V roce 2001 nastala nová kapitola v kariéře německých KREATOR, neboť se kapela rozhodla vzdát se svých progresivních choutek a definitivně se vrátila k thrash metalu a k většině z toho, co jí charakterizovalo v jejich nejúspěšnějším období. Osobně však k agresivnímu návratu „Violent Revolution“ nemám příliš vřelý vztah, i protože jsem v době vydání celou záležitost jaksi prospal, neboť jsem, jak dnes přiznávám, okolo roku 2000 podobnou hudbu (včetně velikánů SLAYER, DESTRUCTION, OVERKILL a dalších, v tom roce rovněž vydávajících své nové desky) už příl Více

V rámci celé diskografie KREATOR platí „Endorama“ za velmi originální album, ke kterému jsem si však nemusel dlouze hledat cestu, ale naopak, jeho klady jsem docenil okamžitě po jeho vydání, neboť šlo o dílo, které kromě onoho pošmourného oparu a gothic rockové temnoty představilo kapelu schopnou vkládat do svých songů i chytlavé a melodické motivy, což v případě těchto Němců do té doby zrovna nebylo typické. Šlo bezesporu o originální projekt, který nebylo možné přirovnat k čemukoliv z dlouhé diskografie KREATOR. Mille Petrozza mě Více

Slyšitelné tužby po dalším vývoji němečtí KREATOR už v roce 1997 zužitkovávají k vytvoření dalšího, tak trochu zvláštního alba, které nebude zrovna patřit mezi jejich klasická díla, a to jak v dobách těsně po svém vydání, tak ještě dnes. Za asistence studiového mistra Vincenta Wojna, jenž proslul především svou spoluprací na debutové desce kalifornských MACHINE HEAD „Burn My Eyes“ a byl rovněž u předchozí nahrávky Němců „Cause For Conflict“ z roku 1995, vznikla ve studiích v Münsteru deska „Outcast“, o které se tak nějak všeob Více

Postupující střed devadesátých let je možné brát jako krizovou etapu i optikou tak velké a žánrově etablované kapely, jakou do té doby byli essenští matadoři germánského thrash metalu KREATOR. Možná to dnes někomu bude připadat zvláštní, ale fanouškovské základny podobně zavedených kapel z osmdesátých let se počaly v té době dramaticky tenčit a celkové naladění posluchačské obce bylo, i díky médiím, výrazně anti-metalové, neboť zde existovaly jisté tendence označit podobnou hudbu jako přežitou a zastaralou. My už však dávno dobře víme, že šlo o trend Více

Už dlouho jsem neměl z nějaké tuzemské nahrávky podobně dobrý pocit. Novinka šumperských DYING PASSION nejenže skladatelsky nikde nedrhne, ale představuje kapelu na novém stupínku vlastního uměleckého vývoje. Zapomeňte na dávnou metalovou minulost a vlastně zapomeňte i na všechny ostatní styly, kterými kapela plynule procházela, tohle je tak osobní a přirozená hudební výpověď, že zde něčeho jako stylové ukotvení není vůbec potřeba. Tím sjednocujících prvkem jsou zkrátka parádně se poslouchající skladby se zatraceně silnou atmosférou, skladby jen Více

Brazilská SEPULTURA vlastně dvacet let zápasí s předsudky posluchačů uvyklých na bratry Cavalery a řekněme si to rovnou, pokud se u nich za mikrofonem už nikdy neobjeví Max, bude se s touhle věcí potýkat do konce svých dnů. A přitom řada alb novější etapy má velmi solidní úroveň a i naživo to kapele velmi dobře šlape, tak kde je tedy nějaká spravedlnost? Tu v něčem jako hudební byznys nehledejte. Podstatné je, že Brazilci stále cítí zapálenost pro novou hudbu, nebojí se výzev, mají stále vysokou úroveň a zkrátka pokračují ne Více

Dvacet let staré koncepční dílo „Kärgeräs“ se nyní dočkalo svého pokračovatele a brněnští ROOT prostřednictvím novinky ani na moment nepopírají svoji bujnou minulost, záleží jen na tom, jaký vztah k ní máte. Dá se říct, že fanoušek z devadesátých let zde může najít hodně z ingrediencí, které jej dříve oslovovaly. Ožívá tak znovu příběh národa, který byl zavržen a zničen Velkým Mágem Equirhodontem. Ten je však nyní znovu ochoten naslouchat a dokonce zauvažovat o jeho opětovném stvoření a tak volá Rulbah, Lilii sličnou, Rodaxxe, ochránce země K Více

Tak přece jen se všichni fanoušci rockového Stinga dočkali. Oficiální média uvádějí třináct let. Já si dovolím jít ještě více do hloubky a tvrdím, že rockově laděné album jsme si mohli poslechnout naposledy v roce 1996 na „Mercury Falling“. Tedy je to již dvacet let. Dvě dekády se Sting orientoval spíše na popové publikum nebo na okrajové žánry a plnil rádia hudbou, kterou bych souhrnně označil za world music. Kvalita se v rámci diskografie nikdy nevytrácela, jen já jsem se vkusově rozcházel s hudebním vývojem tohoto umělce. Obdivoval jsem ho v THE POLICE, n Více

Čtvrtá a poslední před-rozpadová deska „Waiting For The Punchline“ nakonec vyšla na začátku roku 1995 a do zvuku EXTREME se promítlo i dosti obměněné klima v tehdejším hudebním průmyslu. Hardrocková kapela tak poněkud zdrsněla a charakter nových skladeb koketoval s tehdy stále ještě aktuální vlnou grunge a rockové alternativy, což ovšem neznamenalo, že by kapela jaksi zapomněla vytvářet prvotřídní řemeslo. Ze zpětného pohledu vnímám album jako velmi dobré a nebojácné, takže jsem velmi rád, že se čtveřice tenkrát řídila zejména potřebou zn Více

Navázat na fenomenální úspěch alba „Pornograffitti“ se EXTREME snažili prostřednictvím dalšího ambiciózního projektu, kterým bylo další koncepční album, tentokrát nazvané „III Sides of Every Story“. Po komerční stránce se deska prodávala poněkud hůře, neboť v roce 1992 zřejmě nenabídla podobně srozumitelný a širokou veřejností přijatý singl jako byl „More Than Words“ na minulé desce, nicméně po umělecké stránce se více než sedmdesátiminutová nahrávka mohla s úspěšným předchůdcem měřit. Kapela znovu potvrdila roli vynikajících muzikan Více