A trocha "melodického" woman-thrashe, kytary mi tak trošku připomínají DESTRUCTION,
možná proto, že právě kystarista s Dístrakšn produkoval nové album NERVOSA:
https://www.youtube.com/watch?v=-bOpQD6eJnY&list=RD-bOpQD6eJnY&start_radio=1

Mezitím Aerosmith otevírají archivy a v březnu začínají novou edicí debutové desky. Dostupné v ruzných verzích, na tento vlak asi naskočím. A pokud to takto vezmou přes celou diskografii, tak si je aspon kompletně doplním.

Debut Damn Yankees jsem si zrovna nedávno pořídil na vinylu, pro mě to je zásadní projekt řadu let, protože tam diktuje Nugent, pro kterého to byl svým způsobem docela masivní comeback. Škoda, že nakonec nevyšla ta třetí deska.

Hlavní myšlenka naší rozdílovosti v přístupu se mi kamsi vypařila :-), tak tedy - tvoje náklonost k hard rocku s prvky country a blues - odpovídá i tomu, že tvůj vkus spíš odpovídá staršímu posluchači, kdežto moje pozitivita vůči postpunku, který samozřejmě, i v rámci minoritních ingrediencí upřednostňuji před country, naopak mladšímu. Celkově mě přijde, že i ty více oceňuješ odžitost, vyzrálost, perfekci v rámci hudby, kdežto mě nabíjí (pravda, v některých případech) právě ten nezakalený mladistvý duch a přístup, kdy si nevyhraný band nestaví žádné překážky, ale třeba ještě není tak řemeslně dobrej. Tohle se odráží i v našem rozdílném přístupu k diskografii BON JOVI, neboť mám celkově pocit, že jejich debut je mířen na mnohem mladší cílovku. Šlo by takhle zmiňovat kapelu po kapele, nevím, odhaduji, že za vrchol W.A.S.P. máš The Crimson idol, kdežto já debutovou desku.

Chodívali jsme na burzy na Štruncák, v letech 1990 a 1991, dlouho jsme tam vočumovali každou sobotu nahraný kazety s metalovou hudbou a nebo polský "originálky", a ten VOIVOD, jednoho týpka to furt lákalo, ale o kapele šla pověst těžko pochopitelné záležitosti, nakonec si koupil kazetu, kde na A byl Dimension a na B Nothingface, nešlo mi to do hlavy, neposlouchatelné, TEHDY, pro mě:-), smáli jsme se na stroji napsaným názvům skladeb, byla tam i chyba, páč místo Pre-Ignition tam bylo Prc-Ignition, pak tam samo byla třeba Macrosolutions To Megaproblems, kroutili jsme nad tím hlavou, jak je to "děsně chytrý", že to ani nikdo nechápe. MEKONG DELTU zrovna píšu debut, článek bude příští týden!

Měl jsem kazetu na jedný straně Dimension Hatröss a na druhý Mekong Deltu. Nějakou dobovou desku. Podle roku asi Erich Zann. To byla super muzika. Musím si to poslechnout

Hele, já si nepoměřoval pindíka.:-) Myšlenka ohledně toho, kdo to měl těžší, nebyla vůbec stěžejní. Napadla mne jen v souvislosti s tím, jak řada lidí přebírá poslechové automatismy od starších členů rodiny. Poslouchal jsem to, co poslouchali generačně nejbližší lidi okolo mne, v rámci bydliště, školy a tak, vrstevníci. Ze začátku dalece nejvíc metalovou klasiku z druhý půlky osmdesátek. Zjednodušovat musím, páč nechci psát 70cm dlouhý příspěvky, chtěl jsem to napsat aspoň trochu vtipný.

No, podle mě to bereš za špatnej konec resp ti vychází blbej výsledek a zjednodušuješ to.
Mně taky nikdo neříkal, co mám poslouchat. A když se o to pokousel, tak v 15 letech jsem to stejně nedělal. Ale bylo kam šáhnout, to zas jo a člověk byl v obraze docela, co se děje na západě.
Tenkrat to u nas v maloměstě ani nikdo neznal, soused o rok starší jel Horňáka, Turbo a Rock de luxe, vole :-)
Spolužák na základce jel svůj styl. Kreator, Razor, Nuclear Assault, Accept, Mejdny a na mě trochu koukal skrz prsty. Ani Animal House neocenil, když jsem mu to půjčil na kazetě. Pak si přivezl z Polska desku Plasmatics tu s tou zeměkoulí a taky Final Countdown. A to jsem se mu zase smál já, predstavoval jsem si ho, jak si po Extreme Agression pouští Cherokee :-)
Pak střední. Intr a další vlivy od kluků z celych jiznich Čech. Hodně Faith No More, Red Hoti (nesnáším je...), nastupující grunge, crossovery jako Mucky Pup atd
Nakonec jsem zůstal u toho, co mi znělo v uších od mala. A udělal jsem dobře. Klasickej rock, 70s, 80s. Nic lepšího nikdy nebude.
Takže každý jsme si vyšlapali svoje cesty. Nemá cenu řešit, kdo to měl složitější, kdo je víc true rocker. Jsme na stejné straně barikady. Aspoň v muzice. A to není málo!

