Tuhle kapelu mám v rámci americké neo-thrashové renesance asi úplně nejradši. Nejenže nepatří k úplně typickým představitelům agresivního stylu, ale jde o partičku, jež je schopná své songy opatřit vtipem a hlavně dokáží je odehrát i naživo velmi zajímavě, s absolutním zápalem a nadšením a tím strhnout dav k totálnímu headbangingu. MUNICIPAL WASTE reprezentují onen americký druh thrash metalu, který v osmdesátých letech reprezentovala zejména sanfranciská divoká kapela D.R.I., zažívající dnes (stejně jako mnoho jiných veteránů) koncertní comeback, nebo také Více

Brněnská INSANIA si na letošek přichystala další zásobu jedu a výsledkem jejich skladatelského snažení je tak jejich devátý studiový počin „Na počátku byl spam“. Deska potvrzuje směr, jaký kapela nabrala v průběhu posledních deseti let fungování. V rovině instrumentální jsou skladby poskládány znovu o něco úhledněji a pročištěněji než kdykoliv v minulosti, tedy tak, aby na nich vynikly hlavně texty plné znamenitých slovních hříček a vtipně prezentovaných zlovolností. V rámci celkového soundu již nějakou tu dobu předsunutý Polyho zpěv se zde nevyhýbá celé Více

Z mého pohledu jde o úplně poslední mimořádnou nahrávku v dlouhé diskografii dobrodruhů z jihoanglického Halifaxu, ta byla nakonec vypuštěna pouhých dvacet měsíců po rozporuplné desce „Believe In Nothing“ a vrátila kapele pořádný švih. Je dost možné, že za to mohla spolupráce s kanadským producentem a muzikantem Rhysem Fulberem, který proslul v devadesátých letech jako člen FRONT LINE ASSEMBLY, ale také jako dohled nad alby FEAR FACTORY. Šlo rovněž o úplně poslední počin, na kterém byl přítomen za bicími Lee Morris, který do sestavy naskočil v roce 1994, Více

Deska „Believe In Nothing“ ještě šestnáct let po svém vydání značí jisté tápání a přešlapování na místě, neboť se zjevné přibrzdění vývoje PARADISE LOST tehdy jevilo samotným muzikantům jako bezpečnější a vesměs logická volba. Výsledek dost možná ovlivnilo hektické tempo střídání alb a následných turné a tlačení kapely vydavatelstvím do stále dalších aktivit. Elektronické podkresy a synťáky ze zvuku PARADISE LOST určitě nezmizely, ale songy se přeci jen tak trochu vracely ke kytarovému pojetí, byť určitě nešlo o krok, kterým by si byl kdokoliv z metalových fans Více

Chtěl jsem původně napsat, že od doby kdy americká kapela DANZIG začala vydávat svá řadová alba s pestrobarevnými obaly, jaksi se jim přestalo skladatelsky dařit. Jasně že první čtveřice kultovních řadovek, nahraná v neměnné čtyřčlenné sestavě Danzig/ Von/ Christ/ Biscuits na přelomu osmdesátých a devadesátých let, je ještě dnes nedostižná a to jak po stránce komerční, tak samozřejmě i té kvalitativní. Žádná z následujících kolekcí se prvotní famózní jízdě plné sžíravé temnoty, rozpolceneckého blues a sabatoidního heavy metalu opravdu nevyrovnala a t Více

Američané ADRENALINE MOB jsou sice zaštítěni visačkou supergroup, ale od počátku své existence na mne dělají dojem schématicky poskládaného uskupení, které má bez diskusí vysoký hráčský potenciál, ale jejich songy jsou vcelku obyčejné, prosté výraznější originality, stylově usazené na hranici mezi moderním americkým hard rockem a heavy metalem, takže by se jinak bez veškerého mediálního humbuku rozvířeného v metalových tiskovinách, a to zejména díky jejich silnému vydavatelství a rovněž díky velmi dobře známým jménům členů kapely (kdysi je pomá Více

Britové VALLENFYRE vstupují potřetí do dění a tentokrát je tomu tak na hodně dravé, temné a nekompromisní sbírce, která by měla udělat radost hromadě old-school deathmetalových fanoušků z přelomu osmdesátých a devadesátých let, neboť lze o tomhle materiálu uvažovat jako o znamenité poctě tehdejšímu chrastivému zvuku všech švédských smrťáků v čele s NIHILIST (později ENTOMBED), kterým byla dokonce na albu vystřihnuta pocta v podobě stejnojmenné skladby, a kteří právě v oněch časech nastoupili nekompromisně do čela evropského metalového undergroundu a prosla Více

Pro fanoušky GREAT WHITE musí být nová deska jejich oblíbenců vcelku dojemnou záležitostí, jakkoliv jde o dílo prosté nějakých závažnějších komerčních ambicí a hitovosti. Hardrocková stálice z Kalifornie se i bez svého někdejšího frontmana Jacka Russella rozehrává ke zkušenému představení a v devíti skladbách nabízí přesně to, co valná většina rock´n ´rollových tradicionalistů a znalců americké scény osmdesátých a devadesátých let od této hardrockové party žádá. Rock vycházející z bluesových základů, kterému nechybí šťavnatost a potřebná zapálenost, a ze Více

Není příliš obvyklé, že se anglická kapela na začátku své dráhy rozhodne pro speed metal, jenže DRAGONFORCE už si za těch patnáct let působení na scéně vybudovali velmi obstojnou pozici, patří k držákům a jejich jméno je dnes navíc zárukou velmi dobře odvedeného řemesla. Ano, je zde sice opětovně přítomna ona dotěrná otázka nepůvodnosti, protože stejně jako když Němci z GAMMA RAY mnohdy nezastřou svou náklonnost k heavymetalovým otcům z JUDAS PRIEST, rovněž DRAGONFORCE mají problém mnohdy neznít právě jako GAMMA RAY. Po šest let staré změně na postu fron Více

Je těžké soudit motýla, zvlášť když se za posledních patnáct let proměnil v cosi úplně jiného. Britská kapela ANATHEMA avizovala začátkem roku novou nahrávku, která bude údajně navazovat na jejich koncept z roku 2001, tedy jmenovitě album „A Fine Day To Exit“. Nicméně novinka „The Optimist“ už se stylově a výrazově nachází, stejně jako řada jejich nahrávek vydaných v mezidobí, úplně někde jinde, dochází zde tak pouze k návaznosti tématické, nikoliv té hudební. Máme co do činění s velmi křehkou a komorní nahrávkou Více