Někdejší baskytarista slavné metalové brusky PANTERA, Rex Brown, právě v těchto dnech vypouští do světa své první sólové album, které odhaluje jeho oddanost rocku, nikoliv, jak by se mohl někdo domnívat, metalu. To vše zvládá navzdory dalším hudebním aktivitám - viz.projekt KILL DEVIL HILL nebo někdejší dlouholeté působení u Anselmových DOWN. Z názvu nahrávky („Smoke On This“) je patrné, že určitě nepůjde o nějakou vysekanou tvrdě metalovou přísnost, ale naopak o docela uvolněný bigbeat pro staré páky, které se vyžívají ve všech atributech americké sou Více

Na krátký čas se naše cesty rozešly, to když jsem se vnitřně nedokázal srovnat s předchozím počinem „Spectre“. Strachoval jsem se, že LAIBACH už nedokáže přijít s deskou, která by mě dokázala uhranout tak jako starší alba. Ech, já malověrný. Sotva jsem si poslechl jeho nejnovější počin „Also Sprach Zarathustra“ – poprvé pln zvědavosti, podruhé a pak ještě mnohokrát už fascinován – jsem byl nucen opět kapitulovat. Fantastická práce. LAIBACH je znovu v plné síle, hrozivý, majestátní, jedinečný. Nejde přitom o klasicky písničkovou desku, „Also Sprach Zarath Více

Na novou desku strýčka Coopera se čekalo šest let, což je spolu s pauzou mezi roky 1994-2000, kterou ohraničilo vydání řadovek „The Last Temptation“ a „Brutal Planet“, druhá obrovská mezera v diskografii tohoto démona a praotce shock rocku. Je poznat, že ALICE COOPER moc chtěl nahrát pestré album, které by však nápadně korespondovalo s touhou navrátit se k dřevnímu hardrockovému projevu z prvé půle let sedmdesátých, ale na druhou stranu také nezavrhnout spektakulárnost. K nahrávání byl tudíž logicky přizván starý kámoš a zkušený studiový mistr Bob Ez Více

Americké PRONG lze považovat již za veterány, přesto jejich momentální forma i entuziasmus budí velký respekt. Šéf, kytarista, zpěvák a hlavní skladatel Tommy Victor se zkrátka obklopil mladými hudebníky a je ve svém tažení nezastavitelný, neboť od roku 2012 vydává již čtvrtou řadovou desku (pokud nebudeme počítat album coverů) obsahující nové autorské písně a tyto navíc nepostrádají ohromný příval energie, nápady a jsou zárukou velmi vysokého potenciálu a nápaditosti, jakkoliv kapela hraje přímočarý mix zaoceánského power metalu, thrashe a hardcore/ punku Více

Spolupráce PARADISE LOST a amerického producenta Rhyse Fulbera pokračovala i v roce 2007, kdy vzniklo další řadové album „In Requiem“. Tímto počinem kapela z anglického Halifaxu deklarovala svůj definitivní návrat k doom-metalovému stylu, jakým kdysi proslula v období svého úspěšného alba „Icon“ z roku 1993. Většina letitých fanoušků tak byla z návratu k hutnějším a na kytarové riffy orientovaným skladbám nadšená. Celkově je zřejmé, že se PARADISE LOST pozvolna a jakoby obloukem vraceli právě k tomu, co je v první půli devadesátých let nejvíce proslavilo. „In Requ Více

Když trapný vtipálek ve středních letech po asi třech minutách pohlavního styku se svou někdejší čerstvou známostí bezdůvodně ustal, odvalil se na bok a s úsměvem na tváři suše pravil: „No a tak je to stále stejně až do konce“ (doplňujíc své odhodlání nepokračovat připitomnělým uhihňáváním), sklidil bouři. V mnoha věcech je to s dlouholetým americkým projektem WEDNESDAY 13 úplně totožné. Jejich hudba se zkrátka nemění, je stále stejná od začátku každého alba až do jeho konce, působí dnes jako před deseti lety a oslovuje stále stejné typy Více

Druhdy slavná čtveřice MR.BIG stále udivuje chutí do práce, muzikantskou poctivostí a semknutým naturelem, takže dnes předkládá další, v pořadí již devátou sadu zemitého zaoceánského rocku. Letos sice přichází řada na album dřevního ražení, ve kterém je slyšet mnohem více komornějších, na blues a country orientovaných skladeb než nějakých silových hardrockových hymen, ale i tak nelze říct, že by deska postrádala energii a instrumentální pestrost. Od úvodní sekané „Open Your Eyes“ je ve všech směrech jasné, čí desce se posluchač právě věnuje, neboť až prog- Více

Musím říct, že tahle aktuální várka frankfurtského piva mne chutná, netvrdím však, že jde o nejlepší desku TANKARD od časů jejich komerčního bestselleru „The Meaning Of Life“ z roku 1990, ale vyvážený poměr přidaných ingrediencí má bezesporu svou poutavou chuť a výživnost, která navíc nahrávku nestrhává do nepatřičných míst. Tedy ani do sféry alk(e)holických kolovratů, buranské rozjuchanosti či podbízivosti, schopné za každou cenu zaujmout širší fanouškovská pole, ani si na ní Germáni, po více než třiceti letech fungování v branži, rázem nehrají na bůhví Více

Když se po mnoha letech působení na scéně podařilo Coreymu Taylorovi vystavět i ze své druhé kapely STONE SOUR (jde vlastně o jeho původní kapelu založenou už v roce 1992) nejen ve všech směrech úspěšnou, ale hlavně i zajímavou hudební instituci, automaticky znásobil tento frontman svou cenu na hudebním trhu a to ačkoliv byl veřejnosti nejprve znám prostřednictvím SLIPKNOT. Melodičtější pěvecké rejstříky mu totiž šly vždy stejně dobře jako ty brutální a svůj umělecký potenciál měl tak dlouhá léta možnost dělit mezi dvě velmi populární grupy. Ostatně právě Více

Jestli tahle kapela nemá smůlu. Tvůrci žánrového pokladu „Loathing“ (1997) se museli vyrovnat hned s dvěma úmrtími ve vlastních řadách, jako na potvoru se jednalo o členy s našinci velmi povědomě znějícími příjmeními. V roce 2010 spáchal sebevraždu dle mnohých fandů nenahraditelný growler Joe Ptacek a před dvěma lety zemřel bubeník Ryan Stanek. Ani to ale BROKEN HOPE naději nezlomilo a po znamenité „Omen Of Disease“ jsou tu s opět nadupanou a zvířecky neurvalou nahrávkou. Pikantní fakt, že kytarista Jeremy Wagner nahrával nástroje po zesnulém Více