Budu dál pokračovat v téhle diskusi, jsou to zajímavá témata. Nepopírám, že to mám divně hozený. u mne byly první roky s poslechem zahraniční hudby strašně hektický, hltal jsem najednou všechno, z blbě nahraných kazet, z dobře nahraných kazet, z kazet půjčených od kamarádů, přičemž každej poslouchal trochu něco jinýho, někdo MANOWAR, někdo thrash, někdo death metal a nekdo FAITH NO MORE, posléze také z kazet nahraných z cd půjčených v půjčovně. Nikde neexistoval žádnej předpis "Jó poslouchej Párply, protože to jsou legendy, synu." Nic takového, musel jsem se nejdřív prokousat debutovýma albama death metalu a až pak člověku došlo, že tam někde v USA jsou taky nějaký GUNS N´ROSES, který to vidí jinak, tzn. že ty dvě debutová EP MORGOTH jsem fakt slyšel asi o půl roku dřív než Apetite For Destruction. Když byl přelom dekád, tak na MTV ještě jel hair-metal, bylo to zajímavý, bylo mi to děsně cizí, nerozuměl jsem tomu, čekal jsem na klip Bertrayer od KREATOR a Inner Self od SEPULTURY, sedělo nás u té VHS asi šest a čekali jsme na thrash "Hele tady je nějakej POISON, to přetoč, to jsou nějaký hovna", přešteloval jsem se, až když se na střední vyrojilo z měsíce na měsíc děsně přemýšlivch frikulínů ve vytahaných svetrech a kostkovaných košilích, srali mě, vrátil jsem se k tomu, co jsem tenkrát ignoroval na těch VHS, byl to ode mne protest a časem se mi to zalíbilo, a taky jsem rozšiřoval záběr poslechovosti a znalostí a svým způsobem měknul. Takže hair-metal jsem opravdu neposlouchal v osmdesátých letech, ale až tak zhruba v době po vydání Nevermind. deska New Jersey od BON JOVI byla aktuální v době, když jsem prožíval svůj první posluchačský rok, neznal jsem jí, ale protože byla poslední, myslel jsem si, že je to ta s hity jako Living On a Prayer nebo bla bla You Give me a Bad Name, nebyla, a při prvním shledání mě zklamala svou nehitovostí , skladby Lay Your Hands On me nebo Bad Medicine mě přišli průměrné, oproti tomu ten debut z 1984 svištěl a působil jako jízda dvojice Nick Nolte/Eddie Murphy ve filmu 48 hodin. nezatíženost hudební vytříbeností a muzikantsvím, prostě tam naflákali hity!!! Bylo to skvělý! jasně že budeme stavět na styčných společných bodech, třebas mě naučil uznávat DAMN YANKEES! Já si vždycky od každýho dokážu vysosat to, co je na něm dobrý, i v rámci posluchačství, od někoho vysosám MOTHER LOVE BONE, od někoho BOLT THROWER a od dalších třeba PAIN OF SALVATION, tohle je nadpozemsky řízenej chaos jako silniční provoz v Dillí, ale svou mikroskopickou logiku má. Nikdo mkě neřekl "Synu, poslouchej Boba Dylana, tady máš vinyly"..."Ty vole, no a co? Musel jsem daleko víc dřít!":-)))

Víš co Bon Joviho nejvíc štvalo na Runaway? Že to napsal někdo jinej. Mám o tom pěknou knížku, kdysi jsem dostal k Vánocům. Bon Jovi měl dokonce dlouhou dobu pocit, že nikdy nenapíše takový velký hit. Pro mě by ty první 2 desky od BJ ani nemusely existovat. Jinak divně hozený to maš třeba spíš ty, ne? Vždyť na New Jersey je fanouškovský konsenzus. Pár let zpátky to skončilo na 2. místě v anketě Nejlepší hair metalové album.
Keep the Faith? To už nemá tu 80s náladu. Moc dospělácký.
A to je snad nad slunce jasné, že pouštní zvuk, blues a country je nad punkem a gotikou :-)
Pusť si Dead Mans Road od Cinderelly. Tam je všechno. Ideální skladba!

Ale i přes ten všechen nesoulad máme hodně styčných ploch. A na tom bych to stavěl.
Treba ty Flesh & Blood. Jasně nejlepší Poison. CC sice není virtuoz jako Kotzen, ale pro kapelu je ideální.

