Rise Of Chaos“, jakkoliv chlapcům nemůže být zhola nic vyčteno, protože si jedou svůj heavy metal v prvotřídních podmínkách a mají hodně zkušeností. Jejich přístup je ve všech směrech profesionální, ovšem lze jej nazvat rovněž také (a to především) pragmatickým. Znovuobnovení ACCEPT osm let nahrávají alba, která si drží po Více

BELOW THE SUN z ruského Krasnojarsku nehrají vstřícnou muziku. Temné, depresivní skladby někde na pomezí funeral doom a post metalu sice občas odlehčí polo akustické post-rockové kytarové brnkání, celkově však jejich nálada do stavu radost anebo optimismus nesklouzne ani na chvíli. Doporučuji však nenechat se odradit, protože to, co se může v podání této kapely na první poslech jevit jako ubíjející a příliš depresivní, začne po čase svoje přednosti přeci jen odhalovat. Už na debutovém albu Envoy (2015) se totiž vyskytovaly zajímavé motivy plus snaha Více

Změna na postu producenta, kdy se PARADISE LOST na konci roku 2008 poprvé dohodli na spolupráci se Švédem Jensem Bogrenem, slibovala jistý posun jejich hudebního vyjádření a celkové, snad i dle někoho občerstvující uchopení nového materiálu. Ten se však nakonec ukázal tradičnější, než jak bylo očekáváno. Tato spolupráce zjevně nakonec nebyla jen nekonečně natahovaná, ale čtveřici, jenž se právě tehdy znovu rozloučila se svým bubeníkem, protože Jeffa Singera na tomto postu vystřídal pouze studiový hudebník Peter Damin, zdá se i vyhovovala. Neboť by s Více

Přerod polských DECAPITATED z nelidsky chladné a zároveň krvavě deathmetalové bestie v chytlavě hrající groove deathové těleso jest dokonán. Co naznačila předchozí „Blood Mantra“, to novinka „Anticult“ dotáhla k dokonalosti. Tedy míněno k dokonalosti ve smyslu - „takhle přesně si to kapela naplánovala a beze zbytku realizovala“. Je jasné, že nemálo milovníků starých krutých časů bude zklamáno, žádné další „Nihility“ nebo „The Negation“ se nekonají, dnešní podoba DECAPITATED je celá ve znamení chytlavých riffů a nakažlivého groovu. Ukázkovou položkou je t Více

SÓLSTAFIR jsou interesantní band. Na jednu stranu příjemná, jednoduchá muzika, která nepůsobí na první poslech nijak provokativně, na druhou stranu je ovšem nelze ani náhodou označit za primitivní, ani vtěsnat do nějaké stylové škatulky. A navíc ty texty v rodné islandštině…! Seveřané docela klamou tělem a odhalit pointu v jejich případě není úplně jednoduché. Kapela zní klidně, často melancholicky, není ale ubrečená. Některé pasáže se mohou zdát depresivní, nicméně přes ten smutný výraz je vždy z hudby a hlasu cítit velké odhodlání a síla. Post rocková r Více

DECREPIT BIRTH se v roce 2003 uvedli na scénu neskutečně zvířeckým albem …And The Times Begin, to následující Dismishing Between Worlds (2008) už se nesla ve znamení techničtějšího přístupu k věci – byť prasečí ryk Billa Robinsona zůstal zachován – a Polarity z roku 2010 už kapela mířila vyloženě až kamsi do hájemství pozdních alb DEATH. Stále ovšem s kanálním Robinsonovým growlem, což je aspekt, který jako jediný kapelu váže k brutal deathové minulosti. Ne každému je tato schizofrenie po chuti: jsou tací, kteří by DECREPIT BIRTH nejraději viděli znovu „při Více