Současná hektická doba, ve které je navíc hudebních jistot jako šafránu, návratům vlastně vcelku přeje, bez ohledu na to, za jak dlouhou dobu se ten který volnomyšlenkář odhodlá vylézt z brlohu, aby si připomenul dobu svého divokého mládí a rebelie, a tak se k potěšení mnohých rozhoupali k činu i hispánští Texasané AT THE DRIVE IN, kapela, která na přelomu milénia definovala emotivní hardcore svým nejúspěšnějším a v pořadí třetím albem „Relationship Of Command“, po kterém však došlo mezi pěticí hudebníků k roztržce a ukončení činnosti. Více

Britští SNAKECHARMER jsou sice kapelou, která přináší na světlo ony hardrockové ingredience tak nějak se zpožděním mnoha dekád a zároveň ve stínu všeho, co se v tomto ranku už dávno od roku 1969 událo, ovšem jejich nové skladby, objevující se na jejich druhé řadovce „Second Skin“, se vykazují potřebným zaujetím a kvalitou všech šesti zkušených hudebníků, jenž tvoří sestavu. O materiálu se vlastně dá říct, že naplňuje přísná kritéria pro dnešní žánrovou špičku, protože je tahle nahrávka jak zvukově, skladatelsky, tak celkově svým řemeslným hudebním proved Více

Předně je třeba říct, jakkoliv se kapela začala obracet zpět ke svému dark-metalovému pojetí, veškeré posuny byly činěny s citem a rozmyslem, jakoby se hudebníci chtěli vyvarovat nedorozuměním vygenerovaným s příliš rychlé evoluce jejich tvorby na sklonku devadesátých let. Album „Paradise Lost“ tak naprosto plynule navazuje na předcházející desku „Symbol Of Life“. Není sice tak přímočaré a dynamické, avšak vychází ze stylu, který si kapela vyšlechtila prostřednictvím mnoha let. Nešlo o tak hitový materiál jako v případě předchůdce, ale lze na něm vypozorovat jis Více

Z nového alba amerických power-metalových stálic ICED EARTH je poznat, že se Jon Schaffer snažil vyslyšet volání mnoha příznivců po zlatých devadesátkách, ke kterým se přeci jen vážou největší úspěchy v historii této trvanlivé kapely z floridské Tampy. Ačkoliv již není u toho někdejší velmi oblíbený zpěvák Matt Barlow, nový materiál jakoby byl dělán přímo pro něho a pro jeho, v metalových kruzích velmi dobře hodnocený a oceňovaný vokálním projev. Současný frontman Stu Block už nyní nazpíval třetí řadovku v řadě a je poznat, že se nejen snaží naplnit vys Více

Ten název je prostě boží. A k tomu ten obal. Chtě nechtě se mi vybavila filmová řezničina „Machete“ od Roberta Rodrigueze s božským Dannym Trejem v hlavní roli. Tam taky chtěli vyjebat s tím nepravým. A jak to dopadlo, ví každý, kdo tuhle láskyplnou poctu osmdesátkovým béčkovým brakům viděl. S DYING FETUS je to má podobně, až na to, že tohle není žádný „camp“, nýbrž poctivá áčková řezničina. Úder přímo na komoru, ovšem v brilantním technickém provedení. Mívám občas problém s technicko-deathmetalovými kapelami, jejichž hudba je příliš matematic Více

Tuhle kapelu mám v rámci americké neo-thrashové renesance asi úplně nejradši. Nejenže nepatří k úplně typickým představitelům agresivního stylu, ale jde o partičku, jež je schopná své songy opatřit vtipem a hlavně dokáží je odehrát i naživo velmi zajímavě, s absolutním zápalem a nadšením a tím strhnout dav k totálnímu headbangingu. MUNICIPAL WASTE reprezentují onen americký druh thrash metalu, který v osmdesátých letech reprezentovala zejména sanfranciská divoká kapela D.R.I., zažívající dnes (stejně jako mnoho jiných veteránů) koncertní comeback, nebo také Více

Brněnská INSANIA si na letošek přichystala další zásobu jedu a výsledkem jejich skladatelského snažení je tak jejich devátý studiový počin „Na počátku byl spam“. Deska potvrzuje směr, jaký kapela nabrala v průběhu posledních deseti let fungování. V rovině instrumentální jsou skladby poskládány znovu o něco úhledněji a pročištěněji než kdykoliv v minulosti, tedy tak, aby na nich vynikly hlavně texty plné znamenitých slovních hříček a vtipně prezentovaných zlovolností. V rámci celkového soundu již nějakou tu dobu předsunutý Polyho zpěv se zde nevyhýbá celé Více

Z mého pohledu jde o úplně poslední mimořádnou nahrávku v dlouhé diskografii dobrodruhů z jihoanglického Halifaxu, ta byla nakonec vypuštěna pouhých dvacet měsíců po rozporuplné desce „Believe In Nothing“ a vrátila kapele pořádný švih. Je dost možné, že za to mohla spolupráce s kanadským producentem a muzikantem Rhysem Fulberem, který proslul v devadesátých letech jako člen FRONT LINE ASSEMBLY, ale také jako dohled nad alby FEAR FACTORY. Šlo rovněž o úplně poslední počin, na kterém byl přítomen za bicími Lee Morris, který do sestavy naskočil v roce 1994, Více

Deska „Believe In Nothing“ ještě šestnáct let po svém vydání značí jisté tápání a přešlapování na místě, neboť se zjevné přibrzdění vývoje PARADISE LOST tehdy jevilo samotným muzikantům jako bezpečnější a vesměs logická volba. Výsledek dost možná ovlivnilo hektické tempo střídání alb a následných turné a tlačení kapely vydavatelstvím do stále dalších aktivit. Elektronické podkresy a synťáky ze zvuku PARADISE LOST určitě nezmizely, ale songy se přeci jen tak trochu vracely ke kytarovému pojetí, byť určitě nešlo o krok, kterým by si byl kdokoliv z metalových fans Více

Chtěl jsem původně napsat, že od doby kdy americká kapela DANZIG začala vydávat svá řadová alba s pestrobarevnými obaly, jaksi se jim přestalo skladatelsky dařit. Jasně že první čtveřice kultovních řadovek, nahraná v neměnné čtyřčlenné sestavě Danzig/ Von/ Christ/ Biscuits na přelomu osmdesátých a devadesátých let, je ještě dnes nedostižná a to jak po stránce komerční, tak samozřejmě i té kvalitativní. Žádná z následujících kolekcí se prvotní famózní jízdě plné sžíravé temnoty, rozpolceneckého blues a sabatoidního heavy metalu opravdu nevyrovnala a t Více