Ještě jinak:

spajk: Nebudu říkat, že to máš hozený strašně zvláštně, máš to prostě jinak než já, myslím ty své posluchačské kořeny. Ty prostě řadíš americkej slide-pouštní zvuk, country a blues nad gotiku, psychedelii a postpunk, já třeba na THE CULT nejvíc oblibuji "Love" (1985) a i debut mám rád, pro mne je oproti tomu "Electric" zhoršením.:-) Ale tenhle tvůj přístup je znát nejen z THE CULT, ale prolíná se mnoha dalšíma kapelama. Vem si třeba nedávno zde tebou zmiňované BON JOVI. Přesně taky - "New Jersey" je pro tebe nejvíc, pro mne ani náhodou, mne tahle dlouhá a v mainstreamu stabilizovaná deska spíš nudí. Pro mne osobně je nejlepší deskou BON JOVI hádej co? Správně, ten teenage bezejmenný debut z roku 1984, kde jsou songy jako "Runaway". Miluju jejich rané hity, jasně "Slippery When Wet" chápu jako vrcholnou desku, ale to co je pro mne skvělé na BJ je ta forma debutu, ta nevyzrálost. "New jersey"? Naprosto vůbec, to se rozmýšlím, jestli náhodou "Keep The Faith" není víc.:-)

Tady jsou znát ty rozdíly, ty ses k hudbě (nejen k US hair/glam metalu, hardrocku, AOR či jižanského rocku) dostal od tatíka, přes jeho klasiku AOR a pompezní či klasicky rockové desky, já byl na začátku metla, nejvíc asi thrasher, přebíral jsem většinou od kamarádů, pak jsem prostřednictvím The Real thing a díky MTV objevil FAITH NO MORE a až pak jsem se přichýlil k uvadajícímu hair metalu, jakožto vzdoru vůči grunge horečce, páč mě to všechno nepřipadalo, jako že se s příchodem devadesátek v hudbě něco lepší.:-) Takže chápej, že já mám tu divnoidskost odžitou. :-) Žádné ujasněné obdivování starých vinylů LYNYRD SKYNYRD a dědění hudby z generace na generaci u mne nikdy neproběhlo.:-) Ani nevím kdo by mne takto ovlivnil. THUNDER jsou u mne samozřejmě daleko za RATT!:-)

Od Cult mi stačí Sonic Temple a Electric. Mám ještě asi 4 další, ale na Sonic Temple nic nemá.
Pak ještě skotští GUN a deska Gallus. To je taky palba.
A Little Angels s Thunder, to je takové kvarteto britských hardrockerů, kteří v 90s táhli tu káru dál a neoblíkli si flanelky...

Stray - Píšu si Cult a tuto desku do seznamu, od konce minulého roku jedu na vlně nového objevování a dohánění starých restů, takže přihodím i totok.

Spajk - kapelu neznám, ale Bounty Club v Olomouci je už řadu let vyhlášený a majitel obdobné hudebníky tahá do Olmiku pořád. Mimo jiné i on stál za Black Country Communion v Olomouci loni. To znamená, pro malé věci má v Olomouci malou domovskou základu Bounty Rock a když má šanci dotáhnout něco většího, tak se jde v Olomouci do klubu nebo na korunní pevnůstku v létě. Já v tom klubu byl několikrát, je to tam teda dost malé, 50-100 lidí max a to už má člověk problém si vůbec dojít na bar. Ale třeba koncert typu Marco Mendoza je tam boží, protože Mendoza si zakládá na velké interakci s posluchači a takto malém klubu to má boží atmosféru. Já už dlouho řadu let nemám rád velké koncerty a festivaly a spíše mě baví malé haly, kluby apod. Letos tam má být mimo jiné tuším zase Ellefson a přehrávat se svou kapelou celé Countdown to Extinction :)

Od MOTLEY CRUE mám pouze Generation Swine z roku 1997, mi se to líbí, i když Stray tomu dal 60%. Ta 1994 mi přijde taky docela tvrdá, nemelodická, a mám pocit, že jsem ji taky nedal celou na jeden zátah, budu muset znovu poslechnout.
Jinak od včera jsem z CD Playeru nevytáhnul nový MEGADETH! Vlastně ano, jednou jsem protočil CORONER, KREATOR je pořád zafoliovaný :-)
PS. Od POISON mám jednu věc - Look What the Cat Dragged In 1986

Lol
Britští AOR bohové FM budou v listopadu hrát v Olomouckém Bounty Clubu a přehrají živě komplet debut Indiscreet. Právě to sdílí na svém FB!
Tvl to bude pořádat nějakej nadšenec jako GW ve Zlíně.
Ale kdo je z okolí, tak jděte. Já se tam přes půl republiky nepotáhnu

MOTLEY CRUE 1994 je pravda tvrdší, než co bylo u té kapely obvyklé, ale že by to byla tvrdá deska, to tedy ne. Je vrstevnatá, šťavnatá a potkávaj se v ní vlivy AEROSMITH, LED ZEPPELIN, ALICE IN CHAINS s PANTEROU, ale pořád jde o silnej moderní hard N´Heavy z devadesátek, produkovanej Bobem Rockem. Je to jedna z nejlepších Rockových prací - zvukově, produkčně i dramaturgicky. Za mne je Top 10 albech z 90´s zcela po právu.

Ještě bych chtěl Kropise přivést na cestu THE CULT, začni s deskou, která jde typově podobným směrem a přiklání tu kapelu nejvíc k hutnějšímu metalu, dej si jako první jejich "Beyond Good And Evil" (2001), jestli po tomhle té kapele nepropadneš, tak nevím.:-) Já osobně mám radši jejich věci z osmdesátek, ale pro tebe bude ta hutnost ala BLACK LABEL SOCIETY tak akorát.:-)

Native Tongue 1993 od POISON je deska pro lidi, co sledujou americkou kytarovou školu, páč tam hraje Kotzen. Na můj vkus je to album až moc do country a blues, je ale pravda, že fajnšmekři jej nejvíc oceňují. Má to skvělej sound a je to promakaný, ale pro mne zůstává jako vrcholná jejich erupce hitů Flesh And Blood se CC Devillem, co hrál ještě na debutu Look What the Cat Dragged In 1986 na dvě struny, i ten debut je pro mne výš! :-)

VOIVOD PHOBOS vždy baví

Přišlo mi z toho příspěvku, že si mysliš, že lossless je "násobně lepší" než CD. Ale teď si to čtu znova a tys to zřejmě myslel v kontextu kitalbum vs cd.
Samozřejmě myslim Mescalero a La Futuru. Jako 3 dB, to už byl strop. Níž už to nejde.
Ale to je jedno, aspoň jsme si cvičně prošli formáty a jejich rozlišení.
Crue 94 jsem nikdy nedoposlouchal do konce. Nic pro fans Vincka a Dr. Feelgooda, natož Girls, Girls, Girls.
Hooligans Holiday pecka. Zbytek zbytečně tvrdej,hutnej a bez melodií. Na tom nikdy MC nebyli postaveni. Ale chápu, že metallers to ocenili.
Ti Scream z kterých vzešel nejsou špatní.

Trochu jsem nepochopil, co chtěl Spajk říct svým příspěvkem a co "demýtizuje", často jen více rozepisuje moje zprávy z rychlíku, ale u jedné věci bych se zastavil.
Nevím, na kterou desku ZZ Top narážíš (ale určitě něco z dvojice Mescalero a La Futura a u druhé jmenované opěr "mistr" Rubin), ale daleko lepší příklad je magnetka od Metallicy. Ta byla zkurvená v nějaké fázi a nikdo neví v jaké, protože existuje verze pro guitar hero, která hraje dobře, ale přitom Ted Jensen, docela vyhlášený master desek někde prohlásil, že magnetka byla zkurvena už v době mixu nebo při nahrávání, takže těžko říct :) Fakt je ale ten, že většina dojebaných desek loudness war je vlivem masteringu a pokud kapela nebo label vlastní originál nahrávky (v případě remasteru) nebo původní mixy ze studia ( u novějších desek), tak pak mohou vinyly znít lépe nebo mohou dříve zkurvené desky znít třeba za 10 let strokrát lépe.

Stray má velmi přesvědčivé schopnosti, svého času a to už je dost let, mě taky překecal k poslechu Crue 94, nakonec jsem skončil s CD a dále sleduji Corabiho :) A je to tak jediná deska Crue, kterou jsem kdy slyšel a poslouchám. Obdobně jsem na tom s Poison a Native Tongue, ale tu zase nemá rád Stray, mám pocit, možná se pletu.

Novinka Megadeth roste! Jediný song, který mě trochu ruší je I dont care, není sice sám o sobě špatný, ale úplně mi nezapadá do kontextu desky.

Nic není víc na 100% než CRUE 94. Ale nepřemlouvám.

Strayi, momentálně mám ještě v merku zakoupit tato CD:

MOTLEY CRUE - Motley Crue 1994 - dal jsi tomu 100%, no nevím nevím :-)
a
LINGUA MORTIS ORCHESTRA feat RAGE 2013 - líbí moc
https://www.youtube.com/watch?v=0hvVlKvoY18&t=45s

Peky, tak už nám řekni, kdo zabil Mrázka:-)

https://www.lidovky.cz/nazory/frantisek-mrazek-kmotr-podnikatel-setuza-vrazda-policie-strelec-policista.A260126_121743_ln_nazory_lgs